Český lékopis 1997

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněli než porovnávací roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,0; měří se roztok S.

Bacitracin F a příbuzné látky. 0,15 g se rozpustí v kyselině sírové 0,05 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí na 10,0 ml kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS. Poměr absorbance (2.2.25) při 290 nm k absorbanci při 252 nm není větší než 0,20.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %. 1,000 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 0,1 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě očních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití zinečnatého komplexu bacitracinu CRL jako referenční látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech při teplotě 8 °C až 15 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka sterilní.

† Bacitracinum zincicum

Zinečnatý komplex bacitracinu

Synonymum. Bacitracinum zincum

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutošedý hygroskopický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,5 ml vody R. Zahřívá se 5 h v utěsněné zkumavce při 135 °C, odpaří se do sucha na vodní lázni a pokračuje se v zahřívání do vymizení pachu chlorovodíku. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R.

   Porovnávací roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok s 5 mg zinečnatého komplexu bacitracinu CRL.

   Další postup zkoušky se provádí za ochrany před světlem.

   Na vrstvu se nanesou odděleně 10mm proužky s 5 μl každého roztoku. V chromatografické komoře se deska umístí tak, aby nepřišla do styku s mobilní fází složenou ze směsi 25 dílů vody R a 75 dílů fenolu R. Vrstva se impregnuje nejméně 12 h parami mobilní fáze a vyvíjí se toutéž mobilní fází po dráze 12 cm. Usuší se při 100 °C až 105 °C a postříká se ninhydrinem RS1. Pak se 5 min zahřívá při 110 °C. Skvrny ve tvaru pruhů na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Asi 5 mg se rozpustí ve 3 ml vody R a přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Protřepe se a přidá se 0,5 ml roztoku síranu měďnatého R (10 g/l); vzniká fialové zbarvení.
2. C. Asi 0,15 g látky vyžíhá, nechá se vychladnout a zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Přidají se 4 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,5; měří se následující roztok: 1,0 g se asi 1 min protřepává s 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se.

Bacitracin F a příbuzné látky. 0,15 g se rozpustí v kyselině sírové 0,05 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí na 10,0 ml kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS. Poměr absorbance (2.2.25) při 290 nm k absorbanci při 252 nm není větší než 0,15.

Obsah zinku. 4,0 % až 6,0 %, počítáno na vysušenou látku. 0,200 g se rozpustí ve směsi 2,5 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml vody R. Přidá se 50 ml vody R, 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a dostatečné množství methenaminu R, aby vzniklo červené zbarvení. Přidají se 2 g methenaminu R a titruje se edetanem disodným 0,01 mol/l VS do vzniku žlutého zbarvení.

1 ml edetanu disodného 0,01 mol/l VS odpovídá 0,654 mg zinku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %. 1,000 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 0,1 kPa.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě přípravků určených k rozprašování do tělních dutin bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě přípravků určených k rozprašování do tělních dutin bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml supernatantní tekutiny získané odstřeďováním suspenze obsahující 11 mg zkoušené látky v 1 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l).

Stanovení účinnosti

50,0 mg se protřepává s 5 ml vody R, přidá se 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Ponechá se 30 min stát. Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá pyrogenních látek.

† Baclofenum

Baklofen

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 70 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 320 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 259 nm, 266 nm a 275 nm. Specifická absorbance maxima při 259 nm je 9,8 až 10,8, při 266 nm je 11,5 až 12,7 a při 275 nm je 8,4 až 9,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže při zkoušce na rozlišení (2.2.25) není poměr absorbancí menší než 1,5.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené ze 3 mg zkoušené látky a 300 mg bromidu draselného R se shoduje se spektrem baklofenu CRL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky nejsou shodná, rozpustí se odděleně 0,1 g zkoušené látky a baklofenu CRL v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 10 ml lihu 96% R, 1 ml kyseliny octové zředěné RS a nechá se 1 h stát. Vzniklá sraženina se odfiltruje, promyje se lihem 96% R, vysuší se ve vakuu, připraví se nové tablety a znovu se zaznamenají spektra.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v mobilní fázi, viz níže, a zředí se stejným rozpouštědlem na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg baklofenu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, methanolu R, chloroformu R a ethylacetatu R (5 + + 5 + 20 + 30 + 40) po dráze 12 cm. Po odpaření rozpouštědel se vrstva postříká ninhydrinem RS3 tak, aby vrstva byla slabě vlhká. Potom se vrstva vysuší v sušárně při 100 °C a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 25 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg baklofenu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí na 100,0 ml mobilní fází.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml zkoušeného roztoku a 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min, která se připraví takto: 1,822 g hexansulfonanu sodného R se rozpustí v 1 l směsi objemových dílů vody R, methanolu R a kyseliny octové ledové R (560 + 440 + 5),
3. - spektrofotometrického detektoru, 266 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky baklofenu a baklofenu nečistoty A je nejméně 2,0. Nastříkne se jednotlivě po 20 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c). Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku baklofenu nečistoty A větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1500 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,37 mg C₁₀H₁₂ClNO₂.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. (RS)-3-(4-chlorfenyl)-4-butanlaktam,

1. B. monoamid kyseliny 3-(4-chlorfenyl) glutarové.

Balsamum peruvianum

Peruánský balzám

Je to balzám získaný z popáleného a poraněného kmene druhu Myroxylon balsamum (L.) HARMS var. pereirae (ROYLE) HARMS.

Obsahuje 45,0 % až 70,0 % esterů, zejména benzylbenzoatu a benzylcinnamatu.

Vlastnosti

Tmavě hnědá viskózní tekutina, v tenké vrstvě průhledná, žlutohnědá; není lepivá, nevysychá ani se niťovitě netáhne.

Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu, nemísitelný s mastnými oleji s výjimkou ricinového oleje.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,20 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. Přidají se 0,2 ml chloridu železitého RS1; vzniká zelené až olivově zelené zbarvení.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 0,5 g zkoušené látky se rozpustí v 10 ml ethylacetatu R.

   Porovnávací roztok. 4 mg thymolu R, 30 mg benzylcinnamatu R a 80 μl benzylbenzoatu R se rozpustí v 5 ml ethylacetatu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethylacetatu R a hexanu R (0,5 + 10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm, skvrny se označí. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou v horní třetině patrny dvě skvrny, z nichž horní odpovídá benzylbenzoatu a spodní benzylcinnamatu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrné skvrny odpovídající polohou a intenzitou zbarvení skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Skvrny na žlutém pozadí odpovídající benzylbenzoatu a benzylcinnamatu jsou zbarveny modře. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je přibližně uprostřed fialovošedá skvrna (thymol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná modrá skvrna (nerolidol) těsně pod skvrnou odpovídající thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Pod skvrnou odpovídající nerolidolu není žádná modrá skvrna zhášející fluorescenci v ultrafialovém světle při 254 nm (kalafuna). V horní a dolní části chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, slabě modře zbarvené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,14 až 1,17.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 230 až 255; stanoví se ze zbytku získaného ve zkoušce Stanovení obsahu.

Umělé balzámy. 0,20 g se protřepe se 6 ml etheru petrolejového R1. Roztok je čirý a bezbarvý, všechny nerozpustné části balzámu ulpívají na stěnách zkumavky.

Mastné oleje. 1 g se protřepává se 3 ml roztoku chloralhydrátu R (1000 g/l). Roztok je čirý tak jako roztok chloralhydrátu R (1000 g/l).

Terpentýn. 4 ml roztoku ze zkoušky Umělé balzámy se odpaří do sucha. Odparek nepáchne po terpentýnu.

Stanovení obsahu

K 2,50 g v dělicí nálevce se přidá 7,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 40 ml etheru prostého peroxidických látek R a protřepává se intenzivně 10 min. Spodní vrstva se oddělí a protřepává se třikrát 15 ml etheru prostého peroxidických látek R. Spojené etherové výtřepky se vysuší 10 g síranu sodného bezvodého R a zfiltrují se. Síran sodný se promyje dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R. Spojené etherové vrstvy se odpaří do sucha. Zbytek (estery) se suší 30 min při 100 °C až 105 °C a pak se zváží.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Balsamum tolutanum

Toluánský balzám

Vlastnosti

Polotuhá hnědožlutá až červenohnědá hmota, charakteristického pachu po vanilinu. Delším skladováním se mění v tvrdou hmotu, roztíratelnou na žlutý až hnědavě žlutý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v etheru petrolejovém.

Měkne při teplotě asi 30 °C.

Taje při teplotě asi 60 °C.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se smíchá se 2 ml manganistanu draselného RS a vaří se 1 min; vznikne charakteristický pach po benzaldehydu.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml chloroformu R, protřepává se 10 min a pak se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 4 mg thymolu R, 30 mg benzylcinnamatu R a 80 μl benzylbenzoatu R se rozpustí v 5 ml ethylacetatu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethylacetatu R a hexanu R (0,5 + 10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm; skvrny na chromatogramech se označí. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám benzylbenzoatu a benzylcinnamatu na chromatogramu porovnávacího roztoku; skvrna odpovídající benzylbenzoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku je menší a méně intenzivní než skvrna benzylbenzoatu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96 % R a suší se 5 min až 120 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám benzylbenzoatu a benzylcinnamatu na chromatogramu porovnávacího roztoku; skvrna odpovídající benzylbenzoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku je menší a méně intenzivní než skvrna odpovídající benzylcinnamatu. V poloze odpovídající skvrně thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku nebo těsně pod ní není patrna žádná intenzivní skvrna. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrny další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Podíl nerozpustný v lihu. Nejvýše 5,0 %. 2,00 g práškované drogy (355) se v předem zvážené extrakční patroně extrahuje lihem R 90% (V/V) v Soxhletově přístroji tak dlouho, až 1 ml odtékajícího extraktu nezanechá po odpaření važitelný zbytek. Pak se extrakční patrona se zbytkem drogy suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 0,10 g.

Číslo kyselosti. 100 až 160. 0,500 g práškované drogy (355) se rozpustí v 50 ml lihu 96% R zneutralizovaného po přidání fenolftaleinu RS, přidá se 20,0 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l VS a po 5 min stání 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška. Číslo kyselosti se vypočítá podle vzorce uvedeného ve zkoušce Číslo kyselosti (2.5.1).

Číslo zmýdelnění. 170 až 230. 0,200 g práškované drogy (355) se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R zneutralizovaného po přidání fenolftaleinu RS. Přidá se 5,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se přidá 20 ml lihu 96% R, 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška. Číslo zmýdelnění se vypočítá podle vzorce uvedeného ve zkoušce Číslo zmýdelnění (2.5.6).

Kalafuna. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml etheru petrolejového R a zahřívá se 5 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Filtrát je bezbarvý nebo téměř bezbarvý. Přidá se 5 ml roztoku octanu měďnatého R (1 g/l) a protřepává se intenzivně 3 min. Horní vrstva není zbarvena modře ani zeleně.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %. 2,000 g práškované drogy (355) se suší 4 h ve vakuu.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %.

Stanovení obsahu

1,500 g se smíchá s 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Líh se odpaří, zbytek se smíchá s 50 ml vody R a zahřeje se k varu; po ochlazení se přidá 80 ml vody R, 50 ml roztoku síranu horečnatého R (30 g/l) a po 10 min stání se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí čtyřikrát 5 ml vody R. Spojené filtráty a promývací tekutiny se okyselí kyselinou chlorovodíkovou R a protřepávají se čtyřikrát 40 ml etheru R. Spodní vrstva se odstraní. Pak se protřepává dvakrát 20 ml a třikrát 10 ml roztoku hydrogenuhličitanu sodného R (50 g/l). Horní vrstva se odstraní. Spojené spodní vrstvy se okyselí kyselinou chlorovodíkovou R a protřepávají se 30 ml, dvakrát 20 ml a 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Filtrát se odpaří v proudu vzduchu opatrně do sucha. Zbytek se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml lihu 96% R neutralizovaného po přidání červeně fenolové RS, po ochlazení se přidá 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,82 mg balzámových kyselin, počítáno jako kyselina skořicová (C₉H₈O₂).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

§ Barbitalum

Barbital

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě, v lihu 96% a v etheru. S hydroxidy, s alkalickými uhličitany a s amoniakem tvoří ve vodě rozpustné sloučeniny.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Stanoví se teplota tání (2.2.14). Smíchají se stejné díly zkoušené látky a barbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Stanovené teploty tání, které jsou asi 190 °C, se od sebe liší nejvýše o 2 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem barbitalu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 75 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

   Porovnávací roztok. 75 mg barbitalu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. Vyhovuje zkoušce na barbituráty nesubstituované na dusíku (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 6 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,0 g se přidá 50 ml vody R, směs se 2 min vaří a po ochlazení se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je oranžově žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R. Po vysušení na vzduchu se vrstva potříká hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96% prostým aldehydů R (1 : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku hodnocené v ultrafialovém světle při 254 nm a po postřiku detekčním činidlem, kromě hlavní skvrny, nejsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

85,0 mg se rozpustí v 5 ml pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS a 10 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do čistě modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 9,21 mg C₈H₁₂N₂O₃.

Uchovávání

Psychotropní látka.

Barii sulfas

Síran barnatý

Synonymum. Barium sulfuricum

Vlastnosti

Jemný bílý těžký prášek bez hrubších částic. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v organických rozpouštědlech, velmi těžce rozpustný v kyselinách a v roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,2 g se 5 min vaří s 5 ml roztoku uhličitanu sodného R (500 g/l), přidá se 10 ml vody R a směs se zfiltruje. Část filtrátu se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; tento roztok vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).
2. B. Zbytek ze zkoušky A se třikrát promyje malým množstvím vody R, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,3 ml kyseliny sírové zředěné RS; vznikne bílá sraženina nerozpustná v hydroxidu sodném zředěném RS.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 20,0 g se přidá 40 ml vody R a 60 ml kyseliny octové zředěné RS. Směs se 5 min vaří, zfiltruje se a ochlazený filtrát se zředí vodou R na 100 ml.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se 5 min zahřívá na vodní lázni s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Látky rozpustné v kyselém prostředí. Nejvýše 0,3 %; 25 ml roztoku S se odpaří na vodní lázni a suší se při 100 °C až 105 °C do konstantní hmotnosti. Zbytek váží nejvýše 15 mg (0,3 %).

Oxidovatelné sirné sloučeniny. 1,0 g se 30 s třepe s 5 ml vody R, zfiltruje se a k filtrátu se přidá 0,1 ml škrobu RS. V této směsi se rozpustí 0,1 g jodidu draselného R a přidá se 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodičnanu draselného R (3,6 mg/l), 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a dobře se protřepe; zbarvení roztoku je intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem bez přidání roztoku jodičnanu draselného R (3,6 mg/l).

Rozpustné soli barnaté. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS; opalescence roztoku do 1 h není intenzivnější než opalescence směsi 10 ml roztoku S a 1 ml vody R.

Fosforečnany. Nejvýše 50 μg/g; k 1,0 g se přidá směs 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 7 ml vody R. Směs se 5 min zahřívá na vodní lázni, zfiltruje se, filtrát se zředí vodou R na 10 ml a přidá se 5 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R; do 5 min zkoušený roztok není intenzivněji žlutě zbarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku fosforečnanů (5 μg PO₄/ml).

Arsen (2.4.2). 0,5 g se v dlouhohrdlé spalovací baňce smíchá s 2 ml kyseliny dusičné R a 30 ml vody R. Po nasazení malé nálevky se šikmo postavená baňka 2 h zahřívá na vodní lázni. Po ochlazení se obsah baňky doplní vodou R na výchozí objem a zfiltruje se. Zbytek se promyje dekantací třikrát 5 ml vody R, filtrát a promývací voda se spojí, přidá se 1 ml kyseliny sírové R, směs se odpaří na vodní lázni do sucha a zahřívá se tak dlouho, dokud unikají bílé páry. Zbytek se rozpustí v 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a přidá se 10 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta žíháním. Nejvýše 2,0 %; žíhá se 1,00 g při 600 °C.

Sedimentace. 5,0 g se převede do odměrného válce na 50 ml se zabroušenou zátkou a se stupnicí, jejíž délka je 14 cm. Přidá se voda R na objem 50 ml, směs se 5 min třepe a potom se nechá stát 15 min; sedimentovaný síran barnatý neklesne pod značku 15 ml.

† Beclometasoni dipropionas

Beklomethasondipropionat

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 210 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem beklomethasondipropionatu CRL. Jestliže se spektra látek v pevném stavu liší, zaznamenají se spektra roztoků obou látek v chloroformu R (50 g/l).
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku připraveného v odstavci Zkoušený roztok (a) se převedou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou zábrusovou nebo polytetrafluoroethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře, zahřívá se 3 h ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem a ochladí se.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg beklomethasondipropionatu CRL se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zkumavky se zabroušenou skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 3 h při 45 °C za ochrany před světlem a ochladí se.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou patrny nejvýše dvě zřetelně oddělené skvrny, které se polohou a velikostí shodují se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou patrny nejvýše dvě zřetelně oddělené skvrny, které polohou a barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí se shodují se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shodují s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu R_F zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. C. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červenohnědé zbarvení. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane čirý roztok.
2. D. S 25 mg se provede spalování organických látek v kyslíku (2.5.10) za použití směsi 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 20 ml vody R k absorpci vzniklých látek. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +88° až +94°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním dioxanem R na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml a měří se absorbance v maximu při 238 nm; specifická absorbance v maximu je 284 až 302, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg beklomethason-17-propionatu CRL a 2 mg beklomethason-21-propionatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: 600 ml acetonitrilu R se smíchá s 350 ml vody R, po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml a znovu se promíchá,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, jehož citlivost byla nastavena tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla 70 % až 90 % stupnice.

Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a).

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: beklomethason 17-propionatu asi 6,2 min, beklomethason 21-propionatu asi 6,7 min, beklomethasondipropionatu 13 min až 14 min.