Český lékopis 1997

1. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem furosemidu CRL.
2. C. Asi 25 mg se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. K 5 ml roztoku se přidá 10 ml vody R. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vaří se 15 min pod zpětným chladičem. Nechá se zchladnout a přidá se 18 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l). Nechá se stát 3 min, přidají se 2 ml roztoku kyseliny amidosírové R (25 g/l) a promíchá se. Přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vzniká fialově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím a chrání se před světlem.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg furosemidu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku a 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchají a zředí se mobilní fází na 20,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: 0,2 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,25 g cetrimidu R se rozpustí v 70 ml vody R, pH se upraví amoniakem 17,5% R na hodnotu pH 7,0 a přidá se 30 ml 1-propanolu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 238 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou píků nebyly menší než 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (furosemid nečistota A) a druhým píkem (furosemid) je nejméně 4.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a zaznamenává se chromatogram po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech těchto píků, kromě hlavního píku, není větší než 2násobek plochy prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Chloridy (2.4.4). K 0,5 g se přidá směs 0,2 ml kyseliny dusičné R a 30 ml vody R, třepe se 5 min, nechá se 15 min stát a potom se zfiltruje. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g).

Sírany (2.4.13). K 1,0 g se přidá směs 0,2 ml kyseliny octové R a 30 ml vody destilované R třepe se 5 min, nechá se 15 min stát a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se zahřívá v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 20 ml dimethylformamidu R, přidá se 0,2 ml modři bromthymolové RS2 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 33,07 mg C₁₂H₁₁ClN₂O₅S.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina 2-chlor-4-(furfurylamino)-5-sulfamoylbenzoová,
2. B. kyselina 2,4-dichlor-5-sulfamoylbenzoová,
3. C. kyselina 2-amino-4-chlor-5-sulfamoylbenzoová,
4. D. kyselina 2,4-bis(furfurylamino)-5-sulfamolybenzoová.

Galla

Duběnka

Je to usušená hálka tvořící se na pupenech druhu Quercus infectoria OLIVIER po bodnutí a uložení vajíček Cynips tinctoria HARTG. Obsahuje nejméně 20,0 % tříslovin.

Vlastnosti

Droga bez pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Hálka kulovitá až hruškovitá, o průměru až 2,5 cm, naspodu zúžená v krátkou silnou stopku, nahoře nepravidelně hrbolatá, lysá, šedozelená, hnědá nebo nažloutlá, velmi tvrdá a poměrně těžká. Uprostřed hálky je zpravidla dutina kulovitého tvaru, o průměru 5 mm až 7 mm, v níž mohou být zbytky mrtvého hmyzu. Je-li dutina prázdná, je spojena s povrchem hálky asi 3 mm dlouhou chodbičkou. Lom zrnitý až paprsčitý.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý až žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu; krystaly a drúzy šťavelanu vápenatého; hrudky tříslovin a hroznovité útvary ligninu; škrobová zrna, hnědě zbarvené sférokrystaly; úlomky sklerenchymu s buňkami silně ztlustlými, hrubě tečkovanými; zřídka cévy jednotlivé nebo ve skupinách.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

   Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (710) se smíchá s 10 ml lihu R 60% (V/V) a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 30 mg taninu R a 10 mg kyseliny gallové R se rozpustí v 10,0 ml acetonu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrné dvě modré skvrny, v dolní části (tanin) a v horní části (kyselina gallová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná řada modrých skvrn; v dolní části chromatogramu dvě skvrny, v poloze vymezené skvrnou taninu na chromatogramu porovnávacího roztoku další dvě, v horní části chromatogramu jedna skvrna odpovídá polohou a zbarvením skvrně kyseliny gallové na chromatogramu porovnávacího roztoku a těsně nad ní je další modrá skvrna.

1. D. 0,1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se smíchá se 100 ml vody R a 0,1 ml roztoku chloridu železitého R (100 g/l) v lihu 96% R; vznikne tmavě modré zbarvení.
2. E. 1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se smíchá se 2 ml roztoku vanilinu R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové R; vznikne žlutohnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. 2,000 g práškované drogy se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 1,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

0,100 g práškované drogy (710) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R. Zahřeje se k varu a zahřívá se dalších 30 min ve vodní lázni. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede do odměrné baňky a zředí se vodou R na 250 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní.

Celkové polyfenoly. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně po 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 750 nm (A₁) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Polyfenoly neadsorbovatelné na kožní prášek. K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,10 g kožního prášku CRL a 60 min se intenzivně protřepává, pak se zfiltruje. 2,0 ml filtrátu se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně po 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 750 nm (A₂)za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Porovnávací roztok. 50,0 mg pyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně 2 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallolu se měří absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 750 nm (A₃) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku drogy v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

† Gallamini triethiodidum

Gallaminiumtriethojodid

Synonyma. Gallaminium triethoiodatum, Gallaminium triaethoiodatum, triethojodid gallaminia

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 225 nm. Specifická absorbance naměřená v maximu je 500 až 550.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) látky se shoduje se spektrem gallaminiumtriethojodidu CRL.
3. C. K 5,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného RS; vznikne žlutá sraženina.
4. D. 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 2 ml a přidá se 0,2 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na jodidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,6 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 30 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a ihned po přípravě není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml vody R se přidá 0,2 ml červeně methylové RS. Přidává se buď kyselina sírová 0,01 mol/l VS, nebo hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku oranžově žlutého zabarvení roztoku. Potom se přidá 1,0 g zkoušené látky a protřepáním se rozpustí.

Ke vzniku původního oranžově žlutého zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny sírové 0,01 ml/l VS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: 14 g chloristanu sodného R se rozpustí v 850 ml tlumivého roztoku o pH 3,0 a přidá se 150 ml methanolu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 205 nm.

Když jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, jsou relativní retenční časy vztažené ke gallaminu jako chloristanu (asi 40 min) následující: gallamin nečistota A asi 0,45; gallamin nečistota B asi 0,50; gallamin nečistota C asi 0,65; gallamin nečistota D asi 0,75; gallamin nečistota E asi 0,85 a gallamin nečistota F asi 0,90, viz obrázek vzorového chromatogramu.

Obr. 1. Vzorový chromatogram

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času gallaminu jako chloristanu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %); součet ploch všech těchto píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (2,0 %). Nepřihlíží se k píku jodidu s retenčním časem 0.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,270 g se rozpustí ve směsi 15 ml octanu rtuťnatého RS a 40 ml acetonu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,72 mg C₃₀H₆₀I₃N₃O₃.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1,2,3-tris[2-(diethylamino)ethoxy]benzen(báze gallaminu),
2. B. 1,3-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-2-[2-(triethylmethylamonio)ethyl]benzentrijodid,
3. C. 1,3-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-2-[2-(diethylmethylamonio)ethoxy]benzentrijodid,
4. D. 1,2-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-3-[2-(diethylmethylamonio)ethoxy]benzentrijodid,
5. E. 1,2-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-3-[2-(diethylamino)ethoxy]benzendijodid,
6. F. 1,2,3-tris[2-(triethylamonio)ethoxy]-4-[2-(triethylamonio)ethyl]benzentetrajodid.

Gelatina

Želatina

Je to čištěná bílkovina získaná z živočišného kolagenu buď částečnou kyselou hydrolýzou (typ A), nebo částečnou zásaditou hydrolýzou (typ B); může to být i směs obou typů. Látka popsaná v tomto článku není zcela vhodná k přípravě parenterálních lékových forem nebo pro některé další účely.

Vlastnosti

Nažloutlá až světle jantarová pevná látka, bez chuti, obyčejně ve formě lístků, útržků, zrn nebo prášku. Je prakticky nerozpustná v běžných organických rozpouštědlech; ve studené vodě bobtná, po zahřátí tvoří koloidní roztok, který po ochlazení přechází ve více nebo méně pevný gel. Izoelektrický bod želatiny typu A je mezi pH 6,3 a 9,2, želatiny typu B mezi pH 4,7 a 5,2.

Zkoušky totožnosti

1. A. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se smíchají s 0,05 ml síranu měďnatého RS a přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne fialové zbarvení.
2. B. 0,5 g zkoušené látky se ve zkumavce smíchá s 10 ml vody R. Nechá se stát 10 min, pak se zahřívá 15 min při 60 °C a zkumavka se nechá stát 6 h při 0 °C v kolmé poloze. Při otočení zkumavky obsah okamžitě nevyteče.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R při teplotě asi 55 °C a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Roztok se uchovává při této teplotě k dalším zkouškám.

Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₄ (2.2.2, Metoda II). Roztok S připravený ze želatiny typu A nebo typu B neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze IV (2.2.1). Směsi želatiny typu A a typu B mohou tvořit opalizující roztoky, jejichž opalescence je vyvolána tvorbou koacervátů, v širokém rozmezí hodnot pH v závislosti na koncentraci.

Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 7,6; měří se roztok S.

Fenolické konzervační látky. Provádí se za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF ₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 1 g se smíchá s 20 ml methanolu R a 2 ml amoniaku 17,5% RS a nechá se 20 h stát. Pak se čirý roztok slije, odpaří se do sucha a zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 2 mg ethylparabenu R nebo methylparabenu R nebo propylparabenu R a 2 mg naftylaminu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Na každý nanesený pruh se po vysušení nanese ještě 10 μl roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu R (1 g/l) v acetonu R. Odděleně se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 10 μl roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu R (1 g/l) v acetonu R. Nanesené pruhy se postříkají roztokem tetraboritanu sodného R (50 g/l). Vrstva se suší 15 min při 60 °C. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R a toluenu R (8 + 92) po dráze 12 cm. Vysuší se na vzduchu a pozoruje se ihned v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je patrna intenzivní žlutě fluoreskující skvrna s hodnotou R_F 0,4 až 0,6 (derivát dimethylaminonaftalensulfonylchloridu). Na chromatogramu roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu jsou patrné modře fluoreskující skvrny na startu a v blízkosti čela chromatogramu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není ve střední části patrna žlutě až oranžově nebo modře fluoreskující skvrna nebo skvrny modře fluoreskující s vyšší hodnotou R_F (deriváty aminokyselin). Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrny skvrny zhášející fluorescenci s hodnotou R_F 0,3 až 0,5 (estery kyseliny 4-hydroxybenzoové). Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou patrné skvrny s hodnotou R_F 0,3 až 0,5 (pentachlorofenol nebo estery kyseliny 4-hydroxybenzoové).

Oxid siřičitý. Nejvýše 200 μg/g. 150 ml vody R se převede do baňky (A) (viz obrázek) a celý systém se promývá 15 min oxidem uhličitým R při průtoku 100 ml/min. Do zkumavky (D) se převede 10 ml peroxidu vodíku zředěného RS zneutralizovaného na roztok modři bromfenolové R (1 g/l) v lihu R 20% (V/V). Bez přerušení průtoku oxidu uhličitého se odstraní nálevka (B) a do baňky se otvorem převede pomocí 100 ml vody R 25,0 g zkoušené látky. Nálevkou se přidá 80 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vaří se 1 h. Pak se otevře uzávěr nálevky, uzavře se přívod oxidu uhličitého, ukončí se zahřívání a chlazení vodou. Obsah zkumavky se převede pomocí malého množství vody R do kuželové baňky na 200 ml se širokým hrdlem, zahřívá se 15 min na vodní lázni a pak se ochladí. Přidá se 0,1 ml roztoku modři bromfenolové R (1 g/l) v lihu R 20% (V/V) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na fialovomodré.

Obsah oxidu siřičitého v μg/g se vypočítá podle vztahu:

v němž značí:

1. α - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech.
   

   Obr. 1. Přístroj pro stanovení oxidu siřičitého

   Rozměry v milimetrech

Peroxidy. 1,0 g se rozpustí zahřátím v 10 ml vody R a smíchá se s oxidem vanadičným v kyselině sírové RS. Roztok není zbarven intenzivněji oranžově žlutě než porovnávací roztok složený ze směsi 1 ml roztoku peroxidu vodíku R (0,1 g/l) a 9 ml vody R (100 μg H₂O₂/g).

Mohutnost gelu. Pokud je látka určena pro přípravu globulí, čípků a zinkové želatiny, mohutnost gelu je 150 g až 250 g.

Mohutnost gelu se vyjadřuje jako množství v gramech potřebné ke vzniku síly, která vtlačí píst o průměru 12,7 mm do gelu o koncentraci 6,67 % při 10 °C do hloubky 4 mm.

Přístroj. Popis gelometru:

1. - válcovitý píst o průměru (12,7 ± 0,1) mm s rovnou dolní stranou a s okrouhlým okrajem o poloměru 0,5 mm,
2. - zařízení pro nastavení výšky baňky obsahující gel tak, aby se povrch pístu dotýkal hladiny gelu bez použití vnějšího tlaku,
3. - zařízení na vnější zatížení pístu s konstantní rychlostí 40 g/s,
4. - zařízení na svislý pohyb pístu, který může být přerušen v jedné čtyřicetině sekundy, při poklesu o (4 ± 0,1) mm,
5. - měřicí zařízení (váhy) pro měření finálního zatížení s přesností na ±0,5 g,
6. - baňka o vnitřním průměru (59 ± 1) mm a výšce 85 mm.

Postup. 7,5 g zkoušené látky se v baňce smíchá se 105 ml vody R, hrdlo baňky se překryje hodinovým sklíčkem a nechá se 3 h stát. Pak se zahřívá 15 min ve vodní lázni při 65 °C. Během zahřívání se míchá obsah skleněnou tyčinkou tak, aby roztok byl homogenní a na vnitřních stěnách baňky se netvořily kapky vody. Ochladí se na pokojovou teplotu a po 15 min se baňka vloží do vodní lázně opatřené termostatem nastavitelným na (10 ± 0,1) °C. Baňka se uzavře gumovou zátkou a nechá se stát 16 h až 18 h ve svislé poloze. Pak se ihned vloží do gelometru tak, že hladina gelu se dotýká pístu bez použití vnějšího tlaku. Zátěž pístu se zvýší rychlostí 40 g/s tak, aby píst poklesl o (4 ± 0,1) mm. Vnější síla vyvinutá na píst v tomto okamžiku měřená v gramech vyjadřuje mohutnost gelu. Stanovení se provede nejméně třikrát, ze stanovení se vypočítá průměrná hodnota.

Arsen (2.4.2). Vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 μg/g). 1,0 g se smíchá se směsí 10 ml vody R, 2,5 ml kyseliny sírové R, 2,5 ml kyseliny dusičné R a malým nadbytkem bromové vody R. Po 30 min stání se vaří 1 h pod zpětným chladičem.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova R (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - je-li látka vhodná pro přípravu globulí, čípků nebo zinkové želatiny, a je-li tomu tak, ještě mohutnost gelu.

† Gentamicini sulfas

Gentamiciniumsulfat

Synonymum. Gentamycinium sulfuricum, síran gentamycinia

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v etheru a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml vody R a přidá se 5 ml roztoku kyseliny sírové R (400 g/l). 100 min se zahřívá na vodní lázni, ochladí se a zředí vodou R na 25 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 240 nm až 330 nm (2.2.25); roztok nevykazuje žádné absorpční maximum.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   Porovnávací roztok. 25 mg gentamiciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se spodní vrstvou směsi stejných objemových dílů chloroformu R, methanolu R a amoniaku 26% R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS1 a 5 min se zahřívá při 110 °C. Tři hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují polohou, barvou a velikostí se třemi hlavními skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Složení. Chromatogram zkoušeného roztoku vykazuje čtyři hlavní píky se stejnými retenčními časy jako čtyři hlavní píky na chromatogramu porovnávacího roztoku.
2. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,8 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než 6. stupeň porovnávacího barevného roztoku nejpodobnější barvy (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +107° až +121°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Methanol. Nejvýše 1,0 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 2,5 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 500,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí ve 2,0 ml vody R.

Zkoušený roztok (b). 0,50 g se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a přidá se 1,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. 1,25 ml methanolu R se smíchá s 1,25 ml propanolu R a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 1,5 m až 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm až 4 mm naplněné ethylvinylbenzendivinylbenzenem kopolymerem R (150 μm až 180 μm),
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s konstantní průtokovou rychlostí od 30 ml do 40 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na konstantní hodnotě v rozmezí 120 °C až 140°C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je nejméně o 50 °C vyšší než teplota kolony. Nastříknou se zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku. Obsah methanolu se vypočítá za použití hustoty, která je při teplotě 20 °C 0,792 g/cm³.

Složení. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml methanolu R a 4 ml zkoumadla ftaldialdehydového R, promíchá se a zředí methanolem R na 25,0 ml. Zahřívá se 15 min ve vodní lázni při 60 °C a ochladí se na pokojovou teplotu. Jestliže se roztok nepoužije ihned, ochladí se na 0 °C a použije se do 4 h.

Porovnávací roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok, místo zkoušené látky se použije gentamiciniumsulfat CRL.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m až 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm až 5 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je roztokem 5,5 g heptansulfonanu sodného R ve směsi 50 ml kyseliny octové ledové R, 250 ml vody R a 700 ml methanolu R1. Průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru s asi 10μl průtokovou kyvetou a možnostmi měření při 330 nm (pro detektor s nastavitelnou vlnovou délkou) nebo 340 nm (pro detektor s filtrem).

Zaznamenají se chromatogramy za podmínek shora uvedených. Retenční čas složky C₂ je 10 min až 20 min, velmi dobře jsou odděleny píky s relativními retenčními časy asi 0,13 (zkoumadlo), 0,27 (složka C₁), 0,65 (složka C_1a), 0,85 (složka C_2a) a 1,00 (složka C₂). Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi píky složek C_2a a C₂ není menší než 1,3. V případě potřeby se upraví obsah methanolu v mobilní fázi tak, aby se toho dosáhlo.

Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku. Nastaví se citlivost zesilovače tak, aby výška píku složky C, byla asi 75 % stupnice zapisovače. Na chromatogramu se vyznačí základní vodorovná linie od rovné části křivky těsně před píkem zkoumadla a od ní se změří výšky píků všech složek.

Pro každou složku se vypočítá odezvový faktor R_x ze vzorce:

v němž značí:

1. F_x - deklarovaný podíl složky C_x v gentamiciniumsulfatu CRL,
2. H_x - výšku píku složky C_x na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Nastříkne se 5 μl zkoušeného roztoku. Nastaví se citlivost zesilovače tak, aby výška píku složky C, byla asi 75 % stupnice zapisovače. Na chromatogramu se vyznačí základní vodorovná linie od rovné části křivky těsně před píkem zkoumadla a od ní se změří výšky píků všech složek. Relativní podíly složek C₁, C_1a, C₂ a C_2a ve zkoušené látce vyjádřené v procentech se vypočítají ze vzorce:

v němž značí:

1. H_x - výšku píku pro složku C_x na chromatogramu zkoušeného roztoku.

Relativní podíly složek jsou v těchto rozmezích: C, 25,0 % až 50,0 %, C_1a 10,0 % až 35,0 %, C₂ a C_2a 25,0 % až 55,0 %.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 15,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Sírany. 32,0 % až 35,0 %, počítáno na bezvodou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody destilované R a amoniakem 26% R se upraví pH roztoku na 1 l. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se začíná barva roztoku měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud nezmizí fialově modrá barva.

1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO₄).

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních nebo očních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,67 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá pyrogenních látek.

Gentianae radix

Hořcový kořen

Synonymum. Radix gentianae

Jsou to usušené úlomky kořenů a oddenků druhu Gentiana lutea L.

Vlastnosti

Droga má charakteristický pach a přetrvávající, intenzivně hořkou chuť.

Droga je tvořena jednoduchými nebo rozvětvenými válcovitými kusy kořenů a oddenků různé délky, zpravidla o průměru 10 mm až 40 mm, v oblasti kořenové hlavy až 80 mm.