Český lékopis 1997

1. účinné od 1. 2. 1998C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tinidazolu CRL.
2. účinné od 1. 2. 1998D. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. účinné od 1. 2. 1998E. K asi 10 mg se přidá asi 10 mg zinku práškového R, 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 ml vody R. Zahřívá se 5 min ve vodní lázni a ochladí se. Roztok vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅(2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí pomocí ultrazvukové lázně v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 20 mg tinidazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 20 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 4 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (d). 10 mg 2-methyl-5-nitroimidazolu R (tinidazol nečistota A) se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (e). 10 mg tinidazol nečistoty B CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vrstva se zahřívá 1 h při 110 °C a nechá se vychladnout. Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R a ethylacetatu R (25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.

účinné od 1. 2. 1998Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrny odpovídající tinidazolu nečistotě A a tinidazolu nečistotě B nejsou intenzivnější než příslušná skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) a porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající tinidazolu nečistotě A a tinidazolu nečistotě B na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,150 g se rozpustí v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

účinné od 1. 2. 19981 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,73 mg C₈H₁₃N₃O₄S.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřeném obalu, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. 2-methyl-5-nitroimidazol,
2. účinné od 1. 2. 1998B. 1-(2-ethylsulfonylethyl)-2-methyl-4-nitroimidazol.

účinné od 1. 2. 1998Titanii dioxidum

účinné od 1. 2. 1998Oxid titaničitý

účinné od 1. 2. 1998Synonyma. Titanium dioxydatum, běloba titanová

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě. Nerozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách, ale pomalu se rozpouští v horké koncentrované kyselině sírové.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. Za silného zahřívání slabě žloutne, při ochlazení se odbarví.
2. účinné od 1. 2. 1998B. K 5 ml roztoku S2, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R; vznikne oranžově červené zbarvení.
3. účinné od 1. 2. 1998C. K 5 ml roztoku S2 se přidá 0,5 g granulovaného zinku R; po 45 min má směs fialovomodré zbarvení.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S1. 20,0 g se 1 min protřepává s 30 ml kyseliny chlorovodíkové R. Přidá se 100 ml vody destilované R a zahřeje se k varu. Horká směs se filtruje přes tvrzený papírový filtr, dokud filtrát není čirý. Filtr se promyje 60 ml vody destilované R, filtrát a promývací kapalina se spojí a zředí se vodou destilovanou R na 200 ml.

účinné od 1. 2. 1998Roztok S2. 0,500 g (m) se smíchá s 5 g síranu sodného bezvodého R v 300ml spalovací baňce s dlouhým hrdlem. Přidá se 10 ml vody R a promíchá se. Přidá se 10 ml kyseliny sírové R a prudce se vaří za dodržení obvyklých bezpečnostních opatření, dokud roztok není čirý. Ochladí se, pomalu se přidává ochlazená směs obsahující 30 ml vody R a 10 ml kyseliny sírové R, znovu se ochladí a zředí se vodou R na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S2 neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II.

účinné od 1. 2. 1998Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se 5 min protřepává s 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Odstřeďuje se nebo filtruje, dokud roztok není čirý. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

účinné od 1. 2. 1998Látky rozpustné ve vodě. K 10,0 g se přidá roztok 0,5 g síranu amonného R ve 150 ml vody R a 5 min se vaří. Ochladí se, zředí se vodou R na 200 ml a filtruje se, dokud roztok není čirý. 100 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha ve zvážené odpařovací misce a žíhá se: zbytek váží nejvýše 25 mg (0,5 %).

účinné od 1. 2. 1998Antimon. K 10 ml roztoku S2 se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R. Pokud je to nutné, ochladí se na 20 °C a přidá se 0,15 ml dusitanu sodného RS. Po 5 min se přidá 5 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (10 g/l) a 10 ml čerstvě připraveného roztoku rhodaminu B R (0,1 g/l) a po každém přidání se důkladně promíchá. Přidá se 10,0 ml toluenu R, 1 min se intenzivně třepe, vrstvy se nechají oddělit nebo, pokud je to nutné, 2 min se odstřeďuje. Růžové zbarvení toluenové fáze není intenzivnější než růžové zbarvení toluenové fáze porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 5,0 ml základního roztoku antimonu (1 μg Sb/ml), 10 ml kyseliny chlorovodíkové R, 15 ml roztoku obsahujícího 0,5 g síranu sodného bezvodého R a 2 ml kyseliny sírové R místo směsi obsahující 10 ml roztoku S2, 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R (100 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Arsen (2.4.2). 0,50 g se umístí do 250ml baňky s kulatým dnem vybavené teploměrem, dělicí nálevkou a trubicí odvádějící páry do baňky obsahující 30 ml vody R. Přidá se 50 ml vody R, 0,5 g hydraziniumsulfatu R, 0,5 g bromidu draselného R a 20 g chloridu sodného R. Dělicí nálevkou se po kapkách přidává 25 ml kyseliny sírové R, zahřeje se a teplota se 20 min udržuje na 110 °C až 115 °C. Páry se jímají v baňce obsahující 30 ml vody R a pak se zředí vodou R na 50 ml. 20 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Baryum. K 10 ml roztoku S1 se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 30 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs obsahující 10 ml roztoku S1 a 1 ml vody destilované R.

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S1 se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Železo. K 8 ml roztoku S2 se přidají 4 ml vody R a promíchá se. Pak se přidá 0,05 ml bromové vody R, nechá se 5 min stát a přebytek bromu se odstraní proudem vzduchu. Přidají se 3 ml thiokyanatanu draselného RS. Zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi obsahující 4 ml základního roztoku železa (2 μg Fe/ml) a 8 ml roztoku kyseliny sírové R (200 g/l) (200 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998K 300 g granulovaného (710) zinku R se přidá 300 ml roztoku dusičnanu rtuťnatého R (20 g/l) a 2 ml kyseliny dusičné R, 10 min se protřepává a pak se promyje vodou R. Amalgamovaný zinek se naplní do skleněné trubice asi 400 mm dlouhé s průměrem asi 20 mm vybavené kohoutkem a fritou. Kolona se promývá 100 ml kyseliny sírové zředěné RS a pak 100 ml vody R, aby byl amalgám stále smáčen kapalinou. Do kolony se pomalu zavádí rychlostí asi 3 ml/min směs obsahující 100 ml kyseliny sírové zředěné RS a 100 ml vody R a pak 100 ml vody R. Eluát se jímá v 500ml kuželové baňce obsahující 50,0 ml roztoku síranu amonno-železitého R (150 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 3). Přidá se 0,1 ml feroinu R a ihned se titruje hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku nazelenalého zbarvení (n₁ ml). Do kolony se pomalu zavádí rychlostí asi 3 ml/min nejprve směs obsahující 50 ml kyseliny sírové zředěné RS a 50 ml vody R, pak 20,0 ml roztoku S2, pak směs obsahující 50 ml kyseliny sírové zředěné RS a 50 ml vody R a nakonec 100 ml vody R. Eluát se jímá do 500ml kuželové baňky obsahující 50,0 ml roztoku síranu amonno-železitého R (150 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 3). Spodní část kolony se propláchne vodou R, přidá se 0,1 ml feroinu R a ihned se titruje hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku nazelenalého zbarvení (n₂ ml).

účinné od 1. 2. 1998Obsah TiO₂ v procentech se vypočítá ze vztahu:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

1. účinné od 1. 2. 1998m - hmotnost zkoušené látky použité k přípravě roztoku S2 v gramech.

účinné od 1. 2. 1998† Tobramycinum

účinné od 1. 2. 1998Tobramycin

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Výroba

účinné od 1. 2. 1998Vyrábí se metodami umožňujícími snížit nebo odstranit hypotenzivní látky.

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Spektrum nukleární magnetické rezonance (2.2.33) roztoku zkoušené látky (100 g/l) v deuteriumoxidu R se shoduje se spektrem stejného roztoku tobramycinu CRL.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 20 mg tobramycinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 4 mg neomyciniumsulfatu CRL a 4 mg kanamyciniumsulfatu CRL se rozpustí v 1 ml porovnávacího roztoku (a).

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, amoniaku 26 %R a methanolu R (10 + 20 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu a postříká se směsí stejných objemových dílů roztoku 1,3-dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l). Zahřívá se 5 min až 10 min při 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené hlavní skvrny.

1. účinné od 1. 2. 1998C. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R. Přidá se 5 ml roztoku ninhydrinu R (1 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se 3 min na vodní lázni; vzniká fialově modré zbarvení.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 9,0 až 11,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost (2.2.7). +138° až +148°, počítáno na bezvodou látku prostou 2-methyl-1-propanolu. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 80 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a vody R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a vody R (1 + 99) na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí stejných objemových dílů lihu 96% R, amoniaku 26 %R a 2-butanonu R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se 10 min zahřívá při 110 °C a horká se postříká čerstvě připraveným roztokem chlornanu sodného R zředěného vodou R tak, aby obsahoval 0,5 % volného chloru. Suší se proudem studeného vzduchu tak dlouho, až postříkaná část vrstvy pod linií startu jeví po kapce škrobu s jodidem draselným RS velmi slabě modrou barvu. Vrstva se dále nevystavuje studenému vzduchu, ale celá se postříká škrobem s jodidem draselným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

účinné od 1. 2. 19982-Methyl-1-propanol (isobutanol). Nejvýše 1,0 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu.

účinné od 1. 2. 1998Roztok vnitřního standardu. 2,0 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 500,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v 1,0 ml vody R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 0,20 g se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a přidá se 1,0 ml vody R.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. K 0,500 g isobutanolu R se přidá 1,0 ml 1-propanolu R a zředí se vodou R na 500,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenem kopolymerem R (150 μm až 180 μm),
2. účinné od 1. 2. 1998- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,
3. účinné od 1. 2. 1998- plamenoionizačního detektoru.

účinné od 1. 2. 1998Teplota kolony je 165 °C. Nastříkne se zvolený objem zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku.

účinné od 1. 2. 1998Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

účinné od 1. 2. 1998Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 2,0 m.j. endotoxinu v miligramu.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení účinnosti

účinné od 1. 2. 1998Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech při teplotě nepřevyšující 25 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Označování

účinné od 1. 2. 1998V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. účinné od 1. 2. 1998- sterilní,
2. účinné od 1. 2. 1998- prostá bakteriálních endotoxinů.

účinné od 1. 2. 1998† Tocoferoli alfa acetas

účinné od 1. 2. 1998Tokoferolacetat alfa

účinné od 1. 2. 1998Synonyma. α-Tocopheroli acetas, Tocoferolum aceticum, Tocoferoli acetas, octan vitaminu E

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Čirá slabě zelenožlutá viskózní olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v ethanolu, v etheru a v mastných olejích, dobře rozpustný v lihu 96%.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: B.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. 10 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Absorpční maximum roztoku je při 284 nm, prodleva při 278 nm a minimum při 254 nm.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tokoferolacetatu alfa CRL.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). Ve zkumavce se zabroušenou zátkou se rozpustí asi 10 mg ve 2 ml roztoku kyseliny sírové R v lihu 96% R (5 mol/l) a 5 min se zahřívá na vodní lázni. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R, 2 ml cyklohexanu R a 1 min se protřepává. Po oddělení se použije horní vrstva.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). Asi 10 mg tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí ve 2 ml cyclohexanu R.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). Připraví se, jak je popsáno u zkoušeného roztoku (b). Namísto zkoušené látky se použije tokoferolacetat alfa CRL.

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny: skvrna s vyšší hodnotou R_F je skvrna tokoferolacetatu alfa a odpovídá skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a); skvrna o nižší hodnotě R_F je skvrna tokoferolu alfa. Deska se pak postříká směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, roztoku chloridu železitého R (2,5 g/l) v lihu 96% R a roztoku fenantroliniumchloridu R (10 g/l) v lihu 96% R (10 + 40 + 40); na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) je skvrna tokoferolu alfa zbarvena oranžově.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Absorbance (2.2.25). 0,150 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztok a). 20,0 ml původního roztoku se zředí na 50,0 ml ethanolem R (roztok b). Změří se absorbance roztoku (a) v maximu při 284 nm a absorbance roztoku (b) v minimu při 254 nm. Specifická absorbance v maximuje 42,0 až 45,0 a v minimu je 7,0 až 9,0.

účinné od 1. 2. 1998Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Volný tokoferol. Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se rozpustí ve 100 ml roztoku kyseliny sírové v lihu 96% (0,25 mol/l) RS. Přidá se 20 ml vody R a 0,1 ml roztoku difenylaminu R (2,5 g/l) v kyselině sírové R a titruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS do modrého zbarvení, které vydrží 5 s. Provede se slepá zkouška.

účinné od 1. 2. 19981 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS odpovídá 2,154 mg volného tokoferolu.

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

účinné od 1. 2. 1998Roztok vnitřního standardu. 1,0 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- silanizované skleněné kolony délky 2,0 m až 3,0 m a vnitřního průměru 2,2 mm až 4,0 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R (125 μm až 150 μm nebo 150 μm až 180 μm) silanizovanou dimethyldichlorsilanem, impregnovanou 1 % až 5 % polydimethylsiloxanu R; na obou koncích kolony je zátka silanizované skleněné vaty,
2. účinné od 1. 2. 1998- dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min až 90 ml/min,
3. účinné od 1. 2. 1998- plamenoionizačního detektoru.

účinné od 1. 2. 1998Teplota kolony se udržuje konstantní v rozmezí 245 °C až 280 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je v rozmezí 270 °C až 320 °C. Teplota kolony a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení.

účinné od 1. 2. 1998Nastřikuje se přímo do kolony nebo prostřednictvím nástřikového prostoru (přednostně vyloženého sklem) za použití automatického nastřikovacího zařízení nebo nějaké jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem.

účinné od 1. 2. 1998Rozlišení. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Postup se opakuje, až odezvový faktor (R_F), stanovený jak je popsáno dále, je konstantní s odchylkou ±2 %. Rozlišení (R_s) je nejméně 1,4.

účinné od 1. 2. 1998Zkouška na rušící látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 μl a zaznamená se chromatogram. Nastaví se citlivost tak, aby výška píku tokoferolacetatu alfa byla větší než 50 % celé stupnice zapisovače. Během zaznamenávání se změní citlivost tak, aby pík se stejnou hodnotou t_R jako dotriakontan se zaznamenal s citlivostí nejméně osmkrát větší než pík tokoferolacetatu alfa. Jestliže se na registračním papíru šířky 250 mm zaznamená nějaký pík výšky alespoň 5 mm stejné hodnoty t_R jako pík dotriakontanu, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S´_D(kor).

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

1. účinné od 1. 2. 1998S´_D - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. účinné od 1. 2. 1998S_I - plochu rušícího píku (stejné hodnoty t_R jako má vnitřní standard) na chromatogramu získaném při zkoušce na rušící látky,
3. účinné od 1. 2. 1998S´_T - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku,
4. účinné od 1. 2. 1998S_TI - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu získaném při zkoušce na mšicí látky,
5. účinné od 1. 2. 1998f - faktor vyjadřující změnu citlivosti.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram, přičemž se nastaví taková citlivost, aby pík tokoferolacetatu alfa byl větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (S_T) a dotriakontanu (S_D) a stanoví se odezvový faktor (R_F), jak je popsáno níže. Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (S´_T) a dotriakontanu (S´_D).

účinné od 1. 2. 1998Stanoví se odezvový faktor (R_F) pro tokoferolacetat alfa na chromatogramu porovnávacího roztoku z plochy píku tokoferolacetatu alfa a píku dotriakontanu podle vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Obsah tokoferolacetatu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998† Tocoferoli alfa acetatis pulvis

účinné od 1. 2. 1998Tokoferolacetat alfa prášek

účinné od 1. 2. 1998Synonymum. α-Tocopheroli acetatis pulvis

účinné od 1. 2. 1998Je to jemná disperze tokoferolacetatu alfa připravená ve vhodném nosiči vhodné kvality (např. želatina, arabská klovatina, cukry, laktoproteiny a nebo jejich směsi) nebo získaná adsorpcí tokoferolacetatu alfa na kyselinu křemičitou vhodné kvality.

účinné od 1. 2. 1998Deklarovaný obsah tokoferolacetatu alfa je nejméně 25 g na 100 g prášku. Přípravek obsahuje 90,0 % až 115,0 % deklarovaného obsahu.

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Téměř bílé, nažloutlé nebo světle hnědé malé částečky, které podle způsobu přípravy mohou být prakticky nerozpustné ve vodě nebo bobtnat nebo tvořit disperzi.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. K množství prášku odpovídajícímu 50 mg tokoferolacetatu alfa se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a vloží se do ultrazvukové lázně 60 °C teplé. Přidá se 5 ml ethanolu R 10 ml cyklohexanu R, protřepává se 1 min a 5 min se odstřeďuje. Použije se horní vrstva.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 50 mg tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

účinné od 1. 2. 1998Roztok vnitřního standardu. 0,20 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Odváží se přesně množství zkoušené látky odpovídající přibližně 0,100 g tokoferolacetatu alfa do 250ml kuželové baňky. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a vloží se na 20 min do ultrazvukové lázně 70 °C teplé. Potom se přidá 50 ml ethanolu R a 50,0 ml roztoku vnitřního standardu a důkladně se míchá 30 min. Po oddělení fází se použije horní vrstva.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 50,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- silanizované skleněné kolony délky 2,0 m až 3,0 m a vnitřního průměru 2,2 mm až 4,0 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R (125 μl až 150 μm nebo 150 μm až 180 μm) silanizovanou dimethyldichlorsilanem, impregnovanou 1 % až 5 % polydimethylsiloxanu R; na obou koncích kolony je zátka silanizované skleněné vaty,
2. účinné od 1. 2. 1998- dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min až 90 ml/min,
3. účinné od 1. 2. 1998- plamenoionizačního detektoru.

účinné od 1. 2. 1998Teplota kolony se udržuje konstantní v rozmezí 245 °C až 280 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je v rozmezí 270 °C až 320 °C. Teplota kolony a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení.

účinné od 1. 2. 1998Nastřikuje se přímo do kolony nebo prostřednictvím nástřikového prostoru (přednostně vyloženého sklem) za použití automatického nastřikovacího zařízení nebo nějaké jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem.

účinné od 1. 2. 1998Rozlišení. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Postup se opakuje, až odezvový faktor (R_F), stanovený, jak je popsáno dále, je konstantní s odchylkou ±2 %. Rozlišení (R) mezi píkem dotriakontanu a píkem tokoferolacetatu alfa je nejméně 1,4.

účinné od 1. 2. 1998Zkouška na rušící látky. Odváží se přesně množství zkoušené látky odpovídající přibližně 0,100 g tokoferolacetatu alfa do 250ml kuželové baňky. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a vloží se na 20 min do ultrazvukové lázně 70 °C teplé. Potom se přidá 50 ml ethanolu R, 50 ml hexanu R a 30 min se důkladně míchá. Po oddělení vrstvy se nastříkne 1 μl horní vrstvy a zaznamená se chromatogram. Nastaví se citlivost tak, aby výška píku tokoferolacetatu alfa byla větší než 50 % celé stupnice zapisovače. Během zaznamenávání se změní citlivost tak, aby pík se stejnou hodnotou t_R jako dotriakontan se zaznamenal s citlivostí nejméně osmkrát větší než pík tokoferolacetatu alfa. Jestliže se na registračním papíru šířky 250 mm zaznamená nějaký pík výšky alespoň 5 mm stejné hodnoty t_R jako pík dotriakontanu, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S´_D(kor) podle vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

1. účinné od 1. 2. 1998Sʹ_D - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. účinné od 1. 2. 1998S_I - plochu rušícího píku (stejné hodnoty t_R jako má vnitřní standard) na chromatogramu získaném při zkoušce na rušící látky,
3. účinné od 1. 2. 1998Sʹ_T - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku,
4. účinné od 1. 2. 1998S_TI - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu získaném při zkoušce na rušící látky,
5. účinné od 1. 2. 1998f - faktor vyjadřující změnu citlivosti.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram, přičemž se nastaví taková citlivost, aby pík tokoferolacetatu alfa byl větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (S_T) a dotriakontanu (S_D ) a stanoví se odezvový faktor (RF), jak je popsáno níže. Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (S´_T a dotriakontanu (S´_D).

účinné od 1. 2. 1998Stanoví se odezvový faktor (RF) pro tokoferolacetat alfa na chromatogramu porovnávacího roztoku z plochy píku tokoferolacetatu alfa a píku dotriakontanu podle vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Obsah tokoferolacetatu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených, zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Označování

účinné od 1. 2. 1998V označení na obalu se uvede obsah tokoferolacetatu alfa v gramech na 100 g prášku.

účinné od 1. 2. 1998† Tocoferolum alfa

účinné od 1. 2. 1998Tokoferol alfa

účinné od 1. 2. 1998Synonyma. α-Tocopherolum, Tocoferolum

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Čirá bezbarvá nebo žlutohnědá viskózní olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v ethanolu, v etheru, v dichlormethanu a v mastných olejích.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: B.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky je shodné se spektrem tokoferolu alfa CRL.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 10 mg tokoferolu alfa CRL se rozpustí ve 2 ml cyclohexanu R.

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyclohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, roztoku chloridu železitého R (2,5 g/l) v lihu 96% R a roztoku fenantroliniumchloridu R (10 g/l) v lihu 96% R (10 + 40 + 40). Po 1 h až 2 h se hlavní skvrny zbarví oranžově.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml (roztok a). 10,0 ml roztoku (a) se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztok b). Měří se absorbance roztoku (b) v maximu při 292 nm a roztoku (a) v minimu při 255 nm. Specifická absorbance v maximuje 72,0 až 76,0 a v minimu je 6,0 až 8,0.

účinné od 1. 2. 1998Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 0,50 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Použije se kyselina sírová R namísto kyseliny sírové zředěné RS.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

účinné od 1. 2. 1998Roztok vnitřního standardu. 0,20 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolu alfa CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 50,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- silanizované skleněné kolony délky 2,0 m až 3,0 m a vnitřního průměru 2,2 mm až 4,0 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R (125 μm až 150 μm nebo 150 μm až 180 μm) silanizovanou dimethyldichlorsilanem, impregnovanou 1 % až 5 % polydimethylsiloxanu R; na obou koncích kolony je zátka silanizované skleněné vaty,
2. účinné od 1. 2. 1998- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min až 90 ml/min,
3. účinné od 1. 2. 1998- plamenoionizačního detektoru.

účinné od 1. 2. 1998Teplota kolony se udržuje konstantní v rozmezí 245 °C až 280 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je v rozmezí 270 °C až 320 °C. Teplota kolony a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení.

účinné od 1. 2. 1998Nastřikuje se přímo do kolony nebo prostřednictvím nástřikového prostoru (přednostně vyloženého sklem) za použití automatického nastřikovacího zařízení nebo nějaké jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem.

účinné od 1. 2. 1998Rozlišení. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Postup se opakuje, až odezvový faktor (RF), stanovený, jak je popsáno dále, je konstantní s odchylkou ±2 %. Rozlišení (R) mezi píkem dotriakontanu a tokoferolu alfa je nejméně 2,6.

účinné od 1. 2. 1998Zkouška na rušící látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 μl a zaznamená se chromatogram. Nastaví se citlivost tak, aby výška píku tokoferolu alfa byla větší než 50 % celé stupnice zapisovače. Během zaznamenávání se změní citlivost tak, aby pík se stejnou hodnotou t_R jako dotriakontan se zaznamenal s citlivostí nejméně osmkrát větší než pík tokoferolu alfa. Jestliže se na registračním papim šířky 250 mm zaznamená nějaký pík výšky alespoň 5 mm stejné hodnoty t_R jako pík dotriakontanu, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S´_D(kor) podle vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

1. účinné od 1. 2. 1998S´_D - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. účinné od 1. 2. 1998S_I - plochu rušícího píku (stejné hodnoty t_R jako má vnitřní standard) na chromatogramu získaném při zkoušce na rušící látky,
3. účinné od 1. 2. 1998S´_T - plochu píku tokoferolu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku,
4. účinné od 1. 2. 1998S_TI - plochu píku tokoferolu alfa na chromatogramu získaném při zkoušce na rušící látky,
5. účinné od 1. 2. 1998f - faktor vyjadřující změnu citlivosti.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram, přičemž se nastaví taková citlivost, aby pík tokoferolu alfa byl větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Změří se plochy píků tokoferolu alfa (S_T) a dotriakontanu (S_D) a stanoví se odezvový faktor (RF), jak je popsáno níže. Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolu alfa (2S´_T a dotriakontanu (S´_D).

účinné od 1. 2. 1998Stanoví se odezvový faktor (RF) pro tokoferol alfa na chromatogramu porovnávacího roztoku z plochy píku tokoferolu alfa a píku dotriakontanu podle vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Obsah tokoferolu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech pod inertním plynem, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998† Tolbutamidum

účinné od 1. 2. 1998Tolbutamid

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A a C.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Teplota tání (2.2.14). 126 °C až 130 °C.
2. účinné od 1. 2. 1998B. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 245 nm až 300 nm. Roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 258 nm, 263 nm, 275 nm, a prodlevu při 268 nm. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 250,0 ml a změří se absorbance při 220 nm až 235 nm; roztok vykazuje jedno absorpční maximum při 228 nm. Specifická absorbance v maximuje 480 až 520.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tolbutamidu CRL.
4. účinné od 1. 2. 1998D. K 0,2 g se přidá 8 ml roztoku kyseliny sírové R (500 g/l), 30 min se zahřívá pod zpětným chladičem a nechá se ochladit. Vyloučené krystaly se rekrystalizují z horké vody R a suší při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) je 135 °C až 140 °C.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 5 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5. Měří se následující roztok: k 2,0 g se přidá 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při 70 °C, pak se prudce ochladí a zfiltruje.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 15 mg toluensulfonamidu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). K 5 ml zkoušeného roztoku se přidá 5 ml porovnávacího roztoku (a).

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně 5 μl zkoušeného roztoku, 5 μl porovnávacího roztoku (a) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a chloroformu R (2 + 8 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a 10 min se zahřívá při 110 °C. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující roztok manganistanu draselného R (50 g/l) a přidá se stejné množství kyseliny chlorovodíkové R. Ještě horká vrstva se vloží do komory nasycené parami chloru a komora se opět uzavře. Po 2 min se vrstva vyjme a vystaví se působení proudu studeného vzduchu tak dlouho, až je chlor odstraněn a až část vrstvy pod startem reaguje s kapkou škrobu s jodidem draselným RS za vzniku alespoň slabě modrého zbarvení; působení studeného vzduchu se nemá prodlužovat. Vrstva se postříká škrobem s jodidem draselným RS a nechá se 5 min stát; na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se na 20 ml stejnou směsí rozpouštědel. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok (1 μg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.