Český lékopis 1997

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydrogenuhličitanem sodným RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 272 nm. Specifická absorbance v maximu je 260 až 300, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese v proudu dusíku odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, acetonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 20 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm, pak se vystaví působení jodových par v těsnící nádobě, dokud se neobjeví skvrny. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře zátkou a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře zátkou a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %; stanoví s 0,300 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,15 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 mg sodné soli cefuroximu CRL se rozpustí v 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a směsi obsahující roztok hydrogenfosforečnanu sodného R (2,77 g/l) a roztok kyseliny citronové R (1,86 g/l) (10 + 90); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 270 nm,
4. - injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost tak, aby výška píků odpovídala nejméně polovině rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefazolinu a cefuroximu je nejméně 2,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefazolinu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě.

Obsah sodné soli cefazolinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. kyselina (6R,7R)-7-amino-3-[(5-methyl-1,3,4-thiadiazol-2-yl)thiomethyl]-8-oxo-5-thia-1-azabi-cyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

1. B. kyselina(6R,7R)-3-[(5-methyl-1,3,4-thiadiazol-2-yl)thiomethyl]-8-oxo-7-pivaloylamino-5-thia-1--azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

1. C. lakton kyseliny (6R,7R)-3-hydroxymethyl-8-oxo-7-[2-(1H-tetrazol-1-yl)acetamido]-5-thia-1-aza-bicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylové,

1. D. kyselina(6R,7R)-3-acetoxymethyl-8-oxo-7-[2-(1H-tetrazol-1-yl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

1. E. 5-methyl-1,3,4-thiadiazol-2-thiol,

1. F. kyselina 2-(1H-tetrazol-1-yl)octová,

1. G. kyselina (6R,7R)-3-methyl-8-oxo-7-[2-(1H-tetrazol-1-yl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová.

† Cefotaximum natricum

Sodná sůl cefotaximu

Výroba

Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,5 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v methanolu, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli cefotaximu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 20 mg zkoušené látky se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefotaximu CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefotaximu CRL a 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl ze všech roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo dříve upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 6,2 (15 + 85), po dráze 15 cm. Vrstva se nechá uschnout a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS a obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká hnědé zbarvení.
2. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R. Roztok hodnocený ihned je čirý. Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 430 nm není větší než 0,20.

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +58° až +64°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený takto: 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Specifická absorbance v maximu při 235 nm je 360 až 390, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve stati Stanovení obsahu.

Nastřikuje se zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající osminásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného (1 mol/l) RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného (1 mol/l) RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře zátkou a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii silanizovanou R, napojenou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se zahřívá v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.24). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,05 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografii (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefotaximu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). K 4,0 ml zkoušeného roztoku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Roztok se 2 h zahřívá na 40 °C, přidá se 5,0 ml tlumivého roztoku o pH 6,6 a 1,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, kterou je směs připravená takto: 3,5 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 11,6 g hydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí v 1000 ml vody R (pH 7,0) a přidá se 180 ml methanolu R,
3. - spektrofotometrického detektoru, 235 nm,
4. - pevné injektorové smyčky, 10 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (a) a porovnávací roztok (c). Nastaví se citlivost tak, aby se získaly hlavní píky porovnávacího roztoku (c) o výšce nejméně poloviny celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je cefotaxim eluován jako druhý z hlavních píků a rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,5. V případě potřeby se použije jiná stacionární fáze nebo se upraví obsah methanolu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie píku cefotaximu je menší než 2,0. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefotaximu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok se vstřikují střídavě.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Jestliže je látka sterilní, obal je sterilní vzduchotěsný a zabezpečený.

Separandum.

Označování

V označení se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prosta bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. kyselina (6R,7R)-7-[(Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-methoxyiminoacetamido]-3-methyl-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (deacetoxycefotaxim),

1. B. kyselina(6R,7R)-7-[(Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-methoxyimmoacetamido]-3-hydroxymethyl- 8--oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová(deacetylcefotaxim),

1. C. kyselina (6R,7R)-3-acetyloxymethyl-7- {(Z)-2-[2-(formylamino)thiazol-4-yl]-2-methoxyimino-acetamido}-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová(N-formylcefotaxim),

1. D. kyselina (6R,7R)-3-acetyloxymethyl-7-[(E)-2-(2-aimnothiazol-4-yl)-2-methoxyiminoacetamido]8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová(E-cefotaxim),

1. E. (Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-N-[5aR,GR)-1,4,6,7-tetrahydro-1,7-dioxo-3H,5aH-azeto[2,1-b]-furo[3,4-d][1,3]thiazin-6-yl-2(methoxyimino)acetamid (deacetylcefotaximlakton).

† Cefoxitinum natricum

Sodná sůl cefoxitinu

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek, velmi hygroskopický. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli cefoxitinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL a 20 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na 6,2 kyselinou octovou RS, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je světlehnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.
2. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 7,0; měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +206° až +214°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v methanolu R a zředěním methanolem R na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydrogenuhličitanem sodným RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 236 nm a široké absorpční maximum při 262 nm; specifická absorbance v širokém maximu je 190 až 210, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, acetonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 20 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,13 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20,0 mg kyseliny (2-(2-thienyl)octové) R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (b).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, která je směsí objemových dílů kyseliny octové R, acetonitrilu R a vody R (1 + 19 + 81),
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. - injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píků odpovídala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefoxitinu je nejméně 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě.

Obsah sodné soli cefoxitinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. bis(dicyklohexylamoniová) sůl kyseliny 3-karbamoyloxymethyl-7-(5-karbamoyl-5-tosyl-amino-pentanamido)-7-methoxy-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylové,
2. B. kyselina(6R,7S)-7-methoxy-3-methoxykarbonylaminomethylkarbamoyloxymethyl-8-oxo-7-[2- (2--thienyl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,
3. C. kyselina(6R,7S)-3-karbamoyloxymethyl-7-methoxy-8-oxo-7-[2-(2-thienyl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-3-en-2-karboxylová,
4. D. kyselina 2-(2-thienyl)octová.

† Cefradinum

Cefradin

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v etheru a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefradinu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně 30 mg zkoušené látky a 30 mg referenční látky v 10 ml methanolu R, odpaří se do sucha při 40 °C při tlaku menším než 2 kPa a se získanými zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (a). 20 mg cefradinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (b). 20 mg cefradinu CRL a 20 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož hodnota pH byla upravena na 6,2 kyselinou octovou ledovou R, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se svou polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je světle žlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí v uhličitanu sodném RS a zředí se jím na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Roztok S se nechá stát 5 min. Absorbance roztoku S měřená při 450 nm (2.2.25) není vyšší než 0,20.

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 6,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +80° až +90°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v tlumivém roztoku octanovém o pH 4,6 a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Absorbance měřená při 330 nm není vyšší než 0,05. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 262 nm. Specifická absorbance v maximu je 215 až 240, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Vrstva se impregnuje vyvíjením směsí objemových dílů tetradekanu R a hexanu R (5 + 95). Po odpaření se ve stejném směru provede chromatografie.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí na 100 ml kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS.

Porovnávací roztok (b). 25 mg kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok b'). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg cyklohexa-1,4-dienylglycinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok c'). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,25 g zkoušené látky se rozpustí ve směsi 1 ml porovnávacího roztoku b' a 1 ml porovnávacího roztoku c' a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (72 g/l) a roztoku kyseliny citrónové R (21 g/l) (3 + 80 + 120) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší zahříváním při 90 °C po dobu 3 min. Horká vrstva se postříká roztokem ninhydrinu R (1 g/l) v mobilní fázi. Vrstva se 15 min zahřívá při 90 °C a nechá se ochladit. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: žádná skvrna odpovídající kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); žádná skvrna odpovídající cyklohexa-1,4-dienylglycinu (její poloha se určí porovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (d)) není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové a cyklohexa-1,4-dienylglycinu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrny tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Cefalexin. Nejvýše 5,0 %, počítáno na bezvodou látku. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok a porovnávací roztok (b).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg cefradinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg cefradinu CRL a 10,0 mg cefalexinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm nebo 10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové zředěné RS, roztoku octanu sodného R (36,2 g/l), methanolu R a vody R (1 + 17 + 200 + 782), s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. - injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídala nejméně polovině rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefalexinu a cefradinu je nejméně 4. Podle potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se vstříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefradinu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují odděleně.

Obsah cefradinu a cefalexinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

† Ceftriaxonum natricum

Sodná sůl ceftriaxonu

Vlastnosti

Téměř bílý nebo nažloutlý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v methanolu a velmi těžce rozpustná v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli ceftriaxonu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli ceftriaxonu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli ceftriaxonu CRL a 20 mg cefradinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí methylacetatu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož hodnota pH byla upravena kyselinou octovou R na 6,2, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je zelenožlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká žluté zbarvení.
2. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,40 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅ nebo HŽ₅ (2.2.2).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -155° až -170°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve stati Stanovení obsahu.

Nastřikuje se zkoušený roztok a porovnávací roztok (c). Chromatogram se nechá vyvíjet po dobu odpovídající nejméně dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (4,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 10 % plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 11,0 %, stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,20 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu