Český lékopis 1997

Rozpustnost v lihu (2.8.10). 1,0 ml zkoušené látky je dobře rozpustný ve 2,0 ml nebo větším objemu lihu R 70% (V/V).

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,2 g zkoušené látky se rozpustí v 10 g hexanu R.

Porovnávací roztok. 1 mg β-karyofylenu R, 80 mg eugenolu R a 4 mg acetyleugenolu R se rozpustí v 10 g hexanu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 60 m, vnitřního průměru 0,25 mm a stěnou pokrytou vázanou fází makrogolu 20 000 R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - dělicího poměru 1/100,

Teplota kolony se udržuje po dobu 8 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 3 °C/min až na 180 °C, při níž se udržuje 5 min, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 270 °C.

Vstříkne se asi 1,0 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno pro pík β-karyofylenu při 110 °C, a je-li rozlišení píků eugenolu a acetyleugenolu nejméně 1,5. Vstříkne se asi 1,0 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky přítomné ve zkoušeném roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu).

Obsah každé ze tří látek v procentech se stanoví metodou absolutní kalibrace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí: β-karyofylen 5,0 % až 14,0 %, eugenol 75,0 % až 88,0 %, acetyleugenol 4,0 % až 15,0 %.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem.

Vzor chromatogramu je uveden pro informaci a jako návod při aplikaci analytické metody. Netvoří součást požadavků článku.

Caryophylli flos

Hřebíčkovcový květ

Je to celé poupě druhu Syzygium aromaticum (L.) MERR. et L.M.PERRY (Eugenia caryophyllus (C.SPRENG.) BULL. et HARR.) sušené tak dlouho, dokud nezíská červenohnědou barvu. Obsahuje nejméně 150 ml silice v 1 kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga má charakteristický aromatický pach.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Poupě je červenohnědé a skládá se z čtyřhranné stopkaté části, hypanthia, dlouhé 10 mm až 12 mm, o průměru 2 mm až 3 mm, zakončené čtyřmi odstávajícími kališními ušty, které obklopují kulovitou hlavičku o průměru 4 mm až 6 mm. Dvoupouzdrý semeník, který obsahuje četná vajíčka, je uložen v horní části hypanthia. Hlavička je kulovitá nebo kupolovitá, je tvořena čtyřmi překrývajícími se lístky korunními, které uzavírají četné dovnitř skloněné tyčinky a krátkou vzpřímenou čnělku, na bázi s terčovitým nektariem.

   Stiskne-li se hypanthium mezi nehty, uvolňuje se silice.

1. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je tmavě hnědý, chuť i pach jsou stejné jako u nerozdrobněné drogy. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky hypanthia s pokožkou a pod ní ležícími vrstvami parenchymu s velkými siličnými nádržkami; krátká vlákna, vyskytující se buď jednotlivě, nebo v malých skupinách, se ztlustlými zdřevnatělými, řídce tečkovanými stěnami; mohutný parenchym s drúzami šťavelanu vápenatého; četná trojhranná pylová zrna o průměru asi 15 μm, se třemi klíčními póry v rozích. Škrobová zrna chybí.
2. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 0,1 g práškované drogy (500) se protřepává 15 min se 2 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se, filtrát se odpaří opatrně na vodní lázni do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml toluenu R.

   Porovnávací roztok. 20 μl eugenolu R se rozpustí ve 2 ml toluenu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 10 μl porovnávacího roztoku a 20 μl zkoušeného roztoku. Vyvíjí se v nenasycené komoře toluenem R po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min volně na vzduchu a vyvíjí se ještě jednou za stejných podmínek. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm, skvrny se označí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části patrna skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku, pod skvrnou eugenolu může být další, méně intenzivní skvrna (acetyleugenol). Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C, pozoruje se v denním světle. Skvrny odpovídající eugenolu na chromatogramech zkoušeného roztoku i porovnávacího roztoku jsou intenzivně hnědofialové, skvrna odpovídající acetyleugenolu na chromatogramu zkoušeného roztoku je slabě fialovomodře zbarvena. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrny další skvrny, v dolní části chromatogramu slabě červená, v horní části červenofialová (karyofylen).

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2):

1. - nejvýše 4 % rozkvetlých poupat, květních stopek a plodů,
2. - nejvýše 2 % znehodnocené drogy,
3. - nejvýše 0,5 % ostatních cizích příměsí.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 5,0 g drogy se rozetře s 5,0 g křemeliny R na jemný homogenní prášek. 4,0 g této směsi se ihned použije k vlastnímu stanovení. Destiluje se 2 h rychlostí 2,5 ml/min až 3,5 ml/min v 250ml baňce se 100 ml vody R jako destilační tekutiny; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Cefaclorum

Cefaklor

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v dichlormethanu a methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefakloru CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (a). 10 mg cefakloru CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (b). 10 mg cefakloru CRL a 10 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na 6,2 kyselinou octovou R, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS a obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká žlutohnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5; měří se suspenze 0,250 g zkoušené látky v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +101 ° až +111 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 10,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 2,5.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg cefakloru CRL a 5,0 mg delta-3-cefakloru CRL se rozpustí ve 100,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 2,5.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí na 100,0 ml roztokem dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 2,5.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem dodatečně oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - následujících mobilních fází s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min:
3. - mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (7,8 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 4,0,
4. - mobilní fáze B - 450 ml acetonitrilu R se smíchá s 550 ml mobilní fáze A,
5. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm,
6. - injektorové smyčky, 20 μl.

Nejméně 15 min před každým rozborem se kolona ustaluje promýváním směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (5 + 95). Nastříknou se roztoky a nastaví se gradient eluce tak, že se 30 min lineárně zvyšuje koncentrace mobilní fáze B o 0,67 % (V/V) za minutu (25 % V/V). Potom se 15 min lineárně zvyšuje koncentrace mobilní fáze B o 5 % (V/V) za minutu (100 % V/V). Nakonec se kolona 10 min vymývá mobilní fází B a do znovu ustálení kolony se pak vymývá směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (5 + 95).

Nastříkne se porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu rozlišení mezi píky cefakloru a delta-3-cefakloru je nejméně 2 a je-li faktor symetrie píku cefakloru nejvýše 1,2. Pokud je nutno, upraví se obsah acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku mobilní fáze, větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 3 ml základního roztoku olova R (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 6,5 %; provede se s 0,200 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 15,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 15,0 mg cefakloru CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 15,0 mg cefakloru CRL a 15,0 mg delta-3-cefakloru CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je směsí připravenou přidáním 220 ml methanolu R ke směsi 780 ml vody R, 10 ml triethylaminu R a 1 g pentansulfonanu sodného R, jejíž pH bylo upraveno na 2,5 kyselinou fosforečnou R,
3. - spektrofotometrického detektoru, 265 nm,
4. - injektorové smyčky 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem cefakloru a píkem delta-3-cefakloru je nejméně 2,5 a je-li faktor symetrie píku cefakloru nejvýše 1,5. Podle potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefakloru je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina (2R)-2-amino-2-fenyloctová (fenylglycin),

1. B. kyselina (6R,7R)-7-amino-3-chlor-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-karboxylová,

1. C. kyselina (6-R,7RS)-7-{[(2R)-2-amino-2-fenylacetyl]amino}-3-chlor-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo-[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

1. D. kyseliny (2R,6R,7R)-a (2S,6R,7R)-7{[(2R)-2-amino-2-fenylacetyl]amino}-3-chlor-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-3-en-2-karboxylová (delta-3-cefaklor),

1. E. kyselina {[(2R)-2-amino-2-fenylacetyl]amino]karboxymetbyl}-3,6-dihydro-5-chlor-2H-1,3-thia-zin-4-karboxylová,

1. F. 3-fenylpyrazin-2-ol.

† Cefadroxilum

Cefadroxil

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefadroxilu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu HF₂₅₄silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (a). 20 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (b). 20 mg cefadroxilu CRL a 20 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 6,2 kyselinou octovou R, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se dají do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá otáčením; roztok je žlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká oranžové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se suspenze 1,0 g zkoušené látky ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +165° až +178°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g ve vodě R a zředěním vodou R na 50,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 6,0 a zředí se jím na 100,0 ml. Absorbance měřená při 330 nm není vyšší než 0,05. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí na 100,0 ml tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 6,0. Měří se absorbance tohoto roztoku při 235 nm až 340 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 264 nm. Specifická absorbance v maximu je 225 až 250, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vody R a lihu 96% R (3 + 22 + 75) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vody R a lihu 96% R (3 + 22 + 75) na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vody R a lihu 96% R (3 + 22 + 75) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg D-α-(4-hydroxy-fenyl)glycinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vody R a lihu 96% R (3 + 22 + 75) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). K 1,0 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,5 ml porovnávacího roztoku (b) a 0,5 ml porovnávacího roztoku (c).

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) a 4 μl porovnávacího roztoku (d). Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, lihu 96% R, vody R a ethylacetatu R (4 + 20 + 20 + 56) po dráze 10 cm. Vrstva se 10 min zahřívá při 105 °C až 110 °C a postříká se ninhydrinem RS2. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající polohou skvrně kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %), žádná skvrna odpovídající skvrně D-α-(4-hydroxyfenyl)glycinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %), žádná skvrna kromě hlavní skvrny a skvrn výše zmíněných není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrny tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12) 4,0 % až 6,0 %, stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg cefadroxilu CRL a 50 mg amoxicilinu trihydrátu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm nebo 10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (2,72 g/l) (4 + 96), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. - injektorové smyčky 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost tak, aby výška píků odpovídala nejméně polovině rozsahu stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefadroxilu a amoxicilinu je nejméně 5,0. Podle potřeby se nastaví obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se vstříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku cefadroxilu nejvýše 1,0 %. Vstřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Obsah cefadroxilu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

† Cefalexinum monohydricum

Monohydrát cefalexinu

Synonymum. Cefalexinum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je rozpustný v asi 100 dílech vody, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefalexinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (a). 20 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (b). 20 mg cefalexinu CRL a 20 mg cefradinu CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na 6,2, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je světle žlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.4). 4,0 až 5,5. Měří se následující roztok: 50 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +149° až +158°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v tlumivém roztoku hydrogenftalanovém o pH 4,4 a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Absorbance měřená při 330 nm není vyšší než 0,05. 2,0 ml roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 262 nm. Specifický absorpční koeficient v maximu je 220 až 245, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Vrstva se impregnuje tak, že se vyvíjí směsí objemových dílů tetradekanu R a hexanu R (5 + 95). Po odpaření směsi se ve stejném směru provede chromatografie.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok b). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg α-fenylglycinu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok c). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,25 g zkoušené látky se rozpustí ve směsi 1 ml porovnávacího roztoku b' a 1 ml porovnávacího roztoku c' a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (72 g/l) a roztoku kyseliny citronové R (21 g/l) (3 + 80 + 120) po dráze 15 cm. Vrstva se 3 min zahřívá při 90 °C a ještě za horka se postříká roztokem ninhydrinu R (1 g/l) v mobilní fázi. Vrstva se zahřívá 15 min při 90 °C a nechá se vychladnout. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); žádná skvrna odpovídající α -fenylglycinu (jejíž poloha se určí srovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (d)) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové a α-fenylglycinu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrny tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg cefalexinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg cefalexinu CRL a 10 mg cefradinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm nebo 10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R, roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (13,6 g/l) a vody R (2 + 5 + 10 + 83); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. - injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost tak, aby výška píků odpovídala nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefalexinu a cefradinu je nejméně 4. Podle potřeby se upraví obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se vstříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefalexinu je nejvýše 1 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě. Obsah cefalexinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

† Cefalotinum natricum

Sodná sůl cefalotinu

Výroba

Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,5 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek snadno rozpustný ve vodě. Je těžce rozpustná v ethanolu, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli cefalotinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 20 mg zkoušené látky se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefalotinu CRL se rozpustí v 5 ml stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefalotinu CRL a 20 mg cefaloridinu (alfa-forma nebo delta-forma) CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 6,2 kyselinou octovou R, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje svou polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je hnědočervený. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zabarvení.
2. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 450 nm není vyšší než 0,20.

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.27). +124° až +134°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.24). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,13 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefalotinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se 10 min zahřívá ve vodní lázni při 90 °C. Ochladí se a ihned se vstřikuje.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min připravenou takto: 17 g octanu sodného R se rozpustí v 790 ml vody R, přidá se 0,6 ml kyseliny octové ledové R, a pokud je to třeba, upraví se pH na 5,8 až 6,0 hydroxidem sodným zředěným RS nebo kyselinou octovou ledovou R, přidá se 150 ml acetonitrilu R a 70 ml ethanolu R a promíchá se,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. - injektorové smyčky, 10 μl.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost zapisovače tak, aby výška píků odpovídala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Na získaném chromatogramu jsou dva hlavní píky odpovídající cefalotinu a desacetylcefalotinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi těmito píky není menší než 9,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, je-li faktor symetrie píku cefalotinu nejvýše 1,8. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku cefalotinu nejvýše 1,0 %. V případě potřeby se nastaví parametry integrátoru. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Vypočítá se obsah sodné soli cefalotinu v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. kyselina (6R,7R)-3-methyl-8-oxo-7-{[2-(2-thienyl)acetyl]-amino}-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]-okt-2-en-2-karboxylová (deacetoxycefalotin).

† Cefazolinum natricum

Sodná sůl cefazolinu

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek, velmi hygroskopický. Je snadno rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefazolinu CRL a 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 6,2, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. B. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem, roztok je hnědočervený. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně, vzniká žluté zbarvení.
2. C. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 430 nm není větší než 0,15.

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -15° až 24°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.