Český lékopis 1997

1. D. Asi 30 mg se smíchá s 0,3 g uhličitanu sodného bezvodého R a spaluje se nad otevřeným plamenem po dobu asi 10 min. Zbytek se ochladí, rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné R a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
2. E. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +152° až +157°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v acetonu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg medroxyprogesteronacetatu CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (3 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μ1 porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky odpovídajícími cyproteronacetatu a medroxyprogesteronacetatu není menší než 3,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času cyproteronacetatu (který je asi 20 min). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 80 °C a při tlaku nepřekračujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v methanolu, R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 282 nm. Obsah C₂₄H₂₉ClO₄ se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 414.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R = H: 1,2 -methylen-3,20-dioxo-4,6-pregnadien-17-ylacetat,
2. B. R = OCH₃: 6-methoxy-1,2-methylen-3,20-dioxo-4,6-pregnadien-17-ylacetat.

† Cysteini hydrochloridum

Cysteiniumchlorid

Synonyma. Cysteini hydrochloridum monohydricum, L-Cysteinium chloratum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cysteiniumchloridu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (30 g/l); vznikne intenzivní fialové zbarvení, které se změní na hnědočervené a potom na oranžové. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; zbarvení roztoku se změní na zelené.
5. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +5,5° až +7,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml roztoku N-ethylmaleinimidu R (20 g/l) v lihu 96% R a nechá se 5 min stát.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg cysteiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R zředí se jí na 10 ml, přidá se 10 ml roztoku N-ethylmaleinimidu R (20 g/l) v lihu 96% R a nechá se 5 min stát.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg tyrosinu CRL se rozpustí v 10 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se vodou R na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny.

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm, která se položí okraji na sebe. Na vnitřní stranu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm zvlhčeného několika kapkami vody R. Na dolní sklíčko se umístí 50 mg upráškované zkoušené látky rozpuštěné v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R, směs se rychle promíchá skleněnou tyčinkou, okamžitě se obě sklíčka spojí a zahřívají se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není zbarven intenzivněji modře než papír lakmusový u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 0,50 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R, upraví se pH na hodnotu 3 až 4 amoniakem 26% R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 12,0 %; 1,000 g se suší 24 h za tlaku nepřevyšujícího 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

V baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí 0,300 g a 4 g jodidu draselného R ve 20 ml vody R. Roztok se ochladí ve vodě s ledem, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 25,0 ml jodu 0,05 mol/l VS. Baňka se uzavře a nechá se 20 min stát v temnu. Potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 3 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Provede se slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 15,76 mg C₃H₈ClNO₂S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Cystinum

Cystin

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cystinu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. K 0,1 g se opatrně přidá 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a 0,1 ml chloridu železitého RS1 a nechá se ochladit. Potom se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 5 ml vody R. Přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1. Do 3 min vzniká zákal nebo bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -218° až -224°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg cystinu CRL se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg cystinu CRL a 10 mg argininiumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g), bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS.

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 1,0 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou ve směsi 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Přidá se 10 ml roztoku bromidu draselného R (200 g/l), 50,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS a 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Baňka se uzavře, ochladí ve vodě s ledem a nechá se 10 min stát v temnu. Potom se přidá 1,5 g jodidu draselného R a po 1 min se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Provede se slepá zkouška.

1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 2,403 mg C₆H₁₂N₂O₄S₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Cytarabinum

Cytarabin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Taje při asi 215 °C.

Zkoušky totožnosti

1. A. 20,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 281 nm. Specifická absorbance v maximu je 540 až 570.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cytarabinu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +154° až +160°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg cytarabinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg uridinu R a 20 mg uracil-arabinosidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a 2-butanonu R (15 + 20 + 65) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) dvě zřetelně oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,250 g se suší 3 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C a tlaku 0,2 kPa až 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,32 mg C₉H₁₃N₃O₅.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. uracil-arabinosid (1-β-D-arabinofuranosyluracil),
2. B. uridin (1-β-D-ribofuranosyluracil).

† Dacarbazinum

Dakarbazin

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů.

Taje při asi 205 °C až 215 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dakarbazinu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R.
2. B. 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 210 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 225 nm a 323 nm.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,200 g zkoušené látky, 0,200 g kyseliny citronové R a 0,100 g mannitolu R se rozpustí za ochrany před světlem ve 20 ml vody R. Tento roztok se použije také pro zkoušku Absorbance. Roztok hodnocený ihned po přípravě je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Absorbance (2.2.25). Měří se absorbance roztoku připraveného ve zkoušce Vzhled roztoku při 500 nm ihned po přípravě a po 3h stání za ochrany před světlem; absorbance zjištěná ihned po přípravě roztoku je nejvýše 0,020 a po 3 h stání je nejvýše 0,050.

Příbuzné látky. Nejvýše 0,5 % 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu (dakarbazin nečistota A (AICA)) a nejvýše 1,0 % 2-azahypoxanthinu (dakarbazin nečistota C (AHX)). Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Tlumivý roztok citronanový o pH 4,0. 42,0 g kyseliny citronové R a 9,5 g hydroxidu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. V případě potřeby se upraví pH hydroxidem sodným 1 mol/l RS na hodnotu 4,0.

Rozpouštěcí směs. 5,0 g kyseliny citronové R a 2,5 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml. Nastřikuje se ihned po přípravě.

Porovnávací roztok (a). 0,100 g dakarbazinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu CRL se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml (základní roztok, použije se k přípravě porovnávacího roztoku (d)). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg 2-azahypoxanthinu CRL se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml (základní roztok, použije se k přípravě porovnávacího roztoku (d)). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 50 mg dakarbazinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi, přidá se 5 ml základního roztoku připraveného u porovnávacího roztoku (b) a 5 ml základního roztoku připraveného u porovnávacího roztoku (c) a zředí se rozpouštěcí směsí na 50 ml. Roztok se před použitím nechá 2 h stát na denním světle.

Chromatografický postup se obvykle provede za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R,
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku citronanového o pH 4,0 (60 + 940), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. - injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Za dodržení předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy látek vztažené k dakarbazinu: 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu asi 0,17, 2-azahypoxanthinu asi 0,22 a 5-diazoimidazol-4-karboxamidu asi 0,28 (dakarbazin nečistota B (DIAZO)), viz vzorový chromatogram. Nastříkne se 20 μl rozpouštěcí směsi.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) rozlišení mezi píkem 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu a píkem 2-azahypoxanthinu je nejméně 1,5 a rozlišení mezi píkem 2-azahypoxanthinu a píkem 5-diazoimidazol-4-karboxamidu je nejméně 1,5 a pík 5-aminoimidazol-4-karboxamidu je zřetelně oddělen od píků rozpouštěcí směsi. Pokud nebylo dosaženo předepsaných podmínek, sníží se obsah methanolu v mobilní fázi.

Nastřikuje se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b), 20 μl porovnávacího roztoku (c) a 20 μl porovnávacího roztoku (d). Z ploch odpovídajících píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a (c) a koncentrací příslušných roztoků se vypočítá obsah 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu (x1) a obsah 2-azahypoxanthinu (x2) v procentech jako průměr ze dvou nástřiků podle vzorce:

v němž značí:

Potom se hodnotí na chromatogramu zkoušeného roztoku obsah 5-diazoimidazol-4-karboxamidu a jiných nečistot metodou vnitřní normalizace. Plocha píku odpovídajícího 5-diazoimidazol-4-karboxamidu je nejvýše 0,3 % celkové plochy všech píků a žádný pík, kromě píku dakarbazinu, píku 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu, 2-azahypoxanthinu a 5-diazoimidazol-4-karboxamidu, nepřevyšuje jednotlivě 0,1 % součtu ploch všech píků.

Součet všech nečistot je nejvýše 2,0 %

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,22 mg C₆H₁₀N₆O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Obr. 1. Vzorový chromatogram

Nečistoty

1. A. 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochlorid (AICA),

1. B. 5-diazoimidazol-4-karboxamid (DIAZO),

1. C. 2-azahypoxanthin (AHX).

† Dapsonum

Dapson

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutobílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se snadno ve zředěných minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

1. A. Teplota tání (2.2.14). 175 °C až 181 °C.
2. B. 50,0 mg se rozpustí v methanolu, R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 260 nm a při 295 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je 700 až 760 a v maximu při 295 nm je 1150 až 1250.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg dapsonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese 1 μl zkoušeného roztoku (b), 1 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl zkoušeného roztoku (a), 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (c). Vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, ethylacetatu R a heptanu R (1 + 6 + 20 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dimethylaminocinnamáldehydu R (1 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a lihu 96% R (1 + 99) a pozoruje se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2%).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8).

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,42 mg C₁₂H₁₂N₂O₂S.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Daunorubicini hydrochloridum

Daunorubiciniumchlorid

Synonymum. Daunorubicinium chloratum

Výroba

Připravuje se výrobními postupy určenými k vyloučení nebo omezení přítomnosti histaminu.

Vlastnosti

Oranžově červený krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.