Vyhláška Ústřední národní pojišťovny, kterou se vydává léčebný řád.

Čl. 29.

účinné od 3. 5. 1950Ústavní ošetřování v nemoci.

účinné od 3. 5. 1950(1) Ústavním ošetřováním je ošetřování v léčebných a ošetřovacích ústavech (zákon č. 185/1948 Sb.) kromě ústavů určených pro zvláštní léčebnou péči. Ústavní ošetřování zahrnuje zejména tedy ošetřování v nemocnicích, léčebnách pro choroby stáří, rehabilitačních ústavech, porodnicích, ústavech pro matky a kojence, psychiatrických léčebnách a radioléčebných ústavech; do těchto ústavů se oprávněné osoby vysílají poukazem vydaným pojišťovnou nebo jejím smluvním lékařem podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona.

účinné od 3. 5. 1950(2) Ústavní ošetřování se poskytuje namísto a v rozsahu ošetřování mimoústavního, je-li toho třeba (§ 12 odst. 1 zák. č. 185/1948 Sb.), protože nemocnému nelze poskytnouti mimoústavním ošetřováním takovou péči, jaké vyžaduje hodnotné a účelné ošetřování, odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení.

účinné od 3. 5. 1950(3) Jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 2, má pojištěnec (rodinný příslušník) nárok na ošetřování ve vhodném (§ 57 odst. 2 zákona) státním léčebném a ošetřovacím ústavu, po případě v léčebném a ošetřovacím ústavu provozovaném Ústřední národní pojišťovnou.

účinné od 3. 5. 1950(4) Pojištěnec (rodinný příslušník) může býti poukázán podle dohody s vojenskou správou též do ústavního ošetřování ve vojenské nemocnici.

Čl. 30.

účinné od 3. 5. 1950Ústavní ošetřování při porodu.

účinné od 3. 5. 1950(1) Pojištěnka (rodinná příslušnice) má nárok na ošetřování ve státní nemocnici nebo porodnici, po případě v obdobném ústavu Ústřední národní pojišťovny za účelem slehnutí.

účinné od 3. 5. 1950(2) Do ústavů uvedených v odstavci 1 se přijímají pojištěnky (rodinné příslušnice) na doporučení lékaře, porodní asistentky nebo z vlastního podnětu. Pojišťovna vydá poukaz i dodatečně.

účinné od 3. 5. 1950(3) Ustanovení čl. 29 odst. 4 platí obdobně.

Čl. 31.

účinné od 3. 5. 1950Předpoklady ústavního ošetřování.

účinné od 3. 5. 1950(1) Pojištěnci (rodinnému příslušníku) může pojišťovna uložit (§ 30 odst. 2 zákona), aby nastoupil ústavní ošetřování v těchto případech:

1. účinné od 3. 5. 1950a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny,
2. účinné od 3. 5. 1950b) vyžaduje-li nemoc ošetřování a péče, které nemocnému nemohou býti poskytnuty v jeho bytě,
3. účinné od 3. 5. 1950c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou,
4. účinné od 3. 5. 1950d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazům ošetřujícího lékaře,
5. účinné od 3. 5. 1950e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování,
6. účinné od 3. 5. 1950f) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo vyšetření, jež může býti provedena pouze v ústavě, zejména je-li nutné, aby byla posouzena pracovní neschopnost.

účinné od 3. 5. 1950(2) K nastoupení ústavního ošetřování podle čl. 29 je zásadně třeba:

1. účinné od 3. 5. 1950a) návrhu smluvního lékaře; v případech první pomoci není návrhu lékaře třeba,
2. účinné od 3. 5. 1950b) písemného poukazu vystaveného pojišťovnou nebo jejím smluvním lékařem; předchozího poukazu není třeba, hrozí-li nebezpečí z prodlení, jde-li o vážnější onemocnění v noci, o ohrožení života, nebo jde-li o onemocnění nakažlivou nemocí podle zákona č. 60/1948 Sb., o potírání nemocí přenosných na lidi, nebo jde-li o onemocnění tuberkulosou podle zákona č. 61/1948 Sb., o některých ochranných opatřeních proti tuberkulose.
3. účinné od 3. 5. 1950c) souhlasu nemocného (u osob mladších 18 let jejich zákonného zástupce, nebo v naléhavých případech přednosty domácnosti) kromě případů, uvedených v odstavci 1.

účinné od 3. 5. 1950(3) Ústavní ošetřování se poskytuje zpravidla v nejbližší vhodné nemocnici. Za nejbližší vhodnou nemocnici se pokládá ta nemocnice, která je dopravně nejbližší místu, kde se nemocný zdržuje v době potřeby ústavního ošetřování a která jest tak vybavena, že může poskytnouti ošetření, odpovídající ustanovení § 27 odst. 1 věty druhé zákona.

Čl. 32.

účinné od 3. 5. 1950Poskytování ústavního ošetřování a úhrada nákladů.

účinné od 3. 5. 1950(1) Pojištěncům (rodinným příslušníkům) se ústavní ošetřování poskytuje bezplatně.

účinné od 3. 5. 1950(2) Od ošetřovaných osob, od osob povinných k jejich výživě ani od jejich pozůstalých nesmí býti nikým požadována ani přijímána jakákoliv úplata v souvislosti s poskytnutím ústavní péče (úhrada léků, odměny za operace, úkony, služby atd.).

účinné od 3. 5. 1950(3) Náklady spojené s ošetřováním ve státních léčebných a ošetřovacích ústavech jdou na účet státu bez úhrady od pojišťovny.

účinné od 3. 5. 1950(4) Náklady spojené s ošetřováním ve vojenských nemocnicích hradí pojišťovna podle stanovených sazeb.

Čl. 33.

účinné od 3. 5. 1950Předpisy pro pojištěnce (rodinné příslušníky) při ústavním ošetřování.

účinné od 3. 5. 1950Pojištěnec (rodinný příslušník) zachovává tato ustanovení:

1. účinné od 3. 5. 1950a) nastoupí ošetřování v ústavě, do něhož byl poukázán, do 48 hodin, nebyla-li mu určena jiná doba nástupu;
2. účinné od 3. 5. 1950b) při nástupu předloží poukaz; nemá-li ho, upozorní, že je pojištěncem (rodinným příslušníkem);
3. účinné od 3. 5. 1950c) nebyl-li přijat do ústavního ošetřování, předloží pojišťovně nebo smluvnímu ošetřujícímu lékaři potvrzení ústavu, obsahující důvody odmítnutí;
4. účinné od 3. 5. 1950d) během ústavního ošetřování zachovává domácí řád ústavu pod následky v něm uvedenými a nepřerušuje o své újmě předčasně ústavní ošetřování;
5. účinné od 3. 5. 1950e) je-li pojištěnec po skončení ústavního ošetřování neschopen práce, hlásí se u smluvního ošetřujícího lékaře nebo v pojišťovně do 48 hodin. Nemůže-li se pro svůj zdravotní stav dostaviti k lékaři (do pojišťovny), vyrozumí o tom lékaře (pojišťovnu) v téže lhůtě.

Čl. 34.

účinné od 3. 5. 1950Poskytování zvláštní léčebné péče.

účinné od 3. 5. 1950(1) Zvláštní léčebná péče (sanatorní, ozdravenská nebo lázeňská) je ošetřování, které se osobám, určeným individuálním řízením výběrovým, poskytuje:

1. účinné od 3. 5. 1950a) v odborných léčebných a ošetřovacích ústavech (sanatoriích) pro tuberkulosu, pro nemoci vnitřní a nervové, po případě v jiných odborných léčebných a ošetřovacích ústavech, jež určí Ústřední národní pojišťovna, jakož i v ozdravovnách,
2. účinné od 3. 5. 1950b) v ústavech zřízených v lázeňských místech s přírodními léčivými zdroji, po případě s léčebnými činiteli klimatickými. Oprávněné osoby se vysílají do péče v těchto ústavech zvláštním povolením odlišným od poukazu do ústavního podle čl. 29 odst. 1.

účinné od 3. 5. 1950(2) Seznam sanatorií, ozdravoven a lázní (dále „ústavů“) zpravidla v tuzemsku zřízených, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 1, vyhlašuje, mění a doplňuje Ústřední národní pojišťovna.

účinné od 3. 5. 1950(3) Dětem pojištěnců poskytuje Ústřední národní pojišťovna zvláštní léčebnou péči pouze v těch případech, kdy není poskytována státní zdravotní veřejnou správou ve státních dětských ozdravovnách a léčebnách.

účinné od 3. 5. 1950(4) Zvláštní léčebnou péčí nejsou:

1. účinné od 3. 5. 1950a) případy umísťování nemocných do poboček státních léčebných a ošetřovacích ústavů, zřízených v lázeňských místech; o těchto případech platí ustanovení čl. 29;
2. účinné od 3. 5. 1950b) případy ambulantního léčení v lázních; toto léčení se považuje za odborné ošetřování;
3. účinné od 3. 5. 1950c) případy zotavovací péče; pro tuto péči platí předpisy o preventivní péči (čl. 84 a 85).

Čl. 35.

účinné od 3. 5. 1950Podmínky pro povolování zvláštní léčebné péče.

účinné od 3. 5. 1950(1) Zvláštní léčebná péče se poskytuje jako léčení nutné*) (stupeň potřebnosti I) nebo léčení vhodné**) (stupeň potřebnosti II).

účinné od 3. 5. 1950(2) Jako léčení nutné poskytuje pojišťovna zvláštní léčebnou péči

1. účinné od 3. 5. 1950a) u všech pojištěnců a rodinných příslušníků bez ohledu na druh a povahu jejich činnosti:

   účinné od 3. 5. 1950jde-li o takový druh nebo stav nemoci, při němž nelze zvláštní léčebnou péči nahraditi jinými léčebnými prostředky — stupeň Ia; závazný výpočet druhů a stavů nemocí vydává Ústřední národní pojišťovna podle odstavce 6;

1. účinné od 3. 5. 1950b) jen u zaměstnanců s přihlédnutím k druhu, povaze a významu jejich práce:

   účinné od 3. 5. 1950jde-li o jiná onemocnění (odstavec 6), při nichž zvláštní léčebná péče je nejrychlejším a nejúčinnějším prostředkem, kterým lze docíliti pro pojištěnce práce neschopného obnovení pracovní schopnosti nebo pro pojištěnce přímo ohroženého pracovní neschopnost; její odvrácení — stupeň Ib; u úderníka se považuje tato podmínka za splněnou i tehdy, umožní-li zvláštní léčebná péče zachování jeho pracovní zdatnosti a výkonnosti, snížené nebo ohrožené nemocí.

účinné od 3. 5. 1950(3) Jako léčení vhodné může pojišťovna poskytnouti zvláštní léčebnou péči při jiných vážných chorobných stavech (odstavec 6), a to

1. účinné od 3. 5. 1950a) u zaměstnanců:

   účinné od 3. 5. 1950jde-li o nemoc vyžadující odborného ošetřování, jež však není nemocnému dostupné při nepřerušovaném výkonu zaměstnání, zejména proto, že není možnost odborného léčení v místě jeho pracoviště, po případě pobytu, ani v blízkém okolí; předpokladem je, že zvláštní léčebná péče může nahraditi potřebné odborné léčení — stupeň IIa; léčení náhradní;

1. účinné od 3. 5. 1950b) u všech pojištěnců a rodinných příslušníků:

   účinné od 3. 5. 1950jde-li o nemoc, při níž byly vyčerpány všechny dostupné léčebné prostředky, zejména léčení odborná nebo ústavní, aniž přinesly podstatný úspěch, a od doplnění dřívějšího léčení zvláštní léčebnou péčí lze očekávati podstatné objektivní zlepšení zdravotního stavu — stupeň IIb; léčení doplňkové.

účinné od 3. 5. 1950(4) V případech léčení vhodného poskytuje pojišťovna zvláštní léčebnou péči jako nepovinnou dávku v mezích plánu zvláštní léčebné péče jako složky hospodářského plánu Ústřední národní pojišťovny (§ 200 zákona) a v mezích skutečné možnosti umístění v ústavech.

účinné od 3. 5. 1950(5) Ze zvláštní léčebné péče jsou vyloučeny případy nevhodné podle zásad lékařské vědy.

účinné od 3. 5. 1950(6) Seznam obsahující závazný výčet nemocí, které odůvodňují stupeň Ia [seznam A)], a příkladný výčet nemocí, jež mohou založiti stupeň Ib a II [seznam B)], jakož i příkladný výčet případů nevhodných [seznam C) ], vydává, mění a doplňuje Ústřední národní pojišťovna.

Čl. 36.

účinné od 3. 5. 1950Výběrové řízení a poukazování do ústavů:

účinné od 3. 5. 1950(1) Výběr nemocných pro zvláštní léčebnou péči se provádí prostřednictvím zdravotnických zařízení (ambulatorií pojišťoven, závodních ambulatorií, léčebných a ošetřovacích ústavů), pokud tímto výběrem byly pověřeny, jakož i prostřednictvím lékařů pojišťovny konajících službu ve vlastních ordinacích.

účinné od 3. 5. 1950(2) Za účelem plánovitého vysílání nemocných na zvláštní léčebnou péči a plynulého využití ústavů může Ústřední národní pojišťovna stanoviti a předepsaným způsobem vyhlásiti závazné lhůty, v nichž musí býti podány návrhy na zvláštní léčebnou péči osob postižených chronickými nemocemi, které mají býti během plánovaného období umístěny v ústavech.

účinné od 3. 5. 1950(3) Rozhodování o návrzích doporučených posudkovým lékařem pojišťovny, náleží zvláštní komisi, složené ze zástupců pojištěnců a lékařů pojišťovny. Tyto komise působí u jednotlivých pojišťoven pro výběrové řízení pro jejich pojištěnce a rodinné příslušníky, pokud u zvláště určených závodů nejsou zřízeny pro jejich zaměstnance komise samostatné. Při povolení určí komise též po jakou dobu má býti zvláštní léčebná péče poskytována a stanoví stupeň potřebnosti a pořadí naléhavosti pro předvolávání do ústavů.

účinné od 3. 5. 1950(4) Ústřední národní pojišťovna stanoví pro jednotlivé okresní národní pojišťovny směrný počet případů, které lze pro plánované období povoliti.

účinné od 3. 5. 1950(5) Pro zajištění plánovitého a rovnoměrného využití ústavů určuje ústředna, na Slovensku Národní pojišťovna, ústav, v němž má býti léčení nastoupeno. Nemocný nemá nárok na ošetřování v určitém ústavě, ani v určité době.

účinné od 3. 5. 1950(6) V rozhodnutí o povolení zvláštní léčebné péče uvede pojišťovna zejména, zda zvláštní léčebnou péči poskytuje jako léčení nutné nebo vhodné, dále dobu, po kterou má býti tato péče poskytována, ústav, v němž má nemocný nastoupiti, po případě výši částečné úhrady podle čl. 37.

účinné od 3. 5. 1950(7) Ústav předvolává nemocné podle pořadí (odstavec 3) určeného se zřetelem k povaze a druhu činnosti nemocného a stupni potřebnosti. Nemocný jest povinen nastoupiti přesně podle předvolání v den určený ústavem; odpovídá za škodu způsobenou zaviněným porušením této povinnosti.

účinné od 3. 5. 1950(8) Vedoucí lékař ústavu je oprávněn a povinen přezkoumati u nemocného v době nástupu vhodnost zvláštní léčebné péče v ústavu a jde-li o nevhodný případ vyloučiti jej, po případě zprostředkovati přemístění do vhodného ústavu.

účinné od 3. 5. 1950(9) Při pobytu v ústavu zachovává nemocný předpisy ústavního řádu pod následky v něm uvedenými.

účinné od 3. 5. 1950(10) Po ukončení zvláštní léčebné péče se nemocný hlásí u ošetřujícího lékaře do 48 hodin. Nemůže-li se pro svůj zdravotní stav dostaviti k lékaři, vyrozumí o tom v téže lhůtě pojišťovnu.

Čl. 37.

účinné od 3. 5. 1950Úhrada nákladů zvláštní léčebné péče.

účinné od 3. 5. 1950(1) Byla-li povolena zvláštní léčebná péče jako léčení nutné, poskytuje se pojištěnci (rodinnému příslušníku) bezplatně.

účinné od 3. 5. 1950(2) Byla-li povolena zvláštní léčebná péče jako léčení vhodné, může pojišťovna určiti, že nemocný uhradí část nákladů ze svého.

účinné od 3. 5. 1950(3) Pojišťovna hradí plně též lázeňskou taxu.

účinné od 3. 5. 1950(4) Nastoupí-li léčení pojištěnec (rodinný příslušník), aniž vyčkal povolovacího výměru a předvolání, hradí si náklady ze svého. Pojišťovna není povinna poskytnouti mu jakoukoliv náhradu, a to ani do výše, kterou by jinak na léčení přispívala.

Čl. 38.

účinné od 3. 5. 1950Prováděcí směrnice.

účinné od 3. 5. 1950(1) K provádění čl. 34 až 37, 54, 55, 67 a 69 vydává Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací potřebné směrnice.

účinné od 3. 5. 1950(2) Tyto směrnice stanoví zejména:

1. účinné od 3. 5. 1950a) výčet ústavů, v nichž se poskytuje zvláštní léčebná péče,
2. účinné od 3. 5. 1950b) bližší vymezení stupňů potřebnosti, zejména indikace pro jednotlivé stupně,
3. účinné od 3. 5. 1950c) způsob zřizování, složení a postup jednání komisí podle čl. 36 odst. 3,
4. účinné od 3. 5. 1950d) určení pořadí naléhavosti a postup při předvolávání do ústavů,
5. účinné od 3. 5. 1950e) podmínky a výši příspěvků podle čl. 37 odst. 2,
6. účinné od 3. 5. 1950f) podmínky a výši úhrady za pobyt průvodce při zvláštní léčebné péči,
7. účinné od 3. 5. 1950g) podmínky pro poskytování ambulantního léčení v lázních jako léčení odborného,
8. účinné od 3. 5. 1950h) bližší podmínky pro poskytování peněžitých dávek a pro náhradu dopravních výloh nemocného i průvodce.

Čl. 39.

účinné od 3. 5. 1950(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům (rodinným příslušníkům) pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách jako při ošetřování v nemoci v rozsahu ustanovení §§ 27 až 29 zákona, má-li zmrzačení, zohyždění nebo tělesná vada nepříznivý vliv na výkon povolání postiženého ve smyslu dalších ustanovení.

účinné od 3. 5. 1950(2) Pomoc podle odstavce 1 poskytuje pojišťovna též přímo jako součást léčení v souvislosti s ošetřením v nemoci (po úraze), hrozí-li zmrzačení nebo zohyždění.

účinné od 3. 5. 1950(3) Pojišťovna poskytuje pojištěncům pomoc podle odstavce 1, jestliže zmrzačení, zohyždění nebo tělesná vada má nebo může míti nepříznivý vliv:

1. účinné od 3. 5. 1950a) na výkon dosavadního povolání,
2. účinné od 3. 5. 1950b) na činnost přiměřenou dosavadnímu povolání,
3. účinné od 3. 5. 1950c) na činnost odpovídající schopnostem, školení a výcviku postiženého.

účinné od 3. 5. 1950(4) U rodinných příslušníků uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) a b) a v § 54 odst. 2 písm. c) zákona klade domácnosti na roveň povolání pojištěnce ve smyslu předchozího odstavce.

účinné od 3. 5. 1950(5) U rodinných příslušníků uvedených v § 54 odst. 1 písm. c), d) a e) a odst. 2 písm. b) zákona, jest rozhodující budoucí přiměřené povolání (vedení domácnosti). Ve sporných případech se přihlíží k posudku referátu práce a sociální péče příslušného národního výboru, po případě poraden pro volbu povolání a psychotechnických ústavů.

účinné od 3. 5. 1950(6) U rodinných příslušníků, uvedených v § 54 odst. 2 písm. a) zákona, platí ustanovení odstavce 3 obdobně.

účinné od 3. 5. 1950(7) Potřebné plastické operace poskytuje pojišťovna jen v případech, kdy jsou splněny podmínky předchozích ustanovení, nikoli však k odstranění prostých vad kosmetických.

účinné od 3. 5. 1950(8) V případech hodných zvláštního zřetele může pojišťovna poskytnouti plně nebo částečně pomoc podle odstavce 1 a 7, i když nejsou splněny podmínky shora uvedené, s přihlédnutím k věku a pohlaví postiženého.

účinné od 3. 5. 1950(9) Potřebné pomocné prostředky poskytuje pojišťovna v rozsahu a za podmínek uvedených v čl. 23 až 28.

účinné od 3. 5. 1950(10) Pomoc podle předchozích ustanovení vyžaduje předběžné povolení pojišťovny na návrh lékaře pojišťovny nebo léčebného ústavu. Pro její poskytování platí ustanovení čl. 3 až 38.

Čl. 40.

účinné od 3. 5. 1950(1) Pojištěnci (rodinní příslušníci) mají v případě podezření na neplodnost při manželském soužití (soužití druha a družky) nárok na zjištění příčiny, po případě na léčení neplodnosti.

účinné od 3. 5. 1950(2) Oba manželé (druh a družka) jsou povinni se podrobiti potřebnému vyšetřeni, při čemž muž má býti vyšetřen napřed.

účinné od 3. 5. 1950(3) Zjistí-li lékař vyšetřením, že je naděje na vyléčení neplodnosti, poskytne pojišťovna ošetření v takovém rozsahu, jako by šlo o nemoc (s výjimkou odstavce 4 tohoto článku).

účinné od 3. 5. 1950(4) Ukáže-li se, že léčení neplodnosti je dosažitelnými léčebnými prostředky beznadějné, nelze je na účet pojišťovny prodlužovati.

účinné od 3. 5. 1950(5) Pomoc podle předchozích ustanovení vyžaduje předběžného povolení pojišťovny na návrh lékaře pojišťovny nebo léčebného ústavu. Pro její poskytování platí ustanovení čl. 3 až 38.

Čl. 41.

účinné od 3. 5. 1950(1) Pojišťovna může poskytnouti za předpokladů dále uvedených výpomoc v rodině, aby bylo zajištěno zastupování pojištěnky nebo rodinné příslušnice při pracech v domácnosti v případě nemoci nebo mateřství.

účinné od 3. 5. 1950(2) Výpomoc v rodině lze poskytnouti:

1. účinné od 3. 5. 1950a) je-li pojištěnka nebo rodinná příslušnice v ústavním ošetřování déle než 14 dní nebo je-li z příkazu lékaře pojišťovny po tutéž dobu upoutána na lůžko; ústavnímu ošetřování se klade na roveň zvláštní léčebná péče v případech léčení nutného;
2. účinné od 3. 5. 1950b) obstarávala-li před tím sama svoji nebo pojištěncovu domácnost a
3. účinné od 3. 5. 1950c) pečovala-li alespoň o jedno dítě, které je oprávněným rodinným příslušníkům podle § 54 odst. 1 písm. c) až e) zákona.

účinné od 3. 5. 1950(3) Výpomoc v rodině nelze poskytnouti:

1. účinné od 3. 5. 1950a) možno-li vzhledem k sociálním poměrům spravedlivě požadovati, aby si pojištěnka nebo rodinná příslušnice sama opatřila náhradu. Tento předpoklad se pokládá za splněný vždy, přesahuje-li důchod členů rodiny žijících ve společné domácnosti 150% existenčního minima (zákon č. 47/1947 Sb.). Ostatní případy posuzuje pojišťovna individuálně;
2. účinné od 3. 5. 1950b) lze-li spravedlivě požadovati, aby výpomoc v rodině byla obstarána osobami příbuznými nebo jinou bezplatnou výpomocí;
3. účinné od 3. 5. 1950c) byla-li před onemocněním nebo obvykle v domácnosti činna trvalá výpomocná síla, zejména pomocnice v domácnosti nebo denní posluha, obstarávající podstatnou část prací v domácnosti.

účinné od 3. 5. 1950(4) Žádost o přiznání této dávky podává oprávněná osoba na tiskopise pojišťovny, v němž uvede a dá si potvrdit rozhodné skutečnosti. Lékař pojišťovny potvrzuje, od kterého dne a po jakou dobu je pojištěnka (rodinná příslušnice) upoutána na lůžko. Jde-li o ústavní ošetřování, vydává potvrzení léčebný ústav

účinné od 3. 5. 1950(5) Jestliže zanikla některá z podmínek pro další poskytování výpomoci v rodině nebo nastaly důvody vylučující tuto dávku, hlásí pojištěnka (rodinná příslušnice) tuto okolnost téhož dne pojišťovně. Lékař učiní neprodleně hlášení pojišťovně, jakmile nemocné dovolí opustit lůžko.

účinné od 3. 5. 1950(6) Byla-li výpomoc v rodině přiznána, poskytuje ji pojišťovna od patnáctého dne po tom, kdy nastala skutečnost odůvodňující nárok, a to nejdéle po dobu 365 dnů. Nastanou-li znovu skutečnosti odůvodňující poskytnutí výpomoci při témž onemocnění, nejpozději však do jednoho roku, lze poskytnouti výpomoc jako pokračování podpory pro původní onemocnění již od prvého dne, kdy znovu nastaly uvedené okolnosti. Při novém onemocnění lze však dávku poskytnouti vždy teprve od 15. dne po tom, kdy byly znovu splněny všechny předpoklady odůvodňující její poskytnutí; předchozí vyčerpaná doba se však nezapočítává.

účinné od 3. 5. 1950(7) Osoba, která provádí výpomoc v rodině, řídí se pokyny pojišťovny; tuto výpomoc provádí zpravidla pro několik rodin současně.

účinné od 3. 5. 1950(8) Při poskytování výpomoci v rodině může pojišťovna použíti součinnosti sociálních a pod. institucí.