Český lékopis 1997

1. A. 0,15 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm ve 2cm vrstvě; roztok vykazuje absorpční maximum při 263 nm. Specifická absorbance v maximu je asi 285.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nikethamidu CRL.
3. C. 0,1 g se zahřívá s 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Postupně se uvolňuje diethylamin charakteristického pachu zbarvující papír červený lakmusový R modře.
4. D. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 250 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml bromkyanu RS, 3 ml roztoku anilinu R (25 g/l) a protřepe se; vzniká žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Vzhled. Zkoušená látka je kapalina nebo mírným zahřátím vzniklá kapalina, která je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,8; měří se roztok S.

Index lomu (2.2.6). 1,524 až 1,526.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 40 mg ethylnikotinamidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-propanolu R a chloroformu R (25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající ethylnikotinamidu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající ethylnikotinamidu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve směsi 5 ml acetanhydridu R a 20 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 17,82 mg C₁₀H₁₄N₂O.

Uchovávání

Separandum.

† Niclosamidum

Niklosamid

Synonymum. Niclosamidum anhydricum

Vlastnosti

Slabě nažloutlé nebo nažloutlé jemné krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 227 °C až 232 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem niklosamidu CRL. Měří se tablety obsahující asi 0,5 mg látky a 0,3 g bromidu draselného R.
3. C. K 50 mg se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 0,1 g zinku práškového R, zahřívá se 10 min ve vodní lázni, ochladí se a zfiltruje. K filtrátu se přidá 1 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidají 2 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), protřepe se, nechá se 3 min stát, přidají se 2 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vznikne fialové zbarvení.
4. D. Zkoušená látka na měděném drátku zbarví nesvítivý plamen zeleně.
5. E. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs stejných objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího 2 g/l dihydrogenfosforečnanu draselného R, 1 g/l hydrogenfosforečnanu sodného R a 2 g/l tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídajícího niklosamidu na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 20 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se po 20 μl obou roztoků a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času niklosamidu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě píku niklosamidu a píku rozpouštědla, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 10 % plochy píku niklosamidu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Kyselina 5-chlorsalicylová.

Zkoušený roztok. K 1,0 g se přidá 15 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se, zfiltruje se membránovým filtrem (velikost pórů 0,45 μm), filtr se promyje, filtrát a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. 30 mg kyseliny 5-chlorsalicylové R se rozpustí ve 20 ml methanolu R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

K 10,0 ml zkoušeného roztoku a k 10,0 ml porovnávacího roztoku se přidá po 0,1 ml chloridu železitého RS2. Vzniklé fialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (60 μg/g).

2-Chlor-4-nitroanilin.

Zkoušený roztok. K 0,250 g se přidá 5 ml methanolu R, zahřeje se k varu, ochladí se, přidá se 45 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, opět se zahřeje k varu, ochladí se, zfiltruje a filtrát se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg chlornitroanilinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 20,0 ml.

K 10,0 ml zkoušeného roztoku a k 10,0 ml porovnávacího roztoku se přidá po 0,5 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidá 1 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), protřepe se, nechá se 3 min stát, přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vzniklé růžovofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (100 μg/g).

Chloridy (2.4.4). Ke 2 g se přidá směs 1,2 ml kyseliny octové R a 40 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se a zfiltruje. 2 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3000 g se rozpustí v 80 ml směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a titruje se tetrabutylammoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml tetrabutylammoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 32,71 g C₁₃H₈Cl₂N₂O₄.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem

Separandum.

† Niclosamidum monohydricum

Monohydrát niklosamidu

Vlastnosti

Nažloutlé jemné krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 227 °C až 232 °C, před stanovením se látka 4 h suší při 100 °C až 105 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem niklosamidu CRL. Zkoušená látka se před měřením suší 4 h při 100 °C až 105 °C. Měří se tablety obsahující asi 0,5 mg látky a 0,3 g bromidu draselného R.
3. C. K 50 mg se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 0,1 g zinku práškového R, zahřívá se 10 min ve vodní lázni, ochladí se a zfiltruje. K filtrátu se přidá 1 ml roztoku dusitanu sodné ho R (5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidají 2 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), protřepe se, nechá se 3 min stát, přidají se 2 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vznikne fialové zbarvení.
4. D. Zkoušená látka na měděném drátku zbarví nesvítivý plamen zeleně.
5. E. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

- nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

- mobilní fáze, kterou je směs stejných objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího 2 g/l dihydrogenfosforečnanu draselného R, 1 g/l hydrogenfosforečnanu sodného R, a 2 g/l tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,

- spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídajícího niklosamidu na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 20 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se po 20 μl obou roztoků a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času niklosamidu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě píku niklosamidu a píku rozpouštědla, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 10 % plochy píku niklosamidu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Kyselina 5-chlorsalicylová.

Zkoušený roztok. K 1,0 g se přidá 15 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se, zfiltruje se membránovým filtrem (velikost pórů 0,45 μm), filtr se promyje, filtrát a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. 30 mg kyseliny 5-chlorsalicylové R se rozpustí ve 20 ml methanolu R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

K 10,0 ml zkoušeného roztoku a k 10,0 ml porovnávacího roztoku se přidá po 0,1 ml chloridu železitého RS2. Vzniklé fialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (60 μg/g).

2-Chlor-4-nitroanilin.

Zkoušený roztok. K 0,250 g se přidá 5 ml methanolu R, zahřeje se k varu, ochladí se, přidá se 45 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, opět se zahřeje k varu, ochladí se, zfiltruje a filtrát se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg chlornitroanilinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 20,0 ml.

K 10,0 ml zkoušeného roztoku a k 10,0 ml porovnávacího roztoku se přidá po 0,5 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidá 1 ml roztoku amidosiranu amonného R (20 g/l), protřepe se, nechá se 3 min stát, přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l). Vzniklé růžovofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (100 μg/g).

Chloridy (2.4.4). Ke 2 g se přidá směs 1,2 ml kyseliny octové R a 40 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se a zfiltruje. 2 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). 4,5 % až 6,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3000 g se rozpustí v 80 ml směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 32,71 g C₁₃H₈Cl₂N₂O₄.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Nicotinamidum

Nikotinamid

Synonymum. Niacinamid

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, slabého charakteristického pachu. Je snadno rozpustný ve vodě a v ethanolu, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 128 °C až 131 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nikotinamidu CRL.
3. C. K 0,1 g se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zahřeje se k varu; unikající páry jsou cítit po amoniaku.
4. D. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se smíchají se 2 ml bromkyanu RS a 3 ml roztoku anilinu R (25 g/l); vzniká žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 200 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethanolu R a chloroformu R (4 + 45 + 48) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,25 %).

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 18 h ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí, je-li třeba za mírného zahřátí, ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml acetanhydridu R a violeť krystalová RS jako indikátor. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zelenomodrého zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C₆H₆N₂O).

Uchovávání

Separandum.

† Nifedipinum

Nifedipin

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v ethanolu.

Působením denního a umělého osvětlení určitých vlnových délek se snadno mění v nitrosofenylpyridinový derivát. Působením ultrafialového světla vzniká nitrofenylpyridinový derivát.

Roztoky se připravují těsně před použitím v temnu nebo za použití světla dlouhých vlnových délek (> 420 nm) a chrání se před světlem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 171 °C až 175 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nifedipinu CRL. Měří se látky v pevném stavu.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg nifedipinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů ethylacetatu R a cyklohexanu R (40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, vzhledem při 254 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. K 25 mg ve zkumavce se přidá 10 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, vody R a lihu R (1,5 + 3,5 + 5) a mírným zahřátím se rozpustí. Přidá se 0,5 g zinku R granulováného a za občasného míchání se nechá 5 min stát. Roztok se zfiltruje do další zkumavky, k filtrátu se přidá 5 ml dusitanu sodného R (10 g/l) a nechá se 2 min stát. Přidají se 2 ml amidosíranu amonného R (50 g/l), silně se protřepe a přidají se 2 ml naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vzniká intenzivní červené zbarvení, které je stálé nejméně 5 min.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí ve 20 ml methanolu R a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg nifedipinu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg nifedipinu nečistoty B CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a), 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 0,1 ml zkoušeného roztoku se smíchá a zředí se mobilní fází na 20,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a vody R (9 + 36 + 55). Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 235 nm; doporučuje se použít vhodný elektronický integrátor.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Když je chromatogram zaznamenán za výše uvedených podmínek, látky se eluují v následujícím pořadí: nečistota A, nečistota B a nifedipin; retenční čas nifedipinu je asi 15,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi píky odpovídajícími nečistotě A a nečistotě B je větší než 1,5; rozlišení mezi píky odpovídajícími nečistotě B a nifedipinu je větší než 1,5; výška píku odpovídajícího nečistotě A není menší než 20 % celého rozsahu zapisovače.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (c) a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času nifedipinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádný pík, kromě hlavního píku, píků odpovídajících nečistotě A a nečistotě B, nemá větší plochu, než je plocha píku odpovídajícího nifedipinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %), plochy píků odpovídajících nečistotě A a nečistotě B nejsou větší než plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %), celkové množství příbuzných látek nepřevyšuje 0,3 %. Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 10 % plochy píku nifedipinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1300 g se rozpustí ve směsi 25 ml terc. butanolu R a 25 ml kyseliny chloristé RS a titruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do odbarvení růžového zbarvení za použití 0,1 ml feroinu RS jako indikátoru. Před koncem titrace se titruje pomalu. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,32 mg C₁₇H₁₈N₂O₆.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. dimethyl-[2,6-dimethyl-4-(2-nitrofenyl)-3,5-pyridindikarboxylat],
2. B. dimethyl-[2,6-dimethyl-4-(2-nitrosofenyl)-3,5-pyridindikarboxylat].

§ Nitrazepamum

Nitrazepam

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 226 °C až 230 °C.
2. B. Roztoky se chrání před světlem a absorbance se měří ihned po přípravě roztoku. 25,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R (5 g/l) v methanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 250,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximu je 890 až 950.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nitrazepamu CRL.
4. D. Asi 20 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R. 5 min se vaří, ochladí se, přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (1 g/l) a směs se nechá 1 min stát. Potom se přidá 1 ml roztoku kyseliny amidosirové R (5 g/l), promíchá se a nechá se 1 min stát a přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1 g/l); vznikne červené zbarvení.
5. E. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R, je-li třeba zahřátím, a přidá se 0,05 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne intenzivní žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok se připraví bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 10 mg aminonitrobenzofenonu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg nitrazepamu nečistoty A CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a nitromethanu R (15 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající aminonitrobenzofenonu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); žádná skvrna odpovídající nitrazepamu nečistotě A není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících aminonitrobenzofenonu a nitrazepamu nečistotě A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %: stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 25 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,13 mg C₁₅H₁₁N₃O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Nečistoty

1. A. 3-amino-6-nitro-4-fenylchinol-2-on,
2. B. 2-amino-5-nitrobenzofenon.

† Nitrofuralum

Nitrofural

Vlastnosti

Žlutý nebo hnědožlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. Použije se roztok připravený pro zkoušku Stanovení obsahu. Změří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 400 nm. Absorpční maxima jsou při 260 nm a 375 nm. Poměr absorbance měřené v maximu při 375 nm k absorbanci měřené v maximu při 260 nm je 1,15 až 1,30.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety nitrofuralu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg nitrofuralu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a nitromethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se fenylhydraziniumchloridem RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. Asi 1 mg se rozpustí v 1 ml dimethylformamidu R a smíchá se s 0,1 ml hydroxidu draselného v lihu RS; vznikne fialovočervené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0. Měří se následující roztok: 1,0 g se smíchá se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R, protřepe se a zfiltruje.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg (5-nitro-2-furyl)methylen-diacetatu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg nitrofuralu CRL a 10 mg nitrofurantoinu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze složené z objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60), při průtokové rychlosti 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 310 nm.

Nastříkne se 20 (z 1 porovnávacího roztoku (a), citlivost detektoru se upraví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 (z 1 porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu je rozlišení mezi píky nitrofurantoinu a nitrofuralu nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající desetinásobku retenčního času nitrofuralu, který je asi 3 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14) Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. 60,0 mg se rozpustí ve 20 ml dimethylformamidu R a zředí se vodou R na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok se připraví stejným způsobem za použití 60,0 mg nitrofuralu CRL. Změří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 375 nm. Vypočítá se obsah C₆H₆N₄O₄ z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 5-nitro-2-furaldehydazin,

1. B. 5-nitro-2-furylmethandiyl-diacetat.

† Nitrofurantoinum

Nitrofurantoin

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek nebo žluté krystaly, bez pachu nebo téměř bez pachu. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustný v dimethylformamidu.

Zkoušky totožnosti