Český lékopis 1997

0,200 g se rozpustí ve 45 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a po 1 min se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,25 mg C₂₁H₂₈O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Levothyroxinum natricum

Sodná sůl levothyroxinu

Vlastnosti

Téměř bílý nebo slabě hnědožlutý prášek nebo jemný krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli levothyroxinu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (5 + 70) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 5 mg sodné soli levothyroxinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (5 + 70) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg sodné soli liothyroninu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (5 + 70) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml zkoušeného roztoku.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (20 + 35 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS, zahřívá se při 100 °C až 105 °C do objevení skvrn a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. K asi 50 mg se v porcelánové misce přidá několik kapek kyseliny sírové R a zahřeje se; vyvíjejí se fialové páry.
2. E. K 20 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové zředěné RS, zahřívá se na vodní lázni, potom opatrně nad plamenem a postupně se zvyšuje teplota až na asi 600 °C. Pokračuje se v žíhání až do vymizení většiny černých částic. Zbytek se rozpustí ve 2 ml vody R; tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí mírným varem ve 23 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a lihu 96% R (1 + 4). Ochladí se a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Čerstvě připravený roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₃ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +16° až +20°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Liothyronin a jiné příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané při Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha píku odpovídajícího liothyroninu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího liothyroninu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Ztráta sušením (2.2.32). 6,0 % až 12 %; 0,100 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se chrání před světlem.

Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným v methanolu RS na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg levothyroxinu CRL se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg sodné soli liothyroninu CRL se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b).

Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným v methanolu RS na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a vody R (1 + 300 + 700), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 225 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími levothyroxinu a liothyroninu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nejméně 4 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) k šumu je nejméně 5. Vypočítá se obsah C₁₅H₁₀I₄NNaO₄ v procentech podle vzorce:

v němž značí:

1. S_u - plochu píku levothyroxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),
2. S_r - plochu píku levothyroxinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),
3. C_r - deklarovaný obsah C₁₅H₁₀I₄NNaO₄ levothyroxinu CRL v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Lichen islandicus

Lišejník islandský

Je to celá nebo řezaná usušená stélka druhu Cetraria islandica (L.) ACHARIUS sensu lato.

Vlastnosti

Droga slabého charakteristického pachu a nahořklé, mírně slizovité chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Stélka až 15 cm dlouhá, nepravidelně vidličnatě větvená, je tvořena hladkými, žlábkovitými nebo téměř plochými, tuhými, křehkými proužky, 0,3 cm až 1,5 cm širokými asi 0,5 mm silnými, občas zubatými na okrajích s pyknidiemi. Svrchní strana stélky je nazelenalá až zelenohnědá, spodní strana šedobílá až světle hnědá s bělavými, vpadlými skvrnami (tzv. dýchací otvory). Velmi zřídka jsou patrná hnědá, miskovitá apothecia.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné úlomky pseudoparenchymu tvořeného v okrajové vrstvě ztlustlými hyfami s úzkým luminem; přilehlá vrstva je tvořena hyfami se širokým luminem a nazelenalými až nahnědlými buňkami; úlomky dřeňové vrstvy tvořené volně propletenými hyfami, které obklopují nazelenalé až nahnědlé buňky; občas i úlomky okraje stélky s trubkovitými nebo válcovitými spermogoniemi až 160 μm širokými a až 400 μm dlouhými.
3. C. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml vody R a vaří se 2 min až 3 min. Šedohnědý roztok po ochlazení přechází v gel.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml acetonu R a zahřívá se 2 min až 3 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 5 mg anetholu R a 5 mg kyseliny kávové R se rozpustí ve 2 ml acetonu R

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, methanolu R, kyseliny octové ledové R a toluenu R (5 + 5 + 10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní polovině šedomodrá až modrofialová skvrna (kyselina kávová), v horní polovině modrá až modrofialová skvrna (anethol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá hlavní, fialová až šedá skvrna (kyselina fumarprotocetrarová) polohou skvrně kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, slabě zbarvené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 %.

Jiné druhy lišejníků. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti D není přítomná červenofialová skvrna s hodnotou R_F nižší než hodnota R_F anetholu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 3,0 %.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 4,5. Stanoví se z práškované drogy (355).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Lidocaini hydrochloridum

Lidokainiumchlorid

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 74 °C až 79 °C, stanoví se bez předchozího vysušení.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem lidokainiumchloridu CRL.
3. C. 0,2 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Vzniklá sraženina se promyje vodou R a usuší se. Sraženina taje (2.2.14) při asi 230 °C.
4. D. K asi 5 mg se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmavé R, odpaří se do sucha na vodní lázni, zbytek se ochladí a rozpustí v 5 ml acetonu R. Přidá se 0,2 ml hydroxidu draselného v lihu R; vznikne zelené zbarvení.
5. E. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 5 ml vody R, zalkalizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a vzniklá sraženina se na filtru promyje vodou R. Polovina sraženiny se rozpustí v 1 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml roztoku dusičnanu kobaltnatého R (100 g/l); vznikne modrozelená sraženina.
6. F. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se 1,0 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

2,6-Dimethylanilin.

Roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Tento roztok se použije k přípravě zkoušeného roztoku.

Roztok (b). 50 mg 2,6-dimethylanilinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Tento roztok se použije k přípravě porovnávacího roztoku.

Použijí se tři zkumavky s plochým dnem. Do první se odměří 2 ml roztoku (a), do druhé 1 ml roztoku (b) a 1 ml methanolu R a do třetí 2 ml methanolu R (slepá zkouška). Do každé zkumavky se přidá po 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se stát 10 min při pokojové teplotě. Intenzita žlutého zbarvení zkoušeného roztoku odpovídá intenzitě zbarvení mezi zbarvením slepé zkoušky a porovnávacího roztoku (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 25 ml a provede se předfiltrace. 10 ml předfiltrátu vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (5 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (1 g Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,5 % až 7,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,08 mg sloučeniny C₁₄H₂₃ClN₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Lidocainum

Lidokain

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, snadno rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 66 °C až 70 °C, stanoví se bez předchozího vysušení.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem lidokainu CRL.
3. C. 0,20 g se rozpustí zahřátím ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Vzniklá sraženina se promyje vodou R a usuší se. Sraženina taje (2.2.14) při asi 230 °C, za rozkladu.
4. D. K asi 5 mg se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmové R, odpaří se do sucha na vodní lázni, zbytek se ochladí a rozpustí v 5 ml acetonu R. Přidá se 0,2 ml hydroxidu draselného v lihu RS; vznikne zelené zbarvení.
5. E. Asi 0,1 g se rozpustí v 1 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml roztoku dusičnanu kobaltnatého R (100 g/l); vznikne modrozelená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

2,6-Dimethylanilin. 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Ke 2 ml se přidá 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v methanolu R a 2ml kyseliny octové ledové R a nechá se 10 min stát. Žluté zbarvení tohoto roztoku není intenzivnější než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 2 ml roztoku 2,6-dimethylanilinu R (2,5 mg/l) v methanolu R (100 μg/g).

Chloridy (2.4.4). 1,4 g se rozpustí ve směsi 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 12 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (35 μg/g).

Sírany (2.4.13). 0,2 g se rozpustí v 5 ml lihu 96% R a zředí se vodou destilovanou R na 20 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 0,200 g se přidá 50 ml kyseliny octové bezvodé R a míchá se do úplného rozpuštění. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,43 mg C₁₄H₂₂N₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Lincomycini hydrochloridum monohydricum

Linkomyciniumchlorid

Synonyma. Lincomycini hydrochloridum, Lincomycinium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem linkomyciniumchloridu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg linkomyciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg linkomyciniumchloridu CRL a 10 mg klindamyciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2-propanolu R roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo amoniakem 17,5% RS upraveno na hodnotu 9,6, a ethylacetatu R (20 + 40 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 3 min se zahřívá ve vodní lázni. Přidají se 3 ml uhličitanu sodného RS a 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (20 g/l); vzniká fialově červené zbarvení.
2. D. 0,1 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +135° až +150°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,000 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Linkomycin B. Hodnotí se chromatogram zkoušeného roztoku (a) získaný ve Stanovení obsahu. Plocha píku linkomycinu B, který se eluuje těsně před linkomycinem, není větší než 5 % plochy píku linkomycinu.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (5 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,1 % až 4,6 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstaňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,50 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,200 g dotriakontanu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí v roztoku imidazolu R (20 g/l) v chloroformu R, zředí se stejným roztokem na 100,0 ml a protřepává se do úplného rozpuštění. 4,0 ml tohoto roztoku se vpraví do 15ml centrifugační zkumavky se zabroušenou zátkou, přidá se 1,0 ml směsi objemových dílů chlortrimethylsilanu R a N,O-bis(trimethylsilyl)acetamidu R (1 + 99) a opatrně se promíchá. Na zkumavku se lehce nasadí zátka a 30 min se zahřívá při 65 °C.

Zkoušený roztok (b). Připraví se stejně, jak je popsáno u zkoušeného roztoku (a), ale před rozpuštěním zkoušené látky se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávcí roztok. Připraví se stejně, jak je popsáno u zkoušeného roztoku (a), ale místo zkoušené látky se použije 0,100 g linkomyciniumchloridu CRL a před rozpuštěním referenční látky se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,
2. - helia pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti asi 45 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 260 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 260 °C až 290 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakterálních endotoxinů.

† Lindanum

Lindan

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v etheru, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 112 °C až 115 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety lindanu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 5 mg se rozpustí ve 4 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l RS a nechá se 10 min stát; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml; roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,1 g lindanu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg α-hexachlorcyldohexanu CRL se rozpustí ve zkoušeném roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R a cyklohexanu R (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu, 15 min se ozařuje ultrafialovým světlem při 254 nm, postříká se roztokem dikarboxidiniumchloridu R (6 g/l) v lihu R 90% (V/V) a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). K 0,75 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 15 ml vody R, 1 min se vaří, nechá se ochladit za častého protřepání a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidají 3 ml vody R a 2 ml lihu 96% R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 0,200 g se přidá 10 ml lihu 96% R a zahřívá se na vodní lázni do rozpuštění. Ochladí se, přidá se 20 ml roztoku hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a nechá se 10 min stát za častého promíchání. Přidá se 50 ml vody R, 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 5 ml síranu amonno-železitého RS2 a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku červenožlutého zabarvení. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,694 mg C₆H₆Cl₆.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Lini oleum

Lněný olej

Vlastnosti