Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o vyhlášení přijetí změn a doplňků Přílohy A – Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů a Přílohy B – Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), 11/2015 Sb. m. s., vyhlášené znění

Předchozí stránka

Radioaktivní látka musí být zatříděna jako přepravovaná podle zvláštního ujednání, když je určena k přepravě v souladu s 1.7.4.

2.2.8 Třída 8 Žíravé látky

2.2.8.1 Kritéria

2.2.8.1.1 Název třídy 8 zahrnuje látky a předměty obsahující látky této třídy, které svým chemickým účinkem napadají vlákna epithelu pokožky nebo sliznic, se kterým přicházejí do styku, nebo které v případě úniku mohou způsobit škody na jiných věcech nebo na dopravních prostředcích nebo je mohou zničit. Pod název této třídy spadají také látky, které teprve s vodou tvoří žíravé kapaliny, nebo které za přítomnosti přirozené vlhkostí vzduchu vytvářejí žíravé páry nebo mlhy.
2.2.8.1.2 Látky a předměty třídy 8 jsou rozděleny následovně:
C1 - C11 Žíravé látky bez vedlejšího nebezpečí a předměty obsahující takové látky
C1 - C4 Kyselé látky
1. C1 anorganické, kapalné
2. C2 anorganické, tuhé
3. C3 organické, kapalné
4. C4 organické, tuhé
C5 - C8 Zásadité látky
1. C5 anorganické, kapalné
2. C6 anorganické, tuhé
3. C7 organické, kapalné
4. C8 organické, tuhé
C9-C10 Jiné žíravé látky
1. C9 kapalné
2. C10 tuhé
C11 Předměty
CF Žíravé látky, hořlavé
1. CF1 kapalné
2. CF2 tuhé
CS Žíravé látky, schopné samoohřevu
1. CS1 kapalné
2. CS2 tuhé
CW Žíravé látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny
1. CW1 kapalné
2. CW2 tuhé
CO Žíravé látky, podporující hoření
1. CO1 kapalné
2. CO2 tuhé
CT Žíravé látky, toxické a předměty obsahující takové látky
1. CT1 kapalné
2. CT2 tuhé
3. CT3 předměty
CFT Žíravé látky, kapalné, hořlavé, toxické
COT Žíravé látky, podporující hoření, toxické.

Klasifikace a přiřazení k obalovým skupinám

2.2.8.1.3 Látky třídy 8 musí být na základě svého stupně nebezpečí, které představují při přepravě, přiřazeny k následujícím obalovým skupinám:

Klasifikace a přiřazení k obalovým skupinám
Obalová skupina I: silně žíravé látky;
Obalová skupina II: žíravé látky;
Obalová skupina III: slabě žíravé látky

Klasifikace a přiřazení k obalovým skupinám
Obalová skupina I:	silně žíravé látky;
Obalová skupina II:	žíravé látky;
Obalová skupina III:	slabě žíravé látky

2.2.8.1.4 Látky a předměty zařazené do třídy 8 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení látek k obalovým skupinám I, II nebo III je založeno na získaných zkušenostech se zohledněním přídavných faktorů, jako nebezpečí vdechnutí (viz 2.2.8.1.5) a schopnosti reagovat s vodou (včetně vytvoření nebezpečných produktů rozkladu).
2.2.8.1.5 Látka nebo přípravek, které splňují kritéria třídy 8 a mají toxicitu při vdechnutí prachu a mlhy (LC₅₀) odpovídající obalové skupině I, ale toxicitu při požití nebo absorpci kůží odpovídající jen obalové skupině III nebo nižší, musí být přiřazeny ke třídě 8.
2.2.8.1.6 Látky, včetně směsí, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, mohou být přiřazeny k vhodným položkám pododdílu 2.2.8.3 a k odpovídající obalové skupině na základě délky doby kontaktu, která je nutná k tomu, aby byla poškozena lidská pokožka v celé své tloušťce v souladu s kritérii odstavců (a) až (c) dále.
U kapalin a u tuhých látek, které mohou zkapalnit během přepravy, o nichž se předpokládá, že nevyvolají poškození lidské pokožky v celé její tloušťce, je třeba ještě zohlednit jejich schopnost způsobit korozi některých kovových povrchů. Při přiřazování látek k obalovým skupinám se musí zohlednit zkušenosti, získané při jejich náhodném působení. Jestliže takové zkušenosti chybí, je třeba přiřazení provést na základě výsledků pokusů podle směrnice pro zkoušení OECD 404⁷ nebo 435⁸. Látka, která podle směrnice pro zkoušení OECD 430⁹ nebo 431¹⁰ není určena za látku žíravou, smí být považována pro účely ADR bez dalšího zkoušení za látku, která není žíravá vůči pokožce.
(a) K obalové skupině I jsou přiřazeny látky, které během pozorovací doby 60 minut, počínající po době působení 3 minut nebo kratší, způsobí zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce.
(b) K obalové skupině II jsou přiřazeny látky, které během pozorovací doby 14 dní, počínající po době působení delší než 3 minuty, nejvýše však 60 minut, způsobí zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce.
(c) K obalové skupině III jsou přiřazeny látky:
1. - které během pozorovací doby 14 dní, počínající po době působení delší než 60 minut, nejvýše však 4 hodiny, způsobí zničení neporaněné kožní tkáně v její celé tloušťce; nebo
2. - u kterých se předpokládá, že nezpůsobí zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce, u kterých však rychlost koroze buď na ocelových nebo hliníkových površích při zkušební teplotě 55 °C překračuje hodnotu 6,25 mm za rok, zkouší-li se na obou materiálech. Pro zkoušky je nutno použít ocel typu S235JR+CR (1.0037 resp. St 37-2), S275J2G3+CR(1.0144 resp. St 44-3), ISO 3574, Unifikovaný číslovací systém (UNS) G10200 nebo SAE 1020 a pro zkoušky hliníku nepotažené typy 7075-T6 nebo AZ5GU-T6. Uznávaná zkouška je předepsána v Příručce zkoušek a kritérií, části III, oddílu 37.
POZNÁMKA: Pokud první zkouška buď na oceli, nebo hliníku ukáže, že je zkoušená látka korozivní, nevyžaduje se již následná zkouška na tom druhém kovu.

Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.8.1.6

Klasifikace a přiřazení k obalovým skupinám Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.8.1.6
Obalová Skupina	Doba působení	Pozorovací doba	Účinek
I	≤ 3 min	≤ 60 min	Úplné zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce
II	>3 min ≤ 1 h	≤ 14 d	Úplné zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce
III	>1 h ≤ 4 h	≤ 14 d	Úplné zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce
III	-	-	Rychlost koroze buď na ocelových, nebo hliníkových površích překračuje 6,25 mm za rok při zkušební teplotě 55 °C, zkouší-li se na obou materiálech

2.2.8.1.7 Jestliže látky třídy 8 vlivem příměsí spadají do jiných kategorií nebezpečnosti než do těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi nebo roztoky k položkám, ke kterým na základě svého skutečného nebezpečí patří.
POZNÁMKA: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz také oddíl 2.1.3.

2.2.8.1.8 Na základě kritérií uvedených v 2.2.8.1.6 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedený roztok nebo jmenovitě uvedená směs, popřípadě roztok nebo směs obsahující jmenovitě uvedenou látku takové povahy, že tento roztok nebo tato směs nepodléhá ustanovením této třídy.
2.2.8.1.9 Látky, roztoky a směsi, které:
1. - neodpovídají kritériím směrnic 67/548/EHS³ nebo 1999/45/ES⁴ v jejich platném znění a nejsou podle těchto směrnic v jejich platném znění zařazeny jako žíravé látky; a
2. - nepůsobí korozivně na ocel nebo hliník,
mohou být považovány za látky nepatřící do třídy 8.
POZNÁMKA: UN 1910 OXID VÁPENATÝ a UN 2812 HLINITAN SODNÝ, které jsou uvedeny ve Vzorových předpisech í OSN, nepodléhají předpisům ADR.

2.2.8.2 Látky nepřipuštěné k přepravě

2.2.8.2.1 Chemicky nestálé látky třídy 8 je dovoleno přepravovat jen tehdy, jestliže byla učiněna potřebná opatření k zabránění jejich nebezpečnému rozkladu nebo polymeraci během přepravy. Pro tento účel je zejména nutno dbát na to, aby nádoby a cisterny neobsahovaly žádné látky, které by mohly tyto reakce podporovat.
2.2.8.2.2 K přepravě nejsou připuštěny následující látky:
1. - UN 1798 KYSELINA DUSIČNÁ A CHLOROVODÍKOVÁ (solná), SMĚS,
2. - chemicky nestálé směsi odpadní kyseliny sírové,
3. - chemicky nestálé směsi nitrační kyseliny nebo směsi odpadní kyseliny sírové a dusičné, nedenitrované,
4. - kyselina chloristá, vodné roztoky s více než 72 % hm. čisté kyseliny nebo směsi kyseliny chloristé s jinými kapalnými látkami než s vodou.

2.2.8.3 Seznam hromadných položek

Klasifikace a přiřazení k obalovým skupinám Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.8.1.6
Vedlejší nebezpečí			Klasifikační kód	UN-číslo	Pojmenování látek nebo předmětů
Žíravé látky bez vedlejšího nebezpečí a předměty obsahující takové látky
				2584	KYSELINY ALKYLSULFONOVÉ, KAPALNÉ, obsahující více než 5 % volné kyseliny sírové nebo
				2584	KYSELINY ARYLSULFONOVÉ, KAPALNÉ, obsahující více než 5 % volné kyseliny sírové
				2693	HYDROGENSIŘIČITANY, VODNÝ ROZTOK, J.N.
		kapalné	C1	2837	HYDROGENSULFÁTY, VODNÝ ROZTOK
	anorga-			3264	LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, KYSELÁ,
	nické				ANORGANICKÁ, J.N.

Látky kyselého				1740	HYDROGENFLUORIDY TUHÉ, J.N.
charakteru		tuhé	C2	2583	5 % volné kyseliny sírové nebo

				2583	KYSELINY, ARYLSULFONOVÉ, TUHÉ, obsahující více než 5 % volné kyseliny sírové
				3260	LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, KYSELÁ, ANORGANICKÁ, J.N.

				2586	KYSELINY ALKYLSULFONOVÉ, KAPALNÉ, obsahující nejvýše 5 % volné kyseliny sírové nebo
		kapalné	C3	2586	KYSELINY ARYLSULFONOVÉ, KAPALNÉ, obsahující nejvýše 5 % volné kyseliny sírové
				2987	CHLORSILANY ŽÍRAVÉ, J.N.
				3145	ALKYLFENOLY, KAPALNÉ, J.N. (včetně C₂-C₁₂-homologů)
				3265	LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, KYSELÁ, ORGANICKÁ, J.N.

	organi- cké			2430	ALKYLFENOLY, TUHÉ, J.N. (včetně C₂-C₁₂- homologů)
		tuhé	C4	2585	KYSELINY ALKYLSULFONOVÉ, TUHÉ, obsahující nejvýše 5 % volné kyseliny sírové nebo
				2585	KYSELINY ARYLSULFONOVÉ, TUHÉ, obsahující nejvýše 5 % volné kyseliny sírové
				3261	LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, KYSELÁ, ORGANICKÁ, J.N.

				1719	LÁTKA ŽÍRAVÁ, ALKALICKÁ, KAPALNÁ, J.N.
		kapalné	C5	2797	ELEKTROLYT PRO AKUMULÁTORY (BATERIE), ALKALICKÝ
				3266	LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, ALKALICKÁ, ANORGANICKÁ, J.N.
		anorga- nické tuhé	C6	3262	LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, ALKALICKÁ, ANORGANICKÁ, J.N.

Látky zásaditého charakteru
				2735	AMINY, KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, J.N. nebo
				2735	POLYAMINY, KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, J.N.
		kapalné	C7	3267	LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, ALKALICKÁ, ORGANICKÁ, J.N.
	organické
	organické			3259	AMINY, TUHÉ, ŽÍRAVÉ, J.N.
		tuhé	C8	3259	neboPOLYAMINY, TUHÉ, ŽÍRAVÉ, J.N.
				3263	LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, ALKALICKÁ, ORGANICKÁ, J.N.

				1903	PROSTŘEDEK DEZINFEKČNÍ, KAPALNÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
				2801	BARVIVO KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, J.N., nebo
				2801	MEZIPRODUKT PŘI VÝROBĚ BARVIV, KAPALNÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
		kapalné	C9	3066	BARVA ( včetně barev, laků, emailů, mořidel, šelak, fermež, politura a kapalné základy laků) nebo
				3066	LÁTKY POMOCNÉ K VÝROBĚ BAREV (včetně ředidel a složek odstraňovačů)
				1760	LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, J.N.
Jiné žíravé látky
				3147	BARVIVO, TUHÉ, ŽÍRAVÉ, J.N. nebo
		tuhé ^a	C10	3147	MEZIPRODUKT PŘI VÝROBĚ BARVIV, TUHÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
				3244	LÁTKY TUHÉ, OBSAHUJÍCÍ ŽÍRAVOU KAPALNOU LÁTKU, J.N.
				1759	LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, J.N.

				1774	NÁPLNĚ HASICÍCH PŘÍSTROJŮ, žíravá kapalná látka
				2028	PUMY MLŽNÉ, DÝMOVNICE, NEVÝBUŠNÉ, obsahující žíravou kapalnou látku, bez zapalovačů
				2794	AKUMULÁTORY (BATERIE), NAPLNĚNÉ KYSELÝM KAPALNÝM ELEKTROLYTEM
Předměty		C11		2795	AKUMULÁTORY (BATERIE), NAPLNĚNÉ ALKALICKÝM KAPALNÝM ELEKTROLYTEM
				2800	AKUMULÁTORY (BATERIE), JIŠTĚNÉ PROTI VYTEČENÍ NAPLNĚNÉ KAPALNÝM ELEKTROLYTEM
				3028	AKUMULÁTORY (BATERIE), SUCHÉ, OBSAHUJÍCÍ TUHÝ HYDROXID DRASELNÝ
				3477	ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ, obsahující žíravé látky, nebo
				3477	ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ BALENÉ SE ZAŘÍZENÍM, obsahující žíravé látky, nebo
				3477	ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ OBSAŽENÉ V ZAŘÍZENÍ, obsahující žíravé látky, nebo
Žíravé látky s vedlejším(i) nebezpečím(i) a předměty obsahující takové látky
				2734	AMINY, KAPALNÉ ŽÍRAVÉ, HOŘLAVÉ, J. N. nebo
				2734	POLYAMINY, KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, HOŘLAVÉ, J. N.
	kapalné		CF1	2986	CHLORSILANY, ŽÍRAVÉ, HOŘLAVÉ, J. N.
hořlavé^b)				2920	LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, HOŘLAVÁ, J.N.
CF	Tuhé			3470	BARVA, ŽÍRAVÁ, HOŘLAVÁ (včetně laků, emailů, mořidel, šelaku a fermeží, leštidel a kapalných základových složek laků) nebo
				3470	LÁTKA POMOCNÁ K VÝROBĚ BAREV, ŽÍRAVÁ, HOŘLAVÁ (včetně ředidel a složek odstraňovačů)

			CF2	2921	LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, HOŘLAVÁ, J.N.

schopné samoohřevu	Kapalné		CS1	3301	LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, SCHOPNÁ SAMOOHŘEVU, J. N.
schopné samoohřevu
CS	tuhé		CS2	3095	LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, SCHOPNÁ, SAMOOHŘEVU, J. N.

reagující s vodou	kapalné ^b)		CW1	3094	LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, REAGUJÍCÍ S VODOU, J. N.
CW
CW	tuhé		CW2	3096	LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, REAGUJÍCÍ S VODOU, J. N.

podporující hoření CO	Kapalné		CO1	3093	LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J. N.

	tuhé		CO2	3084	LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ; J. N.

	kapalné ^c)		CT1	2922	LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, TOXICKÁ, J. N.
				3471	HYDROGENFLUORIDY, ROZTOK, J.N.
toxické^d) CT	tuhé ^e)
	tuhé ^e)		CT2	2923	LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, TOXICKÁ, J. N.
	předměty
	předměty		CT3	3506	RTUŤ VYROBENÁ VE VÝROBNÍCH PŘEDMĚTECH

hořlavé, toxické, kapalné ^d)			CFT		(není k dispozici žádná hromadná položka s tímto klasifikačním kódem; je-li nutné přiřazení k hromadné položce s klasifikačním kódem, určí se z tabulky převažujících nebezpečí v pododdíle 2.1.3.10)


podporující hoření toxické ^d),e)			COT		(není k dispozici žádná hromadná položka s tímto klasifikačním kódem; je-li nutné přiřazení k hromadné položce s klasifikačním kódem, určí se z tabulky převažujících nebezpečí v pododdíle 2.1.3.10)

Poznámky:

a) Směsi tuhých látek, které nepodléhají předpisům ADR, s žíravými kapalnými látkami mohou být přepravovány pod UN číslem 3244, bez toho, aby předtím byla použita přiřazovací kritéria pro třídu 8, za předpokladu, že v době nakládky látky nebo uzavírání obalu, vozidla nebo kontejneru není viditelná žádná volná kapalina. Každý obal musí odpovídat konstrukčnímu typu obalu, který obstál s úspěchem při zkoušce těsnosti pro obalovou skupinu II.
b) Chlorsilany, které s vodou nebo vlhkým vzduchem vyvíjejíí hořlavé plyny, jsou látkami třídy 4.3.
c) Chlorformiáty s převažujícími toxickými vlastnostmi jsou látkami třídy 6.1.
d) Žíravé látky, které jsou podle odstavců 2.2.61.1.4 až 2.2.61.1.9 při vdechnutí velmi toxické, jsou látkami třídy 6.1
e) UN 1690 FLUORID SODNÝ, TUHÝ, UN 1812 FLUORID DRASELNÝ, TUHÝ, UN 2505 FLUORID AMONNÝ, UN 2674 HEXAFLUOROKŘEMIČITAN SODNÝ, UN 2856 HEXAFLUOROKŘEMIČITANY, J. N., UN 3415 FLUORID SODNÝ, ROZTOK a UN 3422 FLUORID DRASELNÝ, ROZTOK jsou látkami třídy 6.1.

2.2.9 Třída 9 Jiné nebezpečné látky a předměty
1. 2.2.9.1 Kritéria
  1. 2.2.9.1.1 Název třídy 9 zahrnuje látky a předměty, které během přepravy představují jiné nebezpečí, než jsou nebezpečí ostatních tříd.
  2. 2.2.9.1.2 Látky a předměty třídy 9 jsou rozděleny následovně:
    M1 Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví
    M2 Látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny
    M3 Látky uvolňující hořlavé páry
    M4 Lithiové baterie
    M5 Záchranné prostředky
    M6-M8 Látky ohrožující životní prostředí
    1. M6 Látky znečišťující vodu, kapalné
    2. M7 Látky znečišťující vodu, tuhé
    3. M8 Geneticky změněné mikroorganismy a organismy
    M9-M10 Zahřáté látky
    1. M9 kapalné
    2. M10 tuhé
    M11 Jiné látky, které během přepravy představují nebezpečí a neodpovídají definici žádné jiné třídy.
  Definice a klasifikace
  1. 2.2.9.1.3 Látky a předměty zařazené do třídy 9 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení látek a předmětů, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, k odpovídající položce této tabulky nebo pododdílu 2.2.9.3 musí být provedeno v souladu s ustanoveními odstavců 2.2.9.1.4 až 2.2.9.1.14.
  Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví
  1. 2.2.9.1.4 Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví, zahrnují azbest a směsi obsahující azbest.
  Látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny
  1. 2.2.9.1.5 Látky a přístroje, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny, zahrnují polychlorované bifenyly (PCB) a terfenyly (PCT) a polyhalogenované bifenyly a terfenyly a směsi obsahující tyto látky, jakož i přístroje, jako transformátory, kondensátory a jiné přístroje, které tyto látky nebo směsi obsahují.
  2. POZNÁMKA: Směsi s obsahem PCB nebo PCT nejvýše 50 mg/kg nepodléhají předpisům ADR.
  Látky uvolňující hořlavé páry
  1. 2.2.9.1.6 Látky uvolňující hořlavé páry zahrnují polymery, které obsahují hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí do 55 °C.
  Lithiové baterie
  1. 2.2.9.1.7 Články a baterie, články a baterie obsažené v zařízení nebo články a baterie balené se zařízením, obsahující lithium v jakékoli formě, musí být přiřazeny k UN číslům 3090, 3091, 3480 nebo 3481, jak je to náležité. Smějí být přepravovány pod těmito položkami, jestliže splňují následující ustanovení:
    (a) Každý článek nebo baterie je typu, u něhož bylo prokázáno, že splňuje požadavky každé zkoušky uvedené v Příručce zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3;
  2. POZNÁMKA: Baterie musí být typu, u něhož bylo prokázáno, že splňuje zkušební požadavky Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3, bez ohledu na to, zda jsou články, z nichž jsou baterie složeny, zkoušeného typu.
  3. POZNÁMKA: Mohou být akceptovány vlastní programy řízení kvality. Osvědčení od třetí strany se nevyžaduje, ale postupy uvedené pod (i) až (ix) výše musí být řádně zaznamenané a sledovatelné. Kopie programu řízení kvality musí být na požádání poskytnuta příslušnému orgánu.
  4. POZNÁMKA: Položky UN 3171 Vozidlo na akumulátorový pohon nebo UN 3171 Přístroj na akumulátorový pohon se vztahují pouze na vozidla poháněná mokrými bateriemi, sodíkovými bateriemi, bateriemi s kovem lithia nebo bateriemi s ionty lithia a na přístroje poháněné mokrými bateriemi nebo sodíkovými bateriemi, přepravované s těmito zabudovanými bateriemi.
  Záchranné prostředky
  1. 2.2.9.1.8 Záchranné prostředky zahrnují záchranné prostředky a díly motorových vozidel, které odpovídají definicím uvedeným ve zvláštních ustanoveních 235 nebo 296 kapitoly 3.3.
  Látky ohrožující životní prostředí
  1. 2.2.9.1.9 (Vypuštěno)
  Látky znečišťující vodu
  1. 2.2.9.1.10 Látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)
    1. 2.2.9.1.10.1 Všeobecné definice
      1. 2.2.9.1.10.1.1 Látky ohrožující životní prostředí zahrnují, mimo jiné, kapalné nebo tuhé látky znečišťující vodní prostředí a roztoky a směsi takových látek (jako jsou přípravky a odpady).
        Pro účely odstavce 2.2.9.1.10 „látka“ znamená chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně jakékoli přísady potřebné k zachování stálosti produktu a jakýchkoli nečistot pocházejících z použitého procesu, ale s výjimkou jakéhokoli rozpouštědla, které může být odděleno bez ovlivnění stálosti látky nebo změny jejího složení.
      1. 2.2.9.1.10.1.2 Vodní prostředí může být posuzováno ve smyslu vodních organizmů, které žijí ve vodě a vodního ekosystému, jehož jsou součástí¹¹. Proto je základem pro identifikaci nebezpečí vodní toxicita látky nebo směsi, i když tato může být modifikována dalšími informacemi o degradačním a bioakumulačním chování.
      2. 2.2.9.1.10.1.3 I když je následující klasifikační postup určen k použití pro všechny látky a směsi, uznává se, že v některých případech, např. u kovů nebo špatně rozpustných anorganických sloučenin, bude nutný speciální návod¹².
      3. 2.2.9.1.10.1.4 Pro akronymy nebo pojmy používané v tomto oddílu platí následující definice:
        - BCF: Faktor biokoncentrace;
        - BOD: Biochemická potřeba kyslíku;
        - COD: Chemická potřeba kyslíku;
        - GLP: Dobré laboratorní praktiky;
        - EC_x: koncentrace spojená s X % reakcí;
        - EC₅₀: účinná koncentrace látky, která způsobí 50 % maximální reakce;
        - ErC₅₀: EC₅₀ ve smyslu brzdění růstu;
        - K_ow: rozdělovací koeficient oktanol/voda;
        - LC₅₀ (50 % smrtelná koncentrace): koncentrace látky ve vodě, která způsobí smrt 50 % (poloviny) ve skupině pokusných zvířat;
        - L(E)C₅₀: LC₅₀ nebo EC₅₀;
        - NOEC (No Observed Effect Concentration): zkušební koncentrace, bezprostředně pod nejnižší zkoušenou koncentrací se statisticky významným škodlivým účinkem. NOEC nemá žádný statisticky významný škodlivý účinek ve srovnání se škodlivým účinkem zkoušky;
        - Směrnice pro zkoušení OECD – Test Guidelines publikované Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).
    1. 2.2.9.1.10.2 Definice a požadavky na údaje
      1. 2.2.9.1.10.2.1 Základními prvky pro klasifikaci látek ohrožujících životní prostředí (vodní prostředí) jsou:
        (a) akutní vodní toxicita;
        (b) chronická vodní toxicita;
        (c) bioakumulační potenciál nebo aktuální bioakumulace; a
        (d) degradace (biotická nebo abiotická) pro organické sloučeniny.
      1. 2.2.9.1.10.2.2 Zatímco se upřednostňují údaje z mezinárodně harmonizovaných zkušebních metod, v praxi se smějí používat také údaje z vnitrostátních metod, kde jsou považovány za rovnocenné. Všeobecně bylo dohodnuto, že údaje o toxicitě sladkovodních a mořských druhů mohou být považovány za rovnocenné údaje a mají být přednostně získány za použití Směrnic pro zkoušení OECD nebo jejich ekvivalentu podle zásad dobrých laboratorních praktik (GLP). Nejsou-li takové údaje k dispozici, musí být klasifikace založena na nejlepších disponibilních údajích.
      2. 2.2.9.1.10.2.3 „Akutní vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, která je škodlivá vodním organismům při jejich krátkodobém vystavení působení této látky ve vodním prostředí.
        „Akutní (krátkodobé) nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její akutní toxicitou pro organismus během jeho krátkodobého vystavení působení této chemické látky ve vodním prostředí.
        Akutní vodní toxicita se normálně stanoví za použití rybích druhů 96 hodin LC₅₀ (Směrnice pro zkoušení OECD 203 nebo ekvivalent), korýšovitých druhů 48 hodin EC₅₀ (Směrnice pro zkoušení OECD 202 nebo ekvivalent) a/nebo vodních řas 72 nebo 96 hodin EC₅₀ (Směrnice pro zkoušení OECD 201 nebo ekvivalent). Tyto druhy se považují za náhradu pro všechny vodní organizmy a údaje z jiných druhů, jako je lemna, smějí být rovněž vzaty v úvahu, je-li vhodná zkušební metodologie.
      1. 2.2.9.1.10.2.4 Chronická vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, vyvolávající škodlivé účinky na vodní organismy při jejich vystavení působení této látky ve vodním prostředí, která je určena v relaci k životnímu cyklu těchto organismů.
        Dlouhodobé nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její chronickou toxicitou po dlouhodobém působení této chemické látky ve vodním prostředí.
        Údaje o chronické toxicitě jsou méně dostupné než akutní údaje a rozsah zkušebních postupů je méně standardizován. Údaje získané podle Směrnice pro zkoušení OECD 210 (ryby v počátečním stádiu života) nebo 211 (rozmnožování dafnií) a 201 (zábrana růstu řas) mohou být akceptovány. Je dovoleno použít také jiné uznané a mezinárodně akceptované zkoušky. Musí být použity NOEC nebo jiné ekvivalentní EC_x.
      1. 2.2.9.1.10.2.5 Bioakumulace znamená čistý výsledek absorpce, přeměny a vyloučení látky v organizmu v důsledku vystavení jejímu působení všemi cestami (tj. vzduchem, vodou, usazeninou/půdou a potravou).
        Bioakumulační potenciál se normálně stanoví za použití rozdělovacího koeficientu oktanol/voda, obvykle vyjadřovaného jako log K_ow, stanoveného podle Směrnice pro zkoušení OECD 107 nebo 117. Zatímco toto představuje bioakumulační potenciál, poskytuje experimentálně zjištěný faktor biokoncentrace (BCF) lepší důkaz a musí být používán přednostně, pokud je k dispozici. BCF se stanoví podle Směrnice pro zkoušení OECD 305.
      1. 2.2.9.1.10.2.6 Degradace je rozklad organických molekul na menší molekuly a nakonec na oxid uhličitý, vodu a soli.
        Environmentální degradace může být biotická nebo abiotická (např. hydrolýza) a použitá kritéria odrážejí tuto skutečnost. Snadná biodegradace se nejsnadněji definuje použitím zkoušek biologické odbouratelnosti (A-F) Směrnice pro zkoušení OECD 301. Překročení úrovně v těchto zkouškách smí být považováno za důkaz rychlé degradace ve většině prostředí. Toto jsou sladkovodní zkoušky a tak bylo zahrnuto také použití výsledků ze Směrnice pro zkoušení OECD 306, která je vhodnější pro mořská prostředí. Nejsou-li takové údaje k dispozici, potom se poměr BOD (5 dní)/COD ≥ 0,5 považuje za důkaz rychlé degradace.
        Abiotická degradace, jako je hydrolýza, primární degradace, jak abiotická, tak i biotická, degradace v nevodních mediích a prokázaná rychlá degradace v životním prostředí smějí být všechny brány v úvahu při definování rychlé odbouratelnosti¹³.
        Látky jsou považovány za rychle odbouratelné v životním prostředí, jsou-li splněna následující kritéria:
        (a) Při pozorováních snadné biodegradace po dobu 28 dní je dosaženo následujících úrovní degradace:
        (i) zkoušky založené na rozpuštěném organickém uhlíku: 70 %;
        (ii) zkoušky založené na ztrátě kyslíku nebo vyvíjení oxidu uhličitého: 60 % teoretického maxima;
        Těchto úrovní biodegradace musí být dosaženo do 10 dní od počátku degradace, kteréhožto bodu je dosaženo v době, kdy bylo odbouráno 10 % látky, ledaže je látka identifikována jako komplexní, multikomponentní látka se strukturálně podobnými složkami. V tomto případě, a kde je pro to dostatečné ospravedlnění, smí být od podmínky časového intervalu 10 dnů upuštěno a předpokládá se, že požadované úrovně biodegradace je dosaženo do 28 dnů¹⁴; nebo
        (b) v těch případech, kdy jsou k dispozici pouze údaje BOD a COD, je-li poměr BOD₅ /COD ≥ 0,5; nebo
        (c) je-li k dispozici jiný přesvědčivý vědecký důkaz, který může prokázat, že látka nebo směs může být odbourána (bioticky a/nebo abioticky) ve vodním prostředí na úroveň nad 70 % v období 28 dní.
    1. 2.2.9.1.10.3 Kategorie a kritéria klasifikace látek

Následující stránka

Klasifikace a přiřazení k obalovým skupinám

Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.8.1.6

Definice a klasifikace

Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví

Látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny

Látky uvolňující hořlavé páry

Lithiové baterie

Záchranné prostředky

Látky ohrožující životní prostředí

Látky znečišťující vodu