Český lékopis 1997

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: ketokonazolu asi 8 min a astemizolu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ketokonazolu a astemizolu není menší než 1,5. V případě potřeby se upraví konečná koncentrace acetonitrilu nebo procentuální obsah tetrabutylammoniumhydrogensulfatu v mobilní fázi, nebo se upraví časový program lineární gradientové eluce.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako kontrolní roztok, 10 pl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacícho roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla (kontrolní roztok) a k píkům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,93 mg C₂₈H₃₁FN₄O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1-[(4-fluorfenyl)methyl]-N-(4-piperidyl)- 1H-benzimidazol-2-amin,

1. B. 1-[(2-fluorfenyl)methyl]-N-{1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}-1H-benzimidazol-2-amin,

1. C. N-{1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}-1-(fenylmethyl)-1H-benzimidazol-2-amin,

1. D. 1-[(3-fluorfenyl)methyl]-N-{1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl} -1H-benzimidazol-2-amin,

1. E. N-oxid cis-1-[(4-fluorfenyl)methyl]-N-{1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}-1H-benzimidazol-2-aminu,

1. F. N-oxidtrans-1-[(4-fluorfenyl)methyl]-N-{1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}-1H-benzimidazol-2-aminu,

1. G. N-{1-[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}-1-{[4-(1-methylethoxy)fenyl]methyl}-1H-benzimidazol-2-amin,

1. H. 2-(4-methoxyfenyl)ethyl-4-{[1-(4-nuorfenyl)methyl]-1H-benzimidazol-2-yl]amino}-1-piperidinkarboxylat.

† Atenololum

Atenolol

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu, těžce rozpustný v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 152 C až 155 C.
2. B. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 275 nm a při 282 nm. Poměr absorbance při 275 nm k absorbanci při 282 nm je 1,15 až 1,20.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem atenololu CRL.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok. 10 mg atenololu CRL se rozpustí v 1 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 32% R a methanolu R (1 + 99) po dráze 15 cm. Potom se vrstva vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světlem při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 6 porovnávacího barevného roztoku nejvhodnější barvy (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). +0,10 až -0,10; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí ve 20 ml mobilní fáze a zředí se jí na 25,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 50,0 mg se rozpustí v 0,1 ml dimethylsulfoxidu R, je-li třeba, mírně se zahřeje ponořením nádobky na několik sekund do vodní lázně a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 50,0 mg atenololu pro způsobilost systému CRL se rozpustí v 0,1 ml dimethylsufoxidu R, je-li třeba, mírně se zahřeje ponořením nádobky na několik sekund do vodní lázně a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min připravené následovně: 1,0 g oktansulfonanu sodného R a 0,4 g tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R se rozpustí v 1 litru směsi objemových dílů tetrahydrofuranu R, methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,4 g/l) (20 + 180 + 800); hodnota pH se upraví kyselinou fosforečnou R na 3,0,
3. - spektrofotometrického detektoru, 226 nm.

Kolona se ustaluje 30 min promýváním mobilní fází s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a) a citlivost systému se upraví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Výsledný záznam odpovídá vzorovému chromatogramu atenololu pro způsobilost systému CRL, na kterém pík bis-etheru předchází a je oddělen od píku terciárního aminu, který se objeví jako zdvojený pík. Jestliže je to potřeba, upraví se složení mobilní fáze. Zvýšením koncentrace oktansulfonanu sodného se zvyšuje retenční čas terciárního aminu.

Nastříkne se odděleně po 10 μl zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 4násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Pokud je ve zkoušené látce nalezený obsah bisetheru vyšší než 0,15 %, její vhodnost se ověří opakováním chromatografie s 10 μl zkoušeného roztoku (a).

Chloridy (2.4.4). 50 mg se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 15 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %), bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 26,63 mg C₁₄H₂₂N₂O₃.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2-(4-hydroxyfenyl)acetamid,
2. B. 2-[4-(2,3-dihydroxypropoxy)fenyl] acetamid,
3. C. 2-[4-(2,3-epoxypropoxy)fenyl]acetamid,
4. D. 2-[4-(2-hydroxy-3-chlorpropoxy)fenyl]acetamid,
5. E. 4,4´-(2-hydroxypropan-1,3-diyldioxy)bis(fenylacetamid),
6. F. 4,4´-[N-isopropyl-3,3´-iminobis(2-hydroxypropoxy)]bis(fenylacetamid),
7. G. kyselina 2-[4-(2-hydroxy-3-isopropylaminopropoxy)fenyl]octová,
8. H. 2-[4-(2-hydroxy-3-isopropylaminopropoxy)fenyl]acetonitril.

†† Atropini sulfas

Atropiniumsulfat

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 190 °C, za rozkladu. Stanoví se s látkou sušenou 15 min při 135 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety atropiniumsulfatu CRL.
3. C. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 5 ml trinitrofenolu RS. Sraženina promytá vodou R a sušená při 100 °C až 105 °C po dobu 2 h taje (2.2.14) při 174 °C až 179 °C.
4. D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné dýmové R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí ve 2 ml acetonu R, přidá se 0,1 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vznikne fialové zbarvení.
5. E. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).
6. F. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,6 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 30 ml.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,50° až +0,05°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěný vodou R na 25,0 ml ve 2dm trubici.

Cizí alkaloidy a rozkladné produkty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, vody R a amoniaku 26% R (90 + 7 + 3) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C a po ochlazení se vrstva stříká jodobismutitanem draselným zředěným RS do vzniku skvrn. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Apoatropin. 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 245 nm. Specifická absorbance v maximu není větší než 4,0, počítáno na bezvodou látku (asi 0,5 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 2,0 % až 4,0 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a po ochlazení se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 67,68 mg C₃₄H₄₈N₂O₁₀S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Aurantii dulce pericarpium

Sladké oplodí pomeranče

Synonymum. Pericarpium aurantii dulce

Je to usušené oplodí zralých plodů druhu Citrus aurantium L. subsp. aurantium.

Obsahuje nejméně 10 ml silice v kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga aromatického pachu, nahořklé chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Kusy oválné, na koncích zašpičatělé, 5 cm až 8 cm dlouhé, 3 cm až 5 cm široké a asi 1,5 mm silné, rozmanitě zprohýbané. Svrchní strana žlutohnědá až červenohnědá, hrubě dolíčkovaná; vnitřní strana nažloutlá, hladká.7
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je načervenale žlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s buňkami mnohohrannými, ztlustlými, krytými silnou kutikulou, zřídka anomocytické průduchy (2.8.3); úlomky hvězdicovitého parenchymu z vnitřní části oplodí; zřídka šroubovitě nebo síťovitě ztlustlé cévy, provázené komůrkovými vlákny; siličné nádržky o průměru až 1000 μm, nebo jejich části; krystaly šťavelanu vápenatého a nepravidelné sférity.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C.

   Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny chlorogenové R, 1,0 mg kyseliny kávové R, 2,5 mg rutinu R a 2,5 mg hyperosidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 30 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku, nad ní je intenzivní červená skvrna (eriocitrin) a nad ní nazelenalá skvrna (hesperidin). V poloze vymezené skvrnami kyseliny chlorogenové a hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku je intenzivní tmavomodrá skvrna. V blízkosti čela chromatogramu jsou čtyři intenzivní světle modré skvrny, z nichž horní odpovídá přibližně polohou skvrně kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další nažloutlé, nazelenalé nebo namodralé skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 % a nejvýše 10 % částí oplodí silnějších než 2 mm.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 11,0 %. 2,000 g práškované drogy (710) se suší 2 h v sušárně při 100 C až 105 C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g čerstvě upráškované drogy (710) se destiluje 90 min rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce se 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,5 ml xylenu R.

Uchovávání

Ve dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem.

† Azathioprinum

Azathioprin

Vlastnosti

Slabě žlutý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Je dobře rozpustný ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a mírně rozpustný ve zředěných roztocích minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,150 g se rozpustí ve 30 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 500,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 1000,0 ml. Tento roztok měřený v rozmezí 230 nm až 350 nm (2.2.25) vykazuje absorpční maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximu je 600 až 660.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem azathioprinu CRL.
3. C. K asi 20 mg se přidá 100 ml vody R, směs se zahřeje a zfiltruje. K 5 ml filtrátu se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, asi 10 mg zinku práškového R a nechá se 5 min stát; vznikne žluté zbarvení roztoku. Směs se zfiltruje, ochladí se v ledové lázni, přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS, 0,1 g kyseliny amidosírové R a třepe se, dokud se neodstraní bublinky. Potom se přidá 1 ml 2-naftolu RS; vznikne světle růžová sraženina.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,5 g se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, směs se 15 min třepe a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Chlormethylnitroimidazol a merkaptopurin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii F₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v amoniaku zředěném RS1 a zředí se jím na 10 ml. Připraví se těsně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 10 mg chlormethylnitroimidazolu CRL se rozpustí v amoniaku zředěném RS1 a zředí se jím na 50 ml. Připraví se těsně před použitím.

Porovnávací roztok (b). 10 mg merkaptopurinu R se rozpustí v amoniaku zředěném RS1 a zředí se jím na 50 ml. Připraví se těsně před použitím.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se 1-butanolem R nasyceným amoniakem zředěným RS1 po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 50 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádné skvrny odpovídající skvrnám chlormethylnitroimidazolu a merkaptopurinu nejsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 0,50 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 25 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 27,73 mg C₉H₇N₇O₂S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Bacampicillini hydrochioridum

Bakampiciliniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek nebo granulát. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bakampiciliniumchloridu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 10 mg zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL, 10 mg talampiciliniumchloridu CRL a 10 mg pivampicilinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu sodného R (272 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na 5,0, vody R a lihu 96% (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min při 60 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny tři oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a 15 mm v průměru, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavožluté zbarvení.
2. D. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se. Po několika minutách se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vzniká bílá sraženina, která se rozpustí po přidání 0,5 ml amoniaku 26% RS.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,200 g se rozpustí ve 20 ml vody R; roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). 0,500 g se rozpustí v 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 430 nm není větší než 0,10.

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +175° až +195°, počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědla. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití N,N-diethylanilinu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg N,N-diethylanilinu R se rozpustí ve 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. Ve zkumavce s kulatým dnem a se zabroušenou zátkou se rozpustí 0,500 g zkoušené látky ve 30,0 ml vody R. Přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Roztok se zahřeje na 26 °C až 28 °C. Přidá se 1,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a míchá se do úplného rozpuštění. Přidají se 2,0 ml trimethylpentanu R. Třepe se 2 min a nechají se oddělit vrstvy. Použije se horní vrstva.

Porovnávací roztok. 50,0 mg dimethylanilinu R se rozpustí ve 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml a dále se 1,0 ml roztoku zředí 30,0 ml vody R. Přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a 1,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Přidají se 2,0 ml trimethylpentanu R. Třepe se 2 min a nechají se oddělit vrstvy. Použije se horní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kapilární kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,32 mm pokryté na vnitřní stěně 5 % polydifenyldimethylsiloxanu R (tloušťka filmu 0,52 μm),
2. - helia pro chromatografií R jako nosného plynu, rozdělovači poměr 1 : 20, vstupní tlak 50 kPa, při průtokové rychlosti 20 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - vstřikovací trubičky asi 1 cm dlouhé naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 10% roztokem polydimethylsiloxanu R.

Teplota kolony se po 5 min udržuje na 150 °C, poté se zvyšuje rychlostí 20 °C/min na 275 °C, při níž se udržuje 3 min. Teplota detektoru je 300 °C, teplota nástřikového prostoru 220 °C. Retenční časy jsou: dimethylanilinu asi 3,6 min, diethylanilinu asi 5,0 min.

Nastříkne se šestkrát po 1 μl porovnávacího roztoku. Relativní směrodatná odchylka poměru plochy píků dimethylanilinu a vnitřního standardu není vyšší než 2 %.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím dimethylanilinu a nejblíže položeným píkem rozkladného produktu bakampicilinu není alespoň 1,5.

Vypočítá se obsah dimethylanilinu ve zkoušené látce.

Jiná organická rozpouštědla. Celkový obsah je nejvýše 50,0 ml/kg a nejvýše 20,0 ml/kg butylacetatu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití propylacetatu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml propylacetatu R se zředí vodou R na 100 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se dále zředí vodou R na 500,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,200 g zkoušené látky se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml ethylacetatu R se zředí roztokem vnitřního standardu na 100,0 ml. 1,0 ml butylacetatu R se zředí roztokem vnitřního standardu na 200,0 ml. Smíchá se 10,0 ml roztoku ethylacetatu a 2,0 ml roztoku butylacetatu a zředí se roztokem vnitřního standardu na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kapilární kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,32 mm pokryté na vnitřní stěně 5 % polydifenylmethylsiloxanu R (tloušťka vrstvy 0,52 μm),
2. - helia pro chromatografií R jako nosného plynu, rozdělovači poměr 1 : 25, vstupní tlak 35 kPa, při průtokové rychlosti 20 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - vstřikovací trubičky asi 1 cm dlouhé naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 10% roztokem polydimethylsiloxanu R.

Teplota kolony se po 4 min udržuje na 40 °C, pak se zvyšuje rychlostí 10 °C/min na 100 °C, při níž se udržuje 1 min. Teplota detektoru je 300 °C a teplota nástřikového prostoru 200 °C. Retenční časy jsou: ethylacetatu asi 4,2 min, propylacetatu asi 6,5 min, butylacetatu asi 9,1 min.

Nastříkne se šestkrát po 1 μl porovnávacího roztoku. Relativní směrodatné odchylky poměrů ploch píků ethylacetatu ku vnitřnímu standardu a butylacetatu ku vnitřnímu standardu nejsou vyšší než 2 %.

Nastříkne se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Vypočítá se obsah butylacetatu ve zkoušené látce.

Vypočítá se obsah jiných rozpouštědel, vztažený na ethylacetat, ve zkoušené látce.

Rozkladné produkty. Nejvýše 3,0 %. 0,175 g se rozpustí v 25 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) s použitím srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody.

Obsah rozkladných produktů (D) vyjádřený jako C₂₁H₂₈ClN₃O₇S se v procentech vypočítá ze vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku zkoušené látky v gramech,
2. n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,8 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,5 %. Stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 65,0 mg se přidá 10,0 ml vody R a 0,2 ml acetanhydridu R a 3 min se míchá. Přidá se 10,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 20 min stát. Poté se přidá 10,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) s použitím srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. Nebere se v úvahu žádná předběžná inflexe na titrační křivce.

Obsah C₂₁H₂₈ClN₃O₇S se v procentech vypočítá ze vzorce:

v němž značí:

1. m₁ - navážku zkoušené látky v gramech,
2. n₁ - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech,
3. D - obsah rozkladných produktů v procentech, viz Zkoušky na čistotu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C.

Separandum.

† Bacitracinum

Bacitracin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,5 ml vody R. Zahřívá se 5 h v utěsněné zkumavce při 135 °C, odpaří se do sucha na vodní lázni a pokračuje se v zahřívání do vymizení pachu chlorovodíku. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R.

   Porovnávací roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok s 5 mg zinečnatého komplexu bacitracinu CRL.

   Další postup zkoušky se provádí za ochrany před světlem.

   Na vrstvu se nanesou odděleně 10mm proužky s 5 μl každého roztoku. V chromatografické komoře se deska umístí tak, aby nepřišla do styku s mobilní fází skládající se ze směsi 25 dílů vody R a 75 dílů fenolu R. Vrstva se impregnuje parami mobilní fáze nejméně 12 h a vyvíjí se toutéž mobilní fází po dráze 12 cm. Usuší se při 100 °C až 105 °C a postříká se ninhydrinem RS1. Pak se 5 min zahřívá při 110 °C. Skvrny ve tvaru pruhů na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Asi 5 mg se rozpustí ve 3 ml vody R a přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Protřepe se a přidá se 0,5 ml roztoku síranu měďnatého R (10 g/l); vzniká fialové zbarvení.
2. C. 0,2 g se žíhá. Zůstane nepatrný zbytek, který není za vysoké teploty žlutý. Nechá se vychladnout a rozpustí se v 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Přidá se 5 ml vody R a 0,2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; nevznikne bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.