Český lékopis 1997

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm.

Vypočítá se obsah C₂₄H₃₂O₆ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 355.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 20(α+β)-dihydro-methylprednisolon-21-acetat,
2. B. 6α-methylprednisolon,
3. C. 21-dehydromethylprednisolon,
4. D. 21-dehydro-17-deoxymethylprednisolon,
5. E. prednisolon-acetat,
6. F. 6α-methyl-1,4-pregnadien-3,11,20-trion-21-yl-acetat,
7. G. 6α-methylhydroxykortison-acetat,
8. H. 11β-hydroxy-6α-methyl-1,4,17(20)-pregnatrien-3-on-21-yl-acetat.

† Methylprednisoloni hydrogenosuccinas

Methylprednisolonhydrogensukcinat

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru, těžce rozpustný v acetonu a v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů kyseliny mravenčí R, ethanolu R a dichlormethanu R (0,1 + 1 + 15), po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě skvrny, které však nemusí být zcela rozděleny.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zabroušené zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml roztoku hydroxidu draselného R (0,8 g/l) v methanolu R a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a pak se nechá vychladnout.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zabroušené zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydroxidu draselného R (0,8 g/l) v methanolu R a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a ochladí se.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu R_F zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červenohnědé zbarvení. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a tvoří se sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,100 g se rozpustí v 5 ml hydrogenuhličitanu sodného RS; roztok je čirý (2.2.1).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +87° až +95°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu pro zkoušku způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny octové ledové R 3% (V/V) (33 + 67),
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: methylprednisolonhydrogensukcinatu asi 22 min a methylhydro-kortison-21-hydrogensukcinatu (nečistoty, k jejíž eluci dochází těsně po hlavní složce a vytvářející na hlavním píku prodlevu) asi 24 min. Změří se výška (A) píku methylhydrokortison--21-hydrogensukcinatu nad základní linií a výška (B) nad základní linií nejnižšího bodu křivky oddělujícího tento pík od píku methylprednisolonhydrogensukcinatu. Zkoušku lze hodnotit, jesthže hodnota A je větší než čtyřnásobek hodnoty B. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm.

Vypočítá se obsah C₂₆H₃₄O₈ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 320.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. methylprednisolon,

B. methylprednisolon-17-hydrogensukcinat,

C. methylprednisolonacetat,

D. methylhydrokortison-21-hydrogensukcinat.

† Methylprednisolonum

Methylprednisolon

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v acetonu a v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylprednisolonu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg methylprednisolonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zabroušené zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za opatrného zahřívání. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg methylprednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zabroušené zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za opatrného zahřívání. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R

   Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku (a), 5 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) nanesených ve dvou dávkách, aby se získaly malé skvrny, a vyvíjí se směsí objemových dílů butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramů příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 15 min se zahřívá při 120 °C. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu R_F zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok hnědočerveně fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok žlutozeleně fluoreskuje.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +79,0° až +86,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg methylprednisolonu CRL a 2 mg bethamethasonu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - ocelové nerezové kolony 0,25 m dlouhé a o vnitřním průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min s lineárním gradientovým programem za použití následujících podmínek:

1. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje při 45 °C. Kolona se ustaluje s mobilní fází B při průtokové rychlosti 2,5 ml/min po dobu nejméně 30 min a potom s mobilní fází A po dobu 5 min. Pro následující chromatogramy se použijí podmínky popsané mezi 40. min až 46. min.

Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 μl porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a při zaznamenání chromatogramu za výše popsaných podmínek jsou retenční časy látek: methylprednisolonu asi 11,5 min a betamethasonu asi 12,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky methylprednisolonu a betamethasonu není menší než 2,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi A.

Nastříkne se odděleně po 20 μl směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R jako slepá zkouška, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). K pikům ze slepé zkoušky a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), se nepřihlíží.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm.

Vypočítá se obsah C₂₂H₃₀O₅ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 395.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 17α,21-dihydroxy-6α-methyl-1,4-pregnadien-3,11,20-trion,

1. B. 11β,17α,21,21-tetrahydroxy-6α-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion,

1. C. 11β-hydroxy-6α-methyl-1,4-androstadien-3,17-dion,

1. D. (E)-a (Z)-11β,20-dihydroxy-6α-methyl-1,4,17(20)-pregnatrien-3,21-dion.

Methylrosanilinii chloridum

Methylrosaniliniumchlorid

Synonyma. Methylrosanilinium chloratum, methylvioleť, genciánová violeť (Colour Index: 42 555)

Vlastnosti

Tmavě zelený krystalický prášek kovového lesku. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v glycerolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 2,5 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 400 nm až 600 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 590 nm a prodlevu při 552 nm.
2. B. Asi 20 mg se rozpustí ve 20 ml vody R; roztok je tmavě fialový. K roztoku se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové RS; roztok se zbarví modře. Přidá-li se dalších 5 až 7 kapek kyseliny chlorovodíkové RS, zbarví se roztok zeleně a dalšími 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS žlutohnědě. Zřeďuje-li se tento roztok vodou R, mění se jeho zbarvení postupně zase až do fialova.
3. C. Asi 0,1 g se smísí v porcelánovém kelímku s 0,30 g uhličitanu sodného bezvodého R a 0,30 g dusičnanu draselného R. Směs se opatrně zahřívá a potom se ještě asi 10 min žíhá. Bezbarvá tavenina se po vychladnutí rozpustí v 5,0 ml kyseliny dusičné zředěné R a tekutina se zfiltruje. K čirému filtrátu se přidá dusičnan stříbrný RS2; vylučuje se bílá klkatá sraženina, snadno rozpustná v amoniaku zředěném RS1, nerozpustná v kyselině dusičné R.

Zkoušky na čistotu

Těžké kovy (2.4.8). 0,200 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Látky nerozpustné v lihu. K 0,500 g v baňce se zábrusem se přidá 50 ml lihu 96% R a 15 min se vaří pod zpětným chladičem. Tekutina se ještě za horka zfiltruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (S 4) a baňka i filtr se promývají horkou vodou R tak dlouho, až odtékající filtrát je bezbarvý. Zbytek na filtru sušený 1 h při 105 °C váží nejvýše 5 mg (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Asi 0,3000 g vysušené, jemně rozetřené látky ze zkoušky Ztráta sušením se rozpustí v 50 ml acetanhydridu R, přidá se 10 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 40,80 g C₂₅H₃₀ClN₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Methyltestosteronum

Methyltestosteron

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 162 °C až 168 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methyltestosteronu CRL.
3. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v denním světle ihned po postříkání vrstvy nasyceným roztokem dichromanu draselného R ve směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (30 + 70). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Specifická optická otáčivost (2.2.77). +79° až +85°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem při 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg methyltestosteronu CRL se rozpustí v 1 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9).

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R(1 +9) na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg testosteronu CRL se rozpustí v 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, etheru petrolejového R a butylacetatu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 0,500 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Dále se zředí 10,0 ml tohoto roztoku lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241 nm.

Vypočítá se obsah C₂₀H₃₀O₂ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 540.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Methylthioninii chloridum ad usum externum

Methylthioniniumchlorid k vnějšímu použití

Synonyma. Methylthioninium chloratum, methylenová modř

Vlastnosti

Tmavě modrý krystalický prášek měďnatého lesku nebo zelené krystaly bronzového lesku. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 240 nm až 800 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 255 nm až 260 nm, 285 nm až 290 nm, 675 nm až 685 nm a 740 nm až 750 nm.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg methylthioniniumchloridu pro vnější použití CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a 1-propanolu R (20 + 80) po dráze 8 cm. Vrstva se usuší na vzduchu chráněna před světlem a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na obou chromatogramech nad hlavní skvrnou může být přítomna ještě další skvrna.

1. C. Asi 1 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové ledové R, 0,1 g zinku práškového R a zahřeje se k varu. Roztok se odbarví. Potom se zfiltruje a filtrát se protřepe. Roztok se na vzduchu zbarví modře.
2. D. 50 mg se žíhá s 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R, ochladí se, zbytek se rozpustí v 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje. Filtrát bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Látky nerozpustné v methanolu. K 1,0 g se přidá 20 ml methanolu R a 5 min se vaří pod zpětným chladičem. Potom se zfiltruje přes předem zvážený filtr ze slinutého skla (40) a filtr se promývá methanolem R, až je filtrát bezbarvý. Potom se filtr vysuší při 100 °C a zváží. Zbytek váží nejvýše 10,0 mg (1,0%).

Příbuzná barviva. 50 mg se rozpustí ve 100 ml ethanolu R. Roztok je tmavě modrý. K 0,5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml ethanolu R a 1 ml roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l); roztok je modrý. Potom se přidá 0,1 ml citronové silice R, promíchá se a nechá se stát. Do 5 min vznikne růžové zbarvení.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). K 1,0 g ve varné baňce se přidá 50 ml vody R, 10 ml kyseliny dusičné R a směs se zahřeje k varu a vaří se tak dlouho, až se objem tekutiny zmenší asi na 15 ml. Ochladí se, přidá se 5 ml kyseliny sírové R a opět se zahřeje k varu. Potom se přidává po kapkách kyselina dusičná R až do odbarvení roztoku tak, že se před každým přidáním tekutina ochladí. Opět se zahřeje, až se začnou vyvíjet bílé dýmy. Jestliže tekutina tmavne, opakuje se přidávání kyseliny dusičné R zakončené zahřátím do vývinu bílých dýmů. Bezbarvá tekutina se ochladí, přidá se 10 ml nasyceného roztoku šťavelanu amonného R a zahřívá se k varu, až se zcela přestanou vyvíjet dýmy. Ochladí se a zředí se vodou R na 50 ml. 5 ml takto připraveného roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce na železo (100 μg/g).

Zinek. Zbytek získaný ve zkoušce Síranový popel se rozpustí ve 4,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, přidá se 1 ml amoniaku zředěného RS2, zahřeje se k varu a zfiltruje se. Filtrát se zředí vodou R na 10 ml a přidají se 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a potom se ke směsi přidá 0,5 ml zkoumadla thioacetamidového R a protřepe se. Po 5 min neopalizuje roztok silněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) (350 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 22,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,25 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí zahřátím ve 30 ml vody R, ochladí se, přidá se 50,0 ml dichromanu draselného RS1 a zředí se vodou R na 100,0 ml. Nechá se 10 min stát, potom se zfiltruje a prvních 20 ml filtrátu se odstraní. 50,0 ml filtrátu se převede do baňky se zábrusem, přidá se 50 ml kyseliny sírové zředěné RS, 8,0 ml jodidu draselného RS a nechá se stát 5 min chráněn před světlem. Potom se přidá 80 ml vody R a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 10,66 mg C₁₆H₁₈ClN₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Metoclopramidi hydrochloridum

Metoklopramidiumchlorid

Synonymum. Metoclopramidium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 183 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S, viz Zkoušky na čistotu.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem metoklopramidiumchloridu CRL. Měří se tablety látek s chloridem draselným R.
3. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm před postříkáním dimethylaminobenzaldehydem RS1. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 2 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
5. E. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg metoklopramidiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg 2-diethylaminoethylaminu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R dioxanu R methanolu R a dichlormethanu R (2 + 10 + 14 + 90)po dráze 12 cm. Nechá se vysušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Potom se vrstva postříká dimethylaminobenzaldehydem RS1 a nechá se usušit na vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), která nebyla viditelná v ultrafialovém světle při 254 nm, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5%).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,2500 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Zaznamená se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 33,63 mg C₁₄H₂₃Cl₂N₃O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Metoprololi tartras

Metoprololiumtartarat

Synonymum. Metoprololium tartaricum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v lihu 96%.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkošky na čistotou, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Teplota tání (2.2.14). 121 °C až 124 °C.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem metoprololiumtartaratu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, připraví se tablety bromidu draselného R, na které se nanese odděleně 25 μl roztoku zkoušené látky a referenční látky v dichlormethanu R (100 g/l), rozpouštědlo se odpaří a ihned se zaznamenají nová spektra.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecyl silanizovaného s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 15 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok (a). 15 mg metoprololiumtartaratu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok (b). 15 mg oxprenololiumchloridu CRL a 15 mg metoprololiumtartaratu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny chloristé R, methanolu R a vody R (0,5 + 50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. E. Vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.