(1) Rozhodnutí Evropského patentového úřadu mohou být založena jen na důvodech, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit.
(2) Evropský patentový úřad jedná a rozhoduje o evropské patentové přihlášce nebo o evropském patentu jen ve znění předloženém nebo schváleném přihlašovatelem nebo majitelem patentu.
(1) V průběhu řízení zjišťuje Evropský patentový úřad skutečnosti z moci úřední; není přitom omezen na důvody, důkazy a návrhy uváděné účastníky.
(2) Evropský patentový úřad není povinen přihlédnout ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci nepředložili včas.
(1) Po zveřejnění evropské patentové přihlášky může každý předložit připomínky k patentovatelnosti vynálezu, který je předmětem přihlášky. Připomínky se podávají písemně a musí být odůvodněny. Ten, kdo předložil připomínky, se nestává účastníkem řízení před Evropským patentovým úřadem.
(2) Připomínky uvedené v odstavci 1 se sdělí přihlašovateli nebo majiteli patentu, který k nim může zaujmout stanovisko.
(1) Ústní jednání se provádí z moci úřední, považuje-li to Evropský patentový úřad za účelné, nebo na návrh účastníka řízení. Evropský patentový úřad však může zamítnout návrh na další ústní jednání před stejným útvarem, pokud jsou stejní účastníci a stejný je i předmět jednání.
(2) Ústní jednání před přijímacím oddělením však proběhne na žádost přihlašovatele jen tehdy, považuje-li to přijímací oddělení za účelné nebo hodlá-li evropskou patentovou přihlášku zamítnout.
(3) Ústní jednání před přijímacím oddělením, průzkumovým oddělením a právním oddělením je neveřejné.
(4) Ústní jednání včetně vydání rozhodnutí před stížnostním senátem a velkým stížnostním senátem po zveřejnění evropské patentové přihlášky i před odporovým oddělením je veřejné, nerozhodne-li jinak příslušné oddělení v případě, kdy by veřejné jednání mohlo způsobit zejména účastníku řízení vážné a neoprávněné nevýhody.
(1) V řízení před průzkumovým oddělením, odporovým oddělením, právním oddělením nebo stížnostním senátem jsou přípustné zejména tyto důkazní prostředky:
(a) výslech účastníků;
(b) vyžádání informací;
(c) předložení listin;
(d) výslech svědků;
(e) znalecký posudek;
(f) ohledání na místě;
(g) písemné místopřísežné prohlášení.
(2) Průzkumové oddělení, odporové oddělení nebo stížnostní senát mohou pověřit jednoho ze svých členů provedením navržených důkazů.
(3) Považuje-li Evropský patentový úřad za nutné, aby účastník, svědek nebo znalec vypovídali ústně, pak:
(a) předvolá tuto osobu, nebo
(b) požádá v souladu s ustanovením článku 131 odst. 2 příslušný soud ve státě, kde má tato osoba sídlo, aby ji vyslechl.
(4) Účastník, svědek nebo znalec, kteří byli předvoláni Evropským patentovým úřadem, jej mohou požádat, aby mohli být vyslechnuti příslušným soudem v zemi, kde mají sídlo. Po přijetí této žádosti nebo v případě, že předvolání zůstalo po uplynutí lhůty, kterou v něm Evropský patentový úřad stanovil, bez odezvy, může Evropský patentový úřad v souladu s ustanovením článku 131 odst. 2 požádat příslušný soud, aby tuto osobu vyslechl.
(5) Vypovídá-li účastník, svědek nebo znalec před Evropským patentovým úřadem, může úřad, pokládá-li za žádoucí, aby výpověď byla učiněna pod přísahou nebo stejně závaznou formou, požádat příslušný soud v zemi, kde má tato osoba sídlo, aby ji znovu takto vyslechl.
(6) Požádá-li Evropský patentový úřad příslušný soud o provedení výslechu, může požádat soud, aby provedl výslech pod přísahou nebo jinou stejně závaznou formou a aby umožnil členovi příslušného útvaru zúčastnit se výslechu účastníka, svědka nebo znalce a klást mu otázky buď prostřednictvím soudu, nebo přímo.
Nejsou-li přihlašovatelé nebo majitelé evropského patentu pro různé určené smluvní státy totožní, považují se pro účely řízení před Evropským patentovým úřadem za spolupřihlašovatele nebo spolumajitele. Tím není dotčena jednotnost přihlášky nebo patentu v tomto řízení; zejména znění přihlášky nebo patentu je pro všechny určené smluvní státy totožné, nestanoví-li tato úmluva jinak.
Evropský patentový úřad doručuje úředně všechna rozhodnutí a předvolání, jakož i sdělení, od kterých se odvíjí běh lhůty nebo jejichž doručení je stanoveno jinými ustanoveními této úmluvy nebo nařízeno prezidentem Evropského patentového úřadu. Vyžadují-li to mimořádné okolnosti, lze doručení provést prostřednictvím ústředních úřadů průmyslového vlastnictví členských států.
Prováděcí předpis stanoví:
(a) způsob počítání lhůt, jakož i podmínky, za kterých mohou být tyto lhůty prodlouženy, buď proto, že Evropský patentový úřad nebo orgány uvedené v článku 75 odst. 1 (b) nejsou pro přijímání písemností otevřeny, nebo proto, že v místě, kde sídlí Evropský patentový úřad nebo tyto orgány, není doručována pošta nebo že jsou poštovní služby celkově přerušeny či v důsledku toho narušeny;
(b) minimální a maximální délku lhůt, které stanoví Evropský patentový úřad.
(1) Má-li být evropská patentová přihláška zamítnuta nebo je-li zamítnuta či považována za vzatou zpět pro nedodržení lhůty stanovené Evropským patentovým úřadem, tento právní účinek nenastane, a pokud již nastal, je anulován, požádá-li přihlašovatel o pokračování v řízení o přihlášce.
(2) Žádost se podává písemně do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o zamítnutí přihlášky nebo od doručení sdělení, že se přihláška považuje za vzatou zpět. V této lhůtě musí být učiněn i zmeškaný úkon. Žádost se považuje za podanou až po zaplacení poplatku za pokračování v řízení.
(3) O žádosti rozhoduje útvar, který je příslušný k rozhodnutí o zmeškaném úkonu.
(1) Přihlašovateli nebo majiteli evropského patentu, který přes veškerou, okolnostem přiměřenou péči nemohl dodržet lhůtu vůči Evropskému patentovému úřadu, jsou na jeho žádost navrácena práva, je-li přímým důsledkem zmeškání podle této úmluvy zamítnutí evropské patentové přihlášky nebo žádosti, skutečnost, že evropská patentová přihláška se považuje za vzatou zpět, zrušení evropského patentu nebo ztráta jiného práva či opravného prostředku.
(2) Žádost musí být podána písemně do dvou měsíců po odpadnutí překážky. V této lhůtě musí být učiněn i zmeškaný úkon. Žádost je přípustná pouze do jednoho roku od uplynutí zmeškané lhůty. V případě nezaplacení udržovacího poplatku se lhůta uvedená v článku 86 odst. 2 započte do jednoroční lhůty.
(3) Žádost musí být odůvodněna a musí dokládat skutečnosti, o něž se opírá. Žádost se považuje za podanou až po zaplacení poplatku za navrácení v předešlý stav.
(4) O žádosti rozhoduje útvar, který je příslušný k rozhodnutí o zmeškaném úkonu.
(5) Ustanovení tohoto článku se nepoužije pro lhůty uvedené v odstavci 2 tohoto článku a dále v článku 61 odst. 3, článku 76 odst. 3, článku 78 odst. 2, článku 79 odst. 2, článku 87 odst. 1 a článku 94 odst. 2.
(6) Každý, kdo v dobré víře začal v určeném smluvním státě v období od ztráty práv uvedené v odstavci 1 do zveřejnění oznámení o navrácení těchto práv využívat vynález, který je předmětem zveřejněné evropské patentové přihlášky nebo evropského patentu, nebo k takovému využívání provedl účinné a vážné přípravy, může bezplatně v tomto využívání ve svém podniku nebo pro jeho potřeby pokračovat.
(7) Tímto článkem není dotčeno právo smluvního státu upravit navrácení v předešlý stav i pro lhůty, které jsou stanoveny touto úmluvou a které mají být dodrženy vůči orgánům tohoto státu.
(1) Podmínky, za kterých lze v evropské patentové přihlášce nebo v evropském patentu během řízení před Evropským patentovým úřadem provést změny, stanoví prováděcí předpis. V každém případě může přihlašovatel z vlastního podnětu alespoň jednou pozměnit popis, nároky a výkresy.
(2) V evropské patentové přihlášce nebo v evropském patentu nelze provést takové změny, které by vedly k rozšíření jejich předmětu nad rámec obsahu přihlášky v původně podaném znění.
(3) V nárocích evropského patentu nelze během řízení o odporu provést takové změny, které by vedly k rozšíření ochrany.
(1) Průzkumové oddělení nebo stížnostní senát mohou vyzvat přihlašovatele, aby ve lhůtě jimi stanovené uvedl státy, ve kterých podal národní patentovou přihlášku na vynález nebo část vynálezu, který je předmětem evropské patentové přihlášky, a uvedl i čísla těchto přihlášek.
(2) Nevyhoví-li přihlašovatel ve stanovené lhůtě výzvě podle odstavce 1, považuje se evropská patentová přihláška za vzatou zpět.
Neobsahuje-li tato úmluva příslušné procesní ustanovení, přihlédne Evropský patentový úřad k zásadám procesního práva obecně uznávaným ve smluvních státech.
(1) Nárok Organizace na zaplacení poplatků ve prospěch Evropského patentového úřadu se promlčuje po uplynutí čtyř let od konce kalendářního roku, v němž byl poplatek splatný.
(2) Nárok vůči Organizaci na vrácení poplatků nebo přeplatků vzniklých při placení poplatků Evropskému patentovému úřadu se promlčí po uplynutí čtyř let od konce kalendářního roku, ve kterém nárok vznikl.
(3) Lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 se přerušují, v případě uvedeném v odstavci 1 výzvou k zaplacení poplatku a v případě uvedeném v odstavci 2 písemným uplatněním nároku. Lhůta začíná po přerušení běžet znovu a uplyne nejpozději šest let po skončení kalendářního roku, ve kterém původně začala běžet, pokud mezitím nebyl nárok uplatněn soudní cestou; v takovém případě uplyne lhůta nejdříve jeden rok ode dne, kdy soudní rozhodnutí nabylo právní moci.
Evropský patentový úřad vede rejstřík, nazývaný rejstřík evropských patentů, do kterého se zapisují údaje, jejichž zápis stanoví tato úmluva. Žádný zápis do rejstříku se neprovede před zveřejněním evropské patentové přihlášky. Rejstřík je přístupný k veřejnému nahlédnutí.
(1) Spisy týkající se evropské patentové přihlášky, která nebyla dosud zveřejněna, lze poskytnout k nahlédnutí pouze se souhlasem přihlašovatele.
(2) Kdo prokáže, že přihlašovatel proti němu uplatnil práva z evropské patentové přihlášky, může nahlédnout do spisu i před zveřejněním této přihlášky a bez souhlasu přihlašovatele.
(3) Po zveřejnění evropské rozdělené přihlášky nebo nové evropské patentové přihlášky podané podle článku 61 odst. 1 může každý nahlédnout do spisu dřívější přihlášky i před jejím zveřejněním a bez souhlasu přihlašovatele.
(4) Po zveřejnění evropské patentové přihlášky lze do spisu týkajícího se této přihlášky a patentu na jejím základě uděleného nahlédnout na žádost, s výhradou omezení stanovených prováděcím předpisem.
(5) Ještě před zveřejněním evropské patentové přihlášky může Evropský patentový úřad sdělit třetím osobám nebo zveřejnit tyto údaje:
(a) číslo evropské patentové přihlášky;
(b) den podání evropské patentové přihlášky, a pokud bylo uplatněno právo přednosti z dřívější přihlášky, stát a číslo této dřívější přihlášky;
(c) jméno přihlašovatele;
(d) název vynálezu;
(e) určené smluvní státy.
Evropský patentový úřad vydává periodicky:
(a) Evropský patentový věstník, který obsahuje zápisy do evropského patentového rejstříku a všechny další údaje, jejichž zveřejnění ukládá tato úmluva;
(b) Úřední list Evropského patentového úřadu, který obsahuje sdělení a informace obecné povahy vydávané prezidentem Evropského patentového úřadu a všechny další informace týkající se této úmluvy a jejího provádění.
(1) Evropský patentový úřad, a s výhradou použití předpisů uvedených v článku 75 odst. 2, i ústřední úřady průmyslového vlastnictví smluvních států si na žádost sdělují veškeré užitečné informace o podání evropských i národních patentových přihlášek, jakož i o průběhu řízení o těchto přihláškách a o patentech, které na jejich základě byly vydány.
(2) Ustanovení odstavce 1 se použije i pro předávání informací na základě pracovních dohod mezi Evropským patentovým úřadem a:
(a) ústředními úřady průmyslového vlastnictví států, které nejsou smluvními státy této úmluvy;
(b) mezivládními organizacemi pověřenými udělováním patentů;
(c) jinou organizací.
(3) Předávání informací podle odstavců 1 a 2 (a) a (b) nepodléhají omezením uvedeným v článku 128. Správní rada může rozhodnout, že ani předávání informací podle odstavce 2 (c) nepodléhá omezením uvedeným v článku 128, pokud příslušná organizace pokládá předané informace až do zveřejnění evropské patentové přihlášky za důvěrné.
(1) Nestanoví-li tato úmluva nebo národní právo něco jiného, Evropský patentový úřad a soudy či orgány smluvních států si na žádost vzájemně pomáhají předáváním informací nebo zpřístupněním spisů k nahlédnutí. Poskytuje-li Evropský patentový úřad spisy k nahlédnutí soudům, státním zastupitelstvím nebo ústředním úřadům průmyslového vlastnictví, nepodléhá toto nahlížení omezením uvedeným v článku 128.
(2) Na základě dožádání o právní pomoc ze strany Evropského patentového úřadu provedou soudy nebo jiné příslušné orgány smluvních států pro tento úřad v mezích své pravomoci šetření nebo jiná soudní opatření.
(1) Evropský patentový úřad a ústřední úřady průmyslového vlastnictví smluvních států si na žádost vzájemně poskytují pro vlastní potřebu a zdarma jeden nebo více výtisků příslušných publikací.
(2) Evropský patentový úřad může uzavřít dohody o výměně nebo poskytování publikací.
(1) S výhradou ustanovení odstavce 2 není nikdo povinen být v řízení podle této úmluvy zastoupen kvalifikovaným zástupcem.
(2) Fyzické nebo právnické osoby, které nemají bydliště nebo sídlo na území některého smluvního státu, musí být zastoupeny kvalifikovaným zástupcem a jednat jeho prostřednictvím ve všech řízeních podle této úmluvy s výjimkou podání evropské patentové přihlášky; prováděcí předpis může stanovit další výjimky.
(3) Fyzické nebo právnické osoby, které mají bydliště nebo sídlo na území některého smluvního státu, mohou být v řízení podle této úmluvy zastoupeny zaměstnancem, který nemusí být kvalifikovaným zástupcem, ale musí být zmocněn v souladu s prováděcím předpisem. Prováděcí předpis může stanovit, zda a za jakých podmínek může zaměstnanec právnické osoby zastupovat také jiné právnické osoby, které mají hlavní sídlo na území některého smluvního státu a mají s ní ekonomické vazby.
(4) Prováděcí předpis může stanovit zvláštní ustanovení o společném zastupování účastníků jednajících společně.
(1) Zastupovat fyzické nebo právnické osoby v řízeních podle této úmluvy mohou pouze kvalifikovaní zástupci, zapsaní do seznamu vedeného za tím účelem Evropským patentovým úřadem.
(2) Do seznamu kvalifikovaných zástupců může být zapsána každá fyzická osoba, která:
(a) je občanem některého smluvního státu;
(b) má sídlo nebo místo výkonu práce na území některého smluvního státu;
(c) složila evropskou kvalifikační zkoušku.
(3) Zápis se provede na žádost doloženou osvědčeními o splnění podmínek uvedených v odstavci 2.
(4) Osoby zapsané do seznamu kvalifikovaných zástupců jsou oprávněny zastupovat ve všech řízeních podle této úmluvy.
(5) Každá osoba zapsaná do seznamu uvedeného v odstavci 1 je oprávněna mít pro výkon činnosti kvalifikovaného zástupce sídlo v každém smluvním státě, v němž probíhají řízení podle této úmluvy, s přihlédnutím k protokolu o centralizaci, který je přílohou této úmluvy. Orgány tohoto státu mohou odejmout toto oprávnění jen v jednotlivých případech a jen za použití národních předpisů na ochranu veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti. Před přijetím takového opatření musí být konzultován prezident Evropského patentového úřadu.
(6) Prezident Evropského patentového úřadu může za zvláštních okolností udělit výjimku z požadavku odstavce 2 (a).
(7) Stejným způsobem jako kvalifikovaný zástupce může v řízeních podle této úmluvy zastupovat i advokát oprávněný působit v některém smluvním státě a mající v tomto státě své sídlo, v tom rozsahu, v jakém je oprávněn působit v tomto státě jako kvalifikovaný zástupce ve věcech patentových. Ustanovení odstavce 5 se použije přiměřeně.
(8) Správní rada může vydat ustanovení týkající se:
(a) kvalifikace a výcviku vyžadovaných pro přijetí k evropské kvalifikační zkoušce a provádění této zkoušky;
(b) zřízení nebo uznání institutu tvořeného osobami oprávněnými působit jako kvalifikovaní zástupci po složení evropské kvalifikační zkoušky nebo na základě ustanovení článku 163 odst. 7;
(c) disciplinární pravomoci tohoto institutu nebo Evropského patentového úřadu vůči těmto osobám.
(1) Ústřední úřad průmyslového vlastnictví určeného smluvního státu provede řízení o udělení národního patentu pouze na žádost přihlašovatele nebo majitele evropského patentu, a to v těchto případech:
(a) považuje-li se evropská patentová přihláška za vzatou zpět podle článku 77 odst. 5 nebo článku 162 odst. 4;
(b) v dalších případech stanovených národním právem, kdy je podle této úmluvy evropská patentová přihláška zamítnuta nebo vzata zpět nebo se považuje za vzatou zpět nebo je evropský patent zrušen.
(2) Žádost o konverzi se podává do tří měsíců od zpětvzetí evropské patentové přihlášky nebo od doručení oznámení, že se přihláška považuje za vzatou zpět, nebo od doručení rozhodnutí o zamítnutí přihlášky nebo o zrušení evropského patentu. Ustanovení článku 66 pozbývá účinnosti, není-li žádost podána včas.
(1) Žádost o konverzi se podává u Evropského patentového úřadu; v žádosti se uvedou smluvní státy, v nichž se žádá o provedení řízení o udělení národního patentu. Žádost se považuje za podanou až po zaplacení poplatku za konverzi. Evropský patentový úřad předá žádost spolu s kopií spisu evropské patentové přihlášky nebo evropského patentu ústředním úřadům průmyslového vlastnictví smluvních států v žádosti uvedených.
(2) Bylo-li však přihlašovateli oznámeno, že evropská patentová přihláška se považuje za vzatou zpět podle článku 77 odst. 5, podává se žádost u toho ústředního úřadu průmyslového vlastnictví, u něhož byla podána přihláška. Tento úřad, s výhradou ustanovení o národní bezpečnosti, předá žádost spolu s kopií evropské patentové přihlášky přímo ústředním orgánům průmyslového vlastnictví smluvních států uvedených přihlašovatelem v žádosti. Ustanovení článku 66 pozbývá účinnosti, nedojde-li k předání do dvaceti měsíců ode dne podání přihlášky nebo, bylo-li uplatněno právo přednosti, ode dne vzniku práva přednosti.
(1) Evropská patentová přihláška předaná podle článku 136 nepodléhá formálním požadavkům národního práva, které se liší od požadavků této úmluvy, nebo požadavkům dodatečným.
(2) Ústřední úřad průmyslového vlastnictví, kterému je předána přihláška, může požadovat, aby přihlašovatel ve lhůtě nejméně dvou měsíců:
(a) zaplatil národní přihlašovací poplatek;
(b) předložil překlad původního znění evropské patentové přihlášky do některého z úředních jazyků tohoto státu, případně i překlad znění upraveného během řízení před Evropským patentovým úřadem, na jehož základě si přihlašovatel přeje provést národní řízení.
(1) S výhradou ustanovení článku 139 může být podle práva smluvního státu evropský patent zrušen s účinkem na jeho území pouze z těchto důvodů:
(a) není-li předmět evropského patentu patentovatelný ve smyslu článků 52 až 57;
(b) neobjasňuje-li evropský patent vynález natolik jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit;
(c) přesahuje-li předmět evropského patentu obsah přihlášky v původně podaném znění nebo, byl-li patent udělen na základě rozdělené přihlášky nebo nové přihlášky podané podle článku 61, obsah dřívější přihlášky v původně podaném znění;
(d) byla-li ochrana vyplývající z evropského patentu rozšířena;
(e) nemá-li majitel evropského patentu na něj ve smyslu článku 60 odst. 1 právo.
(2) Týkají-li se důvody ke zrušení evropského patentu jen zčásti, provede se zrušení formou odpovídajícího omezení tohoto patentu. Připouští-li to národní právo, lze omezení provést změnou patentových nároků, popisu nebo výkresů.
(1) V každém určeném smluvním státě se evropská patentová přihláška nebo evropský patent posuzují z hlediska starších práv ve vztahu k národní patentové přihlášce nebo národnímu patentu stejně, jako by šlo o národní patentovou přihlášku nebo národní patent.
(2) Národní patentová přihláška nebo národní patent se ve smluvním státě posuzují z hlediska starších práv ve vztahu k evropskému patentu, který určuje tento smluvní stát, stejně, jako by evropský patent byl patentem národním.
(3) Každý smluvní stát může stanovit, zda a za jakých podmínek lze vynálezu popsanému současně v evropské patentové přihlášce nebo evropském patentu a národní patentové přihlášce nebo národním patentu se stejným dnem podání nebo, bylo-li uplatněno právo přednosti, se stejným dnem vzniku práva přednosti, poskytnout ochranu zároveň oběma přihláškami nebo oběma patenty.
Články 66, 124, 135 až 137 a 139 se použijí přiměřeně i pro užitné vzory a osvědčení užitečnosti a pro jejich přihlášky ve smluvních státech, jejichž právo upravuje tyto druhy ochrany.
(1) Udržovací poplatky za evropský patent lze vybírat pouze za roky, které následují po roce uvedeném v článku 86 odst. 4.
(2) Nastane-li splatnost udržovacích poplatků do dvou měsíců po zveřejnění oznámení o udělení evropského patentu, považují se tyto poplatky za řádně zaplacené, jsou-li zaplaceny v této lhůtě. Příplatek stanovený národním právem se nevybírá.