Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

§ 50

účinné od 1. 1. 1976Odrazky

účinné od 1. 1. 1976(1) Každé motorové vozidlo - s výjimkou jednostopých - musí být vybaveno dvěma červenými zadními odrazkami netrojúhelníkového tvaru a stejného typu, umístěnými co nejvíce vzadu ve stejné výši nad vozovkou, nejméně 400 mm a nejvýše 900 mm,¹⁴³) ve výjimečných případech 1,2 m a symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Odrazky svými vnějšími okraji činné plochy nesmějí být vzdáleny od roviny vymezující největší šířku vozidla více než 400 mm. Jednostopá motorová vozidla musí být vybavena jednou červenou zadní odrazkou netrojúhelníkového tvaru třídy II nebo I v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla a ne níže než 250 mm nad rovinou vozovky. Odrazky mohou být ve skupině s koncovým, brzdovým nebo směrovým světlem. Motorová vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 musí být vybavena dvěma (jednostopá jednou) odrazkami třídy I, splňujícími podmínky tohoto odstavce.

účinné od 1. 1. 1976(2) Každé přípojné vozidlo musí být vybaveno

1. účinné od 1. 1. 1976a) na přední straně dvěma bílými odrazkami netrojúhelníkového tvaru a stejného typu třídy I, umístěnými co nejníže ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než 400 mm a ne výše než 900 mm, ve výjimečných případech ne výše než 1,5 m. Odrazky musí být umístěny symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla tak, aby vnějšími okraji činné plochy nebyly vzdáleny od roviny vymezující největší šířku vozidla více než 400 mm,
2. účinné od 1. 1. 1976b) na zadní straně dvěma červenými odrazkami stejného typu a tvaru rovnostranného trojúhelníku třídy III o délce strany ne méně než 150 mm a ne více než 200 mm. Odrazky musí být upevněny tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a jedna strana byla vodorovná. Uvnitř trojúhelníku nesmí být umístěno žádné jiné světelné zařízení. Odrazky musí být umístěny symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla tak, aby svými vnějšími body činné plochy nebyly vzdáleny od bočního obrysu vozidla více než 400 mm a aby byly ve stejné výši a co nejníže nad vozovkou, avšak ne níže než 400 mm a ne výše než 900 mm,
3. účinné od 1. 1. 1976c) přívěsný vozík k jednostopému vozidlu, užší než 800 mm, jednou zadní červenou odrazkou trojúhelníkového tvaru třídy III, umístěnou v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla co nejníže nad rovinou vozovky, avšak ne níže než 250 mm,
4. účinné od 1. 1. 1976d) postranní vozík k jednostopému vozidlu jednou zadní červenou odrazkou netrojúhelníkového tvaru třídy II nebo I, umístěnou nejdále 150 mm od roviny vymezující největší šířku soupravy a ne níže než 400 mm nad rovinou vozovky.

účinné od 1. 1. 1976(3) Každé motorové vozidlo, které má celkovou délku větší než 8 m, a každé přípojné vozidlo, které má celkovou délku včetně oje větší než 5 m, musí být opatřeno jednou oranžovou boční odrazkou umístěnou na každé straně vozidla, v prostřední třetině jeho délky (bez oje), ne níže než 400 mm a ne výše než 900 mm nad rovinou vozovky. Boční odrazka musí být netrojúhelníkového tvaru třídy I.

účinné od 1. 1. 1976(4) Odrazky musí být viditelné při osvětlení dálkovými světly v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 100 m a musí být na vozidle upevněny tak, aby jejich referenční osy byly vodorovné a u předních a zadních odrazek rovnoběžné s podélnou rovinou souměrnosti vozidla, u bočních odrazek kolmé k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla (s tolerancí ve vodorovné i svislé rovině ± 3°).

účinné od 1. 1. 1976(5) Odrazky, s výjimkou předních, nesmějí být umístěny na závěsech¹⁴⁴) za jízdy volně pohyblivých.

účinné od 1. 1. 1976(6) Vzájemná vzdálenost vnitřních okrajů odrazek nesmí být menší než 600 mm, s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 2 písm. c).

účinné od 1. 1. 1976(7) Všechny druhy odrazek musí být schváleného typu.¹⁴⁵)

§ 51

účinné od 1. 1. 1976Pomocné světlomety a světla

účinné od 1. 1. 1976(1) Mimo světlomety předepsané v § 45 může být motorové vozidlo vybaveno ještě jedním hledacím světlometem a světlomety zpětnými s bílým světlem, světlomety do mlhy a koncovým mlhovým červeným světlem, pokud vyhovují podmínkám § 44.

účinné od 1. 1. 1976(2) Motorové i přípojné vozidlo může mít na zádi jeden nebo dva zpětné světlomety, které mohou být v činnosti jen při zařazeném zpětném chodu a zapnutém zapalování. Jsou-li použity dva zpětné světlomety, musí být umístěny symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, ve stejné výšce a musí mít stejnou svítivost.¹⁴⁶) Svítivost zpětného světla v referenční ose nesmí být u zpětných světlometů, které budou montovány na vozidlo po 1. 7. 1972, menší než 80 cd, ve vodorovné rovině a nad ní nesmí být větší než 300 cd a pod touto rovinou větší než 600 cd. Nejvyšší okraj činné svítící plochy zpětného světlometu nesmí být výše než 1,2 m¹⁴⁷) a nejnižší bod níže než 250 mm nad rovinou vozovky v nezatíženém stavu vozidla. Ustanovení tohoto odstavce se netýká bílých světel k osvětlení ložné plochy vozidla, bílých světel na zádi tahačů návěsů určených k osvětlení návěsů při zapojení vozidel do soupravy a bílých světel na zádi zemědělských a lesnických traktorů, samojízdných sklizňových zemědělských a lesnických strojů a pojízdných pracovních strojů, určených k osvětlení přívěsného nářadí pro práce výlučně mimo veřejné pozemní komunikace; činnost těchto světel však musí být, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, návěštěna opticky kontrolním nepřerušovaným světlem barvy žluté v zorném poli řidiče.

účinné od 1. 1. 1976(3) Světlomety do mlhy, je-li jimi vozidlo vybaveno, musí mít bílou nebo žlutou barvu světla, musí být umístěny vpředu na motorovém vozidle symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, ve stejné výšce a musí mít stejnou svítivost; vozidla musí mít dva světlomety do mlhy, jednostopá motorová vozidla a ostatní vozidla široká nejvýše 1 m mohou mít jeden světlomet do mlhy. Světla do mlhy musí být zapínána samostatným spínačem; současně s nimi musí svítit obrysová a koncová světla a osvětlení státní poznávací značky. Činnost světel do mlhy musí být návěštěna kontrolním nepřerušovaným světlem barvy zelené nebo oranžové v zorném poli řidiče. Světlomet do mlhy nesmí být svým vnějším okrajem činné svítící plochy vzdálen více než 400 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla; svým horním okrajem nesmí být výše, než je horní bod činné svítící plochy tlumeného světla, a dolním okrajem níže než 250 mm od roviny vozovky v nezatíženém stavu vozidla. Světlomety do mlhy vozidel, jejichž technická způsobilost byla nebo bude schválena po 1. 7. 1972, musí být schváleny.¹⁴⁸)

účinné od 1. 1. 1976(4) Světlomet pro hledací světlo smí mít výkon světelného zdroje nejvýše 35 W; nemusí splňovat podmínku § 44 odst. 2. Světlo nesmí být uvedeno v činnost na jedoucím vozidle.

účinné od 1. 1. 1976(5) Motorová a přípojná vozidla smějí být vybavena na zádi jedním nebo dvěma mlhovými koncovými červenými světly, jejichž dolní bod činné svítící plochy nesmí být níže než 250 mm a horní bod činné svítící plochy nesmí být výše než 1 m nad rovinou vozovky v nezatíženém stavu vozidla. Je-li dvou a vícestopé vozidlo vybaveno jedním mlhovým koncovým světlem, musí být toto světlo umístěno v levé polovině zádi vozidla; vzájemná vzdálenost nejbližších okrajů činných svítících ploch mlhových koncových světel a brzdových světel nesmí být menší než 100 mm. Činná svítící plocha tohoto světla smí být nejvýše 120 cm², svítivost světla musí být nejméně 150 cd a nejvýše 300 cd v rozsahu vyzařovacích úhlů

1. účinné od 1. 1. 1976- vertikálně ±5°,
2. účinné od 1. 1. 1976- horizontálně ±10°.

účinné od 1. 1. 1976(6) Mlhové koncové světlo smí být uvedeno v činnost pouze samostatným spínačem; současně s ním musí svítit obrysová a koncová světla a osvětlení státní poznávací značky. Činnost světla musí být návěštěna kontrolním nepřerušovaným světlem v zorném poli řidiče; toto světlo musí být u vozidel uvedených do provozu před 1. 1. 1977 zelené nebo oranžové, u vozidel uvedených do provozu po 1. 1. 1977 oranžové. U jednostopých motorových vozidel a u ostatních motorových vozidel s otevřenou budkou řidiče s dostatečným výhledem dozadu postačí k návěštění činnosti koncového mlhového světla pouze poloha spínače.

§ 52

účinné od 1. 1. 1976Světelné výstražné zařízení

účinné od 1. 1. 1976(1) Zapojení světelného výstražného zařízení musí být uspořádáno tak, aby i při vypnutém vnějším osvětlení vozidla zapínalo světla dálková nebo tlumená.

účinné od 1. 1. 1976(2) Ovládání světelného výstražného zařízení musí být provedeno tak, aby nemohlo být v činnosti, pokud řidič nepůsobí na jeho ovládací orgán.

§ 53

účinné od 1. 1. 1976Zvláštní výstražná světla

účinné od 1. 1. 1976(1) Kromě předepsaného osvětlení musí být vybavena ještě jedním nebo dvěma zvláštními výstražnými světly, která i svou barvou zřetelně upozorňují všechny účastníky silničního provozu na zvláštní charakter těchto vozidel, vozidla

1. účinné od 1. 1. 1976a) požární ochrany,
2. účinné od 1. 1. 1976b) ozbrojených sborů, která určí příslušná ministerstva,
3. účinné od 1. 1. 1976c) zdravotnické a důlní záchranné služby,
4. účinné od 1. 1. 1976d) pracovní stroje a speciální automobily, vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní dráze¹⁴⁹) za neuzavřeného silničního provozu,
5. účinné od 1. 1. 1976e) která svými rozměry nebo rozměry svého nákladu přesahují míru stanovenou v § 12, pokud tak stanoví orgán schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla, anebo orgán, který vydal povolení k zvláštnímu užívání silnice,¹⁵⁰)
6. účinné od 1. 1. 1976f) pro něž to stanoví orgán, jemuž přísluší schválit technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla,
7. účinné od 1. 1. 1976g) pro něž to stanoví federální ministerstvo vnitra.

účinné od 1. 1. 1976(2) Činnost těchto světel musí být nezávislá na ostatním vnějším osvětlení vozidla a musí být snadno a spolehlivě kontrolovatelná z místa řidiče (opticky stálým nepřerušovaným kontrolním světlem žluté barvy).

účinné od 1. 1. 1976(3) Světlo výstražných svítilen musí být nepřerušované, svítí-li dopředu, nebo přerušované (majáčky), svítí-li na všechny strany vozidla.

účinné od 1. 1. 1976(4) Zvláštní charakter vozidla a jeho postavení vůči ostatním účastníkům silničního provozu je určen barvou výstražného světla, a to

1. účinné od 1. 1. 1976- vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. a), jehož technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972, červenou nebo modrou barvou,
2. účinné od 1. 1. 1976- vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. a), jehož technická způsobilost byla nebo bude schválena po 1. 7. 1972, a vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. b), c) a g) modrou barvou,
3. účinné od 1. 1. 1976- vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. d) až f) oranžovou barvou (autožluť).

účinné od 1. 1. 1976(5) Efektu přerušovaného světla musí být dosaženo jiným způsobem než přerušovanou činností světelného toku zdroje (vlákna), to znamená, že zdroj světla musí svítit stálou intenzitou a efektu přerušovaného světla se dosahuje např. rotující clonkou.

účinné od 1. 1. 1976(6) Výstražné přerušované světlo musí být umístěno na nejvyšším místě karosérie nebo nástavby, a to přibližně v podélné rovině souměrnosti vozidla nebo přibližně symetricky po obou stranách této roviny; u pojízdných pracovních strojů musí být výška světelného zdroje nejméně 1,9 m nad vozovkou.

účinné od 1. 1. 1976(7) Zvláštní výstražná přerušovaná světla musí být na vozidle umístěna tak, aby vždy alespoň jedno bylo přímo viditelné z kteréhokoli místa na vodorovné rovině 1 m nad vozovkou, vzdáleného 20 m od tohoto světelného zdroje.

účinné od 1. 1. 1976(8) Ve vzdálenosti menší než 750 mm v libovolném směru od světelného zdroje výstražného světla nesmí být na vozidle jiné světelné zdroje, jež by mohly způsobit vzájemnou záměnu nebo mylný výklad zvláštních výstražných světel.

účinné od 1. 1. 1976(9) U výstražných světel, která byla nebo budou montována na vozidlo po 1. 7. 1972,

1. účinné od 1. 1. 1976a) musí mít přerušování výstražného světla kmitočet (f) 120-300 cyklů za 1 minutu;
2. účinné od 1. 1. 1976b) musí být svítivost světelného záblesku u modrého světla v rozmezí vertikálních úhlů geometrické viditelnosti ± 4° nejméně 10 cd, u oranžového světla v rozmezí vertikálních úhlů geometrické viditelnosti ± 8° nejméně 30 cd; časová střední hodnota svítivosti světla musí být nejvýše 400 cd;¹⁵¹)
3. účinné od 1. 1. 1976c) nesmí být trvání světelného záblesku delší než .

§ 54

účinné od 1. 1. 1976Vnitřní osvětlení vozidel

účinné od 1. 1. 1976(1) Budka řidiče motorových vozidel, karosérie osobních automobilů a karosérie autobusů a osobních autobusových přívěsů musí být uvnitř tak osvětlena, aby za snížené viditelnosti byl řidiči a spolujezdcům (cestujícím) osvětlen vstup a výstup; stanoviště řidiče musí být vybaveno osvětlením u osobních automobilů nejméně 6 lx, u nákladních automobilů a autobusů nejméně 40 lx, měřeno na obvodu věnce volantu. Osvětlení musí mít zvláštní spínač, aby se dalo zapnout i bez vnějšího osvětlení vozidla.

účinné od 1. 1. 1976(2) Kontrolní přístroje na přístrojové desce musí být osvětleny při zapnutí vnějšího osvětlení vozidla; osvětlení přístrojů nesmí řidiče oslňovat ani působit rušivě při řízení vozidla, zejména se přístroje nesmějí zrcadlit v čelním skle.

účinné od 1. 1. 1976(3) Autobusy a osobní autobusové přívěsy musí mít dostatečné osvětlení uvnitř prostoru pro cestující. Osvětlení nesmí působit rušivě na řidiče při řízení vozidla; musí být možno je ztlumit z místa řidiče bez ohledu na ostatní světla na vozidle. Osvětlení vnitřku karosérie autobusů a osobních autobusových přívěsů - s výjimkou dálkových autobusů, které jsou vybaveny bodovým osvětlením nad každým sedadlem - musí mít ve výši 1 m nad podlahou alespoň 60 lx, při plně tlumeném osvětlení 5 lx v kterémkoli přímo osvětlovaném místě karosérie. Při otevření dveří musí být vstupní a výstupní schůdky dostatečně osvětleny pro bezpečný vstup a výstup a toto osvětlení nesmí být ovlivňováno tlumením vnitřních světel.

účinné od 1. 1. 1976(4) Skříňová vozidla musí být vybavena vnitřním osvětlením a osvětlením vstupních a výstupních schůdků a jejich nejbližšího okolí.

účinné od 1. 1. 1976(5) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 55

účinné od 1. 1. 1976Zvuková výstražná zařízení

účinné od 1. 1. 1976(1) Motorová vozidla, s výjimkou pásových vozidel s největší konstrukční rychlostí nepřevyšující 8 km/h, musí mít alespoň jedno zařízení pro dostatečně hlasitou zvukovou výstrahu, které musí být na vozidle umístěno tak, aby při provozu za jakýchkoli podmínek nedocházelo k jeho poškození nebo záměně zvukových vlastností. Zařízení musí, je-li uvedeno dočasně v činnost, vydávat nepřetržitý rovnoměrný zvuk stejné výše nebo v harmonickém akordu. Zařízení, která vydávají pronikavé zvuky, rozložené akordy nebo skřeky, jako píšťaly, sirény, zvonky, gongy apod., nejsou přípustná; pro jednostopá vozidla o objemu válců do 50 cm³ a s nejvyšší konstrukční rychlostí do 40 km/h se povolují výstražné zvonky [§ 76 odst. 2 písm. h)].

účinné od 1. 1. 1976(2) Na vozidle smí být namontováno jen zvukové výstražné zařízení schválené pro daný typ vozidla (§ 9); musí vyhovovat při dodržení příslušné technické normy,¹⁵²) při umístění mikrofonu 7 m před vozidlem a ve výši v rozmezí 0,5 až 1 m nad rovinou vozovky a při motoru vozidla v klidu hladinou vydávaného hluku níže uvedeným hodnotám:

účinné od 1. 1. 1976(3) Vozidla záchranné služby a vozidla ozbrojených sborů a požární ochrany, která jsou vybavena zvláštními výstražnými světly, musí kromě předepsaných zvukových výstražných zařízení mít ještě zvláštní zařízení vydávající typická zvuková znamení, u nichž musí být spodní hranice hladiny zvuku nejméně 105 dB (A).

účinné od 1. 1. 1976(4) Ustanovení odstavce 2 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 56

účinné od 1. 1. 1976Stěrače a ostřikovače čelních skel, odmrazování a odmlžování skel

účinné od 1. 1. 1976(1) Motorová vozidla s řidičskou budkou nebo s uzavřenou karosérií musí být opatřena nejméně jedním výkonným, motoricky poháněným stěračem pro čištění vnějšího povrchu čelního skla.

účinné od 1. 1. 1976(2) Motorová vozidla - s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 3 - musí být opatřena schválenými¹⁵³) stěrači, u nichž je možné stírání se dvěma nebo více frekvencemi. Jedna z frekvencí musí být nejméně 45 cyklů za minutu, druhá nejméně 20 a nejvýše 50 cyklů za minutu; rozdíl mezi nejvyšší frekvencí a alespoň jednou z nižších frekvencí musí být nejméně 15 cyklů za minutu.¹⁵⁴) Požadované činnosti stěračů musí být dosaženo již

1. účinné od 1. 1. 1976- u elektrických nebo vzduchotlakových stěračů při otáčkách motoru vozidla odpovídajících jízdě rychlostí 30 km/h se zařazeným nejnižším převodovým stupněm a se současně zapojenými tlumenými světly, topením a větráním, a jsou-li samostatné, s odmrazovacím a odmlžovacím zařízením čelního skla,
2. účinné od 1. 1. 1976- u podtlakových stěračů za běhu motoru, kdy je dosažen nejnižší rovnoměrný chod motoru.

účinné od 1. 1. 1976(3) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h mohou být vybavena samočinnými stěrači s jedinou frekvencí vyšší než 30 cyklů za minutu.

účinné od 1. 1. 1976(4) Motorová vozidla, jež mají před řidičem průhledný ochranný čelní kryt takového provedení, které nedovoluje řidiči za deště nebo sněžení bezpečný výhled mimo něj, musí mít buď samočinný stěrač nebo průzorový otvor (štěrbinu apod.).

účinné od 1. 1. 1976(5) U automobilů, motocyklů a skútrů musí být stěrač řešen tak, aby se rameno stěrače po vypnutí stěrače z činnosti samočinně vracelo do základní polohy. Rameno stěrače musí být odklopitelné od povrchu skla za účelem ručního čištění skla. Stěrače musí vykazovat dostatečný čisticí účinek na celé stírané ploše při rychlostech do 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla, ale nepřevyšující 130 km/h.

účinné od 1. 1. 1976(6) Stíraná plocha, která je částí povrchu čelního skla čištěného činností stěračů a ostřikovačů, musí

1. účinné od 1. 1. 1976- u osobních automobilů překrývat nejméně 75 % velké a 99 % malé vztažné plochy,¹⁵⁵)
2. účinné od 1. 1. 1976- u bezkapotových nákladních automobilů a autobusů překrývat nejméně 75 % velké vztažné plochy,
3. účinné od 1. 1. 1976- u ostatních motorových vozidel být co největší.

účinné od 1. 1. 1976(7) Osobní a nákladní automobily a autobusy musí být ke zlepšení výhledu za chladného a vlhkého počasí vybaveny dostatečně účinným zařízením pro odmrazování při teplotách do -15 °C a pro odmlžování čelního skla;¹⁵⁶) toto ustanovení se vztahuje přiměřeně také na boční a zadní skla.

účinné od 1. 1. 1976(8) Motorová vozidla vybavená čelním sklem, s výjimkou zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí, musí být opatřena výkonným ostřikováním čelního skla do plochy stírané stěrači. Systém ostřikování čelního skla musí být schopen činnosti v celém rozsahu provozních rychlostí vozidla. Tento systém musí být vybaven nádržkou na kapalinu o objemu nejméně 1 dm³, umístěnou ve vozidle tak, aby byl snadný přístup k nalévacímu hrdlu při doplňování. Tato podmínka je splněna rovněž v případě, že je nádržka snadno a bez odpojování vyjímatelná. Systém musí být z materiálů, které se nepoškodí ani nepraskají při zamrzání kapaliny a současně odolávají účinku teplot až do 80 °C. Ostřikování může být prováděno svalovou silou řidiče nebo motoricky poháněným čerpadlem a musí být spolehlivě činné při teplotách +65 °C až -15 °C s kapalinou, která netuhne při nízkých teplotách. Činnost systému ostřikování se nesmí zhoršit, je-li jako kapaliny použito 50% metyl- nebo izopropylalkoholu.

účinné od 1. 1. 1976(9) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí nad 130 km/h a dálkové autobusy, jakož i motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí nad 50 km/h vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 musí mít zařízení pro ostřikování s motorickým pohonem. Objem nádržky na kapalinu musí být nejméně 1,4 dm³, u autobusů 2,8 dm³.

účinné od 1. 1. 1976(10) Ustanovení odstavců 2 až 9 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 57

účinné od 1. 1. 1976Odrušení vozidel

účinné od 1. 1. 1976(1) Každé motorové a přípojné vozidlo musí být konstrukčně provedeno, vyrobeno a vybaveno tak, aby rušivé vyzařování elektromagnetické energie (dále jen „rušení“) vznikající při provozu nepřesáhlo přípustné mezní hodnoty rušení.¹⁵⁷) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla nebo bude schválena po 1. 7. 1972, musí být z hlediska odrušení schválena.¹⁵⁸)

účinné od 1. 1. 1976(2) Výrobce vozidel je povinen umožnit organizaci pověřené prováděním homologačních zkoušek, aby nejméně jednou ročně provedla statistická kontrolní měření odrušení u nejméně šesti namátkově vybraných vozidel každého hromadně vyráběného typu. Stejnou povinnost má dovozce vozidel dovážených prostřednictvím organizace zahraničního obchodu, pokud nepředloží jednou ročně osvědčení o shodnosti výroby z hlediska odrušení.

účinné od 1. 1. 1976(3) V konstrukci a provedení orgánů vozidla nesmějí být prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly rušení nad stanovenou hranici (při výměně originálních dílů, zejména částí vysokonapěťového systému zapalování, regulátorů nabíjení, dynama apod., za díly nepůvodní, dodatečné montáži doplňkových zdrojů elektrické energie apod.).

§ 58

účinné od 1. 1. 1976Zasklení vozidel a clona proti slunci

účinné od 1. 1. 1976(1) Průhledné ochranné sklo před řidičem (dále jen „čelní sklo“), výplně všech ostatních oken (i střešních) a mezistěn, rovné nebo ohýbané, musí být u motorových a jejich přípojných vozidel ze schváleného¹⁵⁹) bezpečnostního skla,¹⁶⁰) aby se při rozbití snížilo nebezpečí zranění na nejmenší možnou míru.

účinné od 1. 1. 1976(2) Čelní, postranní a zadní skla karosérie automobilů nebo budky řidiče musí být pro výhled dokonale průhledná, s vysokou světelnou propustností a bez optického a barevného zkreslování.¹⁶¹) Čelní skla musí být leštěná nebo zpracovaná jinak s rovnocennou kvalitou povrchu a při prasknutí - s výjimkou tvrzených skel, která nejsou zónově kalena - musí zabezpečovat alespoň částečnou viditelnost, aby bylo možno vozidlo bezpečně zastavit.

účinné od 1. 1. 1976(3) U autobusů a osobních autobusových přívěsů nesmějí být nouzové dveřní a okenní východy zaskleny vrstveným sklem.

účinné od 1. 1. 1976(4) Dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být bezpečnostní čelní skla automobilů vrstvená.

účinné od 1. 1. 1976(5) Bezpečnostní skla z plastických materiálů smějí být použita pro zasklení:

1. účinné od 1. 1. 1976- vnitřních mezistěn a přepážek,
2. účinné od 1. 1. 1976- otevíracích střešních oken,
3. účinné od 1. 1. 1976- oken skládacích dveří (např. u autobusů),
4. účinné od 1. 1. 1976- oken přípojných vozidel za osobní automobily,
5. účinné od 1. 1. 1976- ochranných čelních krytů jednostopých vozidel a jejich modifikací bez kabiny řidiče.

účinné od 1. 1. 1976(6) Nekryté hrany zasklení - např. vyklápěcích větracích okének, spouštěcích dveřních oken, mezistěn apod. - musí být dostatečně zaobleny. U vozidel určených výlučně pro dopravu dětí musí být tyto hrany vhodně olemovány.

účinné od 1. 1. 1976(7) Karosérie a budka řidiče motorového vozidla musí mít dvě clony proti slunci, z nichž jedna musí být před řidičem a musí se dát snadno a jednou rukou beze změny polohy trupu nastavovat.¹⁶²) Budka řidiče zemědělských a lesnických traktorů a každá jednomístná budka řidiče musí mít alespoň jednu clonu proti slunci.

účinné od 1. 1. 1976(8) Clona proti slunci nesmí být provedena z lehce vznětlivého materiálu. U motorových vozidel, jejichž technická způsobilost byla nebo bude schválena po 1. 7. 1972, musí být clona proti slunci provedena buď z materiálu, který pohlcuje nárazovou energii, nebo musí být tímto materiálem úplně pokryta; držák clony proti slunci musí mít - je-li proveden z tuhého materiálu - poloměr zakřivení větší než 3,2 mm u hran, které mohou přijít ve styk s hlavou řidiče nebo spolujezdce.¹⁶³)

účinné od 1. 1. 1976(9) Ustanovení odstavců 1, 2, 4, 5, 7 a 8 druhé věty neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 59

účinné od 1. 1. 1976Počítače ujeté vzdálenosti, počítače motohodin, rychloměry a tachografy

účinné od 1. 1. 1976(1) Motorová vozidla musí být v zorném poli řidiče vybavena počítačem ujeté vzdálenosti nebo motohodin a rychloměrem. Toto ustanovení se nevztahuje na motorová vozidla s plnými obručemi, na vozidla s gumovými pásy, na motorové vozíky pro invalidy, na vozidla s konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h, na vozidla vybavená tachografem s ukazatelem rychlosti umístěným v zorném poli řidiče, na jednostopá motorová vozidla s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm³ a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h.

účinné od 1. 1. 1976(2) Autobusy a nákladní automobily s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 40 km/h, které mají celkovou hmotnost větší než 7 t, musí být vybaveny tachografy. Toto ustanovení se nevztahuje na autobusy používané v městské hromadné dopravě.

účinné od 1. 1. 1976(3) Počítače ujeté vzdálenosti, počítače motohodin, rychloměry a tachografy namontované na vozidlech musí splňovat tyto podmínky:

1. účinné od 1. 1. 1976a) počítač ujeté vzdálenosti musí spolehlivě a zřetelně udávat vozidlem ujetou vzdálenost s přesností nejméně ± 5 % z měřené hodnoty stupnice při jízdě dopředu; počítače ujeté vzdálenosti v tachografech musí mimoto při změně směru jízdy (dopředu - dozadu) ujetou vzdálenost plynule připočítávat;
2. účinné od 1. 1. 1976b) počítače ujeté vzdálenosti ve vozidlech, u nichž podíl jízdy dopředu a dozadu je méně než 80 : 20, musí být vybaveny takovým zařízením, které ujetou vzdálenost plynule připočítává a snižuje mrtvý chod počítače na délku ujeté vzdálenosti 1 m;
3. účinné od 1. 1. 1976c) rychloměry - i v tachografech - musí spolehlivě a zřetelně udávat rychlost vozidla v rozsahu posledních dvou třetin stupnice, avšak při rychlosti nad 50 km/h s odchylkou nejvýše + 8 % od okamžité skutečné rychlosti vozidla; při rychlostech vozidla od 20 km/h do 50 km/h nesmí být údaj rychloměru nižší než rychlost skutečná. Ukazatel rychlosti vozidla smí kmitat v rozsahu posledních dvou třetin stupnice v rozmezí ± 1 % oblouku celé stupnice, v první třetině v rozmezí ± 5 % oblouku;
4. účinné od 1. 1. 1976d) tachografový záznam musí odpovídat svými průběhy údajům počítače ujeté vzdálenosti, rychloměru a času jízdy i stání při spolehlivé čitelnosti bez pomocných přístrojů.

účinné od 1. 1. 1976(4) Tachograf a rychloměr, jakož i jejich náhon musí být u nákladních automobilů a autobusů plombován; to neplatí pro tachografy a rychloměry s elektrickým pohonem.

účinné od 1. 1. 1976(5) Ustanovení odstavců 1 a 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 60

účinné od 1. 1. 1976Vytápěcí a větrací systém

účinné od 1. 1. 1976(1) Vozidlo s uzavřenou karosérií musí mít zařízení pro vytápění a větrání prostoru pro řidiče a cestující. Vytápěcí a větrací systém nesmí konstrukčním provedením ani svou činností ohrožovat zdraví nebo zvyšovat únavu řidiče a cestujících; systém vytápění musí rozdělovat teplo co nejrovnoměrněji po celém prostoru pro cestující; systém vytápění a větrání - provedený jakýmkoli způsobem - musí zajistit bezprůvanový pohyb vzduchu.¹⁶⁴)

účinné od 1. 1. 1976(2) U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1973 musí být systém vytápění a větrání snadno obsluhovatelný a jeho výkon regulovatelný nejméně ve dvou stupních¹⁶⁵) z místa řidiče beze změny polohy trupu.¹⁶⁶) Toto ustanovení neplatí pro ovládací orgány k individuální obsluze cestujícími ve vozidle. U zvláštních motorových vozidel (část třetí) musí vytápění a větrání odpovídat příslušným technickým normám.¹⁶⁷)

účinné od 1. 1. 1976(3) K vytápění vozidel je zakázáno používat přímo horkých potrubí výfukového systému motoru. Tepelné energie výfukových plynů může být využito pouze prostřednictvím výměníku tepla; v prostorách výměníku, v nichž se předává teplo vytápěcímu vzduchu, nesmí být žádné uvolnitelné spoje; tloušťka stěn ocelových trubek nebo plechů předávajících teplo nesmí být menší než 2 mm; je-li použito jiných materiálů, musí tyto mít stejnou odolnost proti korozi a odpovídající nejmenší tloušťku stěn. Je-li pro vytápění použito chladícího vzduchu z kapalinového systému chlazení motoru, musí být ve vedení vytápěcího vzduchu přetlak vůči motorovému prostoru a nesmí v něm být žádné nezajištěné spoje. Vzduch pro vytápění a větrání nesmí obsahovat škodlivé látky a pachy vzniklé provozem vozidla a jeho zařízení¹⁶⁸) a musí být filtrován od hrubých nečistot. Vzduch potřebný ke spalování ve vytápěcích zařízeních - s výjimkou zařízení podle odstavce 4 - nesmí být odebírán z vnitřku vozidla, v němž jsou přepravovány osoby včetně řidiče. Vstupní kanály přívodu vzduchu pro větrání a topení musí být umístěny tak, aby s ohledem na provoz ostatních vozidel byl omezen na nejmenší míru přívod vzduchu znečištěného těmito vozidly.

účinné od 1. 1. 1976(4) Vytápěcí zařízení na tuhá paliva jsou povolena jen u nákladních automobilů se skříňovou karosérií a jejich přívěsů nebo návěsů určených za pracoviště nebo ubytovny; tato zařízení a kouřové trubky musí být odizolovány.¹⁶⁹)

účinné od 1. 1. 1976(5) Systém vytápění musí teplo rozdělovat rovnoměrně po celém prostoru pro cestující za těchto podmínek:

1. účinné od 1. 1. 1976a) u všech automobilů, s výjimkou autobusů městské dopravy, musí systém vytápění zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie¹⁷⁰) při okolní teplotě -15 °C výslednou teplotu nejméně +18 °C za jízdy. U vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 80 km/h musí být tato výsledná teplota zajištěna za jízdy rychlostí 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti, avšak ne menší než 80 km/h a ne větší než 140 km/h;
2. účinné od 1. 1. 1976b) u autobusů městské dopravy musí systém vytápění zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie¹⁷⁰) při okolní teplotě -15 °C výslednou teplotu nejméně +14 °C. Na schodech se za mrazivého počasí nesmí tvořit námraza;
3. účinné od 1. 1. 1976c) povrchová teplota v bezprostředně přímo přístupných místech a výstupech rozváděcích kanálů nesmí překročit +40 °C. Nejvyšší přípustný vzájemný rozdíl teplot mezi jednotlivými místy k sedění nebo stání je 6 °C, u autobusů a osobních autobusových přívěsů, s výjimkou autobusů městské dopravy, kde se rozdíl nelimituje, 8 °C. Výsledná teplota v místech hlav může být až o 9 °C nižší, popřípadě až o 3 °C vyšší než v místech chodidel; tato podmínka nemusí být splněna u autobusů městské dopravy.

účinné od 1. 1. 1976(6) Systém větrání a vytápění prostoru karosérie musí být přetlakový a musí zajišťovat

1. účinné od 1. 1. 1976a) u osobních automobilů, popřípadě v prostoru budky řidiče nákladních automobilů a silničních tahačů při zavřených oknech a dveřích nejméně 35 m³ vzduchu za 1 hodinu na každé místo k sedění za jízdy i při stání vozidla;
2. účinné od 1. 1. 1976b) u autobusů a osobních autobusových přívěsů v prostoru pro cestující při zavřených oknech a dveřích nejméně dvacetinásobnou výměnu vzduchu při stání vozidla (vztaženo na objem větraného prostoru) a nejméně 35 m³ vzduchu u linkových a dálkových autobusů bez klimatizačního zařízení a nejméně 25 m³ vzduchu u linkových a dálkových autobusů s klimatizačním zařízením za 1 hodinu na každou osobu (sedící i stojící) za jízdy vozidla rychlostí odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla.

účinné od 1. 1. 1976(7) Pokud je k vytápění vozidla použito nezávislého topení, tj. systému, který vyrábí teplo pro vytápění samostatně vlastním palivem, musí - s výjimkou zařízení podle odstavce 4 - vyhovovat těmto požadavkům:

1. účinné od 1. 1. 1976a) zařízení musí být pojištěno proti přehřátí (tepelná pojistka),
2. účinné od 1. 1. 1976b) spalovací komora a výměník tepla musí být zkoušeny pod dvojnásobným provozním tlakem, nejméně však při přetlaku 0,5 bar (kp/cm²) (zkouška na těsnost),
3. účinné od 1. 1. 1976c) u teplovzdušných systémů musí být vyloučeno spolehlivým způsobem pronikání spalin plynů do topného vzduchu,
4. účinné od 1. 1. 1976d) ve spalinách nesmí být obsah CO větší než 0,2 objemového procenta, měřeno u výstupu ze zařízení,
5. účinné od 1. 1. 1976e) nespálené palivo musí být bezpečně odvedeno ze spalovacího prostoru a při zhasnutí plamene ve spalovací komoře se musí automaticky zastavit dodávka paliva,
6. účinné od 1. 1. 1976f) instalace nezávislého topného zařízení musí být provedena tak, aby při jakýchkoli podmínkách (jízdních i atmosférických), tedy i při stání vozidla bylo zamezeno pronikání spalin tohoto zařízení do vnitřního prostoru karosérie.

účinné od 1. 1. 1976(8) Ustanovení odstavců 1, 3, 5 až 7 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972; ustanovení odstavce 2 neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973.