Český lékopis 1997

1. účinné od 1. 2. 1998D. K asi 20 mg se přidá 0,1 g uhličitanu sodného bezvodého R, přidá se 0,1 ml vody R a zahřeje se; vyvíjejí se páry amoniaku, které barví papír lakmusový červený R na modro.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v roztoku hydroxidu draselného R (6 g/l) a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 25 mg bumetanidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R kyseliny octové ledové R cyklohexanu R a dichlormethanu R (2,5 + 10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,300 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku fialově červeného zbarvení. Provede se slepá zkouška.

účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 36,44 mg sloučeniny C₁₇H₂₀N₂O₅S.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. kyselina 4-fenoxy-3-nitro-5-sulfamoylbenzoová,
2. účinné od 1. 2. 1998B. kyselina 3-amino-4-fenoxy-5-sulfamoylbenzoová,
3. účinné od 1. 2. 1998C. butyl-3-(butylamino)-4-fenoxy-5-sulfamoylbenzoat,
4. účinné od 1. 2. 1998D. kyselina 3-(2-ethylhexylamino)-4-fenoxy-5-sulfamoylbenzoová.

účinné od 1. 2. 1998† Bupivacaini hydrochloridum

účinné od 1. 2. 1998Bupivakainiumchlorid

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.

účinné od 1. 2. 1998Taje při asi 254 °C, za rozkladu.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A, D.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bupivakainiumchloridu CRL. Měří se suspenze látek v parafinu tekutém R.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. účinné od 1. 2. 1998C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a směs se protřepe dvakrát 15 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Ether se odpaří a zbytek se překrystalizuje z lihu R 90% (V/V) a vysuší se za sníženého tlaku. Krystaly tají (2.2.14) při 105 °C až 108 °C.
4. účinné od 1. 2. 1998D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; pH tohoto roztoku (2.2.3) není menší než 4,7. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; pH roztoku není větší než 4,7.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 25 mg bupivakainiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (0,1 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

účinné od 1. 2. 19982,6-Dimethylanilin. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se 10 min stát; případné žluté zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2 ml roztoku 2,6-dimethylanilinu R (5 mg/l) v methanolu R (100 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok olova (1 μg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). 4,5 % až 6,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,250 g se rozpustí ve směsi 25 ml lihu 96% R a 20 ml vody R. Přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 32,49 mg C₁₈H₂₉ClN₂O.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998† Buserelinum

účinné od 1. 2. 1998Buserelin

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo slabě nažloutlý hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a ve zředěných kyselinách.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku přibližně odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
2. účinné od 1. 2. 1998B. ¹H nukleární magnetické rezonanční spektrum (2.2.33) roztoku zkoušené látky (4 mg/ml) ve směsi objemových dílů kyseliny octové deuterované R a deuteriumoxidu R (20 + 80) kvalitativně odpovídá referenčnímu spektru buserelinu Ph. Eur.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok zkoušené látky (10 g/l) je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Specifická absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí ve 100,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS. Specifická absorbance v maximu při 278 nm je 49 až 56, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové.

účinné od 1. 2. 1998Aminokyseliny. Zkouší se s použitím analyzátoru aminokyselin. Přístroj se kalibruje směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin:

účinné od 1. 2. 1998a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. Pro validaci metody se používá vhodný vnitřní standard, jako je D,L-norleucin.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 1,0 mg zkoušené látky se umístí do vhodné, důkladně vyčištěné zkumavky z tvrdého skla, délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se vhodné množství roztoku kyseliny chlorovodíkové R 50% (V/V). Zkumavka se ponoří do mrazicí směsi o teplotě -5 °C, tlak se sníží pod 133 Pa a zkumavka se utěsní. Zahřívá se 16 h při 110 °C až 115 °C. Ochladí se, zkumavka se otevře a obsah se přenese do 10ml baňky pomocí pěti dávek, každé po 0,2 ml, vody R a odpaří se do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Tento postup se jednou zopakuje. Zbytek se přenese do tlumivého roztoku vhodného pro analyzátor aminokyselin a zředí se jím na vhodný objem.

účinné od 1. 2. 1998Do analyzátoru aminokyselin se aplikuje vhodný, přesně změřený objem zkoušeného roztoku tak, aby výška píku odpovídající aminokyselině přítomné v největším množství zaujímala většinu celého rozsahu stupnice zapisovače.

účinné od 1. 2. 1998Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Relativní poměry aminokyselin se vypočítají tak, že jedna šestina součtu látkového množství molů kyseliny glutamové, histidinu, tyrosinu, leucinu, argininu a prolinu se položí rovna jedné. Hodnoty se nalézají v následujících limitech: serin 1,4 až 2,0; prolin 0,8 až 1,2; kyselina glutamová 0,9 až 1,1; leucin 0,9 až 1,1; tyrosin 0,9 až 1,1; histidin 0,9 až 1,1 a arginin 0,9 až 1,1. Ostatní aminokyseliny s výjimkou tryptofanu jsou přítomny nejvýše ve stopových množstvích.

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost (2.2.7). -49° až -58°, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové. Měří se roztok zkoušené látky (10 g/l).

účinné od 1. 2. 1998Kyselina octová. 3,0 % až 7,0 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití kyseliny propionové R jako vnitřního standardu.

účinné od 1. 2. 1998Roztok vnitřního standardu. Připraví se roztok kyseliny propionové R 0,1% (V/V) ve vodě R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 15,0 mg zkoušené látky a 400,0 mg roztoku vnitřního standardu se postupně přenese do malé lahvičky. Přidá se 0,6 ml vody R, 1,0 ml tlumivého roztoku o pH 3,0 a 30 μl kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a promíchá se.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 100,0 mg kyseliny octové R se naváží do 100ml odměrné baňky a zředí se vodou R na 100,0 ml a promíchá se.

účinné od 1. 2. 1998Do malé lahvičky se postupně naváží 600,0 mg tohoto roztoku a 400,0 mg roztoku vnitřního standardu. Přidá se 1,0 ml tlumivého roztoku o pH 3,0 a promíchá se.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- skleněné kolony délky 1,2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné kysele pranou křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R (150 μm až 180 μm), impregnovanou 4% polysorbatem 80 R,
2. účinné od 1. 2. 1998- dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtoku 40 ml/min,
3. účinné od 1. 2. 1998- plamenoionizačního detektoru.

účinné od 1. 2. 1998Teplota kolony se udržuje na 130 °C, nástřikového prostoru na 150 °C a detektoru na 200 °C.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné peptidy. Zkouší se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Chromatogram se zaznamenává po dobu přibližně dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla 50 % až 70 % celého rozsahu stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (3,0 %) a součet takových ploch píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %).

účinné od 1. 2. 1998Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

účinné od 1. 2. 1998Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 80,0 mg zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

účinné od 1. 2. 1998Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 55,5 m.j. endotoxinu v miligramu.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí v 5,0 ml mobilní fáze.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). Obsah lahvičky D-His-buserelinu CRL se rozpustí v mobilní fázi. Příslušný objem tohoto roztoku se zředí mobilní fází tak, aby výsledná koncentrace byla 1 mg/ml. 1,0 ml zkoušeného roztoku se přidá k 1,0 ml tohoto roztoku.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). Obsah lahvičky buserelinu CRL se rozpustí v mobilní fázi. Příslušný objem tohoto roztoku se zředí mobilní fází tak, aby výsledná koncentrace byla 1 mg/ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. účinné od 1. 2. 1998- mobilní fáze, která je směsí 200 ml acetonitrilu R a 700 ml roztoku kyseliny fosforečné R (11,2 g/l) při průtoku 0,8 ml/min. Hodnota pH směsi se upraví triethylaminem R na 2,5,
3. účinné od 1. 2. 1998- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky D-His-buserelinu a buserelinu je nejméně 1,5.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b).

účinné od 1. 2. 1998Obsah zkoušené látky se vypočte z ploch píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a deklarovaného obsahu buserelinu CRL.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí, při teplotě 2 °C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Označování

1. účinné od 1. 2. 1998V označení na obalu se uvede:
   1. účinné od 1. 2. 1998- hmotnost peptidu v obalu,
   2. účinné od 1. 2. 1998- zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů,
   3. účinné od 1. 2. 1998- zda je látka sterilní.

účinné od 1. 2. 1998†† Busulfanum

účinné od 1. 2. 1998Busulfan

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v acetonitrilu, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a v etheru.

účinné od 1. 2. 1998Taje při asi 116 °C.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem busulfanu CRL.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve 2 ml acetonu R.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 20 mg busulfanu CRL se rozpustí ve 2 ml acetonu R.

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů acetonu R a toluenu R po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší proudem teplého vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a zahřeje se na 120 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se hlavní skvrna polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. účinné od 1. 2. 1998C. K 0,1 g se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zahřívá se, až je roztok čirý. Po ochlazení se k 2 ml tohoto roztoku přidá 0,1 ml manganistanu draselného RS; fialově červené zbarvení se změní přes fialové na modré a nakonec na zelené. Směs se zfiltruje a přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS; vznikne sraženina.
2. účinné od 1. 2. 1998D. K 0,1 g se přidá 0,1 g dusičnanu draselného R a 0,25 g hydroxidu sodného R, promíchá se a zahřívá se do roztavení. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 5 ml vody R a upraví se pH za použití kyseliny chlorovodíkové zředěné RS na hodnotu 1 až 2. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 0,25 g se bezprostředně před zkouškou rozpustí ve 20 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 25 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než barevný porovnávací roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Kysele reagující látky. 0,20 g se zahřátím rozpustí v 50 ml ethanolu R a přidá se 0,1 ml červeně methylové RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 60 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998K 0,250 g se přidá 50 ml vody R protřepe se a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. V případě potřeby se doplní vodou R na původní objem, ochladí se a přidá se 0,3 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení.

účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,32 mg C₆H₁₄O₆S₂.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Venenum.

účinné od 1. 2. 1998Butamirati dihydrogenocitras

účinné od 1. 2. 1998Butamiraciumdihydrogencitrat

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek, mírně voskovitý. Je mírně rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v lihu 96%.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: C a E.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Teplota tání (2.2.14). 74 °C až 78 °C.
2. účinné od 1. 2. 1998B. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje čtyři absorpční maxima; při 247 nm, 252 nm, 258 nm a 264 nm.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem butamiraciumdihydrogencitratu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R.
4. účinné od 1. 2. 1998D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
5. účinné od 1. 2. 1998E. Vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,0; měří se roztok S.

účinné od 1. 2. 1998Cizí organické látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 0,50 g butamiraciumdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se 20 min zahřívá v sušárně při 100 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm; chromatogramy se použijí ke zkoušce totožnosti D. Potom se vrstva vystaví na 24 h působení par jodu a ihned po vyjmutí z komory s jodem se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a nejvýše jedna taková skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,4 %).

účinné od 1. 2. 1998Chloridy (2.4.4). 1,50 g se rozpustí v 15 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Cizí snadno zuhelnitelné organické látky. 0,050 g se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R; roztok není zabarven intenzivněji než porovnávací barvený roztok HZ₅ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 50 °C. Vysušená látka se použije ke Stanovení obsahu.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,400 g ze zkoušky Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

účinné od 1. 2. 19981 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 49,96 mg C₂₄H₃₇NO₁₀.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. diethylaminoethoxyethanol.

účinné od 1. 2. 1998Butylhydroxyanisolum

účinné od 1. 2. 1998Butylhydroxyanisol

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý až nažloutlý nebo slabě narůžovělý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v lihu 96% a v mastných olejích. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
2. účinné od 1. 2. 1998B. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 10 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS, promíchá se a přidá se 10 ml dichlormethanu R. Směs se důkladně protřepe; po oddělení je organická vrstva zbarvena červeně.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml roztoku testosteronpropionatu R (1,0 g/l) v lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 80 °C a potom se ochladí; vzniká červené zbarvení.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 2,5 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok intenzity 5 nejpodobnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 25 mg butylhydroxyanisolu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 50 mg hydrochinonu R se rozpustí v 5 ml lihu 96% R a zředí se dichlormethanem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se dichlormethanem R po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší volně na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů hexakyanoželezitanu draselného RS, chloridu železitého RS1 a vody R (10 + 20 + 70). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná fialově modrá skvrna s hodnotou R_F asi 0,35 odpovídající 3-terc.butyl-4-methoxyfenolu intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (10 %); žádná skvrna odpovídající hydrochinonu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících 3-terc.butyl-4-methoxyfenolu a hydrochinonu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. hydrochinon.

účinné od 1. 2. 1998† Butylhydroxytoluenum

účinné od 1. 2. 1998Butylhydroxytoluen

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo žlutobílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v acetonu a v etheru, snadno rozpustný v lihu 96% a v rostlinných olejích.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A a C.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Zkouška Teplota tuhnutí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.