Český lékopis 1997

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,25 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně.

Chloridy (2.4.4). 0,5 g zkoušené látky se rozpustí zahřátím ve vodě a po ochlazení se jí zředí na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Chlorečnany. 0,1 g se smíchá s 1,0 ml kyseliny sírové R; směs se nezbarví žlutě.

Sírany (2.4.13). 1,50 g se rozpustí zahřátím ve vodě R a po ochlazení se jí zředí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Sodík. K 5 ml roztoku S se přidají 2 ml roztoku uhličitanu draselného R (100 g/l) a zahřeje se; roztok je čirý. Potom se přidají 4 ml hexahydroxoantimoničnanu draselného RS a znovu se zahřeje; do 15 min nevzniknou krystaly nebo bílá krystalická sraženina.

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Vápník (2.4.3). 1,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě destilované R a po ochlazení se jí zředí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (100 μg/g).

Stanovení obsahu

0,100 g se v platinovém kelímku dobře promísí se 7,0 g mořského písku, směs se převrství ještě asi s 3 g tohoto písku a žíhá se 10 minut v elektrické peci při (700 ± 50) °C. Po vychladnutí se obsah kelímku promyje opakovanou dekantací asi se 100 ml vody R a tekutina se zfiltruje. Filtráty se spojí, přidá se 5,0 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,86 mg KClO₄

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Kalii permanganas

Manganistan draselný

Synonymum. Kalium permanganicum

Vlastnosti

Tmavě červenofialový nebo hnědočerný granulovaný prášek nebo tmavě červenofialové až téměř černé krystaly, většinou kovově lesklé. Je dobře rozpustný ve studené vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě. Stykem s některými organickými látkami se rozkládá.

Zkoušky totožnosti

1. A. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml lihu 96% R a 0,3 ml hydroxidu sodného zředěného RS; roztok se zbarví zeleně. Po zahřátí k varu se vyloučí tmavě hnědá sraženina.
2. B. Vzniklá směs ze zkoušky A se zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,75 g se rozpustí ve 25 ml vody destilované R, přidají se 3 ml lihu 96% R a 2 min až 3 min se povaří. Po ochlazení se zředí vodou destilovanou R na 30 ml a zfiltruje se.

Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Látky nerozpustné ve vodě. 0,5 g se rozpustí v 50 ml vody R a zahřeje se k varu. Roztok se zfiltruje zváženým filtrem ze slinutého skla (16). Promývá se vodou R, až je filtrát bezbarvý. Zbytek na filtru vysušený v sušárně při 100 °C až 105 °C váží nejvýše 5 mg (1,0 %).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 12 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 20,0 ml tohoto roztoku se přidá 20 ml vody R, 1 g jodidu draselného R a 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,160 mg KMnO₄.

Kalii sorbas

Sorbitan draselný

Synonymum. Kalium sorbatum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek nebo granule. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 250,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 200,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 264 nm. Specifická absorbance v maximu je 1650 až 1900.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sorbitanu draselného CRL.
3. C. 1,0 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a protřepe se. Krystalická sraženina se odfiltruje, promyje vodou R a suší se 4 h ve vakuu nad kyselinou sírovou R. Taje (2.2.14) při 132 °C až 136 °C.
4. D. 0,2 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny octové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 20 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,25 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS nebo 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Aldehydy. 1,0 g se rozpustí ve směsi 30 ml vody R a 50 ml 2-propanolu R Kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS se upraví pH na hodnotu 4 a zředí se vodou R na 100 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml fuchsinu RS a nechá se 30 min stát. Roztok se nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním 1 ml fuchsinu RS ke směsi 1,5 ml základního roztoku acetaldehydu (100 μg C₂H₄O/ml), 4 ml 2-propanolu R a 4,5 ml vody R (0,15 %, počítáno jako C₂H₄O).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru do změny fialového zbarvení na modrozelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 15,02 mg C₆H₇KO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Kanamycini monosulfas

Kanamyciniummonosulfat

Synonyma. Kanamycini sulfas, Kanamycinium sulfuricum

Výroba

Připravuje se výrobními postupy, které vylučují nebo omezují přítomnost látek snižujících krevní tlak. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce:

Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne 0,5 ml roztoku obsahujícího v mililitru 2 mg zkoušené látky.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je rozpustný v asi 8 dílech vody, prakticky nerozpustný v acetonu, v etheru a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silné 0,75 mm připravené následovně: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se 1 h stát za mírného protřepávání. Postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za stálého třepání se upraví pH na 7 a přidá se 30 g silikagelu H R.

   Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se zchladnout a ihned se použije.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL, 10 mg neomyciniumsulfatu CRL a 10 mg streptomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl z každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrogenfosforečnanu draselného R (70 g/l) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se směsí stejných objemů roztoku 1,3-dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l) a zahřívá se 5 min až 10 min při 150 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. B. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Je-li třeba, vyvolá se krystalizace třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky a nechá se stát. Krystaly se shromáždí, promyjí 20 ml vody R, odfiltrují se a suší při 100 °C. Krystaly tají (2.2.14) při asi 235 °C, za rozkladu.
2. C. Asi 50 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Přidá se 1 ml roztoku ninhydrinu R (10 g/l) a zahřívá se několik minut na vodní lázni; vzniká fialové zbarvení.
3. D. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +112° až +123°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Kanamycin B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy, jejíž příprava je popsána ve Zkoušce totožnosti A. Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se vychladnout a ihned se použije.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Porovnávací roztok. 4 mg kanamyciniummonosulfatu B CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 4 μl z každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrofosforečnanu draselného R (70 g/l) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se zkoumadlem ninhydrinovým s chloridem cínatým R Vrstva se 15 min zahřívá při 110 °C. Skvrna odpovídající kanamycinu B na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,00 g se 3 h suší při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sírany. 15,0 % až 17,0 % síranů (SO₄), počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26% RS na 11. Přidá se 10,0 ml roztoku chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg červeni ftaleinové R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud fialovo-modré zbarvení nezmizí.

1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO₄₎.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1 ml roztoku zkoušené látky (10 mg/ml) ve vodě na injekci R.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá pyrogenních látek.

† Kanamycini sulfas acidus

Kyselý kanamyciniumsulfat

Výroba

Připravuje se výrobními postupy, které vylučují nebo omezují přítomnost látek snižujících krevní tlak. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce:

Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne 0,5 ml roztoku, obsahujícího v mililitru 2 mg zkoušené látky.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický krystalický prášek. Je rozpustný v asi 1 dílu vody, prakticky nerozpustný v acetonu, v etheru a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silné 0,75 mm, připravené následovně: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se 1 h stát za mírného protřepávání. Postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za stálého třepání se upraví pH na hodnotu 7 a přidá se 30 g silikagelu H R.

   Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se zchladnout a ihned se použije.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL, 10 mg neomyciniumsulfatu CRL a 10 mg streptomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl z každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrogenfosforečnanu draselného R (70 g/l) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se směsí stejných objemů roztoku 1,3-dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l) a zahřívá se 5 min až 10 min při 150 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené skvrny.

1. B. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Je-li třeba, vyvolá se krystalizace třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky a nechá se stát. Krystaly se shromáždí, promyjí 20 ml vody R, odfiltrují se a suší při 100 °C. Krystaly tají (2.2.14) při asi 235 °C, za rozkladu.
2. C. Asi 50 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Přidá se 1 ml roztoku ninhydrinu R (10 g/l) a zahřívá se několik minut na vodní lázni. Vznikne fialové zbarvení.
3. D. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5. Měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +103° až +115°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Kanamycin B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy, jejíž příprava je popsána ve Zkoušce totožnosti A. Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se vychladnout a ihned se použije.

Zkoušený roztok. 0,11 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Porovnávací roztok. 4 mg kanamyciniummonosulfatu B CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 4 μl z každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrofosforečnanu draselného R (70 g/l) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se zkoumadlem ninhydrinovým s chloridem cínatým R Vrstva se 15 min zahřívá při 110 °C. Skvrna odpovídající kanamycinu B na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (4,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,00 g se 3 h suší při 60 °C při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sírany. 23,0 % až 26,0 % síranů (SO₄), počítáno na vysušenou látku. 0,175 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26% RS na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml roztoku chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg červeni ftaleinové R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud fialovo-modré zbarvení nezmizí.

1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO₄).

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1 ml roztoku zkoušené látky (10 mg/ml) ve vodě na injekci R.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Jako referenční látka se použije kanamyciniummonosulfat CRL.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá pyrogenních látek.

Kaolinum ponderosum

Těžký kaolin

Vlastnosti

Jemný bílý nebo šedavě bílý mastný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v organických rozpouštědlech.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 0,5 g v kovovém kelímku se přidá 1 g dusičnanu draselného R a 3 g uhličitanu sodného R a zahřívá se, až směs roztaje. Po ochlazení se ke zbytku přidá 20 ml vroucí vody R, promíchá se a zfiltruje. Nerozpustný zbytek se promyje 50 ml vody R. Ke zbytku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, 5 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a opět se zfiltruje. K filtrátu se přidají 3 ml chloridu amonného RS; vznikne bílá gelovitá sraženina.
2. B. 2,0 g se rozdělí na dvacet částí, které se postupně v dvouminutových intervalech přidávají ke 100 ml roztoku laurylsíranu sodného R (10 g/l) do děleného válce o průměru asi 30 mm; směs se nechá 2 h stát. Zjevný objem sedimentu není větší než 5 ml.
3. C. 0,25 g vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Ke 4 g se přidá směs 6 ml kyseliny octové R a 34 ml vody destilované R, 1 min se třepe a zfiltruje se.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 2 min se třepe a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke vzniku růžového zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,25 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Organické nečistoty. 0,3 g se žíhá do červena v žíhací trubičce. Zbytek po žíhání je pouze nepatrně více zbarven než původní látka.

Adsorpční mohutnost. K 1,0 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 10,0 ml roztoku modři methylenové R (3,7 g/l), 2 min se třepe a nechá se usadit. Odstřeďuje se a roztok se zředí 1 : 100 vodou R. Roztok není intenzivněji zbarven než roztok modři methylenové R (0,03 g/l).

Bobtnavost. 2 g se rozetřou s 2 ml vody R; směs se nerozteče.

Látky rozpustné v minerálních kyselinách. K 5,0 g se přidá 7,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 27,5 ml vody R a 5 min se vaří. Směs se zfiltruje a zbytek se promyje na filtru vodou R. Spojené filtráty a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,5 ml kyseliny sírové zředěné RS, odpaří se do sucha na vodní lázni a vyžíhá se; zbytek váží nejvýše 10 mg (1 %).

Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (250 μg/g).

Sírany (2.4.13). 1,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).

Vápník (2.4.3). 4 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (250 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). K 5 ml roztoku připraveného ve zkoušce Látky rozpustné v minerálních kyselinách se přidá 5 ml vody R, 10 ml kyseliny chlorovodíkové R, 25 ml isobutylmethylketonu R a 2 min se třepe. Po oddělení vrstev se vodná vrstva odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R, zředí se vodou R na 25 ml a zfiltruje se. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použij e základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Pokud je látka určena k vnitřnímu použití, vyhovuje požadavkům článku s následující upravenou zkouškou na těžké kovy.

Těžké kovy (2.4.8). K 10 ml roztoku připraveného ve zkoušce Látky rozpustné v minerálních kyselinách se přidá 10 ml vody R, 20 ml kyseliny chlorovodíkové R, 25 ml isobutylmethylketonu R a 2 min se třepe. Po oddělení vrstev se vodná vrstva odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R, zředí se vodou R na 25 ml a zfiltruje se. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (25 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použij e základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu. Stanoví se plotnovou metodou.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka určena k vnitřnímu použití.

† Ketamini hydrochloridum

Ketaminiumchlorid

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 260 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ketaminiumchloridu.
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,1; měří se 10 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg ketaminu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi (je-li třeba za použití ultrazvuku) a zředí se jí na 50,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Připravuje se v čas potřeby.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,0 mm a nerezové předkolony délky 4 mm a vnitřního průměru 4,0 mm, naplněných sférickým silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze připravené následujícím způsobem: 0,95 g hexansulfonatu sodného R se rozpustí v 11 směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (25 + 75) a přidají se 4 ml kyseliny octové R. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 215 nm.

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající desetinásobku retenčního času ketaminu.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení píků ketaminu nečistoty A a ketaminu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 1,5. V případě potřeby se upraví koncentrace vody a acetonitrilu v mobilní fázi.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku je součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než je 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml methanolu R a přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,42 mg C₁₃H₁₇Cl₂NO.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1-[(2-chlorfenyl)(methylimino)methyl]cyklopentanol,

1. B. 2-(2-chlorfenyl)-2-hydroxycyklohexanon,

1. C. 2-chlorfenyl-1-hydroxycyklopentylketon.

† Ketoconazolum

Ketokonazol

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 148 °C až 152 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ketokonazolu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného.

   Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 30 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v mobilní fázi zředí se jí na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 30 mg ketokonazolu CRL a 30 mg ekonazoliumnitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu a potom se vystaví působení par jodu do vzniku skvrn. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.