Vyhláška ministerstva dopravy o sazbách za přepravu v nákladní automobilové dopravě a o náhradách za skladování a zasilatelské výkony.

§ 16.

účinné od 1. 1. 1957Náhrady za spolujízdu zaměstnanců dopravního podniku při přepravě a za řidiče.

účinné od 1. 1. 1957(1) Za ztrátu času zaměstnanců dopravního podniku během jízdy, potřebných k provedení přepravy, se počítá náhrada

1. účinné od 1. 1. 1957a) podle sazeb stanovených položkou 601 za jeden kilometr, počítá-li se dovozné podle vozových sazeb (položky 101 až 103), a to
   1. účinné od 1. 1. 19571. za celkový počet kilometrů, které zaměstnanec skutečně ujel s nákladem a
   2. účinné od 1. 1. 19572. za počet kilometrů, které zaměstnanec skutečně ujel při jízdě bez nákladu, za niž může dopravní podnik počítat náhrady za jízdy bez nákladu (§ 15);

1. účinné od 1. 1. 1957b) časovou sazbou podle § 31, počítá-li se dovozné podlá časových sazeb (§ 30).

účinné od 1. 1. 1957(2) Za řidiče lze počítat zvláštní náhrady jen bylo-li z příkazu nebo v zájmu přepravce použito většího počtu řidičů, než je třeba k provedení přepravy ve stanovených dodacích lhůtách.

§ 17.

účinné od 1. 1. 1957Náhrady za různé vedlejší výkony v souvislosti s přepravou.

účinné od 1. 1. 1957(1) Provádí-li nebo obstarává-li dopravní podnik v souvislosti s objednanou přepravou vedlejší výkony, pokud jejich provedení nebylo zaviněno dopravním podnikem, a to

1. účinné od 1. 1. 1957a) vyhotovení většího počtu přepravních dokladů po případě jejich opisů než je podle příslušných předpisů povinen vyhotovit,
2. účinné od 1. 1. 1957b) jiné výkony,

účinné od 1. 1. 1957počítá za ně náhradu.

účinné od 1. 1. 1957(2) Za výkony podle odstavce 1 písm. a) počítá dopravní podnik náhradu stanovenou položkami 610 a 611.

účinné od 1. 1. 1957(3) Při zjišťování váhy nákladu (odstavec 1 písm. b)), provádí-li se na náklad přepravce (§ 7 odst. 2), se vzdálenost ujetá k místu vážení a z místa vážení započítává do přepravní vzdálenosti (§ 6 odst. 2) a zdržení v souvislosti s vážením se započítává do doby zdržení vozidla. Vedle náhrady za zdržení počítá dopravní podnik jen hotové výdaje s vážením spojené. Obdobně se postupuje při zjištění váhy vozidla; náklady za jízdu bez nákladu s vážením spojenou se počítají podle § 15 odst. 2 písm. a).

účinné od 1. 1. 1957(4) Provádí-li dopravní podnik při přepravě jiné výkony jako úpravu obalu zásilky, zjišťování obsahu zásilky nebo počtu kusů a pod., započítává se trvání těchto výkonů do doby zdržení vozidla, pokud nejde o ztížené nakládání (vykládání) podle § 13 odst. 5 písm. c).

účinné od 1. 1. 1957(5) Za dobu účasti zaměstnanců dopravního podniku při výkonech podle odstavců 3 a 4 se počítá náhrada za zdržení (položka 322).

účinné od 1. 1. 1957(6) Za vyčištění vozidla, které bylo zaviněním přepravců mimořádně znečištěno nebo za provedení desinfekce nutná vzhledem k přepravenému nákladu, se počítá přepravci náhrada podle položek 606 a 607; dá-li tyto výkony dopravní podnik provést jinému podniku, počítá přepravci náhradu nákladů s tím spojených.

§ 18.

účinné od 1. 1. 1957Průvodci, nakladači, vykladači.

účinné od 1. 1. 1957(1) Je-li zvláštní povahou nákladu odůvodněn jeho doprovod při přepravě průvodcem, přepravuje se při jízdě s nákladem jeden průvodce zdarma, za další průvodce, jakož i za jízdu všech průvodců, při níž se přepravuje náklad, který nedoprovázejí, se počítá náhrada.

účinné od 1. 1. 1957(2) Průvodce je povinen dbát o náklad a provádět potřební opatření proti možným škodám.

účinné od 1. 1. 1957(3) Za průvodce nákladu se nepokládají osoby použité přepravcem k naložení nebo vyložení vozových zásilek; tyto osoby se přepravují bezplatně, pokud jejich počet nepřesahuje

účinné od 1. 1. 1957počítajíc v to průvodce nákladu. Nakladačem může být jen osoba, způsobilá k manipulaci se zásilkami.

účinné od 1. 1. 1957(4) Přepravuje-li se na vozidle více než jeden průvodce, po případě více osob než je uvedeno v odstavci 3, počítá se za jejich přepravu náhrada, kterou stanoví položka 601, a to za celkový skutečný počet kilometrů jízdy s nákladem í bez nákladu, během níž byli přepravováni. Nejvýše přípustný počet přepravovaných osob se řídí předpisy o provozu na silnicích. Nakladači se přepravují, pokud místo stačí, v kabině řidiče, jinak v prostoru určeném pro náklad, a to jen na tažném vozidle.

§ 19.

účinné od 1. 1. 1957Příplatky.

účinné od 1. 1. 1957(1) Za jízdu loženým vozidlem provedenou u jedné přepravy na vzdálenost přes 25 m v mimořádně ztížených provozních poměrech (rozmoklý nebo rozježděný terén, sypký písek, mokrý jíl nebo mokrá zemina, rozmoklé nebo rozježděné polní nebo lesní cesty), počítá dopravní podnik terenní příplatek stanovený položkou 614 za každých 1000 kg váhy, která je podkladem výpočtu dovozného a za započatých 500 m vzdálenosti v terénu ujeté.

účinné od 1. 1. 1957(2) Příplatek podle odstavce 1 se smí u opakovaných přeprav počítat jen za úseky, které byly dohodou mezi dopravním podnikem a přepravcem předem stanoveny a jen pokud trvají mimořádně ztížené provozní poměry. Ministerstvo dopravy může v dohodě s příslušnými ministerstvy stanovit podrobnější podmínky pro posouzení mimořádně ztížených provozních poměrů.

účinné od 1. 1. 1957(3) Provádí-li se pro téhož přepravce přeprava, při níž se z jeho příkazu nebo v jeho zájmu zastavuje a manipuluje s nákladem na více místech, počítá se příplatek, který stanoví položka 613. Podkladem pro výpočet příplatku je součet zastavení na všech místech nakládání a všech místech vykládání, snížený o zastavení na výchozím a konečném místě jízdy s nákladem. Příplatek se nepočítá, provádí-li dopravní podnik ztížené nakládání, za něž počítá za vozidlo a zaměstnance náhradu podle časových sazeb podle ustanovení § 13 odst. 5.

účinné od 1. 1. 1957(4) Za přepravu předmětů zvlášť cenných, jako drahých kovů, drahokamů, drahých kožešin, uměleckých předmětů a starožitností a pod., počítá dopravní podnik k dovoznému příplatek stanovený položkou 609 podle ceny předmětu. Cenu musí udat (§ 8 odst. 3 APŘ) u vozové zásilky objednatel, u kusové zásilky odesilatel.

§ 20.

účinné od 1. 1. 1957Přeprava nákladů cizími přívěsy a přeprava nakládacích pomůcek.

účinné od 1. 1. 1957(1) Za přepravu nákladů na přívěsných vozech dodaných přepravcem smí dopravní podnik počítat jen 70 % dovozného za váhu nákladu naloženého na přívěsném voze. Zapůjčí-li přepravce dopravnímu podniku přívěsný vůz k podepření dlouhých nákladů, smí dopravní podnik počítat za váhu nákladu, převyšující nosnost motorového vozidla (§ 9 odst. 2) jen 70 % dovozného. Za přepravu nákladů na přívěsných vozech dopravního podniku, provedenou tažným vozidlem přepravce, smí dopravní podnik počítat 30 % dovozného za váhu nákladu naloženého na přívěsném voze.

účinné od 1. 1. 1957(2) Za pomůcky dodané přepravcem, které umožňují nebo usnadňují mechanisaci nakládání (vykládání) vozidla, jako kladky, kladkostroje, zvedáky, klece na přepravu cihel a pod. (nikoliv však obaly), se dovozné nepočítá, jsou-li přepravovány při zpětné jízdě v souvislosti s přepravou nákladů, u nichž jich bylo použito, nevyžaduje-li jejich přeprava zvláštní jízdy vozidla a nepřekročí-Ii jejich váha 10 % ložné váhy použitého vozidla. Jinak se za tyto přepravy počítá dovozné.

§ 21.

účinné od 1. 1. 1957Zvláštní druhy přeprav.

účinné od 1. 1. 1957(1) Použije-li se vozidla na podkladě objednávky k takovým přepravám, při nichž je nezbytnou součástí přepravy zdržení vozidla proto, že vozidla, po případě zařízení přepravce na něm naloženého se používá jako pojízdné prodejny, dílny, laboratoře, skladu, knihovny, chladírny a pod., počítá se

1. účinné od 1. 1. 1957a) dovozné za přepravní vzdálenost odpovídající celkovému počtu kilometrů ujetých s nákladem podle sazeb položky 101 nebo 102, a to za ložnou váhu podle sazeb tarifní třídy 1,
2. účinné od 1. 1. 1957b) náhrada za jízdy bez nákladu podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. b),
3. účinné od 1. 1. 1957c) za dobu použití vozidla jako pojízdné prodejny, k účelům výstavním a pod., sníženou o skutečnou dobu jízdy, se počítá náhrada podle sazeb časových (položka 311); trvá-li použití vozidla déle než 24 hodin, odečítá se kromě skutečné doby jízdy za každých 24 hodin 8 hodin na odpočinek;
4. účinné od 1. 1. 1957d) náhrada za účast zaměstnanců dopravního podniku při přepravě, a to
   1. účinné od 1. 1. 19571. za spolujízdu podle § 16 odst. 1,
   2. účinné od 1. 1. 19572. za dobu uvedenou pod písm. c) podle časových sazeb stanovených položkou 324.

účinné od 1. 1. 1957(2) Provede-li se na podkladě objednávky přeprava divadelních rekvisit, hudebních nástrojů, sportovních potřeb nebo podobných druhů nákladů na místo kulturního, sportovního nebo jiného pořadu, kde podle ujednání vozidlo po dobu pořadu čeká a po jeho skončeni přepraví náklad zpět, považuje se doba čekání na místě pořadu od příjezdu až do odjezdu za pohotovost vozidla a počítá se za ni náhrada podle § 34. Ostatní ustanovení o výpočtu přepravného zůstávají nedotčena.

účinné od 1. 1. 1957(3) Jsou-li splněny podmínky § 12, poskytne se z dovozného podle odstavců 1 nebo 2 sleva.

účinné od 1. 1. 1957(4) Provede-li se přeprava pojízdných zařízení přepravce vlečením motorovým vozidlem dopravního podniku, pokud nejde o přepravu podle § 20 odst. 1 nebo § 26 odst. 7, počítají se náhrady podle toho, jde-li

1. účinné od 1. 1. 1957a) o vlečení motorovým vozidlem, na němž se přepravuje náklad, za jehož přepravu se počítá dovozné (vlečení při přepravě).
2. účinné od 1. 1. 1957b) vlečení motorovým vozidlem prázdným nebo zatíženým přítěží (vlečení zvláštní jízdou);

účinné od 1. 1. 1957náhrada je stanovena položkou 605 za každou tunu váhy vlečeného prostředku a každý kilometr vzdálenosti; o počítání náhrad za jízdy bez nákladu platí přiměřeně ustanovení § 15.

účinné od 1. 1. 1957(5) O použití vozidel k účelům alegorickým, reklamním, k odstraňování sněhu a pod. platí ustanovení části třetí (§ 37).