Český lékopis 1997

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem suxamethoniumjodidu CRL. Měří se látky ve formě tablet s bromidem draselným R.
2. B. Asi 0,2 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok se použije také ke zkoušce D. K polovině roztoku se přidá 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS, 5 ml roztoku trinitrofenolu R (10 g/l) v lihu 96 %R a nechá se stát v chladu. Vyloučená žlutá krystalická sraženina se odfiltruje, promyje malým množstvím studené vody R a suší se 1 h při 105 °C; taje při 158 °C až 160 °C.
3. C. Asi 30 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,1 ml roztoku chloridu kobaltnatého R (10 g/l) v methanolu R a 0,1 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS; vznikne zelené zbarvení.
4. D. Druhá polovina roztoku ze zkoušky B vyhovuje zkoušce na jodidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml; roztok je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,5; měří se roztok S.

Choliniumjodid. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R. Použijí se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 4 mg choliniumjodidu CRL se rozpustí v 5 vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 40 mg suxamethoniumjodidu CRL a 40 mg choliniumjodidu CRL se rozpustí v 5 vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 každého roztoku a vyvíjí se po dráze 15 cm horní vrstvou mobilní fáze připravené takto: objemové díly kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a 1-butanolu R (10 + 40 + 50) se 10 min protřepávají a potom se směs nechá stát do oddělení vrstev. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným RS a ihned se pozoruje v denním světle; objeví se červené skvrny na žlutém pozadí.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající skvrně choliniumjodidu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Amonium. 0,2 g se v 25ml kuželové baňce se zábrusem rozpustí v 5 ml vody prosté amonia R, přidá se 5 ml roztoku uhličitanu sodného RS prostého amonia. Do hrdla baňky se vsadí dobře těsnící dutá zátka z polymeru na obou koncích otevřená. Do horní rozšířené části se vloží dva těsně zapadající kroužky z polymeru s otvorem o průměru 8 mm až 9 mm. Mezi kroužky se vloží proužek zvlhčeného papíru lakmusového červeného R a baňka se zahřívá ponořením do vodní lázně tak, aby hladina tekutiny v baňce byla na úrovni hladiny vodní lázně; do 5 min po ponoření baňky do vodní lázně se lakmusový papír nezbarví modře.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; suší se 1,000 g v sušárně při 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,25 m.j. v miligramu.

Stanovení obsahu

0,2000 g se rozpustí za míchání v 1 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a přidá se 8,0 ml octanu rtuťnatého RS. Vzniklá sraženina se mícháním prakticky rozpustí, přidá se 25 ml kyseliny octové bezvodé R a zvolna se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence za použití wolframové elektrody a uhlíkové elektrody. Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,1 mg C₁₄H₃₀I₂N₂O₄

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. choliniumjodid.

Talcum

Mastek

Vlastnosti

Lehký homogenní bílý nebo téměř bílý prášek, mastný na dotek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

1. A. Pod mikroskopem se jeví jako nepravidelné destičky, z nichž většina má délku menší než 50 μm. Částice se významně nebarví roztokem modři methylenové R (1 g/l) v lihu 96% R.
2. B. V kovovém kelímku se taví směs obsahující 0,5 g zkoušené látky, 1 g dusičnanu draselného R a 3,0 g uhličitanu sodného bezvodého R. Přidá se 20 ml vroucí vody R, promíchá se a zfiltruje se. Zbytek na filtru se promyje 50 ml vody R. Ke zbytku se přidá směs 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 5 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 17,5% RS a 1 ml chloridu amonného RS a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml hydrogenfosforečnanu sodného RS; vznikne bílá krystalická sraženina.
3. C. 0,1 g vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. 0,250 g se suspenduje ve 40 ml kyseliny sírové zředěné RS. 15 min se třepe, přidá se 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Kvantitativně se přefiltruje přes papírový filtr promytý kyselinou chlorovodíkovou a kyselinou flourovodíkovou. Nerozpuštěný zbytek se uchová pro přípravu roztoku S2.

Roztok S2. Zbytek získaný při přípravě roztoku S1 se promyje 10 ml roztoku chloridu draselného R(10 g/l) a pak vodou R, dokud filtrát nedává negativní reakci na chloridy. Filtr s nerozpuštěným zbytkem se umístí do platinového kelímku a žíhá se do tmavočerveného zbarvení, dokud zcela nezmizí stopy uhlíku. Přidá se 2,5 ml kyseliny sírové R. Zahřívá se, dokud se neodkouří bílý dým oxidu sírového a nechá se zchladnout. Opatrně se přidá 5 ml až 10 ml kyseliny fluorovodíkové R. Odpařuje se bez varu, dokud nezmizí dýmy kyseliny fluorovodíkové a neobjeví se bílé dýmy oxidu sírového, a nechá se zcela vychladnout. Opatrně se přidá 20 ml vody R a zamíchá se. Přidá se 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Jestliže roztok opalizuje neboje zakalený, nechá se stát, dokud se nevyčeří.

Uhličitany. Během přípravy roztoku Sl přídavek kyseliny sírové zředěné RS nezpůsobí žádné šumění.

Chloridy. 0,7 g se suspenduje v 10 ml vody R, přidá se 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS, třepe se 15 min a zfiltruje se. 10 ml filtrátu zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (140 μg/g).

Vápník. Nejvýše 0,6 % Ca rozpustného v kyselině sírové zředěné RS (stanoví se za použití roztoku (a)) a nejvýše 500 μg/g Ca nerozpustného v kyselině sírové zředěné RS (stanoví se za použití roztoku (b)); stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda l).

Zkoušený roztok (a). K 20,0 ml roztoku S1 se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). K 20,0 ml roztoku S2 se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. Ke vhodným objemům základního roztoku vápníku (10 μg Ca/ml) se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R(10 g/l) a 8 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vod-ou R na 100,0 ml.

Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, přenosového pásma nejlépe 1 nm a plamene oxid dusný-acetylen nebo vzduch-acetylen.

Železo rozpustné v kyselině sírové zředěné RS. Nejvýše 250 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S1.

Porovnávací roztoky. Ke vhodným objemům základního roztoku železa (10 μg Fe/ml) se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R(10 g/l) a 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vo-dou R na 100,0 ml.

Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, přenosového pásma nejlépe 0,2 nm a plamene vzduch-acetylen.

Hořčík rozpustný v kyselině sírové zředěné RS. Nejvýše 0,4 %; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. K 5,0 ml roztoku S1 se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. Ke vhodným objemům základního roztoku hořčíku (10 μg Mg/ml) se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, přenosového pásma nejlépe 1 nm a plamene vzduch-acetylen ve stechiometrických poměrech.

Organické látky. Zbytek získaný ve zkoušce Ztráta sušením je nanejvýše slabě žlutý nebo šedivý.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se zahřívá 1 h při 180 °C.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou.

† Tamoxifeni dihydrogenocitras

Tamoxifeniumdihydrogencitrat

Synonyma. Tamoxifeni citras, Tamoxifenium dihydrogencitricum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu a těžce rozpustný v acetonu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 237 nm a 275 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 237 nm k absorbanci měřené v maximu při 275 nm je 1,45 až 1,65.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tamoxifeniumdihydrogencitratu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se změří nová spektra.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg tamoxifeniumdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg tamoxifeniumdihydrogencitratu CRL a 10 mg klomifeniumdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů triethylaminu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. Asi 10 mg se protřepáním rozpustí ve 4 ml pyridinu R a přidají se 2 ml acetanhydridu R; vznikne žluté zbarvení. Roztok se zahřívá 2 min na vodní lázni; vznikne růžové až červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

E-izomer a příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví za chránění před světlem těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 15,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 15,0 mg tamoxifeniumdihydrogencitratu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs 40 objemových dílů acetonitrilu R a 60 objemových dílů vody R obsahující dihydrogenfosforečnan sodný R (0,9 g/l) a N,N-dimethyloktylamin R (4,8 g/l); upraví se pH na hodnotu 3,0 kyselinou fosforečnou R. Průtoková rychlost je 1,2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází o průtoku 1,2 ml/min po dobu asi 30 min. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku E-izomeru na chromatogramu nebyla menší než 40 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže získaný chromatogram odpovídá dodanému chromatogramu s tamoxifeniumdihydrogencitratem pro test způsobilosti CRL v tom, že rozlišení mezi píkem odpovídajícím E-izomeru a píkem odpovídajícím tamoxifenu nečistotě F není menší než 3,0 a pík odpovídající tamoxifenu nečistotě F je oddělen od následujícího píku hlavní složky až na základní linii.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času tamoxifenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku E-izomeru, není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s retenčním časem kratším než 2,5 min a k žádnému píku s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 65 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 75 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 56,36 mg C₃₂H₃₇NO₈.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (E)-2-[4-(1,2-difenyl-1-butenyl)fenoxy]ethyldimethylamin,
2. B. 2-[4-(1-hydroxy-1,2-difenylbutyl)fenoxy]ethyldimethylamin,
3. C. 2-[4-(1,2-difenylvinyl)fenoxy]ethyldimethylamin,
4. D. 2-[4-(1,2-difenyl-1-propenyl)fenoxy] ethyldimethylamin,
5. E. 2-[2-(1,2-difenyl-1-butenyl)fenoxy] ethyldimethylamin,
6. F. (Z)-2[4-(1,2-difenyl-1-butenyl)fenoxy]ethylmethylamin,
7. G. 1-(4-dimethylaminoethoxyfenyl)-2-fenylbutan-1-on.

Tanninum

Tanin

Vlastnosti

Nažloutle bílý až slabě nahnědlý amorfní prášek nebo lesklé lístky. Na vzduchu a světle tmavne. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v acetonu a v glycerolu, prakticky nerozpustný v etheru a v etheru petrolejovém.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 5 ml a přidá se 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne modročerné zbarvení. Pak se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS; zbarvení se změní na světle zelené.
2. B. 0,1 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml a přidá se 0,3 ml hydroxidu barnatého RS; vznikne modrozelená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Zásaditě reagující látky. 2 ml roztoku S se smíchají se 2 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml červeně methylové RS; zbarvení roztoku zůstává červené.

Dextrin, gumy, sacharidy, soli. 2 ml roztoku S se zředí 2 ml lihu 96% R; roztok je čirý. Pak se přidá 1 ml etheru R; do 10 min se roztok nezakalí.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10 %. 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Taraxaci radix cum herba

Smetankový kořen s natí

Synonymum. Radix cum herba taraxaci

Je to usušený kořen, list a nerozvitý úbor druhu Taraxacum officinale agg.

Vlastnosti

Droga slabého pachu, hořké chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Kořen kůlový, podélně hrubě brázditý, 10 cm až 15 cm dlouhý, o průměru až 1,5 cm; na povrchu šedohnědý až černohnědý, tvrdý, křehký. Lom hladký. Na lomu patrna široká, bělavá kůra s četnými hnědě zbarvenými mléčnicemi a citronově žluté dřevo, které nemá paprsčitou strukturu. Kořenová hlava krátká, příčně proužkovaná, často mnohohlavá. Listy v bohaté přízemní růžici, v obrysu obvejčité až obvejčitě kopinaté, lysé nebo jen na spodní straně slabě chlupaté, nedělené, většinou však až kracovitě peřenodílné. Úkrojky listu trojúhlé, většinou zubaté; řapík křídlatý, většinou zubatý. Na spodní straně listu mohutná bělavá až fialově nahnědlá hlavní žilka. Úbory jednotlivé, na dutých, bezlistých stoncích. Vnější listeny zákrovu čárkovitě kopinaté, tmavozelené, někdy sivozelené, nevýrazně úzce bledě lemované. Zákrov dvouřadý, vnější listeny kratší a širší než vnitřní; pod špičkou nejvýš slabě mozolkaté. Lůžko bez plevek. Květy dlouhé, úzké, žluté, většinou hnědavě proužkované. Nažky slámově žluté až hnědé, bradavčité až osténkaté s kuželovým násadcem nesoucím tenký zobánek s měkkým, víceřadým chmýrem, ze štětinek jednoduchých, drsných.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky korku a obliterované tkáně primární kůry; okrouhle mnohohranné buňky parenchymu primární kůry s hrudkami inulinu; sítkovice jednotlivě nebo ve skupinách, provázené mléčnicemi s hnědým zrnitým obsahem; úlomky anastomozujících mléčnic; síťovitě ztlustlé cévy o průměru 15 μm až 60 μm provázené náhradními vlákny. Úlomky pokožky listu z buněk se stěnami vlnitě zprohýbanými a s anomocytickými průduchy (2.8.3); mnohobuněčné, jednořadé krycí chlupy až 200 μm dlouhé, často kolabované nebo jejich úlomky; krycí chlupy s dvouřadou bází, ze čtyř až šesti buněk s hnědými stěnami a jednou terminální buňkou; kruhovitě ztlustlé cévy provázené hnědými, anastomozujícími mléčnicemi; pylová zrna kulovitá o průměru 30 μm až 40 μm, s jemně ostnitou exinou a třemi klíčními póry.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 4 % a nejvýše 8 % zhnědlé drogy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 11,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

§ Temazepamum

Temazepam

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 157 °C až 160 °C.
2. B. Roztoky se připravují těsně před použitím, zkouška se provádí za chránění před světlem. 40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm a prodlevu při asi 250 nm a může vykazovat široké absorpční maximum při asi 315 nm a menší inflexi při 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 230 nm je 1040 až 1140.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety temazepamu CRL.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg temazepamu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg temazepamu CRL a 10 mg flunitrazepamu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a etheru R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Roztoky se připravují těsně před použitím, zkouška se provádí za chránění před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R(2 + 98) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml nitroethanu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,07 mg C₁₆H₁₃ClN₂O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Nečistoty

1. A. 5-chlor-2-methylammobenzofenon.

† Tenoxicamum

Tenoxikam

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v ethanolu. Rozpouští se v roztocích kyselin a zásad.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tenoxikamu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu Uší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v minimálním množství dichlormethanu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R; roztok je čirý (2.2.1).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (4 + 96) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (4 + 96) na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg tenoxikamu CRL a 20 mg kyseliny salicylové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (4 + 96) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg 2-pyridylaminu R se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (4 + 96) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R methanolu R acetonu R a dichlormethanu R (5 + 5 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající 2-pyridylaminu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající 2-pyridylaminu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 70 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,74 mg C₁₃H₁₁N₃O₄S₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2-pyridylamin,

1. B. 1,1-dioxid methyl-4-hydroxy-2-methyl-2H-thieno[2,3-e]1,2-thiazin-3-karboxylatu.

† Terbutalini sulfas

Terbutaliniumsulfat

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 70,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 276 nm a 280 nm, která mohou být spojena bez výrazného minima. Specifická absorbance v obou maximech je 65 až 70.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem terbutaliniumsulfatu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v methanolu prostém aldehydu R, odpaří se do sucha, ze zbytku se připraví nové tablety nebo suspenze a zaznamenají se nová spektra.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance roztoku S (2.2.25) měřená při 400 nm v 2cm kyvetě je nejvýše 0,11.

Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 1,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.