Český lékopis 1997

Přístroj se kalibruje za použití porovnávacích plynů (a) a (b) a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m³; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.25).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla.

Porovnávací plyn (a). Kyslík R.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 5 ml/m³ oxidu uhelnatého R v dusíku R1.

Přístroj se kalibruje za použití porovnávacích plynů (a) a (b) a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu.

Voda. Nejvýše 60 ml/m³; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28)

Stanovení obsahu. Stanoví se obsah kyslíku za použití paramagnetického analyzátoru (2.5.27).

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A a B, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Doutnající dřevěná tříska se umístí do atmosféry zkoušeného plynu; tříska vzplane.
2. B. Protřepává se s pyrogallolem zásaditým RS; zkoušený plyn je absorbován a roztok se zbarví tmavě hnědě.
3. C. Vyhovuje požadavkům zkoušky Stanovení obsahu.

Zkoušky na čistotu

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6)

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6)

Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6)

Uchovávání

Pod tlakem jako plyn nebo kapalina ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510. Kohouty a ventily se nepromazávají tukem ani olejem.

Nečistoty

1. A. oxid uhličitý,
2. B. oxid uhelnatý,
3. C. voda.

Oxymetazolini hydrochloridum

Oxymetazoliniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem oxymetazoliniumchloridu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. Asi 2 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,2 ml roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l), 0,2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a nechá se 10 min stát. Potom se přidají 2 ml hydrogenuhličitanu sodného RS; vzniká fialové zabarvení.
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 40 mg oxymethazoliniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R na 40 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, cyklohexanu R a ethanolu R (6 + 15 + 79) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu teplého vzduchu, po ochlazení se postříká čerstvě připraveným roztokem hexakyanoželezitanu draselného R (5,0 g/l) v chloridu železitém RS2 a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové bezvodé R a 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,68 mg C₁₆H₂₅ClN₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

1. A. N-(2-aminoethyl)-2-(3-hydroxy-2,6-dimethyl-4-terc.butylfenyl)acetamid.

† Oxyphenbutazonum

Oxyfenbutazon

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a dobře rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Roztok vykazuje absorpční maximum při 254 nm. Specifická absorbance v maximuje 710 až 770.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem oxyfenbutazonu CRL. Měří se roztoky látek (60 g/l) v dichlormethanu, R v 0,lmm vrstvě.
3. C. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R Přidají se 2 ml roztoku dichlorchinonchlorimidu R (1 g/l) v lihu 96% R a 1 ml uhličitanu sodného RS; vznikne intenzivně zelené zbarvení.
4. D. K 0,1 g se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 3 ml roztoku dusitanu sodného R (7 g/l); vzniká žluté zbarvení. K 1 ml tohoto roztoku se přidá roztok 10 mg 2-naftolu R v 5 ml uhličitanu sodného RS; vznikne oranžová až oranžově červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 0,50 g se přidá směs 8 ml roztoku glycinu R (75 g/l) a 12 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Protřepává se 1 min a roztok se uchovává přesně 60 min při 25 °C a ihned se použije.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 420 nm v 4cm vrstvě není větší než 0,40.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,1 g látky se rozpustí v ethanolu R, který obsahuje 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R, a zředí se na 5 ml stejným rozpouštědlem. Připraví se těsně před použitím.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí ethanolem R obsahujícím 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R na 200 ml. Připraví se těsně před použitím.

Vrstva se umístí do chromatografické komory obsahující mobilní fázi, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové ledové R a chloroformu R (20 + 80), s obsahem 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R. Vyvíjí se po dráze 4 cm a pak se vrstva vyjme a suší se 1 min v proudu studeného vzduchu. Na vrstvu se ihned nanese odděleně pod proudem dusíku R po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se ihned mobilní fází uvedenou výše po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 6,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 25 ml acetonu R, přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do modrého zbarvení, které je stálé 15 s. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,44 mg C₁₉H₂₀N₂O₃.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Oxytetracyclinum

Oxytetracyklin

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě. Rozpouští se ve zředěných kyselých a alkalických roztocích.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 7,0, asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm. Vrstva se nechá sušit nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

   Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 5 mg oxytetracyklinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg oxytetracyklinu CRL a 5 mg demeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vzniká temně červené zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté.
2. C. Asi 10 mg se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 ml vody RS. Protřepe se a přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného RS2. Opalescence roztoku není intenzivnější než opalescence směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 5 ml roztoku chloridu draselného R (0,021 g/l) a 1 ml dusičnanu stříbrného RS2.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,5; měří se suspenze 0,1 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -203° až -216°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 2,0 a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,0 na 100,0 ml. Specifická absorbance při 353 nm je 290 až 310, počítáno na bezvodou látku.

Světlo absorbující nečistoty. 20,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí sejí na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) při 430 nm, počítaná na bezvodou látku, není vyšší než 0,25.

0,100 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí sejí na 10,0 ml. Absorbance při 490 nm, počítaná na bezvodou látku, není vyšší než 0,20.

Měření se provedou do 1 h od přípravy roztoků.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztok (e). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího 4-epioxytetracyklinu nebo tetracyklinu větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Na chromatogramu zkoušené látky plocha jakéhokoliv píku, který se objeví na sestupné části hlavního píku, není větší než čtyřnásobek plochy píku odpovídajícího 4-epioxytetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (2,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg oxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20,0 mg 4-epioxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20,0 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 3,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchá se 4,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 μm až 10 μm) a udržované při 60 °C,
2. - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: naváží se 60,0 g terc. butanolu R a převede se do odměrné baňky na 1000 ml za pomoci 200 ml vody R. Přidá se 60 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,5 (0,33 mol/l), 50 ml roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 7,5, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (0,4 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 7,5; zředí se vodou R na 1000 ml. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. - pevné injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píků nebyla menší než polovina celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (4-epioxytetracyklin) a druhým píkem (oxytetracyklin) je nejméně 4,0 a rozlišení mezi druhým píkem (oxytetracyklin) a třetím píkem (tetracyklin) je nejméně 5,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah terc. butanolu v mobilní fázi. Faktor symetrie druhého píku je nejvýše 1,25. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Obsah lze hodnotit pouze tehdy, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku oxytetracyklinu nejvýše 1,0 %. Podle potřeby se nastaví integrátor. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě.

Obsah oxytetracyklinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 4-epioxytetracyklin,
2. B. tetracyklin,

1. C. 2-acetyl-2-dekarboxamidooxytetracyklin.

† Oxytetracyclini hydrochloridum

Oxytetracykliniumchlorid

Synonymum. Oxytetracyclinium chloratum

Vlastnosti

Žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%. Roztoky ve vodě se stáním kalí vlivem vysrážení oxytetracyklinu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 7,0, asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm. Vrstva se nechá sušit nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

   Zkoušený roztok. 5 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg oxytetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg oxytetracykliniumchloridu CRL a 5 mg demeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne temně červené zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté.
2. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 2,3 až 2,9; měří se následující roztok: 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -188° až -200°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 2,0 a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,0 na 100,0 ml. Specifická absorbance při 353 nm je 270 až 290, počítáno na bezvodou látku.

Světlo absorbující nečistoty. 20,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se jí na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 430 nm a počítaná na bezvodou látku není větší než 0,50.

0,100 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se jí na 10,0 ml. Absorbance měřená při 490 nm a počítaná na bezvodou látku není vyšší než 0,20. Měření se provedou do 1 h od přípravy roztoků.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztok (g). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku 4-epioxytetracyklinu nebo tetracyklinu větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (0,5 %, event. 2,0 %) a celková plocha píků α-apo-oxytetracyklinu, β-apo-oxytetracyklinu a každého píku mezi těmito dvěma není větší než plocha píku β-apo-oxytetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (2,0 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, který se objeví na sestupné části hlavního píku, větší než čtyřnásobek plochy píku 4-epioxytetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (2,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %, provede se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,4 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg oxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20,0 mg 4-epioxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20,0 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 8,0 mg α-apo-oxytetracyklinu CRL se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l RS a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 8,0 mg β-apo-oxytetracyklinu CRL se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l RS a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (f). 1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b), 3,0 ml porovnávacího roztoku (c), 3,0 ml porovnávacího roztoku (d) a 3,0 ml porovnávacího roztoku (e) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (g). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchá se 4,0 ml porovnávacího roztoku (c) a 40,0 ml porovnávacího roztoku (e) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 μm až 10 μm) a udržované při 60 °C,
2. - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: naváží se 30,0 g (pro mobilní fázi A) nebo 100,0 g (pro mobilní fázi B) terc. butanolu R a přenese se do odměrných baněk na 1000 ml za pomoci 200 ml vody R. Do každé baňky se přidá 60 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,5 (0,33 mol/l), 50 ml roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 7,5, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (0,4 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 7,5. Oba roztoky se zředí vodou R na 1000 ml. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. - pevné injektorové smyčky, 20 μl,
5. - čerpadla dovolujícího gradientovou eluci.

Jednostupňová gradientová eluce se programuje takto: 15 min se čerpá směs objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70) a poté 15 min směs objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (30 + 70) a nakonec se ustálí první směsí.

Nastříkne se porovnávací roztok (f). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku nebyla menší než polovina celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (4-epioxytetracyklin) a druhým píkem (oxytetracyklin) je nejméně 4,0, rozlišení mezi druhým píkem (oxytetracyklin) a třetím píkem (tetracyklin) je nejméně 5,0 a rozlišení mezi čtvrtým píkem (α-apo-oxytetracyklin) a pátým píkem (β-apo-oxytetracyklin) je nejméně 3,5. Faktor symetrie druhého píku je nejvýše 1,25. Podle potřeby se přizpůsobí poměr mobilní fáze A k mobilní fázi B použitý k vytvoření jednostupňové gradientové eluce nebo se upraví časový program. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku oxytetracyklinu nejvýše 1,0 %. Podle potřeby se nastaví parametry integrátoru. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Obsah oxytetracykliniumchloridu se vypočítá v procentech; 1 mg oxytetracyklinu odpovídá 1,079 mg oxytetracykliniumchloridu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

† Oxytocini solutio concentrata

Koncentrovaný roztok oxytocinu

Je to roztok oxytocinu, cyklického nonapeptidu se strukturou hormonu produkovaného zadním lalokem hypofýzy. Stimuluje kontrakce dělohy a vylučování mléka u vnímavých savců. Získává se chemickou syntézou. Je to koncentrovaný roztok, jehož účinnost je nejméně 150 m.j. v mililitru. Obsahuje vhodnou protimikrobní konzervační látku, jako např. chlorbutanol v koncentraci 2 g/l. Specifická účinnost přípravku je nejméně 560 m.j. v miligramu peptidu stanoveného ve zkoušce Peptidy.

Vlastnosti

Čirý bezbarvý roztok.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vyvolává přiměřenou odpověď v podmínkách popsaných pod jednou z předepsaných metod pro stanovení účinnosti.
2. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Peptidy, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin:

a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu.

Roztok vnitřního standardu. 30 mg DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se touto směsí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. Množství přípravku odpovídající 1 mg peptidu se naváží do pečlivě vymyté zkumavky z tvrdého skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Odpaří se do sucha. Přidá se přesně odměřený objem roztoku vnitřního standardu obsahující takové množství DL-norleucinu, které odpovídá polovičnímu očekávanému množství molů oxytocinu. Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a zataví se. Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do 10ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Vysuší se za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R a potom se tento postup ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku o pH 2,2 a zředí se jím na vhodný objem.

Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří vhodné množství zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných v největších množstvích zaujímaly většinu stupnice záznamu.

Obsah jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Relativní zastoupení aminokyselin se vypočítá z předpokladu, že jedna šestina součtu molů kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, isoleucinu a leucinu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 0,95 až 1,05; leucin 0,90 až 1,10; isoleucin 0,90 až 1,10; tyrosin 0,7 až 1,05; polovina cystinu 1,4 až 2,1. Ostatní aminokyseliny jsou jen ve stopách. Stanovení lze hodnotit jen v případě, jestliže nalezený počet molů DL-norleucinu se po opravě na množství použitého roztoku neliší o více než ±5 % od množství přidaného ke zkoušené látce před hydrolýzou.

Příbuzné peptidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek.

Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok, který obsahuje 0,8 mg desmopresinu CRL a 0,8 mg oxytocinu CRL v mililitru roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l).

Porovnávací roztok (b). 0,1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí roztokem dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:
3. - mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l),
4. - mobilní fáze B - směs stejných objemů acetonitrilu R a vody R,
5. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm, s vhodnou průtokovou kyvetou.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70). Potom zkouška 30 min pokračuje gradientovou elucí při kontinuálním a lineárním zvyšování koncentrace mobilní fáze B o 1,0 % (V/V)/mm. Poté se eluuje 15 min směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70) k opětnému dosažení rovnováhy kolony.

Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku (a) a určí se píky oxytocinu a desmopresinu (první pík a případně druhý pík). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem desmopresinu a píkem oxytocinu je nejméně 5,0.

Je-li třeba, zvláště je-li protimikrobní konzervační látka jiná než chlorbutanol, může se požadovaného rozlišení mezi oxytocinem a protimikrobní konzervační látkou dosáhnout buď změněním počátečních objemů mobilních fází A a B, nebo upravením profilu gradientu.

Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se zjistí pík odpovídající oxytocinu, jehož poměr signálu k šumu není menší než 20 a jehož plocha je v rozmezí 0,75 % až 1,25 % plochy píku oxytocinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Nastříkne se odděleně 25 μl zkoušeného roztoku a 25 μl porovnávacího roztoku (a). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla ani k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1 % plochy píku oxytocinu.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního (oxytocin) píku a píku rozpouštědla nebo protimikrobní konzervační látky, větší než 3 % plochy píku oxytocinu; součet ploch takovýchto píků není větší než 10 % celkové plochy všech píků kromě plochy píku rozpouštědla nebo protimikrobní konzervační látky.

Peptidy. 90 % až 110 % deklarovaného obsahu oxytocinu, uvedeného v miligramech sloučeniny C₄₃H₆₆N₁₂O₁₂S₂ na mililitr.

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) za použití postupu popsaného ve zkoušce Příbuzné peptidy.

Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek.

Porovnávací roztok. 3,5 mg oxytocinu CEL se rozpustí v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml.

Nastříkne se odděleně 25 μl porovnávacího roztoku a 25 μl zkoušeného roztoku. Obsah C₄₃H₆₆N₁₂O₁₂S₂ se vypočítá z ploch píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a z deklarovaného obsahu oxytocinu CRL.

Sterilita (2.6.1). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 100 m.j. endotoxinu v 200 m.j. oxytocinu.

Stanovení účinnosti

Stanoví se porovnáním účinnosti zkoušené látky s účinností mezinárodního standardu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.

Mezinárodní jednotka je oxytocinová účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je suchý syntetický oxytocinový peptid s lidským albuminem. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Stanovená účinnost je nejméně 90 % a nejvýše 111 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 % deklarované účinnosti.

Stanovení účinnosti se provádí metodou A nebo metodou B.

Metoda A - Snížení krevního tlaku kohouta

Anestezuje se mladý zdravý dospělý kohout o hmotnosti 1,2 kg až 2,3 kg. Použije se anestezie, která dlouhodobě udržuje krevní tlak na konstantní výši. Obnaží se stehenní sval z jedné stehenní kosti (musculus gluteus primus) a vypreparuje se arteria ischiadica. Do ní se zavede kanyla a zaznamenává se krevní tlak vhodným lineárním zapisovačem. Kanylou zavedenou do podkřídlové žíly se rychle vstřikují ředění referenčního přípravku a zkoušeného přípravku.

Referenční přípravek a zkoušený přípravek se ředí bezprostředně před použitím roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby podávaný objem byl 0,1 ml až 0,5 ml. Vyberou se dvě dávky referenčního přípravku, které vyvolají zřetelné a rychlé, ne však největší snížení krevního tlaku. Obvykle jsou potřebné dávky mezi 20 milijednotkami a 100 milijednotkami. Vyberou se dvě dávky zkoušeného přípravku, které vyvolají reakci, jež je blízká reakci po referenčním přípravku, a poměr mezi dávkami je stejný jako u referenčního přípravku. Tento poměr se udržuje konstantní po celou zkoušku. Dvě dávky referenčního přípravku a dvě dávky zkoušeného přípravku se podávají podle plánu náhodného pořadí nebo podle latinského čtverce až do dosažení nejméně šesti skupin po čtyřech měřeních. Interval mezi dvěma dávkami je konstantní a je mezi 3 min až 10 min a závisí na tom, jak rychle dochází k návratu krevního tlaku k výchozí hodnotě. Zvíře, které se rychle stane necitlivým k opakovaným podáním roztoků, se vyřadí a ve zkoušce nahradí jiným. Odpovědi na každou dávku se měří a výsledek se vypočítá obvyklými statistickými metodami.

Metoda B - stahy potkaní dělohy

Potkaní samici o hmotnosti 120 g až 200 g se 18 h až 24 h před zkouškou nitrosvalově vstříkne 100 μg estradiolbenzoatu. Bezprostředně před zkouškou se vaginálním nátěrem zjistí, zda je zvíře v estru nebo preestru. Potkan se usmrtí a jeden děložní roh se zavěsí do lázně s roztokem následujícího složení:

Lázeň se udržuje při 32 °C nebo na jiné vhodné teplotě, kdy nedochází ke spontánním stahům a zůstává citlivost dělohy na přípravek. Roztok se okysličuje směsí 5 % oxidu uhličitého a 95 % kyslíku a zaznamenávají se svalové stahy vhodným přístrojem (např. pákou s konstantním napětím, jejíž protizávaží nepřesahuje 2 g) dávajícím lineární odpověď.

Referenční přípravek a zkoušený přípravek se zředí roztokem stejného složení, jaké má roztok v lázni. Vyberou se dvě dávky referenčního přípravku, které přidány do lázně vyvolají zřetelně rozdílné submaximální stahy. Obvykle jsou potřebné dávky mezi 10 mikrojednotkami a 50 mikrojednotkami v mililitru roztoku lázně. Vyberou se dvě dávky zkoušeného přípravku, které vyvolají reakci, jež je co nejvíce blízká reakci po referenčním přípravku, a poměr mezi dávkami je stejný jako u referenčního přípravku. Tento poměr se udržuje konstantní po celou zkoušku.

Do lázně se přidají podle plánu náhodného pořadí nebo podle latinského čtverce dvě dávky referenčního přípravku a dvě dávky zkoušeného přípravku až do dosažení nejméně šesti úplných skupin po čtyřech dávkách. Interval mezi dvěma dávkami je konstantní a je mezi 3 min až 10 min v závislosti na tom, jak rychle se sval zotaví. Když se dosáhne maxima stahů, nahradí se tekutina v lázni čerstvým roztokem. Měří se odpověď na každou dávku a výsledek se vypočítá obvyklými statistickými metodami.

Uchovávání

Při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - účinnost v mezinárodních jednotkách v mililitru,
2. - koncentrace peptidu (C₄₃H₆₆O₁₂S₂) v miligramech na mililitr,
3. - zda je přípravek sterilní,
4. - zda je přípravek prostý bakteriálních endotoxinů,
5. - název protimikrobní konzervační látky.

† Oxytocinum

Oxytocin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vyvolává přiměřenou odpověď v podmínkách popsaných pod jednou z předepsaných metod pro stanovení účinnosti.
2. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Peptidy, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin:

a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu.

Roztok vnitřního standardu. 30 mg DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se touto směsí na 100,0 ml.