Český lékopis 1997

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₈ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +7,0° až +10,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Příbuzné látky.

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodné vrstvy silikagelu.

   Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 20 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50 ml.

   Porovnávací roztok (b). 4 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Na dno chromatografické komory obsahující směs objemových dílů methanolu R a ethylacetatu R (20 + 80) se umístí dvě kádinky obsahující po 30 objemových dílech amoniaku 26% R a komora se sytí po dobu nejméně 1 h před použitím. Vyvíjí se po dráze 12 cm. Potom se vrstva suší volně na vzduchu nejméně 3 h a potom se vloží na nejméně 15 h do nádoby nasycené parami jodu.

   Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Nepřihlíží se ke skvrnám zůstávajícím na startu.

1. B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

   Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

   Porovnávací roztok (a). 5,0 mg metoprololtartaratu CRL a 3,0 mg metoprololu nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí na 10,0 ml mobilní fází.

   Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

   Porovnávací roztok (c). V případě potřeby, viz níže, se tento roztok připravuje v digestoři.

   Použije se pouze ke stanovení retenčního času metoprololu nečistoty C.

   10 mg metoprololiumtartaratu CRL se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS.

   Roztok se převede do odpařovací misky o průměru 10 cm. Miska se umístí tak, aby povrch roztoku byl vzdálen 5 cm od lampy emitující ultrafialové záření (2.1.3) o vlnové délce 254 nm, a ozařuje se 6 h. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25 ml.

   Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

   1. - nerezové ocelové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné vhodným silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
   2. - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 3,9 g octanu amonného R se rozpustí v 810 ml vody R, přidají se 2,0 ml triethylaminu R, 10,0 ml kyseliny octové ledové R, 3 ml kyseliny fosforečné R a 190 ml acetonitrilu R a promíchá se. Průtoková rychlost je 1 ml/min,
   3. - spektrofotometrického detektoru, 275 nm.

   Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu nejméně 20 min.

   Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

   Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: metoprololu asi 10 min; metoprololu nečistoty D asi 13,5 min.

   Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky metoprololu nečistoty D a metoprololu nejméně 4,0. Podle potřeby se upraví obsah acetonitrilu v mobilní fázi.

   Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). V případě, že kterýkoliv z těchto požadavků je překročen, a pokud se objeví pík s retenčním časem okolo 5 min (metoprolol nečistota C), připraví se porovnávací roztok (c). Nastříkne se postupně 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (c). Na chromatogramu zkoušeného roztoku se dělí plocha píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (metoprolol nečistota C) deseti: tento podíl plochy není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než l,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům kyseliny vinné a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

   Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

   Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu nad chloridem vápenatým bezvodým R.

   Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,24 mg C₃₄H₅₆N₂O₁₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

Pro kapalinovou chromatografii:

1. A. 1-(ethylamino)-3-[4-(2-methoxyethyl)fenoxy]-2-propanol,
2. B. 4-(2-methoxyethyl)fenol,
3. C. 4-(2-hydroxy-3-isopropylaminopropoxy)benzaldehyd,
4. D. 3-[4-(2-methoxyethyl)fenoxy]-1,2-propandiol,
5. E. 1-isopropylamino-3-[2-(2-methoxyethyl)fenoxy]-2-propanol,
6. F. 1-isopropylamino-3-fenoxy-2-propanol,
7. G. 4-(2-hydroxyethyl)fenol,
8. H. 1-isopropylamino-3-[4-(2-hydroxyethyl)fenoxy]-2-propanol,
9. I. 1-isopropylamino-3-(4-vinylfenoxy)-2-propanol,
10. J. 3-{2-hydroxy-3-[4-(2-methoxyethyl)fenoxy]propoxy}-1-isopropylamino-2-propanol,
11. K. (E)-a(Z)-1-isopropylamino-3-[4-(2-methoxyvinyl)fenoxy]-2-propanol,

Pro tenkovrstvou chromatografii:

1. L. 1,1՛-oxybis[(3-isopropylamino)-2-propanol],
2. M. 1,3-di-isopropylamino-2-propanol,
3. N. 3-isopropylamino-1,2-propandiol,
4. O. isopropylamino-1,1 ՛-bis-{3-[4-(2-methoxyethyl)fenoxy]}-2-propanol.

Metrifonatum

Metrifonat 1998

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Taje při 76 °C až 81 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety metrifonatu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg metrifonatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R dioxanu R a toluenu R (5 + 25 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem 4-(4-nitrobenzyl)pyridinu R (50 g/l) v acetonu R a suší se 15 min při 120 °C. Před ochlazením se postříká roztokem tetraethylenpent aminu R (100 g/l) v acetonu R a ihned se pozoruje. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Asi 20 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 1 ml pyridinu R protřepe se a 2 min se zahřívá na vodní lázni; organická vrstva se zbarví červeně.
2. D. K 0,1 g se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné R, 0,5 ml roztoku dusičnanu amonného R1 (500 g/l) a 0,1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R, zahřívá se 10 min na vodní lázni. Pak se zahřeje k varu a přidá se 1 ml molybdenanu hexaamonného RS; vznikne žluté zbarvení nebo žlutá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí ve 20 ml methanolu R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 50 ml a přidá se 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg desmethylmetrifonatu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,10 g dichlorvosu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Připraví se smícháním stejných objemových dílů zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b).

Porovnávací roztok (d). 4,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným oktadecylsilanizovaným silikagelem (10 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min a následujícím složením:
   1. - mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu draselného R (1,36 g/l) upraveného na hodnotu pH 2,9 kyselinou fosforečnou R,
   2. - mobilní fáze B - acetonitril R,

Gradientový program:

1. - spektrofotometrického detektoru, 210 nm,
2. - elektronického integrátoru.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy po dobu 5 min stejnou směsí mobilních fází, jaká byla použita pro prvních 5 min v gradientovém programu, teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou píky eluovány v následujícím pořadí: desmethylmetrifonat, metrifonat a dichlorvos. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (d) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla asi 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píkem desmethylmetrifonatu a píkem metrifonatu nejméně 3,0 a rozlišení mezi píkem metrifonatu a píkem dichlorvosu je nejméně 4,5.

Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku, 50 μl porovnávacího roztoku (a) a 50 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 3násobku retenčního času metrifonatu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího desmethylmetrifonatu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); plocha píku odpovídajícího dichlorvosu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); plocha píku, kromě hlavního píku, píků desmethylmetrifonatu a dichlorvosu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech těchto píků není větší než 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Chloridy. Nejvýše 500 μg/g; 5,00 g se rozpustí v 30 ml lihu 96% R a přidá se směs obsahující 15 ml kyseliny dusičné R a 100 ml vody R Titruje se dusičnanem stříbrným 0,01 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (použije se stříbrná elektroda).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,01 mol/l VS odpovídá 0,3546 mg Cl.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 3,000 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 30 ml lihu 96% R a přidá se 10 ml ethanolaminu R. Ochlazuje se přidáváním chlazené směsi obsahující 15 ml kyseliny dusičné R a 100 ml vody R; teplota směsi se udržuje na 20 °C až 22 °C. Při udržování této teploty se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (použije se stříbrná elektroda).

Vypočítá se obsah C4H8Cl3O4P v procentech, vzhledem k obsahu chloridů, za použití vzorce:

v němž značí:

1. V_p - spotřebu dusičnanu stříbrného ve zkoušce stanovení obsahu v mililitrech,
2. M_p - navážku zkoušené látky ve zkoušce stanovení obsahu v gramech,
3. V_Cl - spotřebu dusičnanu stříbrného ve zkoušce na chloridy v mililitrech,
4. M_Cl - navážku zkoušené látky ve zkoušce na chloridy v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 °C.

Nečistoty

1. A. kyselina (RS)-methyl-(2,2,2-trichlor-1-hydroxyethyl)fosfonová (demethylmetrifonat),

1. B. (2,2-dichlorvinyl)dimethylfosfat(dichlorvos).

† Metronidazoli benzoas

Metronidazolbenzoat

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek nebo vločky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 99 °C až 102 °C.
2. B. 0,100 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima; při 232 nm a 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 232 nm je 525 až 575.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem metronidazolbenzoatu CRL.
4. D. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
5. E. K asi 10 mg se přidá asi 10 mg zinku práškového R 1 ml vody R a 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové R Směs se 5 min zahřívá na vodní lázni a pak se ochladí. Roztok vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₃ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 2,0 g se rozpustí ve směsi 20 ml dimethylformamidu R a 20 ml vody R předem zneutralizované kyselinou chlorovodíkovou 0,02 mol/l VS nebo hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS za použití 0,2 ml červeně methylové RS jako indikátoru. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,25 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R Před použitím se deska 1 h zahřívá při 110 °C a nechá se ochladit.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg metronidazolbenzoatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg metronidazolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (e). 10 mg 2-methyl-5-nitroimidazolu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (f). 10 mg metronidazolu CRL a 10 mg 2-methyl-5-nitroimidazolu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající metronidazolu nebo 2-methyl-5-nitroimidazolu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramech porovnávacího roztoku (d) a (e) (0,5 %). Žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících metronidazolu a 2-methyl-5-nitroimidazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 80 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g zkoušené látky se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,53 mg C₁₃H₁₃N₃O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. metronidazol,
2. B. 2-methyl-5-nitroimidazol.

† Mexiletini hydrochloridum

Mexiletmiumchlorid

Synonymum. Mexiletinium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, mírně rozpustný v dichlormethanu a prakticky nerozpustný v etheru.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Optická otáčivost (2.2.7). +0,1 ° až +0,1 °; měří se roztok S, viz Zkoušky na čistotu.
2. B. 40,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,5 % (V/V) a zředí se jím na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 260 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je 10,9 až 12,1.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mexiletiniumchloridu CRL. Jestliže se spektra získaná měřením látek v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg mexiletiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg 2,6-dimethylfenolu R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 32% R, methanolu R a dichlormethanu R (1 + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se ninhydrinem RS a 15 min se zahřívá při 110 °C. Při obou detekcích hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže v ultrafialovém světle při 254 nm na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. E. 1,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg 2,6-dimethylfenolu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg 2,6-dimethylfenoxyacetonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 2,5 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (40 + 60) obsahující 6 g/l dihydrogenfosforečnanu draselného R a 2,9 g/l laurylsíranu sodného R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 262 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška dvou hlavních píků na chromatogramu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (2,6-dimethylfenoxyaceton) a druhým píkem (mexiletin) je nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času mexiletinu (asi 8 min). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího 2,6-di-methylfenolu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); plocha žádného dalšího píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší, než je 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 50 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,57 mg C₁₁H₁₈ClNO.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2,6-dimethylfenol,

1. B. 2,6-dimethylfenoxyaceton.

† Metronidazolum

Metronidazol

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 159 °C až 163 °C.
2. B. 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 277 nm a minimum při 240 nm. Specifická absorbance v maximu je 365 až 395.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety metronidazolu CRL.
4. D. K asi 10 mg se přidá asi 10 mg zinku práškového R, 1 ml vody R a 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Směs se 5 min zahřívá ve vodní lázni a pak se ochladí; roztok vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 20 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,3 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, lihu 96% R, diethylaminu R a chloroformu R (1 + 10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,3 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1500 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 17,12 mg C₆H₉N₃O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Mianserini hydrochloridum

Mianseriniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu a těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 279 nm. Specifická absorbance v maximuje 64 až 72.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mianseriniumchloridu CRL. Měří se spektra látek s chloridem draselným R ve formě tablet. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.