Vyhláška ministerstva dopravy o sazbách za přepravu v nákladní automobilové dopravě a o náhradách za skladování a zasilatelské výkony.

§ 6.

účinné od 1. 1. 1957Vozové sazby, přepravní vzdálenost, druhy nákladů.

účinné od 1. 1. 1957(1) Sazby dovozného u vozových sazeb se stanoví za každých 100 kg váhy nákladu nebo nosnosti vozidla podle

1. účinné od 1. 1. 1957a) přepravní vzdálenosti (odstavec 2),
2. účinné od 1. 1. 1957b) druhu nákladu (odstavce 6 a 7).

účinné od 1. 1. 1957(2) Za přepravní vzdálenost se považuje vzdálenost nejkratším směrem po nejhospodárnější cestě se zřetelem k povaze nákladu, druhu vozidla a příkazu přepravce, a to

1. účinné od 1. 1. 1957a) u zásilek na jednom místě nakládaných a na jednom místě vykládaných mezi místem naložení a místem složení.
2. účinné od 1. 1. 1957b) u ostatních zásilek mezi místem, kde byla na vozidlo naložena první část zásilky a místem, kde bylo vozidlo úplně vyloženo (kde byla složena poslední část zásilky v průběhu přepravy postupně nakládané, po případě postupně vykládané), zaokrouhlená nahoru na nejblíže vyšší vzdálenost uvedenou v tabulkách sazeb.

účinné od 1. 1. 1957(3) Přepravní vzdálenost se určí

1. účinné od 1. 1. 1957a) podle kilometrovníku vydaného nebo schváleného ministerstvem dopravy,
2. účinné od 1. 1. 1957b) nebyl-li vydán,

   účinné od 1. 1. 1957podle údajů o silničních vzdálenostech, a

1. účinné od 1. 1. 1957c) nebylo-li je možno zjistit,

   účinné od 1. 1. 1957podle údajů tachografu (tachometru).

účinné od 1. 1. 1957(4) U přeprav opakovaných za zásadně stejných podmínek se může předem zjistit přepravní vzdálenost (odstavec 2) a stanovit zápisem o přepravní vzdálenosti, který potvrdí dopravní podnik i přepravce.

účinné od 1. 1. 1957(5) Ministerstvo dopravy může pro stanovení přepravních vzdáleností vydat, po případě schválit kilometrovník, který může obsahovat ustanovení o způsobu použití vzdáleností v něm uvedených pro výpočet dovozného.

účinné od 1. 1. 1957(6) Podle možnosti využití nosnosti a ložného prostoru vozidla nákladem jsou náklady roztříděny do čtyř tarifních tříd v tarifním roztřídění nákladů (část 2 přílohy III), a to podle zásad uvedených v části 1 přílohy III.

účinné od 1. 1. 1957(7) Není-li náklad v příloze III uveden, stanoví se tarifní třída podle druhu nákladu, jemuž se využitím vozidla náklad nejvíce přibližuje; pro náklady různých tarifních tříd, které jsou přepravovány společně pro téhož přepravce týmž vozidlem, se stanoví tarifní třída podle nákladu, který v nich vahou převládá nebo při téže váze vyžaduje většího ložného prostoru; v případě pochybnosti se postupuje podle zásad uvedených v části 1 přílohy III.

§ 7.

účinné od 1. 1. 1957Zjišťování váhy nákladu nebo počtu kusů.

účinné od 1. 1. 1957(1) Váhu nákladu udává přepravce (vyhláška č. 190/1953 Ú. l.). Kdy zjišťuje váhu, po případě počet kusů dopravní podnik, stanoví APŘ.

účinné od 1. 1. 1957(2) Váha nákladů se zjišťuje

1. účinné od 1. 1. 1957a) vážením celého nákladu,
2. účinné od 1. 1. 1957b) výpočtem, je-li množství nákladu udáno počtem jednotlivých shodných kusů nebo počtem měrných jednotek (m³, plnometrů, prostorových metrů, litrů, hektolitrů a pod.) a váha jednoho kusu (měrné jednotky) byla zjištěna vážením nebo je známa, jinak
3. účinné od 1. 1. 1957c) přepočtem podle měrných vah uvedených v části 3 přílohy III.

účinné od 1. 1. 1957(3) Váha nákladu se zjišťuje na náklad přepravce

1. účinné od 1. 1. 1957a) jestliže o to požádal,
2. účinné od 1. 1. 1957b) neuvedl-li potřebné údaje,
3. účinné od 1. 1. 1957c) udal-li váhu nebo jiné potřebné údaje zřejmě nesprávně, a váha zjištěná vážením se liší o více než 10 % od váhy odpovídající údajům přepravce.

účinné od 1. 1. 1957(4) O náhradách nákladů spojených se zjišťováním váhy, po případě počtu kusů, platí ustanovení § 17.

§ 8.

účinné od 1. 1. 1957Váha nákladu.

účinné od 1. 1. 1957(1) Dovozné při použití vozových sazeb se počítá za skutečnou váhu nákladu, s výjimkou případů uvedených v odstavcích 3 až 8.

účinné od 1. 1. 1957(2) Pro výpočet dovozného se váha zaokrouhluje na nejblíže vyšších 100 kg.

účinné od 1. 1. 1957(3) Nejméně se dovozné počítá za tyto váhy:

účinné od 1. 1. 1957(4) Za přepravu nákladů tarifních tříd 2 až 4 se dovozně počítá nejvýše za tyto váhy:

účinné od 1. 1. 1957(5) Jestliže přepravce nevyužil nosnosti vozidla proto, že nedodal k přepravě náklad ve váze podle objednávky, počítá se dovozné za váhu uvedenou v objednávce, nejméně však za váhy, uvedené v odstavci 3. Nosnost vozidla se pokládá za využitou vahou nákladů tarifních tříd 2. až 4., dosahuje-li jejich váha vah uvedených v odstavci 4. Objednal-li přepravce přistavení vozidla určité nosnosti, považuje se tato nosnost za váhu uvedenou v objednávce.

účinné od 1. 1. 1957(6) Dovozné se nepočítá za skutečnou váhu nákladu, nýbrž za váhu, která odpovídá nosnosti vozidla (§ 9 odst. 2) — váha ložná — jestliže

1. účinné od 1. 1. 1957a) váha nákladu, kterou přepravce (odesilatel) neudal, nebyla podle ustanovení § 7 zjištěna,
2. účinné od 1. 1. 1957b) přepravce žádá k provedení přepravy přistavení vozidla ve lhůtě kratší, než je stanovena pro objednávku přepravy a dopravní podnik přistaví se souhlasem přepravce vozidlo vyšší nosnosti, než je k provedení přepravy třeba, s výjimkou přeprav ve styku se železnicí,
3. účinné od 1. 1. 1957c) není využita nosnost vozidla proto, že z příkazu přepravce nelze současně přepravovat další náklad,
4. účinné od 1. 1. 1957d) není využita nosnost vozidla proto, že nelze k přepravovanému nákladu pro jeho povahu nebo rozměry přiložit další náklad,
5. účinné od 1. 1. 1957e) se dovozné počítá podlé zvláštních vozových sazeb (§ 11).

účinné od 1. 1. 1957(7) Dovozné se v případech uvedených v odstavci 6 počítá za váhu odpovídající nosnosti vozidla (váhu ložnou), a to u všech druhů nákladů podle sazeb tarifní třídy 1.

účinné od 1. 1. 1957(8) Je-li náklad přepravován na více míst nebo z více míst, počítá se dovozné za nejvyšší váhu, která byla v průběhu přepravy na vozidle naložena.

účinné od 1. 1. 1957(9) Důvody, které opravňují dopravní podnik k počítání dovozného za zaokrouhlenou vyšší váhu, než je uvedena v dodacím listě, pokud nejde o případy podle odstavce 3 a odstavce 6 písm. e), vyznačí dopravní podnik ve vyúčtování přepravného.

§ 9.

účinné od 1. 1. 1957Druh a nosnost vozidla.

účinné od 1. 1. 1957(1) Dopravní podnik má přistavovat k provedení přepravy vozidlo, které odpovídá váze a druhu nákladu, jehož přeprava byla objednána. Nemohl-li dopravní podnik přistavit takové vozidlo a nosnost a ložný prostor přistaveného vozidla zůstaly nevyužity, může dopravní podnik počítat přepravné jen za skutečnou váhu nákladu, nejméně však za váhu uvedenou v objednávce přepravy (§ 8 odst. 1 až 5). Použije-li dopravní podnik k provedení přepravy místo nákladního vozidla výjimečně vozidla speciálního nebo speciálního podvozku, ač druh nákladu to nevyžadoval a přepravce o to výslovně nežádal, smí být přepravné počítáno jen podle ustanovení platných pro vozidlo, které odpovídá váze a druhu nákladu.

účinné od 1. 1. 1957(2) Pro výpočet dovozného, pro něž se bere za základ nosnost vozidla, je rozhodující nosnost vozidla uvedená v technickém průkazu, zaokrouhlená na nejblíže vyšších 100 kg.

účinné od 1. 1. 1957(3) Při přepravě nákladů traktorem s jedním přívěsným vozem se počítá dovozné a ostatní náhrady tak, jako by byla přeprava provedena nákladním automobilem téže nosnosti, jakou má použitý přívěsný vůz. Při přepravě nákladů prováděné nákladním automobilem nebo traktorem s přívěsnými vozy pro téhož přepravce se pro stanovení přepravného nosnost všech použitých vozidel sčítá. Má-li traktor vlastní ložný prostor, připočítává se nosnost tohoto prostoru k nosnosti přívěsného vozu, pokud ložný prostor traktoru je způsobilý pro přepravu objednaného nákladu.

§ 10.

účinné od 1. 1. 1957Základní vozové sazby a snížené vozové sazby.

účinné od 1. 1. 1957(1) Pro výpočet dovozného platí, pokud není stanoveno jinak, základní vozové sazby uvedené v položce 101.

účinné od 1. 1. 1957(2) Pro výpočet dovozného za přepravy provedené pro přepravce socialistického sektoru platí, pokud není stanoveno jinak snížené vozové sazby, uvedené v položce 102.

§ 11.

účinné od 1. 1. 1957Zvláštní vozové sazby.

účinné od 1. 1. 1957(1) Pro přepravy hromadných druhů nákladů, které mohou být vyloženy sklápěčkou nebo jiným zařízením umožňujícím stejně rychlé vyložení se stanoví na přepravní vzdálenosti do 50 km zvláštní vozové sazby uvedené v položce 103, platné pro všechny přepravce. Zvláštních vozových sazeb se použije u přeprav hromadných druhů nákladů uvedených v prvé větě, provede-li se naložení a vyložení takovým zařízením, které umožňuje provést tyto práce ve lhůtách stanovených pro úplnou mechanisaci.

účinné od 1. 1. 1957(2) Nemůže-li dopravní podnik dát k disposici sklápěčku, ač by jí mohlo být použito, platí zvláštní vozové sazby, obstará-li vyložení přepravce sám; pro vyložení platí lhůty stanovené pro ruční vykládání bez urovnání. Dopravní podnik může sám za stanovenou náhradu obstarat vyložení nákladu, nemůže-li dát k disposici sklápěčku, dovozné však i v tomto případě počítá podle zvláštních vozových sazeb.

účinné od 1. 1. 1957(3) Zvláštních vozových sazeb nelze použít u přeprav, při nichž se náklad na vozidlo na více místech postupně nakládá nebo s něho na více místech postupně vykládá.

účinné od 1. 1. 1957(4) Dovozné podle zvláštních vozových sazeb se počítá vždy za ložnou váhu použitého vozidla (§ 9 odst. 2).

účinné od 1. 1. 1957(5) Náhrada za vyložení sklápěčkou se při výpočtu dovozného podle zvláštních vozových sazeb nepočítá. Ustanovení § 18 APŘ o pomoci přepravce při vykládání (na př. otevírání a zavírání bočnic), nemá-li dopravní podnik potřebné pracovní síly, zůstává nedotčeno.

účinné od 1. 1. 1957(6) Pokud nejde o případy uvedené v odstavci 2, platí pro nakládání a vykládání provedené přepravcem ve všech případech lhůty stanovené pro úplnou mechanisaci (§ 13).

§ 12.

účinné od 1. 1. 1957Slevy dovozného.

účinné od 1. 1. 1957(1) Provede-li dopravní podnik na podkladě objednávky přepravu nákladů téhož přepravce v obou směrech, poskytne z dovozného (za přepravu tam i zpět) slevu 20 %, a to i když se dovozné při přepravě v obou směrech počítá za jednu celkovou přepravní vzdálenost. Za náklad téhož přepravce se považují náklady, za jejichž přepravu tento přepravce uhrazuje přepravné.

účinné od 1. 1. 1957(2) Sleva se poskytne.

1. účinné od 1. 1. 1957a) jestliže vzdálenost ujetá bez nákladu při přepravách v obou směrech nepřevýší 10 % celkové vzdálenosti ujeté s nákladem, a
2. účinné od 1. 1. 1957b) je-li nosnost vozidla (§ 9 odst. 1) v obou směrech využita skutečnou vahou nákladu (§ 8 odst. 1 až 4 a 8, § 21, § 22, odst. 5) v průměru více než na 75 % při tom se váhy nákladů tarifních tříd 2 až 4 upravují tak, aby vyjádřily i zvýšené prostorové využití vozidel. Proto se skutečné váhy nákladů
   účinné od 1. 1. 1957

   § 12. Slevy dovozného.

   tarifní třídy	násobí součinitelem
   2	1,25
   3	1,66
   4	2,50

účinné od 1. 1. 1957Do vzdálenosti ujeté bez nákladu podle písmene a) se započítává ze vzdálenosti ujeté ze stanoviště vozidla na místo nakládání a z místa vykládání zpět na stanoviště jen vzdálenost převyšující 5 km.

účinné od 1. 1. 1957(3) Provede-li se přeprava nákladu, který dal přepravce k disposici organisaci určené k vytěžování jízd bez nákladu (dále jen „vytěžovací služba”) pro příležitostné vytížení nebo dotížení vozidla, poskytne se z dovozného podle základních vozových sazeb nebo snížených vozových sazeb sleva ve výši 20 %. Sleva se poskytne jen z dovozného za přepravu nákladu odevzdaného k příležitostnému vytížení (dotížení) vozidla, t. j. jen za přepravu v jednom směru. K počtu kilometrů ujetých bez nákladu a k využití vozidla se nepřihlíží. Skutečnost, že jde o příležitostné vytížení, potvrdí vytěžovací služba v přepravním dokladu.

účinné od 1. 1. 1957(4) Umožní-li přepravci tím, že přizpůsobí své přepravní nároky nebo dají k disposici své náklady, aby vytěžovací službou (dopravním podnikem) mohlo být organisováno provádění přeprav tak, že se hospodárně využije vozidla omezením jízd bez nákladu podle předem stanoveného uspořádání přeprav (podle grafikonu cykličnosti a pod.), poskytne se z dovozného za všechny přepravy na takový přepravní systém zapojené sleva. Sleva se poskytne jestliže celkový počet kilometrů ujetých bez nákladu při všech přepravách činí z celkového počtu všech kilometrů ujetých s nákladem

1. účinné od 1. 1. 1957a) nejvýše 10 %, a to ve výši
   1. účinné od 1. 1. 19571. 20 % z dovozného podle základních nebo snížených vozových sazeb, po případě sazeb za stěhování
   2. účinné od 1. 1. 19572. 10 % z dovozného podle zvláštních vozových sazeb;

1. účinné od 1. 1. 1957b) více než 10 % nejvýše však 20 %, a to ve výši
   1. účinné od 1. 1. 19571. 10 % z dovozného podle základních nebo snížených vozových sazeb, po případě sazeb za stěhování
   2. účinné od 1. 1. 19572. 5 % z dovozného podle zvláštních vozových sazeb.

účinné od 1. 1. 1957(5) Ministerstvo dopravy může v dohodě s příslušnými ústředními úřady povolit

1. účinné od 1. 1. 1957a) zvýšení stanovených slev až o 10 % a to zejména při organisovaném převodu přeprav na krátké vzdálenosti ze železnice na silnici, přepraví-li se při každé jízdě aspoň 7 tun nákladu,
2. účinné od 1. 1. 1957b) zvýšení nejvýše přípustného počtu kilometrů bez nákladu, rozhodného pro poskytnutí slevy až o dalších 10 %, bude-li to účelné, aby se dosáhlo zvýšení možnosti organisovat obousměrové vytěžování vozidel u přeprav na vzdálenosti do 50 km, a v souladu s tím stanovit výši slevy.

účinné od 1. 1. 1957(6) Je-li provedena přeprava čerstvého ovoce nebo čerstvé zeleniny, druůbeže nebo mléka na přepravní vzdálenost přes 100 km vozidly o nosnosti 4 tuny a vyšší, počítá se za každých 100 kg a každý 1 km nad 100 km sazba snížená, stanovená v položkách 101 a 102.

účinné od 1. 1. 1957(7) Snížené dovozné podle odstavce 6 se počítá do doby, kterou určí ministerstvo dopravy v dohodě se státním úřadem plánovacím a ministerstvy financí, potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků a vnitřního obchodu.

účinné od 1. 1. 1957(8) Jsou-li splněny podmínky pro současné poskytnutí slevy podle odstavců 1, 3 a 4 nebo snížené sazby podle odstavce 6, poskytuje se vždy jen jedna sleva, a to nejvyšší.

§ 13.

účinné od 1. 1. 1957Nakládání, vykládání nebo překládání; náhrady a lhůty.

účinné od 1. 1. 1957(1) Nakládání nebo vykládání se provádí

1. účinné od 1. 1. 1957a) ručně s urovnáním, je-li nutné pro bezpečnost nákladu nebo hospodárné využití prostoru vozidla,
2. účinné od 1. 1. 1957b) ručně bez urovnání,
3. účinné od 1. 1. 1957c) polomechanicky, t. j. zařízením, při němž zaměstnanci provádějí část práce s nákladem ručně (pásový dopravník a pod.), nebo ruční sklápěčkou,
4. účinné od 1. 1. 1957d) mechanicky (strojně), kdy zaměstnanci nevykonávají s nákladem žádnou ruční práci, s výjimkou jeho rozhrnutí.

účinné od 1. 1. 1957(2) Se zřetelem k ovladatelnosti nákladu (jeho povaze, způsobu balení a obtížnosti práce) jsou druhy nákladů roztříděny do pěti skupin (I—V) v roztřídění nákladů. Náklady v roztřídění nákladů neuvedené se zařazují do skupiny toho nákladu, který mu svým obalem a povahou nejvíce odpovídá. Je-li při jedné jízdě přepravován pro téhož přepravce náklad zařazený do různých skupin a váha jednotlivých skupin je známa, použije se pro výpočet náhrad sazby té skupiny, do níž zařazený náklad vahou převládá, při stejné váze sazby odpovídající druhu nákladu zařazenému do vyšší skupiny. V pochybnostech se v obou případech použije sazby III. skupiny.

účinné od 1. 1. 1957(3) Provádí-li dopravní podnik sám nakládání (vykládání) ručně nebo s použitím vlastního mechanisačního zařízení, počítá za tuto práci náhradu.

účinné od 1. 1. 1957(4) Způsob výpočtu náhrady se stanoví podle toho, jde-li o

1. účinné od 1. 1. 1957a) jednoduché nakládání (vykládání),
2. účinné od 1. 1. 1957b) ztížené nakládání (vykládání).

účinné od 1. 1. 1957(5) Za ztížené se považuje nakládání (vykládání)

1. účinné od 1. 1. 1957a) všech druhů nákladů prováděné ručně
   1. účinné od 1. 1. 19571. bez urovnání na vzdálenost přes 3 m od vozidla, nebo musí-li se náklad vyhazovat do větší výšky než 1,70 m,
   2. účinné od 1. 1. 19572. s urovnáním na vzdálenost přes 15 m od vozidla, nebo
   3. účinné od 1. 1. 19573. provádí-li se nakládání (vykládání) za podmínek mimořádně ztížených (předměty vyžadující zvláštní opatrnosti, drobné jednotlivě nakládané nebo ukládané předměty a pod.), kdy době nakládání (vykládání) není úměrná váze nákladu (stanoveným lhůtám);

   účinné od 1. 1. 1957vzdálenost se měří od středu ložné plochy vozidla do středu plochy, kterou náklad mimo vozidlo zaujímá;

1. účinné od 1. 1. 1957b) kusů těžších než 200 kg u nevalivých předmětů nebo těžších než 300 kg u valivých předmětů, pokud nejde o
   1. účinné od 1. 1. 19571. kulatinu a výřezy,
   2. účinné od 1. 1. 19572. vykládání pouhým shozením s vozidla nebo spouštěním po líhách nebo podobné nakloněné ploše,
   3. účinné od 1. 1. 19573. nakládání (vykládání) provedené v úrovni podlahy vozidla
      1. účinné od 1. 1. 1957aa) valivých předmětů jakékoli váhy,
      2. účinné od 1. 1. 1957bb) nevalivých předmětů o váze pod 500 kg,
      3. účinné od 1. 1. 1957cc) nevalivých předmětů jakékoli váhy, použije-li na u nich skladištního vozíku (rudlu), ručního vozíku nebo podobných pomůcek;

1. účinné od 1. 1. 1957c) spojené s kvalitativní nebo kvantitativní přejímkou, braním vzorků, zkouškou jakosti, po případě s jinými nezbytnými nebo nařízenými výkony souvisejícími s přepravou, správně dojde-li tím k prodloužení nakládky (vykládky), pokud nebyla za takovéto výkony sjednána paušální náhrada podle § 32.

účinné od 1. 1. 1957(6) Náhrada za nakládání (vykládání) se počítá ve všech případech za celkovou skutečnou váhu zaokrouhlenou nahoru na 100 kg, je-li známa jinak za váhu, za niž se počítá dovozné. Sazby stanoví položky 412 až 414. Při výpočtu dovozného podle zvláštních vozových sazeb platí o náhradách za vyložení sklápěčkou ustanovení § 11 odst. 5.

účinné od 1. 1. 1957(7) Provedou-li ruční nakládání (vykládání) zaměstnanci dopravního podniku společně se zaměstnanci přepravce, snižují se stanovené sazby o

1. účinné od 1. 1. 1957a) ¼, bylo-li zaměstnanců dopravního podniku více než zaměstnanců přepravce,
2. účinné od 1. 1. 1957b) ½, byl-li počet zaměstnanců dopravního podniku i přepravce stejný,
3. účinné od 1. 1. 1957c) ¾, bylo-li zaměstnanců dopravního podniku méně než zaměstnanců přepravce.

účinné od 1. 1. 1957(8) Provádí-li se nakládání (vykládání) vlastním mechanisačním zařízením dopravního podniku, které na žádost dopravního podniku obsluhují zaměstnanci přepravce, snižují se stanovené sazby

1. účinné od 1. 1. 1957a) o ¼, jde-li o úplnou mechanisaci,
2. účinné od 1. 1. 1957b) jde-li o částečnou mechanisaci,
   1. účinné od 1. 1. 19571. o ½, provádějí-li obsluhu jen zaměstnanci přepravce,
   2. účinné od 1. 1. 19572. o ¼, provádějí-li obsluhu zaměstnanci dopravního podniku společně se zaměstnanci přepravce.

účinné od 1. 1. 1957(9) Provádí-li se nakládání (vykládání) vlastním mechanisačním zařízením přepravce, které na žádost přepravce obsluhují zaměstnanci dopravního podniku, snižují se pro výpočet náhrady stanovené sazby

1. účinné od 1. 1. 1957a) o ¾, jde-li o úplnou mechanisaci,
2. účinné od 1. 1. 1957b) jde-li o částečnou mechanisaci,
   1. účinné od 1. 1. 19571. o ½, provádějí-li obsluhu jen zaměstnanci dopravního podniku.
   2. účinné od 1. 1. 19572. o ¾, provádějí-li obsluhu zaměstnanci dopravního podniku společně se zaměstnanci přepravce.

účinné od 1. 1. 1957(10) Při ztíženém nakládání (vykládání), které provádí dopravní podnik sám nebo větším počtem zaměstnanců než přepravce, počítá místo náhrad podle odstavců 6 nebo 7 za celkovou dobu ztíženého nakládání (vykládání) náhradu podle časových sazeb stanovených v příloze I, část 3, a to za vozidlo (se řidičem) i za vlastní zaměstnance. Za vozidlo (se řidičem) počítá sazbu sníženou o 50 %.

účinné od 1. 1. 1957(11) Má-li přepravce při počítání náhrad za ztížené nakládání (vykládání) podle ustanovení odstavce 10 zatížit své odběratele nebo dodavatele podílem připadajícím na ztížené nakládání (vykládání), považuje se za podíl připadající na jednoduché nakládání (vykládání) ¼ celkové částky počítané za dobu ztíženého nakládání (vykládání).

účinné od 1. 1. 1957(12) Nakládá-li nebo vykládá-li řidič dopravního podniku — pokud to příslušné předpisy připouštějí — započítává se do počtu jeho zaměstnanců.

účinné od 1. 1. 1957(13) O mechanisační zařízení dopravního podniku jde tehdy, hradí-li dopravní podnik provozní náklady tohoto zařízení. V ostatních případech jde o mechanisační zařízení přepravce.

účinné od 1. 1. 1957(14) Za naložení, (vyložení) které provede přepravce sám ručně nebo s použitím vlastního mechanisačního zařízení ve stanovených lhůtách (odstavec 15), nepočítá dopravní podnik žádnou náhradu. Provede-li dopravní podnik na žádost přepravce rozhrnutí nákladu na vozidle, počítá náhradu stanovenou v položce 608.

účinné od 1. 1. 1957(15) Pro nakládání (vykládání), které provádí přepravce sám, po případě větším nebo stejným počtem svých zaměstnanců (pracuje-li společně s dopravním podnikem), platí lhůty stanovené podle skupin nosností vozidel a způsobu nakládání (vykládání) uvedené v položce 421; tyto lhůty však neplatí, jde-li o úplné mechanisační zařízení dopravního podniku, bez zřetele, kým je obsluhováno.

účinné od 1. 1. 1957(16) Provede-li přepravce naložení (vyložení)

1. účinné od 1. 1. 1957a) za delší dobu, je doba, o kterou byly stanovené lhůty překročeny (dále jen „překročení lhůt”), podkladem pro počítání náhrady za zdržení,
2. účinné od 1. 1. 1957b) za kratší dobu, je doba, o kterou bylo nakládání (vykládání) kratší než stanovené lhůty (dále jen „zkrácení lhůt”), podkladem pro poskytnutí prémie.

účinné od 1. 1. 1957(17) Podkladem pro výpočet překročení nebo zkrácení lhůt je rozdíl mezi úhrnem všech dob nakládání (vykládání) a stanovených lhůt při všech výkonech provedených ve směně týmž vozidlem pro téhož přepravce. Za výslednou dobu zkrácení se poskytuje prémie, a to za každých uplynulých 15 minut zkrácení lhůt sazbami, které stanoví položka 331. O náhradách za zdržení vzniklé při překročení lhůt platí ustanovení § 14.

účinné od 1. 1. 1957(18) Překládání ze silničního vozidla na silniční vozidlo vyžádané nebo zaviněné přepravcem se vždy považuje za nakládání. V ostatních případech se druh práce posuzuje se zřetelem k silničnímu vozidlu.

§ 14.

účinné od 1. 1. 1957Zdržení; náhrady za zdržení.

účinné od 1. 1. 1957(1) Za zdržení vozidla se pokládá

1. účinné od 1. 1. 1957a) čekání na místě a v době dohodnuté s přepravcem k převzetí nebo dodání zásilky (pro nepřipravení zásilky, nepřítomnost odpovědných zaměstnanců, současné nahromadění vozidel, pokud nebylo zaviněno dopravním podnikem a pod.),
2. účinné od 1. 1. 1957b) doba, po kterou trvalo přezkoušení obsahu zásilky,
   1. účinné od 1. 1. 19571. nesouhlasí-li její obsah s údaji, které uvedl přepravce, pokud by údaje uvedené přepravcem měly za následek počítání nižšího přepravného než podle skutečně zjištěných údajů,
   2. účinné od 1. 1. 19572. provedené orgány státní správy nebo z jejich příkazu nebo z příkazu přepravce, pokud nejde o případy odpovídající ustanovení § 13 odst. 5 písm. c),

1. účinné od 1. 1. 1957c) doba, po kterou trvala úprava obalu zásilky, nebyla-li zaviněna dopravním podnikem,
2. účinné od 1. 1. 1957d) doba, po kterou trvalo přeložení nákladu, zavinil-li přepravce, že náklad naložený na vozidlo přistavené podle objednávky musel být před ukončením přepravy přeložen na jiné vozidlo,
3. účinné od 1. 1. 1957e) doba, po kterou trvalo celní, veterinární a pod., odbavení zásilky,
4. účinné od 1. 1. 1957f) doba jiných zdržení způsobených přepravcem, na př. celková doba zdržení spojená s vážením zásilky, které se provádí na náklad přepravce (§ 17, odst. 3),
5. účinné od 1. 1. 1957g) doba překročení lhůt podle § 13 odst. 15.

účinné od 1. 1. 1957Doba čekání vozidla zaviněného dopravním podnikem (na př. pro odstraňování poruch vozidla, pracovní přestávky zaměstnanců dopravního podniku) nebo doba čekání vzniklého neodvratitelnou náhodou (na př. zdržení před železničním přejezdem, při živelních poruchách), jde k tíži dopravního podniku a nesmí se do doby zdržení vozidla podle předchozích ustanovení započítávat.

účinné od 1. 1. 1957(2) Za každých uplynulých 15 minut zdržení vozidla počítá dopravní podnik náhradu, jejíž sazby stanoví položka 321. Zdržení vzniklé z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a) až f) musí být doloženo „Zápisem o zdržení” podle části 3 přílohy A k vyhlášce č. 190/1953 Ú. l., o povinném vedení záznamů o výkonech v nákladní automobilové dopravě.

účinné od 1. 1. 1957(3) Podkladem pro výpočet náhrady za zdržení je doba zdržení při všech výkonech provedených ve směně pro téhož přepravce týmž vozidlem, která je součtem

1. účinné od 1. 1. 1957a) celkové doby zdržení podle odstavce 1 písm. a) až f) a
2. účinné od 1. 1. 1957b) celkové doby překročení lhůt snížené o celkovou dobu zkrácení lhůt.

účinné od 1. 1. 1957(4) Je-li celková doba nakládání (vykládání) kratší než stanovené lhůty, poskytuje se za rozdíl prémie (§ 13 odst. 17); od doby zdržení podle odstavce 1 písm. a) až f) se doba zkrácení lhůt neodečítá.

účinné od 1. 1. 1957(5) Vedle náhrady za zdržení za vozidlo, která zahrnuje í náhradu za řidiče, se počítá náhrada za zdržení zaměstnanců dopravního podniku, přepravcem vyžádaných nebo k provedení přepravy nezbytných. Sazby stanoví položka 322.

účinné od 1. 1. 1957(6) Provádějí-li zaměstnanci dopravního podniku pro přepravce výkony v době, za kterou se za ně počítá náhrada za zdržení, uhražuje tato náhrada i výkony těchto zaměstnanců.

účinné od 1. 1. 1957(7) Za stání naložených přívěsných vozů bez motorového tažného vozidla, pokud nebylo způsobeno dopravním podnikem, se nepočítá zdržné, nýbrž stojné, jehož výši stanoví položka 323. Podkladem pro výpočet stojného je zaokrouhlená skutečná doba stání. Skutečná doba do 30 minut (včetně) se zaokrouhluje sestupně, přes 30 minut vzestupně na celou hodinu.

§ 15.

účinné od 1. 1. 1957Jízdy bez nákladu.

účinné od 1. 1. 1957(1) Náhrada za jízdy bez nákladu se počítá, byla-li jízda bez nákladu provedena na příkaz nebo v zájmu přepravce, a to jen v těchto případech

1. účinné od 1. 1. 1957a) převyšuje-li u přeprav, počítaných podle vozových sazeb — pokud nejde o případy uvedené pod písmenem b) — celková vzdálenost ujetá bez nákladu pro téhož přepravce v téže směně (i vícedenní) celkovou vzdálenost ujetou s nákladem o více než 5 km; náhrada se počítá za rozdíl mezi celkovým počtem kilometrů ujetých bez nákladu a celkovým počtem kilometrů ujetých s nákladem snížený o 5 km;
2. účinné od 1. 1. 1957b) u přeprav provedených
   1. účinné od 1. 1. 19571. speciálními vozidly (§ 25) s výjimkou speciálních vozidel stěhovacích,
   2. účinné od 1. 1. 19572. speciálními podvozky (§ 26),
   3. účinné od 1. 1. 19573. automobily nebo přívěsy oplenovými,
   4. účinné od 1. 1. 19574. výjimečně též ostatními vozidly, žádá-li přepravce, nebo je-li úředním příkazem nařízeno okamžité provedení přepravy bez zřetele ke lhůtám stanoveným pro objednávku přepravy;

účinné od 1. 1. 1957náhrada se v těchto případech počítá za součet kilometrů ujetých bez nákladu, snížený o 25 km za každou jednotlivou přepravu (obrat); u přeprav na vzdálenosti do 25 km se odpočítává jen počet kilometrů, který odpovídá přepravní vzdálenosti.

účinné od 1. 1. 1957U plánovaných přeprav (podle hospodářských smluv) může být vzdálenost ujetá bez nákladu počítána jen z nejbližší provozovny dopravního závodu, na nějž se hospodářská smlouva vztahuje, pokud přeprava nebyla objednána u provozovny jiného závodu.

účinné od 1. 1. 1957(2) Náhrada za jízdy bez nákladu se dále počítá za všechny kilometry ujeté bez nákladu

1. účinné od 1. 1. 1957a) u vozidel objednaných k provedení výkonů na místě (§§ 30, 37) s výjimkou traktorů bez přívěsů,
2. účinné od 1. 1. 1957b) u marných jízd (§ 2 odst. 6 písm. b).

účinné od 1. 1. 1957(3) Výši náhrady za jízdy bez nákladu stanoví položka 602, a to u marných jízd sazbou zvýšenou (položka 603); pro traktory bez přívěsu platí ustanovení § 30 odst. 6.

účinné od 1. 1. 1957(4) Při počítání dovozného podle sazeb časových nesmějí být náhrady za jízdy bez nákladu počítány.