Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu o změně Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9. května 1980, přijatého dne 3. června 1999 ve Vilniusu

Každé železniční vozidlo zařazené do mezinárodní dopravy musí být připuštěno podle těchto Jednotných právních předpisů.

Účelem technické admise je zjistit, zda železniční vozidla a ostatní železniční materiál odpovídají

1. a) konstrukčním předpisům příloh Jednotných právních předpisů APTU,
2. b) předpisům přílohy k RID o konstrukci a vybavení,
3. c) zvláštním podmínkám připuštění při použití článku 7 § 2 nebo § 3.

Pro technickou admisi ostatního železničního materiálu, jakož i jednotlivých konstrukčních dílů železničních vozidel platí §§ 1 a 2, jakož i ustanovení následujících článků přiměřeně.

Technická admise se provádí

1. a) buď v jediném stupni udělením provozního oprávnění pro určité jednotlivé železniční vozidlo,
2. b) anebo ve dvou stupních udělením
   1. 1. konstrukční admise na určitý vzor železničního vozidla
   2. 2. a provozním oprávněním pro jednotlivá vozidla, která tomuto připuštěnému konstrukčnímu vzoru odpovídají, formou zjednodušeného řízení, které potvrdí souhlas s tímto konstrukčním vzorem.

Článek 10 zůstává nedotčen.

Technická admise železničních vozidel k zařazení do provozu v mezinárodní železniční dopravě je úkolem národních nebo mezinárodních úřadů, kterým přísluší podle zákonů a předpisů platného smluvního státu.

Úřady uvedené v § 1 mohou úkoly technické admise přenést na vhodná uznaná zařízení, přičemž jsou povinny nad nimi zajistit dohled. Přenesení úkolů technické admise na některý železniční dopravní podnik s vyloučením ostatních je nepřípustné. Rovněž je vyloučeno přenesení technické admise na provozovatele infrastruktury, který se přímo nebo nepřímo podílí na výrobě železničního materiálu.

Aby mohla být železniční vozidla připuštěna k mezinárodní dopravě, musejí odpovídat:

1. a) konstrukčním předpisům příloh Jednotných právních předpisů APTU,
2. b) předpisům přílohy k RID o konstrukci a vybavení.

Pokud přílohy Jednotných právních předpisů APTU neobsahují příslušná ustanovení, je nutné brát za základ technické admise obecně uznávaná technická pravidla. Technické normy, i když nejsou v řízení podle Jednotných právních předpisů APTU prohlášeny za závazné, platí jako důkaz, že v normě obsažené odborné znalosti představují obecně uznávané technické pravidlo.

Aby byl umožněn technický rozvoj, lze se odchýlit od obecně uznávaných technických pravidel a od konstrukčních předpisů příloh Jednotných právních předpisů, prokáže-li se, že je i nadále zajištěna

1. a) alespoň stejná bezpečnost jako při respektování těchto pravidel
   1. jakož i

1. b) interoperabilita.

Zamýšlí-li smluvní stát připuštění železničního vozidla podle §§ 2 nebo 3, je povinen sdělit to neprodleně generálnímu sekretáři Organizace. Ten o tom zpraví ostatní smluvní státy. Kterýkoliv smluvní stát může do jednoho měsíce po obdržení sdělení generálního sekretáře vyžádat svolání Odborné komise pro technické otázky, aby přezkoumala, zda jsou splněny předpoklady pro použití §§ 2 nebo 3. Odborná komise rozhodne do tří měsíců od dne, kdy generální sekretář obdržel žádost o svolání komise.

Ostatní železniční materiál musí odpovídat konstrukčním předpisům příloh Jednotných právních předpisů APTU, aby mohl být připuštěn k používání v mezinárodní dopravě.

Článek 7 §§ 2 až 4 platí přiměřeně.

Závazky smluvních států, které pro ně vyplývají z Evropské úmluvy o hlavních mezinárodních železničních tratích (AGC) z 31. května 1985 a z Evropské úmluvy o důležitých tratích a zařízeních mezinárodní kombinované dopravy (AGTC) z 1. února 1991, jejichž smluvními stranami jsou též, zůstávají nedotčeny.

Železniční dopravní podniky, které zařadí do provozu vozidlo připuštěné k mezinárodní dopravě, jsou povinny se řídit předpisy příloh Jednotných právních předpisů APTU, které se týkají zařazení vozidla do provozu v mezinárodní dopravě.

Ve smluvních státech jsou podniky nebo správy, které provozují infrastruktura určenou a vhodnou k provádění mezinárodní dopravy, včetně bezpečnostních a provozně-řídících systémů, povinny při výstavbě a provozu infrastruktury dodržovat a neustále plnit technické předpisy příloh Jednotných právních předpisů APTU.

Technická admise (konstrukční admise, provozní oprávnění) se vztahuje na jeden konstrukční vzor železničního vozidla nebo na jedno železniční vozidlo.

Žádost o technickou admisi může podat:

1. a) výrobce,
2. b) železniční dopravní podnik,
3. c) držitel vozidla,
4. d) vlastník vozidla.

Žádost lze podat každému úřadu smluvního státu příslušnému podle článku 5.

Žadatel, který pro jednotlivá železniční vozidla žádá o provozní oprávnění v řízení o zjednodušené technické admisi (článek 4 § 1 písm. b)), přiloží ke své žádosti certifikát o konstrukční admisi vystavený podle článku 11 § 2 a vhodným způsobem prokáže, že vozidla, pro která požaduje provozní oprávnění, odpovídají připuštěnému konstrukčnímu vzoru.

Technická admise se uděluje bez ohledu na osobu žadatele.

Technická admise se uděluje v zásadě na dobu neurčitou; lze ji udělit s obecnou platností nebo s omezením.

Konstrukční admisi lze odebrat, zjistí-li se na základě dopravy železničními vozidly, která byla nebo mají být vyrobena podle dotčeného konstrukčního vzoru, že není zajištěna bezpečnost, zdraví obyvatelstva nebo ekologická únosnost.

Provozní oprávnění lze odebrat,

1. a) jestliže vozidlo již neodpovídá předpisům příloh Jednotných právních předpisů APTU, zvláštním podmínkám připuštění při použití článku 7 §§ 2 nebo 3 nebo předpisům přílohy k RID o konstrukci a vybavení a držitel neuposlechne výzvy příslušného úřadu, aby nedostatky ve stanovené lhůtě odstranil;
2. b) jestliže uložení povinnosti nebo podmínky, které vyplývají z omezeného připuštění podle § 5, nejsou plněny nebo nejsou dodržovány.

Konstrukční povolení nebo provozní oprávnění může odebrat pouze úřad, který je udělil.

Provozní oprávnění je pozastaveno,

1. a) neprovádějí-li se prohlídky a kontroly železničního vozidla, jakož i údržbářské práce předepsané v přílohách Jednotných právních předpisů APTU, ve zvláštních podmínkách připuštění při použití článku 7 §§ 2 nebo 3 nebo v předpisech přílohy k RID o konstrukci a vybavení;
2. b) není-li v případě těžkého poškození železničního vozidla uposlechnuto výzvy příslušného úřadu, aby bylo vozidlo předvedeno;
3. c) v případě nerespektování těchto Jednotných právních předpisů a předpisů příloh Jednotných právních předpisů APTU;
4. d) nařídí-li to příslušný úřad.

Provozní oprávnění zaniká vyřazením železničního vozidla, o vyřazení musí být zpraven úřad, který provozní oprávnění udělil.

V ostatních náležitostech se postup při technické admisi řídí vnitrostátním právem smluvního státu, ve kterém je žádost o technickou admisi podána.

Konstrukční admise a provozní oprávnění se zaznamenávají do oddělených dokumentů s následujícím označením: „Certifikát o konstrukční admisi“ a „Certifikát o oprávnění k provozu“.

Certifikát o konstrukční admisi musí obsahovat následující údaje:

1. a) výrobce vzoru železničního vozidla;
2. b) všechny technické vlastnosti potřebné k identifikaci vzoru vozidla;
3. c) popřípadě zvláštní dopravní podmínky, za nichž lze vzor vozidla a vozidlo odpovídající vzoru provozovat.

Certifikát o oprávnění k provozu musí obsahovat následující údaje:

1. a) držitele železničního vozidla;
2. b) všechny technické vlastnosti potřebné k identifikaci železničního vozidla, což lze uvést i odkazem na certifikát o konstrukční admisi;
3. c) popřípadě zvláštní dopravní podmínky, za kterých vozidlo smí jezdit;
4. d) popřípadě dobu platnosti;
5. e) prohlídky železničního vozidla a ostatní předepsané technické kontroly jednotlivých konstrukčních částí a určitých technických agregátů vozidla předepsané v přílohách Jednotných právních předpisů APTU, ve zvláštních podmínkách připuštění při použití článku 7 §§ 2 nebo 3 a v předpisech přílohy k RED o konstrukci a vybavení.

Certifikáty se vytisknou nejméně ve dvou jazycích, z nichž alespoň jeden musí být některým z pracovních jazyků Organizace.

Organizace předepíše jednotné vzory pro „Certifikát o konstrukční admisi“ a „Certifikát o provozním oprávnění“. Tyto vzory vypracuje a rozhodne o nich Odborná komise pro technické otázky.

Článek 35 §§ 1 a 3 až 5 Úmluvy platí přiměřeně.

Pro železniční vozidla, která jsou zařazena do provozu v mezinárodní dopravě, se zřizuje a vede databanka v odpovědnosti Organizace.

Příslušné úřady nebo případně zařízení, na které bylo přeneseno udílení provozních oprávnění, bezodkladně zprostředkují Organizaci údaje nutné pro účely těchto Jednotných právních předpisů, pokud jde o vozidla, která jsou připuštěna do provozu v mezinárodní dopravě. Odborná komise pro technické otázky stanoví, které údaje jsou nutné. Pouze tyto údaje se ukládají v databance. Vyřazení, úřední odstavení, odebrání provozních oprávnění nebo změny na vozidle, které se odchylují od konstrukčního vzoru, je nutno v každém případě sdělit Organizaci.

Údaje uložené v databance představují pouze vyvratitelný důkaz, pokud jde o technickou admisi železničního vozidla.

Uložené údaje jsou k dispozici pro informaci:

1. a) smluvním státům,
2. b) železničním dopravním podnikům se sídlem ve smluvním státě, které se podílejí na mezinárodní dopravě,
3. c) provozovatelům infrastruktury se sídlem ve smluvním státě, po jejichž infrastruktuře se provádí mezinárodní doprava,
4. d) výrobcům železničních vozidel, pokud jde o jejich vozidla,
5. e) držitelům železničních vozidel, pokud jde o jejich vozidla.

V příloze k těmto Jednotným právním předpisům se stanoví, ke kterým údajům a za jakých podmínek mají oprávněné osoby uvedené v § 4 přístup. Tato příloha je součástí těchto Jednotných právních předpisů. Její znění schválí Revizní komise podle postupu předvídaného v článku 16, 17 a 33 § 4 Úmluvy.

Vozidla připuštěná k mezinárodní dopravě je nutno opatřit:

1. a) znakem, který ozřejmí, že podle těchto Jednotných právních předpisů jsou připuštěna k mezinárodní přepravě, a
2. b) ostatními nápisy a znaky, které jsou předepsány v přílohách Jednotných právních předpisů APTU.

Odborná komise pro technické otázky stanoví přechodné lhůty, po které smějí jezdit vozidla připuštěná k mezinárodní dopravě ještě s nápisy a znaky, které se odchylují od nápisů a znaků předepsaných v § 1 písm. a).

Článek 35 §§ 1 a 3 až 5 Úmluvy platí přiměřeně.

V případě nehody nebo těžkého poškození železničního vozidla jsou provozovatelé infrastruktury, případně společně s držiteli, jakož i dotčenými železničními dopravními podniky povinni

1. a) bezodkladně učinit všechna opatření nutná k tomu, aby nadále byla zajištěna bezpečnost, ekologická únosnost železničního provozu a zdraví obyvatelstva a
2. b) zjistit příčiny nehody nebo těžkého poškození.

Za těžce poškozené se považuje vozidlo, nemůže-li být jednoduchým způsobem uvedeno do takového stavu, aby mohlo jet na vlastních kolech ve vlaku, aniž by ohrozilo provoz.

Nehody a těžká poškození je nutné bezodkladně sdělit úřadu, který udělil provozní oprávnění. Tento úřad může vyžadovat předvedení poškozeného, případně již zprovozněného vozidla, aby mohl přezkoušet platnost uděleného provozního oprávnění. Řízení k udělení provozního oprávnění je případně nutné provést znova.

Příslušné úřady smluvních států zpraví Organizaci o příčinách nehod a těžkých poškození vozidel v mezinárodní dopravě. Odborná komise pro technické otázky může na žádost smluvního státu zkoumat příčiny těžkých nehod v mezinárodní dopravě s ohledem na případné další zdokonalování konstrukčních a provozních předpisů pro železniční vozidla a pro ostatní železniční materiál v přílohách Jednotných právních předpisů APTU.

S výhradou § 2 a článku 10 § 9 písm. c) se právní důsledky, které vyplývají z nedodržení těchto Jednotných právních předpisů, jakož i předpisů příloh Jednotných právních předpisů APTU řídí vnitrostátním právem smluvního státu, jehož příslušný úřad udělil provozní oprávnění, včetně kolizních norem.

Civilní a trestně právní důsledky, které vyplývají z nedodržení těchto Jednotných právních předpisů, jakož i předpisů příloh Jednotných právních předpisů APTU, se řídí, pokud jde o infrastrukturu, vnitrostátním právem smluvního státu, ve kterém má sídlo provozovatel infrastruktury, včetně kolizních norem.