Český lékopis 1997

účinné od 1. 2. 1998Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998Základní roztok. 0,200 g práškované drogy (355) se ve 100ml baňce smíchá s 1 ml roztoku methenaminu R (5 g/l), 20 ml acetonu R a 2 kyseliny chlorovodíkové RS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Zfiltruje se přes chomáček vaty do 100ml odměrné baňky. Droga i chomáček vaty se vaří 10 min ještě dvakrát s 20 ml acetonu R pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje filtračním papírem do téže odměrné baňky. Roztok v odměrné baňce se zředí acetonem R předem použitým k promytí baňky a filtru na 100,0 ml. 20,0 ml roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 20 ml vody R a protřepává se nejprve 15 ml a pak třikrát 10 ml ethylacetatu R. Spojené horní vrstvy se protřepávají dvakrát 50 ml vody R a zfiltrují se přes 10 g síranu sodného bezvodého R do 50ml odměrné baňky. Roztok v baňce se zředí ethylacetatem R na 50,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 10,0 ml základního roztoku se smíchá s 1 ml roztoku chloridu hlinitého RS a zředí se roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 10,0 ml základního roztoku se zředí roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Po 30 min se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku v maximu při 425 nm za použití porovnávacího roztoku jako kontrolní tekutiny.

účinné od 1. 2. 1998Obsah flavonoidů v procentech, vyjádřeno jako hyperosid (C₂₁H₂₀O₁₂), se vypočítá podle vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

1. účinné od 1. 2. 1998A - absorbanci roztoku v maximu při 425 nm,
2. účinné od 1. 2. 1998m - navážku drogy v gramech.

účinné od 1. 2. 1998Specifická absorbance hyperosidu je 500.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Biotinum

účinné od 1. 2. 1998Biotin

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem biotinu CRL.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Zkouška Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) hlavní skvrna odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. účinné od 1. 2. 1998C. Asi 10 mg se rozpustí zahřátím ve 20 ml vody R. Po ochlazení se smíchá s 0,1 ml bromové vody R; zbarvení bromové vody zmizí.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 0,250 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 25,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost (2.2.7). +89° až +93°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy vhodného silikagelu (5 μm). Roztoky se připravují těsně před použitím a při zkoušce je nutno chránit je před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 5 mg biotinu CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 20 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 40 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny octové ledové R a toluenu R (5 + 25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a po ochlazení se postříká 4-dimethylaminocinnamaldehydem RS a ihned se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna z takových skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %).

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,200 g se suspenduje v 5 ml dimethylformamidu R, přidá se 50 ml ethanolu R a přestože zkoušená látka není rozpuštěna, titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

účinné od 1. 2. 19981 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 24,43 mg C₁₀H₁₆N₂O₃S.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. kyselina bis {3-[(3aS,4S,6aR)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]propyl}octová,
2. účinné od 1. 2. 1998B. kyselina4-[(3aS,45,6aR)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]butan-1,1-dikarboxylová,
3. účinné od 1. 2. 1998C. kyselina 5-(3,4-diamino-2-thienyl)pentanová,
4. účinné od 1. 2. 1998D. kyselina 2-methyl-5-[(3aS,4S,6aR)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]pentanová,
5. účinné od 1. 2. 1998E. kyselina 5-[(3aS,4S,6aR)-N-benzyl-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]pentanová.

účinné od 1. 2. 1998† Biperideni hydrochloridum

účinné od 1. 2. 1998Biperideniumchlorid

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu a prakticky nerozpustný v etheru.

účinné od 1. 2. 1998Taje při teplotě asi 280 °C, za rozkladu.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A a D.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem biperideniumchloridu CRL.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 25 mg biperideniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 5 mg biperidenu nečistoty A CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 2 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, methanolu R a toluenu R (1 + 1 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS a potom dusitanem sodným RS a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. účinné od 1. 2. 1998C. K asi 20 mg se přidá 5 ml kyseliny fosforečné R; vzniká zelené zbarvení.
2. účinné od 1. 2. 1998D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, je-li třeba mírným zahřátím, a zředí se jí na 50 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje itenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se roztok S.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 10 mg zkoušené látky a 10 mg biperidenu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- křemenné kapilární kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,25 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt filmem poly(fenylmethylvinyl)siloxanu R (tloušťka filmu 0,25 (μm),
2. účinné od 1. 2. 1998- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,4 ml/min a dělicím poměru 1 : 250,
3. účinné od 1. 2. 1998- plamenoionizačního detektoru.

účinné od 1. 2. 1998Teplota kolony se udržuje 5 min na 200 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 270 °C, teplota nástřikového prostoru je 250 °C a teplota detektoru je 300 °C.

účinné od 1. 2. 1998Nastříknou se 2 pl porovnávacího roztoku (a) a 2 μl porovnávacího roztoku (b). Používá-li se zapisovač, nastaví se citlivost systému tak, aby výška dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (biperiden) a druhým píkem (biperiden nečistota A) na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) není menší než 2,5 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) k šumu není menší než 6.

účinné od 1. 2. 1998Nastříknou se 2 pl zkoušeného roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času biperideniumchloridu. Pro píky s relativním retenčním časem vztaženo k biperidenu 0,95 až 1,05: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,5 % plochy hlavního píku a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,0 % plochy hlavního píku. Pro píky s relativním retenčním časem mimo toto rozmezí: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,1 % plochy hlavního píku a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,5 % plochy hlavního píku. Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05 % plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku.

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,200 g se rozpustí v 60 ml lihu 96% R a titruje se v uzavřené titrační baňce hydroxidem draselným v lihu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu draselného v lihu 0,1 mol/l VS odpovídá 34,79 mg C₂₁H₃₀ClNO.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. (SR)-1-[(1RS,2RS,4RS)-bicyklo[2,2,1]hept-5-en-2-yl]-1-fenyl-3-(1-piperidyl)-1-propanol (endoforma),
2. účinné od 1. 2. 1998B. (SR)-1-[(1RS,2SR,4RS)-bicyklo[2,2,1]hept-5-en-2-yl]-1-fenyl-3-(1-piperidyl)-1-propanol,
3. účinné od 1. 2. 1998C. (RS)-1-[(1RS,2SR,4RS)-bicyklo[2,2,1]hept-5-en-2-yl]-1-fenyl-3-(1-piperidyl)-1-propanol,
4. účinné od 1. 2. 1998D. 1-[(1RS,2SR,4RS)-bicyklo[2,2,1]hept-5-en-2-yl]-3-(1-piperidyl)-1-propanon,
5. účinné od 1. 2. 1998E. 1-[(1RS,2RS,4RS)-bicyklo[2,2,1]hept-5-en-2-yl]-3-(1-piperidyl)-1-propanon.

účinné od 1. 2. 1998† Bisacodylum

účinné od 1. 2. 1998Bisakodyl

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: C.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Teplota tání (2.2.14). 131 °C až 135 °C.
2. účinné od 1. 2. 1998B. 10,0 mg se rozpustí v roztoku hydroxidu draselného R (6 g/l) v methanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem hydroxidu draselného R (6 g/l) v methanolu R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 248 nm a prodlevu při asi 290 nm. Specifická absorbance v maximu je 632 až 672.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bisakodylu CRL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky jsou rozdílná, rozpustí se oddělené obě látky v chloroformu R, odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.
4. účinné od 1. 2. 1998D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, po postřiku směsí stejných objemových dílů jodu 0,05 mol/l RS a kyseliny sírové zředěné RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pozoruje se v denním světle.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého RS, protřepe se, směs se zahřeje k varu a po ochlazení se zfiltruje. K filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 20 mg bisakodylu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů xylenu R a 2-butanonu R (50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, je-li třeba, zahřeje se na 100 °C až 105 °C a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,300 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

účinné od 1. 2. 19981 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,14 mg C₂₂H₁₉NO₄.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Bismuthi subcarbonas

účinné od 1. 2. 1998Zásaditý uhličitan bismutitý

účinné od 1. 2. 1998Synonyma. Bismuthum carbonicum basicum, Bismuthum subcarbonicum

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se za šumění v minerálních kyselinách.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. Vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1).
2. účinné od 1. 2. 1998B. Vyhovuje zkouškám na bismut (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 5,0 g se protřepe s 10 ml vody R, přidá se 20 ml kyseliny dusičné R a zahřátím se rozpustí. Po ochlazení se zředí vodou R na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Chloridy (2.4.4). K 6,6 ml roztoku S se přidají 4 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 50 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Dusičnany. K 0,25 g v kuželové baňce na 125 ml se přidá 20 ml vody R a 0,05 ml indigokarminu RS1. Opatrně se najednou přidá 30 ml kyseliny sírové R a ihned se titruje indigokarminem RS1 do stálého modrého zbarvení. Spotřeba indigokarmínu RS1 je nejvýše n ml; n ml odpovídá 1 mg NO₃ (0,4 %).

účinné od 1. 2. 1998Alkalické kovy a kovy alkalických zemin. K 1,0 g se přidá 10 ml vody R a 10 ml kyseliny octové R. 2 min se vaří a po ochlazení se zfiltruje. Zbytek na filtru se promyje 20 ml vody R. Filtrát a promývací tekutina se spojí, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 20 ml vody R. Směs se vaří za zavádění sirovodíku R, dokud již nevzniká sraženina, potom se zfiltruje a zbytek na filtru se promyje vodou R. Filtrát a promývací tekutina se spojí a odpaří se na vodní lázni do sucha. Ke zbytku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, opatrně se vyžíhá, ochladí se a zváží. Zbytek váží nejvýše 10 mg (1,0 %).

účinné od 1. 2. 1998Arsen (2.4.2). K 0,5 g v destilační baňce se přidá 5 ml vody R a 7 ml kyseliny sírové R. Po ochlazení se přidá 5 g směsi redukční R a 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a obsah baňky se postupně během 15 min až 30 min zahřeje k varu. Dále se zahřívá tak, aby destilace probíhala stejnoměrně. Destiluje se, až se objem směsi v baňce zmenší na polovinu původního objemu, nebo 5 min od chvíle, kdy se vzdušný chladič naplní parami. Destilace se přeruší, jakmile se objeví páry oxidu sírového. Destilát se jímá do zkumavky obsahující 15 ml vody R chlazené ve vodě s ledem. Chladič se promyje vodou R a destilát se zředí vodou R na 25 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2,5 ml základního roztoku arsenu (1 μg As/ml) a 22,5 ml vody R.

účinné od 1. 2. 1998Měď. K 5 ml roztoku S se přidají 2 ml amoniaku 17,5 % R zředí se vodou R na 50 ml a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 1 ml roztoku diethyldithiokarbaminanu sodného R (1 g/l). Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 0,25 ml základního roztoku mědi (10 μg Cu/ml) a 9,75 ml vody R (50 μg/g) místo 10 ml filtrátu.

účinné od 1. 2. 1998Olovo. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 12,5 g se rozpustí v 75 ml směsi stejných objemových dílů vody R a kyseliny dusičné prosté olova R. Vaří se 1 min, ochladí se a zředí se vodou R na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Připraví se za použití odpovídajících množství porovnávacího roztoku olova a 37% (V/V) kyseliny dusičné prosté olova R.

účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

účinné od 1. 2. 1998V závislosti na přístroji může být měření provedeno při 217,0 nm.

účinné od 1. 2. 1998Stříbro. K 2,0 g se přidá 1 ml vody R a 4 ml kyseliny dusičné R. Opatrně se zahřívá až do rozpuštění a zředí se vodou R na 11 ml. Po ochlazení se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a směs se nechá 5 min stát chráněna před světlem. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití směsi 10 ml základního roztoku stříbra (5 μg Ag/ml), 1 ml kyseliny dusičné R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS (25 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,500 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 250 ml. Provede se chelatometrická titrace bismutu (2.5.11).

účinné od 1. 2. 19981 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,90 mg Bi.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998†† Bleomycini sulfas

účinné od 1. 2. 1998Bleomyciniumsulfat

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Je to síran směsi glykopeptidů produkovaných mikroorganismem Streptomyces verticillus nebo získaný jinými způsoby; dvě hlavní složky směsi jsou N¹-[3-(dimethylsulfonio)propyl]bleomycinamid (bleomycin A₂) a 4-(guanidinobutyl)bleomycinamid (bleomycin B₂). Účinnost je nejméně 1500 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku.

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo nažloutle bílý velmi hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v acetonu a etheru.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze zkoušky Složení, viz Zkoušky na čistotu, jsou retenční časy a velikosti dvou hlavních píků shodné s retenčními časy a velikostmi hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
2. účinné od 1. 2. 1998B. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 0,200 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) při 430 nm není větší než 0,10.

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0. Měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Složení. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 25,0 mg bleomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (1 μm),
2. účinné od 1. 2. 1998- gradientové eluce mobilní fází, která má průtokovou rychlost 1,2 ml/min a kterou na začátku tvoří 10 % (V/V) methanolu R a 90 % (V/V) směsi připravené takto: 0,960 g pentansulfonanu sodného R se rozpustí v 900 ml roztoku kyseliny octové R (4,8 g/l C₂H₄O₂), přidá se 1,86 g edetanu disodného R, zředí se stejným rozpouštědlem na 1000 ml a pH se upraví amoniakem 17,5% R na hodnotu 4,3; během 60 min se podíl methanolu zvyšuje na 40 % (V/V) a při tomto složení mobilní fáze se pokračuje ještě asi 20 min, dokud není eluován demethylbleomycin A₂ (retenční čas 1,5 až 2,5, vztaženo na bleomycin A₂),
3. účinné od 1. 2. 1998- spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. účinné od 1. 2. 1998- injektorové smyčky, 20 μl.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 5. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu hlavního píku k šumu je nejméně 20. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku nejvýše 2 %.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se zkoušený roztok. Složení počítané postupem vnitřní normalizace bez přihlédnutí k plochám píků menším než 0,1 % z celkové plochy je: bleomycin A₂ (první hlavní pík) 55 % až 70 %; bleomycin B₂ (druhý hlavní pík) 25 % až 32 %; součet bleomycinu A₂ a bleomycinu B₂ je nejméně 85 %; obsah demethylbleomycinu A₂ (retenční čas vzhledem k bleomycinu A₂ je 1,5 až 2,5) není větší než 5,5 %; obsah ostatních příbuzných látek není větší než 9,5 %.

účinné od 1. 2. 1998Měď. Nejvýše 200 μg/g Cu; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 1,0 ml základního roztoku mědi (10 μg Cu/ml) se zředí vodou R na 10,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 324,7 nm za použití měděné lampy s dutou katodou a plamene vzduch-acetylen.

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 50 mg se suší 3 h při 60 °C a tlaku nepřekračujícím 670 Pa.

účinné od 1. 2. 1998Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

účinné od 1. 2. 1998Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 5 m.j. endotoxinu v miligramu.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení účinnosti

účinné od 1. 2. 1998Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) difuzní metodou za použití bleomyciniumsulfatu CRL jako referenční látky.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

účinné od 1. 2. 1998Venenum.

účinné od 1. 2. 1998Označování

účinné od 1. 2. 1998V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. účinné od 1. 2. 1998- sterilní,
2. účinné od 1. 2. 1998- prostá bakteriálních endotoxinů.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. kyselina bleomycinová (R= -OH),
2. účinné od 1. 2. 1998B. bleomycin A₅ (R= -NH-(CH₂)₃-NH-(CH₂)₄-NH₂),
3. účinné od 1. 2. 1998C. bleomycin B₄ (R= -NH-(CH₂)₄-NH-C(=NH)-NH-(CH₂)₄-NH-C(=NH)-NH₂),
4. účinné od 1. 2. 1998D. demethylbleomycin A₂ (R= -NH-(CH₂)₄-S-CH₃).

účinné od 1. 2. 1998Boldo folium

účinné od 1. 2. 1998Boldovníkový list

účinné od 1. 2. 1998Synonymum. Folium boldo

účinné od 1. 2. 1998Je to usušený list druhu Peumus boldus MOLINA. Obsahuje nejméně 20 ml silice v kilogramu drogy.

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Droga výrazného aromatického pachu, kořenité chuti.

účinné od 1. 2. 1998Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. List krátce řapíkatý, oválný až vejčitě oválný, 3 cm až 7 cm dlouhý a až 3 cm široký, kožovitý, zelenošedý až stříbřitě zelený, s čepelí podvinutou, na svrchní straně více, na spodní straně méně výrazně bradavčitou. Žilnatina na spodní straně listu vyniklá.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka z drobných, výrazně ztlustlých buněk krytých silnou kutikulou. Na bradavčité vychlípeniny pokožky nasedají hvězdovité krycí chlupy s pěti až osmi jednobuněčnými ztlustlými rameny. Na spodní straně listu anomocytické průduchy (2.8.3). Hypodermis kolenchymatická jednořadá až dvouřadá, v bradavčitých vychlípeninách až šestiřadá. List bifaciální. Palisádový parenchym nejvýše dvouřadý s malými intercelulárami, houbový parenchym víceřadý s velkými intercelulárami. V mezofylu četné okrouhlé siličné buňky a zejména v blízkosti žilnatiny až 10 μm dlouhé jehlicovité krystaly šťavelanu vápenatého. Kolaterální svazky cévní provázeny dvěma pruhy kolenchymu.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Práškovaná droga. Prášek je šedozelený až hnědozelený. Droga je charakteristická těmito znaky: ztlustlé hvězdovité chlupy a jejich úlomky; úlomky bradavčité pokožky z buněk výrazně ztlustlých; úlomky kolenchymatické hypodermis a mezofylu s četnými siličnými buňkami a krystaly šťavelanu vápenatého.
4. účinné od 1. 2. 1998D. 2,0 g práškované drogy (355) se protřepávají 5 min s 10,0 ml lihu R 80% (V/V), výluh se zfiltruje. K 0,1 ml filtrátu se přidají 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a odpaří se na vodní lázni do sucha. Odparek se rozpustí v 5,0 ml vody R a zfiltruje se do zkumavky. K filtrátu se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 0,3 ml tetrajodortuťnatanu draselného RS; vznikne intenzivní zákal (alkaloidy).
5. účinné od 1. 2. 1998E. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Zbytek filtrátu ze zkoušky totožnosti D se odpaří na vodní lázni asi na 2 ml, smíchá se s 8 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l RS a tekutina se zfiltruje do dělicí nálevky na 150 ml. Roztok v dělicí nálevce se zalkalizuje amoniakem 26% R (na papír lakmusový) a protřepe se dvakrát 25 ml chloroformu R. Spojené spodní vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R zfiltrují se a baňka i filtr se promyjí malým množstvím chloroformu R. Roztok se odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se rozpustí v 1 ml směsi objemových dílů chloroformu R a methanolu R (1 + 1).

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu předem rovnoměrně postříkanou 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a vysušenou v sušárně při 100 °C až 105 °C se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (3 + 7) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm; na chromatogramu jsou patrny modré a modrofialové skvrny (alkaloidy). Vrstva se postříká roztokem modři pravé B R (2 g/l); na chromatogramu jsou patrny intenzivně červenofialové skvrny (alkaloidy).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 8 % jiných částí matečné rostliny.

účinné od 1. 2. 1998Záměny. V droze nejsou přítomny větší oválné listy s vlnitě zprohýbaným okrajem, na spodní straně šedé nebo nahnědle načervenalé. Hvězdovité chlupy chybějí, hypodermis jednovrstevná (Cryptocaria peumus NEES.).