Český lékopis 1997

1. A. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku připraveného pro zkoušku Stanovení obsahu při 220 nm až 400 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 266 nm a 367 nm. Poměr absorbance v maximu při 367 nm k absorbanci v maximu při 266 nm je 1,36 až 1,42.
2. B. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml dimethylformamidu R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml hydroxidu draselného v lihu 96% 0,5 mol/l RS; vzniká hnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v co nejmenším množství dimethylformamidu R a zředí se acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu, R a nitromethanu, R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Potom se vrstva postříká fenylhydraziniumchloridem RS a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Při hodnocení v ultrafialovém světle i po postřiku vrstvy žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0%).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem.

0,120 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem obsahujícím octan sodný R (18 g/l) a kyselinu octovou ledovou R 0,14% (V/V) na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 367 nm za použití výše popsaného roztoku octanu sodného jako kontrolní kapaliny.

Obsah C₈H₆N₄O₅ v procentech se vypočítá za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 765.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě do 25 °C.

Separandum.

Nitrogenii oxidum

Oxid dusný

Synonyma. Dinitrogenii oxidum, Nitrogenium oxydulatum

Vlastnosti

Bezbarvý plyn. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 1,5 objemového dílu vody.

Výroba

Oxid dusný se vyrábí tepelným rozkladem dusičnanu amonného.

Zkouší se plynná fáze.

Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, ponechá se lahev se zkoušeným plynem nejméně 6 h při pokojové teplotě ve vertikální poloze s vypouštěcím ventilem nahoře.

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m³; provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn. Směs obsahující 300 ml/m³ oxidu uhličitého R1 v oxidu dusném R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 3,5 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 15 ml/min,
3. - tepelně vodivostního detektoru,
4. - injektorové smyčky.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C a detektoru na 90 °C.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška píku oxidu uhličitého na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaných chromatogramech jsou zřetelně odděleny píky oxidu uhličitého a oxidu dusného.

Obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu se vypočítá pomocí plochy píku oxidu uhličitého na chromatogramu porovnávacího plynu.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m³; provede se plynová chromatografie (2.2.28) Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, použije se první část plynu, která se odebere.

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn. Směs obsahující 5 ml/m³ oxidu uhelnatého R v oxidu dusném R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným molekulovým sítem pro chromatografii (0,5 nm),
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 60 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru s methanizérem.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 130 °C.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku oxidu uhelnatého na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače.

Obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu se vypočítá pomocí plochy píku oxidu uhelnatého na chromatogramu porovnávacího plynu.

Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Celkem nejvýše 2 ml/m³ v plynné a kapalné fázi; stanoví se za použití chemiluminiscenčního analyzátoru (2.5.26).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací směs (a). Oxid dusný R

Porovnávací směs (b). Směs obsahující 2 ml/m³ oxidu dusnatého R v dusíku R1.

Za použití porovnávacích směsí (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu dusnatého a oxidu dusičitého; odděleně se zkouší vzorky zkoušené látky odebrané z plynné fáze a z kapalné fáze.

Voda. Nejvýše 60 ml/m³; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28)

Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn. Oxid dusný R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (250 μm až 355 μm),
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 50 ml/min,
3. - tepelně vodivostního detektoru.

Teplota kolony a nástřikového prostoru se udržuje na 60 °C a detektoru na 130 °C.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku oxidu dusného na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače. Plocha píku oxidu dusného na chromatogramu zkoušeného plynuje nejméně 98,0 % píku oxidu dusného na chromatogramu porovnávacího plynu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. oxidu dusného.
2. B. Doutnající dřevěná tříska se umístí do atmosféry zkoušeného plynu; tříska vzplane.
3. C. Zkoušený plyn se zavádí do pyrogallolu zásaditého RS; nevznikne hnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Zkouší se plynná fáze.

Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, ponechá se láhev se zkoušeným plynem nejméně 6 h při pokojové teplotě ve vertikální poloze s vypouštěcím ventilem nahoře.

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6). Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Nejvýše 2 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu dusnatého a oxidu dusičitého (2.1.6).

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6} Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, použije se první část zkoušeného plynu.

Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6}

Uchovávání

Zkapalněný pod tlakem ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510. Kohouty a ventily se nepromazávají a neolejují.

Nečistoty

1. A. oxid uhličitý,
2. B. oxid uhelnatý,
3. C. oxid dusnatý,
4. D. oxid dusičitý,
5. E. voda.

Nitrogenum

Dusík

Synonymum. Nitrogenium

Vlastnosti

Bezbarvý plyn, bez pachu. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 62 objemových dílech vody a asi v 10 objemových dílech lihu 96%.

Výroba

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m³; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.24)˙

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla. Porovnávací plyn (a). Dusík R1.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 300 ml/m³ oxidu uhličitého R1 v dusíku R1.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m³; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.25).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla. Porovnávací plyn (a). Dusík R1.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 5 ml/m³ oxidu uhelnatého R v dusíku R1.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu.

Kyslík. Nejvýše 50 ml/m³; stanoví se za použití kyslíkového analyzátoru s elektrochemickým čidlem a rozsahem 0 ml/m³ až 100 ml/m³.

Zkoušený plyn prochází detekční komorou obsahující vodný roztok elektrolytu, obvykle hydroxidu draselného. Přítomnost kyslíku ve zkoušeném plynu způsobuje odchylku v elektrickém signálu zaznamenaném na výstupu, která je úměrná obsahu kyslíku.

Analyzátor se kalibruje v souladu s instrukcí výrobce. Plyn se nechá proudit přístrojem za použití vhodné tlakové regulace, vzduchotěsných kovových trubic a nastavení předepsané průtokové rychlosti tak, aby bylo dosaženo konstantních odečtů.

Voda. Nejvýše 60 ml/m³; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28)ˑ

Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn (a). Okolní vzduch.

Porovnávací plyn (b). Dusík R1.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné vhodným molekulovým sítem pro chromatografii (0,5 nm),
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,
3. - tepelně vodivostního detektoru,
4. - injektorové smyčky.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C a teplota detektoru na 130 °C.

Nastříkne se porovnávací plyn (a). Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku dusíku na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaných chromatogramech jsou zřetelně odděleny píky kyslíku a dusíku.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn (b). Na chromatogramu zkoušeného plynuje plocha hlavního píku nejméně 99,5 % plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího plynu (b).

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného plynuje přibližně shodný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího plynu (b).
2. B. Do 250ml kuželové baňky s atmosférou zkoušeného plynu se umístí hořící nebo doutnající dřevěná tříska; tříska zhasne.
3. C. Do vhodné zkumavky se umístí 0,1 g hořčíku R ve formě hoblin, zkumavka se uzavře zátkou s dvěma otvory, kterou prochází skleněná trubička dosahující asi 1 cm nad hobliny. Trubičkou se zavádí do baňky zkoušený plyn nejprve 1 min bez zahřátí, potom 15 min při zahřívání zkumavky do červeného žáru. Po ochlazení se přidá 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikající páry zbarvují navlhčený papír lakmusový červený R modře.

Zkoušky na čistotu

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6).

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6).

Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6).

Uchovávání

Pod tlakem jako plyn nebo kapalina ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510.

Nečistoty

1. A. oxid uhličitý,
2. B. oxid uhelnatý,
3. C. kyslík,
4. D. voda.

†† Norepinephrini hydrochloridum

Norepinefriniumchlorid

Synonymum. Noradrenalini hydrochloridum

Vlastnosti

Bílý nebo hnědavě bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Působením vzduchu a světla se zbarvuje.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, C, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Teplota tání (2.2.16). 177 °C až 179 °C.
3. C. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 300 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 279 nm. Specifická absorbance v maximuje 128 až 136.
4. D. 2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (5 g/l) a zalkalizuje se přidáním amoniaku 17,5% R. Chladí se 1 h ve vodě s ledem a zfiltruje se. Sraženina se promyje třikrát 2 ml vody R, 5 ml lihu 96% R a nakonec 5 ml etheru R a suší se 3 h ve vakuu. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety takto izolované báze norepinefrinu se shoduje se spektrem tablety báze norepinefrinu stejným způsobem izolované z norepinefriniumhydrogentartaratu CRL.
5. E. K 1 ml roztoku zkoušené látky (1 g/l) se přidá 1 ml roztoku diethoxytetrahydrofuranu R 1% (V/V) v kyselině octové ledové R a zahřívá se 2 min při 80 °C. Po ochlazení ve vodě s ledem se přidají 3 ml roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (20 g/l) ve směsi objemových dílů kyselíny chlorovodíkové A a kyseliny octové ledové R (1 + 19), zamíchá se a 2 min se nechá stát; roztok se zbarví intenzivně růžově.
6. F. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se hodnotí ihned po přípravě. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než roztok připravený za použití 0,2 ml základního barevného roztoku modrého, 0,4 ml základního barevného roztoku žlutého, 0,4 ml základního barevného roztoku červeného a 9 ml kyseliny chlorovodíkové (10 g/l HCl) (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5, měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -37 až -41, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Noradrenalon. 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 310 nm není větší než 0,20 (0,12 %).

Adrenalin. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

Zkoušený roztok. 0,15 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 12,5 mg epinefriniumhydrogentartaratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml zkoušeného roztoku se smíchají se 2 ml porovnávacího roztoku (b).

Na vrstvu se odděleně do proužků (20 mm x 2 mm) nanese 6 μl zkoušeného vzorku, 6 μl porovnávacího roztoku (a), 6 pl porovnávacího roztoku (b) a 12 pl porovnávacího roztoku (c). Usuší se na vzduchu a potom se proužky postříkají nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R. Vrstva se usuší na vzduchu, proužky se dvakrát postříkají acetanhydridem R, přičemž se mezi postřiky usuší. Vrstva se zahřívá 90 min při 50 Ca vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R acetonu R a dichlormethanu R (0,5 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů ethylendiaminu R, methanolu R a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (5 g/l) (2 + 8 + 2). Vrstva se suší 10 min při 60 C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna umístěná nad hlavní skvrnou není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,7 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) nad hlavní skvrnou je zřetelně oddělená skvrna odpovídající hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,180 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R přidá se 12 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové R jako indikátoru do vzniku modrozeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,56 mg C₈H₁₂ClNO₃.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech nebo spíše v zatavené ampulce ve vakuu nebo pod inertním plynem, chráněn před světlem.

Venenum.

†† Norepinephrini hydrogenotartras

Norepinefriniumhydrogentartarat

Synonymum. Noradrenalini tartras

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, bez pachu. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (5 g/l) a zalkalizuje se přidáním amoniaku 17,5% R Chladí se 1 h ve vodě s ledem a zfíltruje se. Filtrát se použije pro zkoušku totožnosti F. Sraženina se promyje třikrát 2 ml vody R, 5 ml lihu 96% R a nakonec 5 ml etheru R a suší se 3 h ve vakuu. Specifická optická otáčivost (2.2.7) sraženiny (báze norepinefrinu) je -44° až -48°; měří se roztok (20,0 g/l) v kyselině chlorovodíkové 0,5 mol/l RS.
2. B. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 300 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 279 nm. Specifická absorbance v maximu je 79 až 85.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety báze epinefrinu izolované ze zkoušené látky ve zkoušce totožnosti A se shoduje se spektrem tablety báze norepinefrinu stejným způsobem izolované z norepinefriniumhydrogentartaratu CRL.
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R. K 1 ml roztoku se přidá 10 ml tlumivého roztoku o pH 3,6 a 1 ml jodu 0,05 mol/l RS. Nechá se 5 min stát a přidají se 2 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l RS; vznikne slabě červené zbarvení.
5. E. K 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku totožnosti D se přidá 1 ml roztoku diethoxytetrahydrofuranu R 1% (V/V) v kyselině octové ledové R a zahřívá se 2 min při 80 °C. Po ochlazení ve vodě s ledem se přidají 3 ml roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (20 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové ledové R (1 + 19), zamíchá se a 2 min se nechá stát; roztok se zbarví intenzivně růžově.
6. F. 0,2 ml filtrátu získaného ve zkoušce totožnosti A vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 10 ml a roztok se hodnotí ihned po přípravě. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Noradrenalon. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 310 nm není větší než 0,20.

Adrenalin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 12,5 mg epinefriniumhydrogentartaratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml zkoušeného roztoku se smíchají se 2 ml porovnávacího roztoku (b).

Na vrstvu se odděleně do proužků (20 mm x 2 mm) nanese 6 μl zkoušeného vzorku, 6 μl porovnávacího roztoku (a), 6 μl porovnávacího roztoku (b) a 12 μl porovnávacího roztoku (c). Po usušení se proužky postříkají nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R Vrstva se usuší na vzduchu a proužky se dvakrát postříkají acetanhydridem R, přičemž se mezi postřiky usuší. Vrstva se zahřívá 90 min při 50 °C a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R acetonu R a dichlormethanu R (0,5 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů ethylendiaminu R, methanolu R a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (5 g/l) (2 + 8 + 2). Vrstva se suší 10 min při 60 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna umístěná těsně nad nej intenzivnější skvrnou není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) nad nejintenzivnější skvrnou je zřetelně oddělená skvrna odpovídající nej intenzivnější skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,8 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové R jako indikátoru do vzniku modrozeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,93 mg C₁₂H₁₇NO₉.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech nebo spíše v zatavené ampulce ve vakuu nebo pod inertním plynem, chráněn před světlem.

Venenum.

† Norethisteronum

Norethisteron

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Taje při teplotě asi 206 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety norethisteronu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v chloroformu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. Vrstva se impregnuje v chromatografické komoře obsahující takové množství směsi objemových dílů formamidu R a acetonu R (10 + 90), aby deska byla ponořena asi 5 mm do kapaliny. Když čelo impregnační směsi dosáhne nejméně 1 cm nad předepsanou vzdálenost pro vyvíjení mobilní fází, deska se vyjme a ponechá volně při teplotě místnosti, dokud se rozpouštědla zcela neodpaří (asi 2 min až 5 min). Vrstva se použije do 2 h po impregnaci a vyvíjení se provádí ve stejném směru jako impregnace.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg norethisteronu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů dioxanu R a hexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Pak se deska s vrstvou zahřívá 15 min při 120 °C, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min až 15 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a zahřívá se na vodní lázni. Roztok se zakalí a vytvoří se bílá sraženina, která při zahřívání šedne. Na stěnách zkumavky se vytvoří stříbrné zrcátko.
2. D. Asi 2 mg se rozpustí ve vychlazené směsi 2 ml ethanolu R a 2 ml kyseliny sírové R a zahřeje se na 70 °C. Výsledný roztok je dichroický, v procházejícím světle je modrofialový, v odraženém světle je červený. V ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje jasně červenou fluorescenci.
3. E. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml roztoku butylhydroxytoluenu R (10 g/l) v lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Roztok se zahřívá 30 min ve vodní lázni při 80 °C a ochladí se na pokojovou teplotu; vznikne nažloutle růžové zabarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,200 g se rozpustí v dioxanu A a zředí se jím na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda I).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -33° až -37°, počítáno na vysušenou látku. Měří se 5 ml roztoku S zředěného dioxanem R na 10,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Roztok vykazuje absorpční maximum při 240 nm. Specifická absorbance v maximu je 550 až 590, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu A a chloroformu R (1 + 9) na 200 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg ethisteronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu A a chloroformu R (1 + 9), přidá se 5 ml zkoušeného roztoku a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl a po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu A a chloroformu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS, zahřívá se 5 min při 100 °C až 105 °Ca pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm.

Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny, přibližně stejné intenzity.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml zeleně bromkresolové RS jako indikátoru do vzniku fialového zabarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,84 mg C₂₀H₂₆O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Norethisteroni acetas

Norethisteronacetat

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 162 °C až 165 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety norethisteronacetatu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg norethisteronacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg deoxykortonacetatu CRL a 10 mg norethisteronacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min nebo do objevení skvrn se zahřívá při 120 °C. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny, přibližně stejné intenzity.

1. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.