Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID), který je přípojkem C k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF)

Během prvních a posledních 24 hodin skladování musí být zkušební vzorky postaveny uzávěrem dolů. U obalů opatřených odvětrávacím zařízením se to však provede vždy jen na dobu 5 minut. Po tomto skladování musí být zkušební vzorky podrobeny zkouškám předepsaným v pododdílech 6.1.5.3 až 6.1.5.6.

Je-li známo, že se pevnostní vlastnosti plastu vnitřních nádob kompozitních obalů (plast) působením plnící látky podstatně nezmění, není nezbytná kontrola, zda je chemická snášenlivost dostačující.

Za podstatné změny pevnostních vlastností se považují:

(a) zřetelné zkřehnutí;

(b) značné snížení elasticity, pokud není spojeno alespoň s úměrným zvýšením prodloužení při zatížení.

Pokud chování plastu bylo stanoveno jinými prostředky, výše uvedená zkouška snášenlivosti může být vypuštěna. Takové postupy musí být nejméně rovnocenné výše uvedené zkoušce snášenlivosti a musí být uznány příslušným orgánem.

Standardní kapaliny jsou zástupci pro procesy zhoršování vlastností polyetylénu, jako je měknutí v důsledku nabobtnání, praskání pod napětím, molekulární degradace a jejich kombinace.

Dostatečná chemická snášenlivost těchto obalů může být prokázána skladováním s vhodnou standardní kapalinou po dobu tří týdnů při teplotě 40 °C; je-li jako standardní kapalina použita voda, není důkaz dostatečné chemické snášenlivosti nutný. Skladování se nevyžaduje pro zkušební vzorky, které byly použity pro zkoušku stohováním v případě standardních kapalin „smáčecí roztok” a „kyselina octová“

Během prvních a posledních 24 hodin skladování musí být zkušební vzorky postaveny uzávěrem dolů. U obalů opatřených odvětrávacím zařízením se to však provede vždy jen na dobu 5 minut. Po tomto skladování musí být zkušební vzorky podrobeny zkouškám předepsaným v pododdílech 6.1.5.3 až 6.1.5.6.

Zkouška snášenlivosti pro terc-butylhydroperoxid s obsahem více než 40 % peroxidu a kyselin peroxyoctových třídy 5.2 nesmí být prováděna použitím standardních kapalin. Pro tyto látky musí být důkaz dostatečné chemické snášenlivosti zkušebních vzorků prováděn s látkami, které jsou určeny k přepravě, v průběhu skladovacího období šesti měsíců při okolní teplotě.

Výsledky postupu dle tohoto odstavce pro obaly z polyetylénu mohou být uznány také pro stejný konstrukční typ, jehož vnitřní povrh je fluorován.

(a) zřetelné zkřehnutí;

(b) značné poklesy elasticity, pokud není spojeno alespoň s úměrným zvýšením prodloužení.

1. 6.1.5.3.1 Počet zkušebních vzorků (na konstrukční typ a výrobce) a orientace zkušebního vzorku pro zkoušku pádem:

   Pro jiné zkoušky než pádem naplocho se musí těžiště nacházet na svislici procházející bodem nárazu.

   Pokud je možných více než jedna orientace vzorku pro danou zkoušku pádem, musí být použita orientace, při níž nejpravděpodobněji vznikne poškození obalu.

   Obal	Počet zkušebních vzorků	Orientace zkušebního vzorku při zkoušce pádem
   (a) Sudy ocelové, hliníkové, z jiného kovu než ocel a hliník Kanystry ocelové, hliníkové Sudy překližkové Sudy lepenkové Sudy a kanystry plastové Kompozitní obaly ve tvaru sudu Obaly z jemného plechu	Šest (tři pro každý typ pádu)	První typ pádu (se třemi zkušebními vzorky): obal musí dopadnout na dopadovou plochu diagonálně na hranu dna nebo, nemá-li jej, na obvodový šev nebo na obvod dna. Druhý typ pádu (se třemi dalšími zkušebními vzorky): obal musí narazit na dopadovou plochu nejslabším místem, které nebylo při první zkoušce pádem zkoušeno, např. uzávěr, nebo u některých válcových sudů, na podélný svar pláště sudu.
   (b) Bedny z přírodního dřeva Bedny překližkové Bedny z rekonstituovaného dřeva Bedny lepenkové Bedny plastové Bedny ocelové nebo hliníkové Kompozitní obaly ve tvaru bedny	Pět (jeden pro každý pád)	vzorek pád: na plochu dna vzorek pád na plochu víka (na horní část) vzorek pád na bok (na nejdelší stranu) vzorek pád: na čelo (na krátkou stranu) vzorek pád na roh
   (c) Pytle – jednovrstvé s postranním švem	Tři (tři pády u každého pytle)	První pád: naplocho na širokou stranu Druhý pád naplocho na úzkou stranu Třetí pád na dno pytle
   (d) Pytle – jednovrstvé bez postranního švu nebo vícevrstvé	Tři (dva pády u každého pytle)	První pád naplocho na širokou stranu Druhá pád na dno pytle
   (e) Kompozitní obaly (sklo, kamenina nebo porcelán), označené symbolem „RID/ADR“ podle pododdílu 6.1.3.1 a) ii) a které jsou ve tvaru sudu nebo bedny	Tři (jeden pro jeden pád )	Diagonálně na hranu dna nebo, na obvodový šev dna nebo na obvod dna

1. 6.1.5.3.2 Zvláštní příprava zkušebních vzorků pro zkoušku pádem

   Teplota zkušebního vzorku a jeho obsahu musí být redukována na -18 °C nebo níže pro:

   (a) plastové sudy (viz pododdíl 6.1.4.8);

   (b) plastové kanystry (viz pododdíl 6.1.4.8);

   (c) plastové bedny kromě beden z pěnového plastu (viz pododdíl 6.1.4.13);

   (d) kompozitní obaly (plast) (viz pododdíl 6.1.4.19); a

   (e) skupinové obaly s vnitřními obaly z plastu, jinými než plastové sáčky, určené pro tuhé látky a předměty.

   Pokud jsou zkušební vzorky připraveny tímto způsobem, kondiciování podle odstavce 6.1.5.2.3 může být vypuštěno. Zkušební kapaliny musejí být udržovány v tekutém stavu, pokud je to nezbytné přidáním mrazuvzdorných látek.

1. 6.1.5.3.3 Obaly s odnímatelným víkem, určené pro kapaliny, nesmějí být podrobeny pádům dříve než 24 hodin po plnění a uzavření, aby se vzala v úvahu jakákoliv možná změna vlastností těsnění.
2. 6.1.5.3.4 Dopadová plocha

   Dopadová plocha musí být nepružná s horizontálním povrchem a musí být:

   1. - dostatečně celistvá (integrální), aby se s ní nedalo pohybovat
   2. - hladká a s povrchem bez místních poškození, které by mohly ovlivnit výsledky zkoušek,
   3. - dostatečně pevná, aby nebyla za podmínek zkoušky deformovatelná a aby nebyla během testů náchylná k poškození, a
   4. - dostatečně velká, aby bylo zajištěno, že zkoušený obal dopadne na povrch.

1. 6.1.5.3.5 Výška pádu

   Pro tuhé látky a kapaliny, jestliže se zkouška provádí s tuhou látkou nebo kapalinou, která bude přepravována nebo s jinou látkou mající v podstatě tytéž fyzikální charakteristiky.

   Obalová skupina I	Obalová skupina II	Obalová skupina III
   1,8 m	1,2 m	0,8 m

   Pro kapalné látky v samostatných obalech a pro vnitřní obaly skupinových obalů, jestliže se zkouška provádí s vodou:

2. POZNÁMKA: Termín voda zahrnuje i nemrznoucí vodní roztok s minimální měrnou hmotností 0,95 pro zkoušku při – 18 °C.

   (a) pro látky, které mají být přepravovány, jejichž relativní hustota nepřesahuje 1,2:

   Obalová skupina I	Obalová skupina II	Obalová skupina III
   1,8 m	1,2 m	0,8 m

   (b) pro látky, které mají být přepravovány, jejichž relativní hustota přesahuje 1,2 se výška pádu vypočte na základě relativní hustoty látky (d) určené k přepravě, zaokrouhlené na první desetinné místo takto:

   Obalová skupina I	Obalová skupina II	Obalová skupina III
   d x 1,5 (m)	d x 1,0 (m)	d x 0,67 (m)

   (c) pro obaly z jemného plechu označené symbolem „RID/ADR“ podle 6.1.3.1 (a) (ii) určené pro přepravu látek s viskozitou při 23 °C vyšší než 200 mm²/s (což odpovídá výtokové době 30 sekund z normalizovaného kelímku ISO s výtokovou tryskou o vnitřním průměru 6 mm podle normy ISO 2431:1993);

   (i) jejichž relativní hustota nepřesahuje 1,2:

   Obalová skupina II	Obalová skupina III
   0,6 m	0,4 m

   (ii) pro látky, které mají být přepravovány, jejichž relativní hustota (d) přesahuje 1,2, se výška pádu vypočte na základě relativní (d) hustoty látky, která se má přepravovat, zaokrouhlené na první desetinné místo takto:

   Obalová skupina II	Obalová skupina III
   d x 0,5 (m)	d x 0,33 (m)

1. 6.1.5.3.6 Kritéria pro vyhovění zkoušce
   1. 6.1.5.3.6.1 Každý obal obsahující kapalinu musí zůstat po vyrovnání vnitřního a vnějšího tlaku těsný, kromě vnitřních obalů skupinových obalů a kromě vnitřních nádob kompozitních obalů (sklo, porcelán nebo kamenina) označených symbolem „RID/ADR“ podle 6.1.3.1 (a) (ii), kde není nutné vyrovnání tlaků.
   2. 6.1.5.3.6.2 Pokud je obal na tuhé látky podroben zkoušce pádem a jeho horní část dopadne na dopadovou plochu, vyhověl zkušební vzorek zkoušce, jestliže celý obsah vnitřního (ch) obalu (ů) (např. plastový sáček) nebo vnitřní nádoby obsah úplně zadržel, i když uzávěr vnějšího obalu zatímco je funkční, není již prachotěsný.
   3. 6.1.5.3.6.3 Obal nebo vnější obal kompozitního nebo kombinovaného obalu nesmí vykazovat žádné známky poškození, které by mohlo ovlivnit bezpečnost během přepravy. Vnitřní nádobky, vnitřní obaly nebo předměty musí zůstat uvnitř vnějšího obalu nepoškozené a nesmí docházet k žádnému úniku plněných látek z vnitřních nádobek nebo vnitřních obalů.
   4. 6.1.5.3.6.4 Ani vnější vrstva pytle ani vnější obal nesmí vykazovat žádná poškození, která by mohla ovlivnit bezpečnost během přepravy.
   5. 6.1.5.3.6.5 Nepatrný únik obsahu z uzávěru(ů) při nárazu se nepovažuje za selhání obalu za předpokladu, že následně už nedochází k žádnému úniku.
   6. 6.1.5.3.6.6 Nesmí dojít k protržení obalů obsahujících věci třídy 1, které by mohlo zapříčinit únik uvolněných výbušných látek nebo předmětů z vnějšího obalu.

Zkouška těsnosti musí být provedena u všech konstrukčních typů obalů určených pro kapalné látky; není však nutná u:

1. - vnitřních obalů skupinových obalů;
2. - vnitřních nádob kompozitních obalů (sklo, porcelán nebo kamenina) označených symbolem „RID/ADR“ podle pododdílu 6.1.3.1 (a) (ii);
3. - obalů z jemného plechu označených symbolem „RID/ADR“ podle pododdílu 6.1.3.1 (a) (ii) určených pro látky, jejichž viskozita při 23 °C je větší než 200 mm²/s;

1. 6.1.5.4.1 Počet zkušebních vzorků: tři zkušební vzorky od každého konstrukčního typu a výrobce.
2. 6.1.5.4.2 Zvláštní příprava zkušebních vzorků pro zkoušku: Uzávěry opatřené odvzdušňovacím ventilem musí být buď nahrazeny podobnými uzávěry bez odvzdušňovacího ventilu, nebo uzávěry musejí být neprodyšně uzavřeny.
3. 6.1.5.4.3 Zkušební postup a použitý tlak vzduchu: obaly včetně jejich uzávěrů se musí ponořit pod vodu a udržovat tam po dobu 5 minut při současném udržování vnitřního přetlaku; způsob, jakým se drží pod vodou, nesmí ovlivnit výsledky zkoušky.

   Použitý tlak vzduchu (přetlak) musí být:

   Obalová skupina I	Obalová skupina II	Obalová skupina III
   Nejméně 30 kPa (0,3 baru)	Nejméně 20 kPa (0,2 baru)	Nejméně 20 kPa (0,2 baru)

   Mohou se také použít jiné nejméně stejně účinné postupy.

1. 6.1.5.4.4 Kritérium pro vyhovění zkoušce:

   Nesmí být zpozorován žádný únik vzduchu.

1. 6.1.5.5.1 Obaly pro zkoušku

   Zkouška vnitřním hydraulickým tlakem (musí být provedena u všech konstrukčních typů obalů z oceli, plastů a kompozitních obalů určených pro kapaliny. Avšak tato zkouška se nevyžaduje se u:

   1. - vnitřních obalů skupinových balení;
   2. - vnitřních nádob kompozitních obalů (sklo, porcelán nebo kamenina) označených symbolem „RID/ADR“ podle pododdílu 6.1.3.1 (a) (ii);
   3. - obalů z jemných plechů označených symbolem “RID/ADR“ podle pododdílu 6.1.3.1 (a) (ii) určených pro látky, jejichž viskozita při 23 °C je větší než 200 mm²/s;

1. 6.1.5.5.2 Počet zkušebních vzorků: tři zkušební vzorky od každého konstrukčního typu a výrobce.
2. 6.1.5.5.3 Zvláštní příprava zkušebních vzorků pro zkoušku: Každý odvzdušňovací ventil musí být buď nahrazen obdobnými nepropustnými uzávěry, nebo ventily musí být neprodyšně uzavřeny.
3. 6.1.5.5.4 Zkušební metoda a použitý tlak: obaly z kovu a kompozitní obaly (sklo, porcelán nebo kamenina) včetně jejich uzávěrů musí být podrobeny zkušebnímu tlaku po dobu 5 minut. Plastové obaly a kompozitní obaly (plast) musí být podrobeny zkušebnímu tlaku po dobu 30 minut. Tento tlak je tlakem uvedeným ve značení požadovaném v pododdílu 6.1.3.1 (d). Způsob podepření obalů nesmí zkreslit výsledky zkoušky. Tlak se musí zvyšovat postupně a bez rázů; zkušební tlak musí být po celou dobu trvání zkoušky konstantní. Hydraulický tlak (přetlak) stanovený jednou z dále uvedených metod musí být:

   (a) nejméně celkový změřený přetlak v obalu (tj. tenze par naplněné látky a parciální tlak vzduchu nebo jiných inertních plynů, minus 100 kPa) při 55 °C, vynásobený koeficientem bezpečnosti 1,5; celkový přetlak se musí určit pro nejvyšší stupeň plnění dle pododdílu 4.1.1.4 a plnicí teplotu 15 °C, nebo

   (b) nejméně 1,75 násobek tenze par naplněné látky při 50 °C, minus 100 kPa, avšak nejmenší zkušební tlak 100 kPa; nebo

   (c) nejméně 1,5 násobek tenze par naplněné látky při 55 °C, minus 100 kPa, avšak nejmenší zkušební tlak 100 kPa.

1. 6.1.5.5.5 Navíc obaly určené pro látky obalové skupiny I musí být zkoušeny nejmenším zkušebním tlakem 250 Pa (přetlak) po dobu 5 nebo 30 minut v závislosti na materiálu konstrukce obalu.
2. 6.1.5.5.6 Kritérium pro vyhovění zkoušce: nesmí dojít k žádnému úniku.

Všechny konstrukční typy obalů, s výjimkou pytlů a kombinovaných obalů, které nelze stohovat (sklo, porcelán nebo kamenina), označených symbolem „RID/ADR“ podle pododdílu 6.1.3.1 (a) (ii) musejí být podrobeny zkoušce stohováním.

1. 6.1.5.6.1 Počet zkušebních vzorků:

   tři zkušební vzorky od každého konstrukčního typu a výrobce.

1. 6.1.5.6.2 Postup zkoušky:

   zkušební vzorek musí být vystaven zatížení vrchní plochy zkušebního vzorku rovnocennému celkové hmotnosti stejných kusů, které by na něj mohly být v průběhu přepravy stohovány; pokud zkušební vzorky obsahují jinou kapalinu s relativní hustotou odlišnou od kapaliny určené k přepravě, zatížení musí být vypočteno vzhledem k posledně uvedené kapalině. Minimální výška stohování, včetně zkušebního vzorku, musí být 3 m. Zkouška musí trvat 24 hodiny, s výjimkou sudů a kanystrů z plastu a kombinovaných obalů z plastu 6HH1 a 6HH2 určených pro kapaliny, které musí být podrobeny zkoušce stohováním po dobu 28 dnů při teplotě nejméně 40 °C.

1. 6.1.5.6.3 Kritéria pro vyhovění zkoušce:

   Žádný ze zkušebních vzorků se nesmí stát netěsným. U kombinovaných obalů nebo skupinových obalů nesmí dojít k úniku naplněné látky z vnitřní nádoby nebo vnitřního obalu. Žádný zkušební vzorek nesmí vykazovat poškození, která by mohla zhoršit bezpečnost během přepravy, ani deformace, které by mohly zmenšit jeho odolnost nebo způsobit nestabilitu, jsou-li obaly stohovány. Obaly z plastů ochlazeny na okolní teplotu před sestavením.

U obalů z polyetylénu se tato zkouška provede jen tehdy, mají-li být schváleny pro přepravu benzenu, toluenu, xylenu nebo směsi a přípravků obsahujících tyto látky.

1. 6.1.5.7.1 Počet zkušebních vzorků: tři obaly od každého konstrukčního typu a výrobce.
2. 6.1.5.7.2 Zvláštní příprava zkušebního vzorku pro zkoušku: Zkušební vzorky se předem uskladní s originální náplní podle odstavce 6.1.5.2.5 nebo u obalů z polyetylénu se standardní kapalinou – směs uhlovodíků (White spirit) podle odstavce 6.1.5.2.6.
3. 6.1.5.7.3 Zkušební postup: Zkušební vzorky naplněné látkou, pro kterou má být obal schválen, se před a po 28 denním skladování při teplotě 23 °C a 50 % relativní vlhkosti vzduchu zváží. U obalů z polyetylénu smí být zkouška provedena se standardní kapalinou směsi uhlovodíků (White spirit) namísto benzenu, toluenu nebo xylenu.
4. 6.1.5.7.4 Kritérium pro vyhovění zkoušce: propustnost nesmí být větší než 0,008 g/l.h

1. 6.1.5.8.1 O provedených zkouškách musí být sepsán zkušební protokol, obsahující minimálně následující údaje a musí být k disposici uživatelům obalů
   1. 1. Název a adresa zkušebny;
   2. 2. Jméno a adresa žadatele, pokud je to vhodné;
   3. 3. Jednoznačná identifikace protokolu o zkoušce (např. číslo);
   4. 4. Datum protokolu o zkoušce;
   5. 5. Výrobce obalu;
   6. 6. Popis konstrukčního typu obalu (např. rozměry, materiály, uzávěry, tloušťka atd.) včetně způsobu výroby (např. vyfukování lisování, atd.), který může zahrnovat výkres(y) a/nebo fotografii(e);
   7. 7. Nejvyšší vnitřní objem;
   8. 8. Charakteristiky zkušebních náplní, např. viskozita a relativní hustota pro kapaliny a rozměry částic pro tuhé látky;
   9. 9. Popis zkoušky a výsledky;
   10. 10. Protokol o zkoušce musí být podepsán s uvedením jména a funkce podepsaného.

1. 6.1.5.8.2 Protokol o zkoušce musí obsahovat prohlášení, že obal určený pro přepravu byl odzkoušen podle příslušných požadavků tohoto oddílu a že použití jiných metod balení nebo komponent, může mít za následek jeho neplatnost. Kopie protokolu o zkoušce musí být dána k disposici příslušnému orgánu.

1. 6.1.6.1 Pro tyto plasty se používají následující standardní kapaliny:

   (a) Smáčecí roztok pro látky, které u polyetylénu pod napětím silně působí na vznik trhlin, zejména pro všechny roztoky a přípravky obsahující smáčecí prostředky.

   Musí se použít vodný roztok 1 % alkylbenzensulfonátu nebo vodný roztok 5 % nonylfenolethoxylátu, který byl předtím skladován nejméně 14 dní při teplotě 40 °C, než byl poprvé použit pro zkoušky. Povrchové napětí tohoto roztoku musí být 31 až 35 mN/m při 23 °C.

   Pro zkoušku stohováním se bere za základ relativní hustota nejméně 1,20.

   Je-li prokázána dostatečná chemická snášenlivost se smáčecím roztokem, nevyžaduje se zkouška snášenlivosti s kyselinou octovou.

   Pro originální náplně způsobující v polyetylénu trhliny pod napětím, který je odolný působení smáčecího prostředku, může být důkazem odpovídající chemické snášenlivosti provedení předběžného třítýdenního skladování, avšak s originální náplní při 40 °C podle odstavce 6.1.5.2.6.

   (b) Kyselina octová pro látky a přípravky, které u polyetylénu způsobují za napětí vznik trhlin, zejména pro monokarboxylové kyseliny a jednomocné alkoholy.

   Musí se použít kyselina octová o koncentraci 98 až 100 %. Relativní hustota = 1,05.

   Pro zkoušku stohováním se bere za základ relativní hustota nejméně 1,1.

   Pro originální náplně způsobující že polyetylén nabobtnává více než působením kyseliny octové tak, že hmotnost polyetylénu se zvýší až o 4 %, může být důkazem odpovídající chemické snášenlivosti provedení předběžného třítýdenního skladování, avšak s originální náplní při 40 °C podle odstavce 6.1.5.2.6.

   (c) n-butylacetát/smáčecí roztok nasycený n-butylacetátem pro látky a přípravky, které nabobtnávají polyetylén tak, že se hmotnost polyetylénu zvýší nejvýše asi o 4 %, a které současně způsobují vznik trhlin za napětí, zejména pro prostředky k ochraně rostlin, tekuté barvy a estery. Pro předběžné skladování podle odstavce 6.1.5.2.6 se musí použít n-butylacetát o koncentraci 98 až 100 %.

   Pro zkoušku stohováním v souladu s pododdílem 6.1.5.6 se musí použít zkušební kapalina sestávající z 1 až 10 % vodného roztoku smáčecího prostředku smíseného s 2 % n-butylacetátu podle předcházejícího odstavce a).

   Pro zkoušku stohováním se bere za základ relativní hustota nejméně 1,0.

   U plnicích látek, jejichž působením polyetylén nabobtnává více než působením n-butylacetátu a tak, že se hmotnost polyetylénu zvýší nejvýše o 7,5 %, smí být odpovídající chemická snášenlivost prokázána po předběžném třítýdenním skladování při 40 °C podle odstavce 6.1.5.2.6, avšak s originální náplní.

   (d) Směs uhlovodíků (White spirit) pro látky a přípravky, které působí nabobtnávání polyetylénu, zejména pro uhlovodíky, estery a ketony.

   Musí se použít směs uhlovodíků s rozmezím bodu varu od 160 do 200 °C, relativní hustotou 0,78 až 0,80, bodem vzplanutí vyšším než 50 °C a obsahem aromatických uhlovodíků od 16 do 21 %.

   Pro zkoušku stohováním se bere za základ relativní hustota nejméně 1,0.

   U plnicích látek, které nabobtnávají polyetylén tak, že se hmotnost polyetylénu zvýší o více než 7,5 %, smí být přiměřená chemická snášenlivost prokázána po třítýdenním předběžném skladování při 40 °C podle odstavce 6.1.5.2.6, avšak s originální plnicí látkou.

   (e) Kyselina dusičná pro všechny látky a přípravky, které působí na polyetylén oxidačně a způsobují molekulární degradaci (a následně snižují molekulární hmotnost) stejnou nebo menší než 55 % kyselina dusičná.

   Musí se použít kyselina dusičná o koncentraci nejméně 55 %.

   Pro zkoušku stohováním se bere za základ relativní hustota nejméně 1,4.

   U originálních náplní, které oxidují silněji než 55 % kyselina dusičná, nebo které snižují molekulární hmotnost, se musí postupovat podle odstavce 6.1.5.2.5.

   Doba životnosti obalu musí být v takových případech stanovena pozorováním stupně poškození (např. dva roky pro kyselinu dusičnou o koncentraci nejméně 55 %).

   (f) Voda pro látky, které nenapadají polyetylén způsoby uvedenými v předchozích odstavcích a) až e), zejména pro anorganické kyseliny a louhy, vodné roztoky solí, vícemocné alkoholy a organické látky ve vodném roztoku.

   Pro zkoušku stohováním se bere za základ relativní hustota nejméně 1,2.

   Zkouška konstrukčního typu s vodou se nevyžaduje, pokud je prokázána přiměřená chemická snášenlivost se smáčecím roztokem nebo s kyselinou dusičnou.