Český lékopis 1997

1. B. Droga se upráškuje (355). Prášek z obou druhů je šedozelený až zelenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: pokožky listů s buňkami se stěnami chobotnatými, tečkovanými; průduchy diacytického typu (2.8.3); četné žláznaté chlupy s dvanácti sekrečními buňkami, jejichž kutikula je většinou kulovitě až měchýřovitě vychlípena vylučovaným sekretem. Žláznaté chlupy mají jednobuněčnou nohu a kulovitou až vejčitou hlavičku. U obou druhů na svrchní straně krycí chlupy s bradavčitými stěnami a zašpičatělou koncovou buňkou. Na spodní straně různé typy chlupů s bradavčitými stěnami: jednobuněčné, přímé nebo lehce zahnuté, dvou- až tříbuněčné, často kolenovitě zahnuté (Thymus vulgaris); dvou- až tříbuněčné chlupy, víceméně přímé (Thymus zygis). Úlomky kalicha s četnými jednořadými, pěti- až šestibuněčnými chlupy se slabě rýhovanou kutikulou. Úlomky koruny s četnými jednořadými často kolabovanými krycími chlupy a žláznatými chlupy s dvanácti sekrečními buňkami. Poměrně zřídka jsou přítomná pylová zrna kulatá, hladká, o průměru asi 35 μm, se šesti štěrbinovitými klíčními póry. Prášek z Thymus zygis obsahuje také četné silné svazky vláken z hlavních žilek a z úlomků stonků.
2. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodné vrstvy silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se protřepává 3 min s 5 ml dichlormethanu R a zfiltruje se přes 2 g síranu sodného bezvodého R. Filtrát se použije jako zkoušený roztok.

   Porovnávací roztok. 5 mg thymolu R a 10 μl karvakrolu R se rozpustí v 10ml dichlormethanuR.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se dvakrát dichlormethanem R po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm; skvrny se označí. Na chromatogramech porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku je ve střední části patrna skvrna thymolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je těsně nad skvrnou odpovídající thymolu intenzivní skvrna, další skvrny jsou patrné v dolní třetině chromatogramu. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části hnědorůžová skvrna odpovídající thymolu a těsně pod ní světle fialová skvrna odpovídající karvakrolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku více nebo méně intenzivní v závislosti na zkoušeném druhu. Mezi dvěma hlavními skvrnami a startem jsou čtyři skvrny stejné intenzity; v pořadí klesajících hodnot R_F jsou to: růžová skvrna (cineol), fialová (linalool), šedohnědá (borneol) a fialovomodrá. V blízkosti čela chromatogramu je intenzivní fialovočervená až šedofialová skvrna; další skvrny jsou v okolí startu.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 10 % stonků. Stonky mohou mít průměr nejvýše 1 mm a délku nejvýše 15 mm.

Nejsou přítomny roztroušeně chlupaté části rostliny a listy na bázi s dlouhými chlupy (Thymus serpyllum L.).

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (355).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 15,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 3,0 %.

Stanovení obsahu

Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 30,0 g drogy se destiluje 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v baňce na 1000 ml se 400 ml vody R; bez přídavku xylenu R do dělené trubice.

Fenoly. Silice ze zkoušky Stanovení obsahu se převede opatrně malými dávkami lihu R 90% (V/V) do odměrné baňky na 50 ml tak, aby obsahovala nejmenší možné množství vody; dělená trubice se propláchne malými dávkami lihu R 90% (V/V) a odměrná baňka se doplní lihem R 90% (V/V) po značku. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá se 40 ml lihu R 90% (V/V) a zředí se vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, smíchá se s 45 ml vody R, 0,5 ml amoniaku zředěného RS2 a 1 ml roztoku aminopyrazolonu R (20 g/l). Po protřepání se smíchá se 4 ml čerstvě připraveného roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (20 g/l) a znovu se protřepe. Po 5 min se protřepává 25 ml dichlormethanu R. Dichlormethanová vrstva se zfiltruje chomáčkem vaty povlhčeným dichlormethanem R do odměrné baňky na 100 ml. Vodná vrstva se protřepe dvakrát 25 ml dichlormethanu R a pak 10 ml dichlormethanu R. Dichlormethanové vrstvy se zfiltrují přes chomáček vaty. Vata se promyje dichlormethanem R a obsah odměrné baňky se jím zředí na 100,0 ml.

Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 450 nm za použití dichlormethanu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah fenolů v procentech, počítáno jako thymol (C₁₀H₁₄O). Specifická absorbance je 805.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem a vlhkostí.

Thymolum

Thymol

Vlastnosti

Bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru, snadno rozpustný v silicích a mastných olejích, mírně rozpustný v glycerolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 48 °C až 52 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem thymolu CRL.
3. C. 0,2 g se zahřátím rozpustí ve 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 0,2 ml chloroformu R a zahřívá se na vodní lázni; vznikne fialové zbarvení.
4. D. Asi 2 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,15 ml kyseliny sírové R a 0,05 ml kyseliny dusičné R; vzniká modrozelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze IV (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Č₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,0 g ve 100ml kuželové zabroušené baňce se skleněnou zátkou se přidá 20 ml vody R. Vaří se až do úplného rozpuštění zkoušené látky, ochladí se, baňka se uzavře a intenzivně se 1 min protřepává. Přidá se několik krystalků zkoušené látky pro vyvolání krystalizace, intenzivně se 1 min protřepává a pak se zfiltruje. K 5 ml filtrátu se přidá 0,05 ml červeně methylové RS a 0,05 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l RS; vznikne žluté zbarvení.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné nebo ocelové kolony délky 4 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R impregnovanou směsí vhodnou pro dělení volných mastných kyselin,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 250 °C a teplota detektoru na 300 °C.

Nastříkne se odděleně po 1 μl každého roztoku. Po 2 min se zvýší teplota kolony rychlostí 8 °C/min na 240 °C, při níž se udržuje 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je poměr signálu k šumu nejméně 5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Zbytek po odpaření. 2,00 g se odpaří na vodní lázni a pak se 1 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C; zbytek váží nejvýše 1,0 mg (0,05 %).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Tiabendazolum

Tiabendazol

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, v etheru a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Taje při asi 300 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 25 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 243 nm a 302 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 302 nm k absorbanci naměřené v maximu při 243 nm je 1,8 až 2,1.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tiabendazolu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 5 ml. Přidají se 3 mg p-fenylendiamoniumdichloridu R a protřepává se až do rozpuštění, pak se přidá 0,1 g zinku práškového R, promíchá se, nechá se 2 min stát a přidá se 5 ml síranu amonno-železitého RS2; vzniká modrofialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg tiabendazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R, kyseliny octové ledové R a toluenu R (2,5 + 10 + 25 + 62,5) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,4 %).

o-Fenylendiamin. K 5,0 g v baňce se zabroušenou zátkou se přidá 25 ml směsi objemových dílů methanolu R a vody R (1 + 2), 3 min se protřepává a pak se za sníženého tlaku zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (16). K 10 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,5 ml acetylacetonu R a protřepává se, dokud roztok není čirý; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Č7 (2.2.2, Metoda I) (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,12 mg C₁₀H₇N₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. o-fenylendiamin.

† Ticarcillinum natricum

Sodná sůl tikarcilinu

Výroba

Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,5 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v methanolu, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli tikarcilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného H R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli tikarcilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli karbenicilinu CRL a 25 mg sodné soli tikarcilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vystaví se působení par jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, barvou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je hnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě červenohnědé zbarvení.
2. D. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +172° až +187°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg tikarcilinu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R,
2. - následujících mobilních fází:
   1. - mobilní fáze A - roztok fosforečnanu amonného A (1,3 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 7,0,
   2. - mobilní fáze B - směs stejných objemových dílů mobilní fáze A a methanolu R s následujícím elučním programem:

1. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška dvou hlavních píků byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky (diastereoizomery) je nejméně 2,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího tikarcilinu nečistotě A větší než dvojnásobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4 %) a plocha žádného píku, kromě dvou hlavních píků a píku odpovídajícího tikarcilinu nečistotě A, není větší než 1,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,5 %).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se horní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se supernatantní kapalina.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastříkne se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,5 %; stanoví se s 0,150 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,05 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 50,0 mg sodné soli tikarcilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, kterou je směs objemových dílů methanolu R a roztoku fosforečnanu amonného R (1,3 g/l) (20 + 80), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 7,0,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška dvou hlavních píků na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2,5. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Obsah sodné soli tikarcilinu se vypočítá ze součtu dvou píků.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě od 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je látka sterilní,
2. - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. kyselina (2S,5R,6R)-3,3-dimethyl-7-oxo-6-{[(3-thienyl)-acetyl]amino}-4-thia-l-azabicyklo-[3,2,0]heptan-2-karboxylová (dekarboxytikarcilin),

1. B. kyselina 3-thienyloctová,

1. C. kyselina 2-(3-thienyl)propandiová (kyselina 3-thienylmalonová),

1. D. kyselina(4S)-2-{karboxy[[2-karboxy-2-(3-thienyl)acetyl]amino]methyl}-5,5-dimethylthiazo-lidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny tikarcilinu),

1. E. kyselina (4S)-2-{[[2-karboxy-2-(3-thienyl)acetyl]amino]]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin--4-karboxylová (penilové kyseliny tikarcilinu).

† Ticlopidini hydrochloridum

Tiklopidiniutnchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v ethanolu, velmi těžce rozpustný v ethylacetatu a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 40 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml (roztok A). 5,0 ml roztoku A se zředí vodou R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance (2.2.25) při 200 nm až 350 nm; roztok B vykazuje dvě absorpční maxima, při 214 nm a 232 nm. Pak se měří absorbance při 250 nm až 350 nm; roztok A vykazuje dvě absorpční maxima, při 268 nm a 275 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 268 nm k absorbanci naměřené v maximu při 275 nm je 1,1 až 1,2.
2. B. Infračervené absorpční spektrum tablety (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tiklopidiniumchloridu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramech porovnávacího roztoku (b).
4. D. Asi 6 mg kyseliny citronové A se smíchá s 0,3 ml acetanhydridu R přidá se asi 5 mg zkoušené látky a zahřívá se ve vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení.
5. E. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 1% (V/V) a zředí sejí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou vrstev silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg tiklopidinu nečistoty A CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R na 20 ml. 50 mg tiklopidiniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml tohoto roztoku.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg tiklopidinu nečistoty B CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu A a zředí se jím na 20 ml. 50 mg tiklopidiniumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml tohoto roztoku a zředí se roztokem kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R na 20 ml.

1. A. Na první vrstvu se nanese odděleně 10 μl zkoušeného roztoku (a), 10 µl zkoušeného roztoku (b), 10 μl porovnávacího roztoku (a) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, 1-butanolu A a vody R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 20 min při 100 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající tiklopidinu nečistotě A není intenzivnější než vedlejší skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající tiklopidinu nečistotě A, není intenzivnější než vedlejší skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
2. B. Na druhou vrstvu se nanese odděleně 10 μl zkoušeného roztoku (a), 10 μl zkoušeného roztoku (b), 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (c) a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, 1-butanolu A a vody R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a postříká se zkoumadlem jodoplatičitým R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající tiklopidinu nečistotě B není intenzivnější než vedlejší skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající tiklopidinu nečistotě B, není intenzivnější než vedlejší skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

Formaldehyd. 0,200 g se rozpustí ve 4,0 ml vody R, přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a odstřeďuje se. Supernatantní tekutina se zfiltruje přes bavlněnou vatu předem smočenou ve vodě R, zředí se vodou R na 5,0 ml, převede se do zkumavky a přidá se 5,0 ml acetylacetonu RS1. Zkumavka se 40 min zahřívá ve vodní lázni při 40 °C. Zkoušený roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku formaldehydu (0,8 μg/ml) získaného zředěním základního roztoku formaldehydu (5 g CH₂O ml) vodou R (20 μg/ml). Zkumavky se pozorují ve směru podélné osy zkumavky.

Methanol. Nejvýše 100 μg/ml; provede se head-space plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,20 g se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml diethylenglykolu R, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou a zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml diethylenglykolu R se převede do 20ml lahvičky, uzavře se a utěsní.

Porovnávací roztok (b). 0,20 g methanolu bezvodého R se rozpustí ve 25,0 ml diethylenglykolu R. 0,1 ml roztoku se zředí diethylenglykolem R na 20,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku a 0,5 ml diethylenglykolu R se převede do 20ml lahvičky, uzavře se a utěsní.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (180 μm),
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 170 °C, teplota vstřikovacího prostoru se udržuje na 200 °C a teplota detektoru na 250 °C.

Každý roztok se udržuje 15 min při 115 °C, 1 min se tlakuje a pak se převede do kolony.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v roztoku methanolu R 85% (V/V) a zředí se jím na 20,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 g Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 35 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Nepřihlíží se k inflexnímu bodu na začátku titrace. Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,02 mg C₁₄H₁₅Cl₂NS.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2-chlorbenzylamoniumchlorid,
2. B. bis(tiklopidinium)dichlorid (= 2,8-bis(2-chlorfenyl)-1,2,3,4,6,7,8,9-oktahydropyrido[3,4:3՛,2՛] thieno[3,2-c]pyridiniumchlorid).

Tiliae flos

Lipový květ

Synonymum. Flos tiliae

Jsou to celá usušená květenství druhů Tilia cordata MILL., Tilia platyphyllos SCOP., Tilia x vulgaris HEYNE nebo jejich směs.

Vlastnosti

x Droga slabého aromatického pachu, nasládlé, slizovité chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Květenství je žlutozelené. Hlavní stopka květenství nese jazykovitý, blanitý, žlutozelený, téměř lysý listen. Hlavní žilka listenu je dolní polovinou délky srostlá s hlavní stopkou. Květenství je obvykle složené ze dvou až sedmi květů, někdy až ze šestnácti pětičetných květů. Kališní lístky jsou opadavé, až 6 mm dlouhé, na vnitřní straně lysé, na zevní straně a na okrajích pýřité. Korunní lístky jsou tenké, kopisťovité, nažloutle bílé až 8 mm dlouhé, s jemnou žilnatinou, jen na okrajích lístků někdy jednotlivé chlupy. Tyčinky četné, volné, obvykle uspořádané do pěti svazků. Semeník svrchní, čnělka s pětilaločnou bliznou.
2. B. Květenství se rozdělí na jednotlivé části a pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka listenu na svrchní straně z buněk s antiklinálními stěnami rovnými nebo jen mírně vlnitě zprohýbanými; na spodní straně buňky pokožky s antiklinálními stěnami vlnitě zprohýbanými, průduchy anomocytické (2.3.8). Jednotlivé buňky mezofylu s malými drúzami šťavelanu vápenatého. V parenchymu kalicha, zejména v blízkosti žilek četné slizové buňky a buňky s malými drúzami šťavelanu vápenatého. Pokožka kalicha na svrchní straně se zahnutými jednobuněčnými ztlustlými krycími chlupy nebo hvězdovitými chlupy, složenými až z pěti větví. Pokožka koruny z buněk s antiklinálními stěnami přímými, krytá zvrásněnou kutikulou, bez průduchů.

   V parenchymu koruny drobné drúzy šťavelanu vápenatého a zejména v horní části lístků slizové buňky. Pylová zrna oválná až nevýrazně trojhranná, o průměru 30 μm až 40 μm, s třemi klíčními póry a jemně zrnitou exinou. Semeník lysý nebo pýřitý s chlupy často výrazně zprohýbanými, jednobuněčnými nebo hvězdovitými, složenými ze dvou až čtyř větví.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 2,0 mg kyseliny kávové R, 5 mg hyperosidu R a 5 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10+10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pak se postříká roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrny skvrny v pořadí vzrůstající hodnoty R_F odpovídající rutinu a hyperosidu fluoreskující žlutooranžově až hnědooranžově a skvrna odpovídající kyselině kávové fluoreskující zelenomodře. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna fluoreskuje hnědožlutě až oranžově. Nachází se v poloze těsně nad skvrnou hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku. V denním světle tato skvrna zřetelně vyniká mezi ostatními. Skvrna odpovídající polohou rutinu fluoreskuje také hnědožlutě. Pod ní mohou být dvě skvrny fluoreskující žlutě. Mezi skvrnami rutinu a hyperosidu jsou skvrny fluoreskující oranžově a žlutě. Mezi skvrnami hyperosidu a kyseliny kávové je až pět skvrn fluoreskujících žlutě až oranžově. Těsně pod skvrnou kyseliny kávové je patrna skvrna fluoreskující modře.

Zkoušky na čistotu