| Obalová skupina | Bod vzplanutí (uzavřený kelímek) | Teplota začátku varu |
|---|---|---|
| I | -- | ≤ 35 °C |
| IIa | < 23 °C | > 35 °C |
| IIIa | ≥ 23 °C a ≤ 60 °C | > 35 °C |
- 2.2.3.1.2 Látky a předměty třídy 3 jsou rozděleny následovně:
F Hořlavé kapaliny bez vedlejšího nebezpečí a předměty obsahující takové látky:
- F1 Hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nejvýše 60°C;
- F2 Hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nad 60°C, přepravované nebo podávané k přepravě při teplotě rovnající se jejich bodu vzplanutí nebo vyšší (zahřáté látky);
- F3 Předměty obsahující hořlavé kapaliny;
- F4 Látky s bodem vzplanutí nad 60°C, které jsou přepravovány nebo podávány k přepravě při teplotě v rozmezí do 15 K pod bodem vzplanutí;
- F5 Látky s teplotou samovznícení 200 °C nebo nižší a které nejsou jmenovány jinde.
FT Hořlavé kapaliny, toxické;
- FT1 Hořlavé kapaliny, toxické;
- FT2 Pesticidy;
FC Hořlavé kapaliny, žíravé;
FTC Hořlavé kapaliny, toxické, žíravé;
D Znecitlivěné kapalné výbušné látky.
- 2.2.3.1.3 Látky a předměty zařazené do třídy 3 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Látky, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2 musí být přiřazeny k příslušné položce pododdílu 2.2.3.3 a k odpovídající obalové skupině podle ustanovení tohoto oddílu. Hořlavé kapaliny musí být přiřazeny k jedné z následujících obalových skupin podle stupně nebezpečí, který představují pro přepravu:
- a Viz též 2.2.3.1.4
Pro kapalinu s vedlejším nebezpečím (vedlejšími nebezpečími) se musí zohlednit obalová skupina určená podle výše uvedené tabulky a obalová skupina vyplývající na závažnosti vedlejšího (vedlejších) nebezpečí; klasifikace a obalová skupina se potom určí podle tabulky převažujících nebezpečí v pododdílu 2.1.3.10.
- 2.2.3.1.4 Viskózní hořlavé kapaliny, jako jsou barvy, emaily, laky, fermeže, lepidla a leštidla, s bodem vzplanutí pod 23 °C smějí být přiřazeny k obalové skupině III podle postupů popsaných v Příručce zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 32.3, za podmínky, že
(a) viskozita2 a bod vzplanutí odpovídají následující tabulce:
Kinematická viskozita
(extrapolovaná) v (při střihové
rychlosti blízké 0)
mm2/s př 23 °CDoba výtoku t
v sekundáchPrůměr
výtokové
trysky
(mm)Bod
vzplanutí,
uzavřený
kelímek (°C)20 < v ≤ 80 20 < t ≤ 60 4 nad 17 80 < v ≤ 135 60 < t ≤ 100 4 nad 10 135 < v ≤ 220 20 < t ≤ 32 6 nad 5 220 < v ≤ 300 32 < t ≤ 44 6 nad -1 300 < v ≤ 700 44 < t ≤ 100 6 nad -5 700 < v 100 < t 6 bez omezení (b) méně než 3 % vrstvy čirého rozpouštědla se oddělí při dělicí zkoušce rozpouštědla;
(c) směs ani oddělené rozpouštědlo nesmějí splňovat kritéria pro třídu 6.1 nebo třídu 8;
- POZNÁMKA: Tato ustanovení se vztahují také na směsi obsahující nejvýše 20 % nitrocelulózy s obsahem dusíku nejvýše 12,6 % v suché hmotě. Směsi obsahující více než 20 %, avšak nejvýše 55 % nitrocelulózy s obsahem dusíku nejvýše 12,6 % v suché hmotě, jsou látkami přiřazenými k UN číslu 2059.
- - více než 55 %, nitrocelulózy, s jakýmkoli obsahem dusíku; nebo
- - nejvýše 55 %, nitrocelulózy s obsahem dusíku nad 12,6 % v suché hmotě
- jsou látkami třídy 1 (UN 0340 nebo 0342) nebo třídy 4.1 (UN 2555, 2556 nebo 2557).
Směsi s bodem vzplanutí pod 23 °C a obsahující:
- 2.2.3.1.5 Viskózní kapalné látky
- 2.2.3.1.5.1 S výhradou ustanovení uvedených v 2.2.3.1.5.2 viskózní kapalné látky
- - mají bod vzplanutí nejméně 23 °C a nejvýše 60 °C;
- - nejsou toxické, žíravé nebo ohrožující životní prostředí;
- - obsahují nejvýše 20% nitrocelulózy, za podmínky, že nitrocelulóza obsahuje nejvýše 12,6 % dusíku v suché hmotě; a
- - jsou zabaleny do nádob o vnitřním objemu nejvýše 450 litrů;
nepodléhají ADN, jestliže
(a) při dělicí zkoušce rozpouštědla (viz Příručku zkoušek a kritérií, část III, pododdíl 32.5.1) výška oddělené vrstvy rozpouštědla činí méně než 3 % celkové výšky; a
(b) doba výtoku při zkoušce viskozity (viz Příručku zkoušek a kritérií, část III, pododdíl 32.4.3) s tryskou o průměru 6 mm je nejméně:
(i) 60 sekund; nebo
(ii) 40 sekund, jestliže viskózní kapalina obsahuje nejvýše 60 % látek třídy 3.
- 2.2.3.1.5.2 Viskózní kapalné látky, které jsou také nebezpečné životnímu prostředí, avšak splňují všechna ostatní kritéria v 2.2.3.1.5.1, nepodléhají žádným jiným ustanovením ADN, jsou-li přepravovány v jednoduchých nebo skupinových obalech, které obsahují čisté množství nejvýše 5 litrů na jednoduchý nebo vnitřní obal, za podmínky, že obaly splňují všeobecná ustanovení uvedená v 4.1.1.1, 4.1.1.2 a 4.1.1.4 až 4.1.1.8 dohody ADR.
- 2.2.3.1.5.1 S výhradou ustanovení uvedených v 2.2.3.1.5.2 viskózní kapalné látky
- 2.2.3.1.6 Spadají-li látky třídy 3 vlivem příměsí do jiných kategorií nebezpečnosti než těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi nebo roztoky k položkám, ke kterým na základě svého skutečného nebezpečí patří.
- POZNÁMKA: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz také 2.1.3.
- 2.2.3.1.7 Na základě zkušebních postupů podle oddílu 2.3.3.1 a 2.3.4 a kritérií uvedených v 2.2.3.1.1 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedený roztok nebo jmenovitě uvedená směs, popřípadě roztok nebo směs, který(á) obsahuje jmenovitě uvedenou látku, takové povahy, že tento roztok nebo tato směs nepodléhá ustanovením pro tuto třídu (viz také 2.1.3).
- 2.2.3.2 Látky nepřipuštěné k přepravě
- 2.2.3.2.1 Látky třídy 3, které snadno peroxidují (jako ethery nebo určité heterocyklické kyslíkaté látky), smějí být přepravovány jen tehdy, jestliže jejich obsah peroxidu nepřekročí 0,3 % přepočítáno na peroxid vodíku (H2O2). Obsah peroxidu se stanoví podle pododdílu 2.3.3.3.
- 2.2.3.2.2 Chemicky nestálé látky třídy 3 jsou připuštěny k přepravě jen tehdy, byla-li učiněna potřebná opatření k zabránění možnosti nebezpečného rozkladu nebo polymerizace za normálních podmínek přepravy. K opatřením potřebným pro zabránění polymerizaci viz zvláštní ustanovení 386 kapitoly 3.3. Za tímto účelem je zvláště třeba dbát na to, aby nádoby a cisterny neobsahovaly žádné látky, které by tyto reakce mohly podporovat.
- 2.2.3.2.3 Znecitlivěné kapalné výbušné látky, které nejsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, nejsou připuštěny k přepravě jako látky třídy 3.
- 2.2.41 Třída 4.1 Hořlavé tuhé látky, samovolně se rozkládající látky, polymerizující látky a znecitlivěné tuhé výbušné látky
- 2.2.41.1 Kritéria
- 2.2.41.1.1 Název třídy 4.1 zahrnuje hořlavé látky a předměty, znecitlivěné výbušné látky, které jsou tuhými látkami podle písmene a) definice “tuhý“ uvedené v oddíle 1.2.1, jakož i samovolně se rozkládající kapalné nebo tuhé látky a polymerizující látky.
Třídě 4.1 jsou přiřazeny:
- - lehce hořlavé tuhé látky a předměty (viz 2.2.41.1.3 až 2.2.41.1.8);
- - samovolně se rozkládající tuhé nebo kapalné látky (viz 2.2.41.1.9 až 2.2.41.1.17);
- - znecitlivěné tuhé výbušné látky (viz 2.2.41.1.18);
- - látky příbuzné samovolně se rozkládajícím látkám (viz 2.2.41.1.19);
- - polymerizující látky (viz 2.2.41.1.20 a 2.2.41.1.21.
- 2.2.41.1.2 Látky a předměty třídy 4.1 se dále dělí následovně:
F Hořlavé tuhé látky bez vedlejšího nebezpečí:
- F1 organické
- F2 organické, roztavené
- F3 anorganické
- F4 předměty
FO Hořlavé tuhé látky, podporující hoření
FT Hořlavé tuhé látky, toxické:
- FT1 organické, toxické
- FT2 anorganické, toxické
FC Hořlavé tuhé látky, žíravé:
- FC1 organické, žíravé
- FC2 anorganické, žíravé
D Znecitlivěné tuhé výbušné látky bez vedlejšího nebezpečí
DT Znecitlivěné tuhé výbušné látky, toxické
SR Samovolně se rozkládající látky:
- SR1 nevyžadující řízení teploty
- SR2 vyžadující řízení teploty.
PM Polymerizující látky:
- PM1 Nevyžadující řízení teploty
- PM2 Vyžadující řízení teploty.
Hořlavé tuhé látky
Definice a vlastnosti
- 2.2.41.1.3 Hořlavé tuhé látky jsou lehce hořlavé tuhé látky a tuhé látky, které se mohou zapálit třením.
Lehce hořlavé tuhé látky jsou práškovité, zrnité nebo pastovité látky, které jsou nebezpečné, jestliže se po krátkém styku se zápalným zdrojem, jako např. s hořící zápalkou, mohou snadno zapálit a plamen se po zapálení rychle rozšiřuje. Nebezpečí přitom nemusí vycházet jen z ohně, nýbrž také z toxických zplodin hoření. Kovové prášky jsou kvůli obtížím při hašení ohně zvláště nebezpečné, protože normální hasící prostředky, jako oxid uhličitý nebo voda, mohou zvětšit nebezpečí.
Klasifikace
- 2.2.41.1.4 Látky a předměty zařazené jako hořlavé tuhé látky třídy 4.1 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení organických látek a předmětů, které nejsou v tabulce A kapitoly 3.2 jmenovitě uvedeny, pod příslušnou položku pododdílu 2.2.41.3, podle ustanovení kapitoly 2.1, se může provést na základě zkušenosti nebo na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.2. Přiřazení jmenovitě neuvedených anorganických látek musí být provedeno na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.2, přičemž musí být zohledněny rovněž zkušenosti, vedou-li k přísnějšímu zařazení.
- 2.2.41.1.5 Jestliže se jmenovitě neuvedené látky na základě zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.2 přiřazují k jedné z položek uvedených v pododdíle 2.2.41.3, platí následující kritéria:
(a) Práškovité, zrnité nebo pastovité látky, s výjimkou kovových prášků nebo prášků kovových slitin, se klasifikují jako lehce hořlavé látky třídy 4.1, jestliže se mohou snadno zapálit po krátkém styku se zápalným zdrojem (např. hořící zápalkou), nebo jestliže se plamen po zapálení rychle rozšiřuje, doba vyhoření je menší než 45 sekund na měrnou vzdálenost 100 mm, nebo rychlost vyhoření je větší než 2,2 mm/s.
(b) Kovové prášky nebo prášky kovových slitin se přiřadí ke třídě 4.1, jestliže mohou být zapáleny při styku s plamenem a reakce se rozšíří na celou délku vzorku za 10 minut nebo méně.
Tuhé látky, které se mohou zapálit třením, se musí zařadit do třídy 4.1 analogicky k existujícím položkám (např. zápalkám) nebo v souladu s příslušným zvláštním ustanovením.
- 2.2.41.1.6 Na základě zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.2 a kritérií uvedených v 2.2.41.1.4 a 2.2.41.1.5 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedená látka takové povahy, že nepodléhá předpisům pro tuto třídu.
- 2.2.41.1.7 Spadají-li látky třídy 4.1 vlivem příměsí do jiných kategorií nebezpečnosti než těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi k položkám, ke kterým na základě svého skutečného nebezpečí patří.
- POZNÁMKA: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz také 2.1.3.
Přiřazení k obalovým skupinám
- 2.2.41.1.8 Hořlavé tuhé látky zařazené pod různé položky tabulky A kapitoly 3.2 musí být přiřazeny k obalovým skupinám II nebo III na základě zkušebních postupů Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.2 podle těchto kritérií:
(a) Lehce hořlavé tuhé látky, které mají při zkoušce dobu vyhoření menší než 45 sekund na měrnou vzdálenost 100 mm, jsou přiřazeny k
Hořlavé tuhé látky Definice a vlastnosti Klasifikace Přiřazení k obalovým skupinám obalové skupině II: proběhl-li plamen navlhčenou zónou; obalové skupině III: jestliže navlhčená zóna zastaví šíření plamene po dobu nejméně 4 minut. (b) Kovové prášky nebo prášky kovových slitin jsou přiřazeny k
Hořlavé tuhé látky Definice a vlastnosti Klasifikace Přiřazení k obalovým skupinám obalové skupině II: jestliže se reakce při zkoušce rozšíří po celé délce vzorku za 5 minut nebo méně; obalové skupině III: jestliže se reakce při zkoušce rozšíří po celé délce vzorku za více než 5 minut. U tuhých látek, které mohou vzplanout třením, musí být jejich přiřazení k obalové skupině provedeno v analogii k existujícím položkám nebo podle odpovídajícího zvláštního ustanovení.
Samovolně se rozkládající látky
Definice
- 2.2.41.1.9 Pro účely ADN jsou samovolně se rozkládající látky tepelně nestálé látky, které se mohou i bez přítomnosti kyslíku (vzduchu) silně exotermicky rozkládat. Látky se nepovažují za samovolně se rozkládající látky třídy 4.1, jestliže:
(a) jsou výbušnými látkami dle kritérií pro třídu 1;
(b) jsou látkami podporujícími hoření podle přiřazovacího postupu pro třídu 5.1 (viz pododdíl 2.2.51.1), s výjimkou toho, že směsi látek podporujících hoření, které obsahují nejméně 5 % hořlavých organických látek, musí být podrobeny klasifikačnímu postupu definovanému v POZNÁMCE 2;
(c) jsou organickými peroxidy podle kritérií pro třídu 5.2 (viz 2.2.52.1);
(d) jejich rozkladné teplo je menší než 300 J/g; nebo
(e) jejich teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT) (viz POZNÁMKU 2 níže) je vyšší než 75 °C pro kus o hmotnosti 50 kg.
- POZNÁMKA 1: Rozkladné teplo může být určeno libovolnou mezinárodně uznávanou metodou, např. dynamickou diferenční kalorimetrií a adiabatickou kalorimetrií.
- POZNÁMKA 2: Směsi látek podporujících hoření splňující kritéria třídy 5.1, které obsahují nejméně 5 % hořlavých organických látek, ale které nesplňují kritéria uvedená výše pod písmeny (a), (c), (d) nebo (e), musí být podrobeny klasifikačnímu postupu pro samovolně se rozkládající látky.
Směs vykazující vlastnosti samovolně se rozkládající látky typu B až F musí být zařazena jako samovolně se rozkládající látka třídy 4.1.
Směs vykazující vlastnosti samovolně se rozkládající látky typu G podle zásady uvedené v pododdílu 20.4.3 (g) části II Příručky zkoušek a kritérií musí být posouzena pro zařazení jako látka třídy 5.1 (viz 2.2.51.1).
- POZNÁMKA 3: Teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT) je nejnižší teplota, při které může dojít k samovolnému rozkladu látky v obalu používaném během přepravy. Potřebné předpisy k určení této teploty jsou obsaženy v Příručce zkoušek a kritérií, části II, kapitole 20 a oddílu 28.4.
- POZNÁMKA 4: Všechny látky, které vykazují vlastnosti samovolně se rozkládajících látek, musí být zařazeny jako takové, i když vykazují podle 2.2.42.1.5 pozitivní výsledek zkoušky pro zařazení do třídy 4.2.
- 2.2.41.1.1 Název třídy 4.1 zahrnuje hořlavé látky a předměty, znecitlivěné výbušné látky, které jsou tuhými látkami podle písmene a) definice “tuhý“ uvedené v oddíle 1.2.1, jakož i samovolně se rozkládající kapalné nebo tuhé látky a polymerizující látky.
Vlastnosti
- 2.2.41.1.10 Rozklad samovolně se rozkládajících látek může být vyvolán teplem, stykem s katalytickými nečistotami (např. kyselinami, sloučeninami těžkých kovů, zásadami), třením nebo nárazem. Rychlost rozkladu se zvyšuje se stoupající teplotou a je rozdílná podle druhu látky. Rozklad může mít, zvláště jestliže nedojde k zapálení, za následek vývin toxických plynů nebo par. U určitých samovolně se rozkládajících látek musí být teplota řízena. Některé samovolně se rozkládající látky se mohou především pod uzavřením výbušně rozkládat. Tato vlastnost může být zmenšena přidáním ředidel nebo použitím vhodných obalů. Určité samovolně se rozkládající látky prudce hoří. Samovolně se rozkládající látky jsou například určité sloučeniny níže uvedených typů:
- alifatické azosloučeniny (-C-N=N-C-);
- organické azidy (-C-N3);
- diazoniové soli (-CN2+ Z-);
- N-nitroso sloučeniny (-N-N=O); a
- aromatické sulfonylhydrazidy (-SO2-NH-NH2).
Tento výčet není úplný; látky s jinými reaktivními skupinami a některé směsi látek mohou mít podobné vlastnosti.
Klasifikace
- 2.2.41.1.11 Samovolně se rozkládající látky jsou na základě svého stupně nebezpečnosti rozděleny do sedmi typů. Typy samovolně se rozkládajících látek začínají od typu A, který není připuštěn k přepravě v obalu, ve kterém byl zkoušen, až po typ G, který nepodléhá ustanovením pro samovolně se rozkládající látky třídy 4.1. Zařazení samovolně se rozkládajících látek typů B až F přímo závisí na největším přípustném množství v jednom obalu. Zásady pro zařazování, jeho postupy, zkušební metody a kritéria a vzor vhodného zkušebního protokolu jsou uvedeny v Příručce zkoušek a kritérií, části II.
- 2.2.41.1.12 Již zařazené samovolně se rozkládající látky, které jsou připuštěny k přepravě v obalech, jsou uvedeny v pododdílu 2.2.41.4, ty, které jsou již připuštěny k přepravě v IBC, jsou uvedeny v pododdílu 4.1.4.2 ADR, pokynu pro balení IBC520 a ty, které jsou již připuštěny k přepravě v cisternách podle kapitoly 4.2 ADR, jsou uvedeny v pododdílu 4.2.5.2 ADR, pokynu pro přemístitelné cisterny T23. Každá uvedená připuštěná látka je přiřazena k druhové položce tabulky A kapitoly 3.2 (UN čísla 3221 až 3240) a udávají se příslušná vedlejší nebezpečí a poznámky obsahující příslušné informace pro přepravu.
Tyto hromadné položky udávají:
- - typy samovolně se rozkládajících látek B až F, viz 2.2.41.1.11;
- - skupenství (kapalné/tuhé); a
- - řízení teploty (je-li vyžadováno), viz 2.2.41.1.17.
Klasifikace samovolně se rozkládajících látek uvedených v pododdíle 2.2.41.4 se provádí na základě technicky čisté látky (pokud není uvedena koncentrace menší než 100 %).
- 2.2.41.1.13 Klasifikaci samovolně se rozkládajících látek, které nejsou uvedeny v pododdílu 2.2.41.4, pododdílu 4.1.4.2 ADR, pokynu pro balení IBC520 nebo v pododdílu 4.2.5.2 ADR, pokynu pro přemístitelné cisterny T23, jakož i jejich přiřazení k hromadné položce musí provést příslušný orgán země původu na základě zkušebního protokolu. Osvědčení o schválení musí obsahovat klasifikaci a odpovídající přepravní podmínky. Jestliže země původu není smluvní stranou ADN, musí zařazení a přepravní podmínky uznat příslušný orgán prvního státu smluvní strany ADN, který přijde do styku se zásilkou.
- 2.2.41.1.14 Aktivační přísady, jako zinkové sloučeniny, se mohou přidat k některým samovolně se rozkládajícím látkám ke změně jejich reakční schopnosti. Podle druhu a koncentrace aktivační přísady může poklesnout tepelná stálost, což může mít za následek změnu výbušných vlastností. Pokud dojde ke změně jedné z těchto vlastností, je třeba nový přípravek posoudit podle klasifikačního postupu.
- 2.2.41.1.15 Vzorky samovolně se rozkládajících látek nebo přípravků samovolně se rozkládajících látek, které nejsou uvedeny v pododdíle 2.2.41.4, pro které není k dispozici úplná sada výsledků zkoušek a které je nutno přepravit k provedení dalších zkoušek a hodnocení, je třeba přiřadit k jedné z vhodných položek pro samovolně se rozkládající látky typu C, jestliže
- - podle dostupných údajů není vzorek nebezpečnější než samovolně se rozkládající látka typu B;
- - vzorek je zabalen podle způsobu balení OP2 pododdílu 4.1.4.1 ADR a množství na nákladní dopravní jednotku a dopravní jednotku nepřesahuje 10 kg;
- - dostupné údaje ukazují, že řízená teplota, pokud je, je dostatečně nízká, aby se zabránilo nebezpečnému rozkladu a zároveň dostatečně vysoká, aby se předešlo nebezpečnému oddělování (separaci) fází.
Znecitlivění
- 2.2.41.1 Kritéria

