Český lékopis 1997

1. A. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá několik kapek amoniaku zředěného RS2; vznikne modrá sraženina, která se dalším přidáním amoniaku zředěného RS2 rozpustí za vzniku tmavě modrého zbarvení.
2. B. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,6 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (150 μg/g). Zkumavky se pozorují kolmo k podélným osám proti černému pozadí.

Železo. Nejvýše 150 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 0,32 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku železa (20 g Fe/ml), 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-butan.

Olovo. Nejvýše 80 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,6 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (100 g Pb/ml), 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Měří se absorbance při 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-butan.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 0,500 g v sušárně při 250 °C.

Stanovení obsahu

0,125 g se rozpustí v 50 ml vody R. Přidají se 2 ml kyseliny sírové R a 3 g jodidu draselného R. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 15,96 mg CuSO₄.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

† Cupri sulfas pentahydricus

Pentahydrát síranu měďnatého

Vlastnosti

Modrý krystalický prášek nebo průsvitné modré krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá několik kapek amoniaku zředěného RS2; vznikne modrá sraženina, která se dalším přidáním amoniaku zředěného RS2 rozpustí za vzniku tmavě modrého zbarvení.
2. B. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g). Zkumavky se pozorují kolmo k podélným osám proti černému pozadí.

Železo. Nejvýše 100 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku železa (20 μg Fe/ml), 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-butan.

Olovo. Nejvýše 50 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 2,5 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (100 μg Pb/ml), 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Měří se absorbance při 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-butan.

Ztráta sušením (2.2.32). 35,0 % až 36,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 250 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny sírové R a 3 g jodidu draselného R. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,97 mg CuSO₄.5H₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Cyanocobalaminum

Kyanokobalamin

Synonymum. Vitamin B₁₂

Vlastnosti

Tmavě červený krystalický prášek nebo tmavě červené krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Bezvodá látka je velmi hygroskopická.

Zkoušky totožnosti

1. A. 2,5 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 610 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 278 nm, při 361 nm a při 547 nm až 559 nm. Poměr absorbance v maximu při 361 nm k absorbanci v maximu při 547 nm až 559 nm je 3,15 až 3,45. Poměr absorbance v maximu při 361 nm k absorbanci v maximu při 278 nm je 1,70 až 1,90.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkouška se provede za chránění před světlem.

   Zkoušený roztok. 2 mg se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R.

   Porovnávací roztok. 2 mg kyanokobalaminu CRL se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, methanolu R a chloroformu R (9 + 30 + 45) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. Roztok se použije do 1 h od přípravy.

Porovnávací roztok (a). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Roztok se použije do 1 h od přípravy.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Roztok se použije do 1 h od přípravy.

Porovnávací roztok (c). 25 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 10 ml vody R. Po ochlazení se přidá 5 ml roztoku chloraminu T R (1 g/l) a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml. Pak se roztok protřepe a 5 min se nechá stát. Bezprostředně před nástřikem se 1 ml tohoto roztoku zředí mobilní fází na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (10 g/l) (26,5 + 73,5), jejíž pH bylo upraveno na 3,5 kyselinou fosforečnou R. Směs lze použít do dvou dnů od přípravy; průtoková rychlost je 0,8 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 361 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času kyanokobalaminu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (3,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dva hlavní píky a rozlišení mezi těmito píky není menší než 2,5 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je jeden hlavní pík s poměrem signálu k signálu šumu větším nebo rovným 5.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; suší se 20,00 mg ve vakuu při teplotě 100 °C až 105 °C po dobu 2 h.

Stanovení obsahu

25,00 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 361 nm.

Vypočítá se obsah sloučeniny C₆₃H₈₈CoN₁₄O₁₄P za použití specifické absorbance, která má hodnotu 207.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Cyclizini hydrochloridum

Cykliziniumchlorid

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 20,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R (5 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml (roztok A). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 240 nm až 350 nm. Roztok A vykazuje dvě absorpční maxima; při 258 nm a 262 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 262 nm k absorbanci naměřené při 258 nm je 1,0 až 1,1.

   10,0 ml roztoku A se zředí roztokem kyseliny sírové R (5 g/l) na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance roztoku B při 210 nm až 240 nm. Roztok B vykazuje absorpční maximum při 225 nm. Specifická absorbance v maximu je 370 až 410.

   Ověří se rozlišovací schopnost přístroje (2.2.25); zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr absorbanci není menší než 1,7.

1. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky s chloridem draselným R se shoduje se spektrem tablety cykliziniumchloridu CRL s chloridem draselným R.
2. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. D. 0,5 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 10 ml lihu R 60% (V/V) a ochladí se ve vodě s ledem. Přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Vzniklá sraženina se odfiltruje, promyje se vodou R a suší se 2 h při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa; zbytek taje (2.2.14) při 105 °C až 108 °C.
4. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve směsi objemových dílů lihu 96% R a vody prosté oxidu uhličitého R (40 + 60) a zředěním stejnou směsí na 25 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg cykliziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg methylpiperazinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) ze zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg hydroxyziniumchloridu CRL a 10 mg cykliziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (2 + 8 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a vystaví se na 10 min působení par jodu. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající skvrně 1-methylpiperazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající 1-methylpiperazinu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 130 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 15 ml kyseliny mravenčí bezvodé R přidá se 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 15,14 mg C₁₈H₂₃ClN₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1-methylpiperazin.

† Cyclopentolati hydrochloridum

Cyklopentolaciumchlorid

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 135 °C až 141 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky s chloridem draselným R se shoduje se spektrem tablety cyklopentolaciumchloridu CRL s chloridem draselným R. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, fluorescencí a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 200 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg cyklopentolaciumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, butylacetatu R a 2-propanolu R (5 + 15 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS a suší se 30 min při 120 °C; pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Spotřeba se odečte mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,79 mg C₁₇H₂₆ClNO₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

†† Cyclophosphamidum

Cyklofosfamid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Stanoví se teplota tání (2.2.14) zkoušené látky. Smíchají se stejné díly zkoušené látky a cyklofosfamidu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Rozdíl mezi teplotami tání, které jsou asi 51 C, není větší než 2 C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyklofosfamidu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 5 ml dusičnanu stříbrného RS; roztok zůstane čirý. Po povaření vznikne bílá sraženina, která se rozpustí v amoniaku 26% R a znovu vznikne po přidání kyseliny dusičné zředěné RS.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S ihned po přípravě.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg cyklofosfamidu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, acetonu R, vody R a 2-butanonu R (2 + 4 + 12 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a 10 min se zahřívá při 110 °C. Na dno komory se umístí odpařovací miska obsahující směs stejných objemových dílů roztoku manganistanu draselného R (50 g/l) a kyseliny chlorovodíkové R. Ještě horká vrstva se vloží na 2 min do komory obsahující plynný chlor a komora se uzavře. Potom se vrstva vyjme z komory a nechá se v proudu chladného vzduchu do odstranění plynného chloru. Když část vrstvy pod startem dává pouze velmi slabé zbarvení s kapkou škrobu s jodidem draselným RS, vystavení vrstvy chladnému vzduchu se neprodlužuje. Vrstva se postříká škrobem s jodidem draselným RS a po 5 min se pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Ke skvrně na startu se nepřihlíží.

Chloridy (2.4.4). 0,15 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 15 ml. Čerstvě připravený roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).

Fosforečnany (2.4.11). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce na fosforečnany (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 6,0 % až 7,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (1 g/l) v ethylenglykolu R a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se chladič promyje 25 ml vody R, přidá se 75 ml 2-propanolu R, 15 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 10,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 2,0 ml síranu amonno-železitého RS2 a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,05 mg C₇H₁₅Cl₂N₂O₂P.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Venenum.

† Cyproheptadini hydrochloridum

Cyproheptadiniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 320 nm; roztok vykazuje maximum při 286 nm. Specifická absorbance v maximu je 335 až 365, počítáno na vysušenou látku.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyproheptadiniumchloridu CRL. Měří se látky připravené ve formě emulzí v parafinu tekutém R.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg cyproheptadiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg imipraminiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, etheru R a cyklohexanu R (5 + 20 + 75) po dráze 15 cm. Po usušení na vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. Nasycený roztok zkoušené látky vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. 0,10 g se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 25 ml a přidá se 0,1 ml červeně methylové RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg dibenzocykloheptenu CRL (5H-dibenzo[a,d]cyclohepten) se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS, zahřívá se 30 min při 110 °C. Pozoruje se ještě za horka v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající dibenzocykloheptenu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající dibenzocykloheptenu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). 7,0 % až 9,0 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,39 mg C₂₁H₂₂ClN.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 5H-dibenzo[a,d]cyklohepten,

1. B. dibenzosuberon (dibenzo[a,d]cykloheptanon).

† Cyproteroni acetas

Cyproteronacetat

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v methanolu a mírně rozpustný v ethanolu.

Taje při teplotě asi 210 C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyproteronacetatu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg cyproteronacetatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μ1 obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů cyklohexanu R a ethylacetatu R (50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a vyvíjení se zopakuje. Vrstva se znovu usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. K asi 1 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a roztok se zahřívá 2 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení. Po ochlazení se roztok opatrně přidá ke 4 ml vody R a protřepe se; zbarvení se změní na fialové.