Český lékopis 1997

účinné od 1. 2. 1998Nastřikuje se odděleně po 1,0 μl roztoku vnitřního standardu, zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je plocha píku odpovídajícího thymolu nejméně 75 % a nejvýše 115 % plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,008 % až 0,012 %).

účinné od 1. 2. 1998Netěkavé látky. 50 ml se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek sušený 2 h při 100 °C až 105 °C váží nejvýše 1 mg (20 mg/l).

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem při teplotě nepřesahující 25 °C. Při výběru materiálu, ze kterého je vyroben obal, se bere v úvahu reaktivita halothanu s některými kovy.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. 1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten,
2. účinné od 1. 2. 1998B. 1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-chlor-2-buten (cis a trans),
3. účinné od 1. 2. 1998C. 1,1,1,4,4,4-hexafluor-2,3-dichlor-2-buten (cis a trans),
4. účinné od 1. 2. 1998D. 2-brom-1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten (trans),
5. účinné od 1. 2. 1998E. 1,1,1-trifluor-2-chlorethan,
6. účinné od 1. 2. 1998F. 1,2,2-trifluor-1,1,2-trichlorethan,
7. účinné od 1. 2. 1998G. 1-brom-2,2-difluor-1-chlorethylen,
8. účinné od 1. 2. 1998H. 1,1,1-trifluor-2,2-dichlorethan,
9. účinné od 1. 2. 1998I. 1-brom-2,2,2-trifluor-1,1-dichlorethan,
10. účinné od 1. 2. 1998J. 1,1-difluor-1,2-dichlorethan.

účinné od 1. 2. 1998Hamamelidis folium

účinné od 1. 2. 1998Vilínový list

účinné od 1. 2. 1998Synonymum. Folium hamamelidis

účinné od 1. 2. 1998Je to usušený list druhu Hamamelis virginiana L. Obsahuje nejméně 7,0 % tříslovin, vztaženo na vysušenou drogu.

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. Čepel listu je 5 cm až 12 cm dlouhá a 3 cm až 8 cm široká, široce vejčitá až obvejčitá, na bázi šikmá, nesouměrná, na konci zašpičatělá, zřídka tupá. List je zelený nebo zelenohnědý, často rozlámaný, zmačkaný nebo slisovaný ve více nebo méně kompaktní hmotu. Okraje čepele hrubě pilovité nebo zubaté. Žilnatina zpeřená, na spodní straně listu vyniklá. Obvykle čtyři až šest párů postranních žilek svírá s hlavní žilkou ostrý úhel, na okraji čepele se ohýbají, jemné žilky tak často svírají s postranními žilkami pravý úhel
2. účinné od 1. 2. 1998B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky svrchní pokožky s buňkami se stěnami vlnitě zprohýbanými; spodní pokožka s průduchy zčásti paracytickými (2.8.3), ostatní jsou atypické; hvězdovité krycí chlupy buď celé, nebo polámané jsou tvořeny čtyřmi až dvanácti jednobuněčnými větvemi na bázi srostlými, buňky jsou protáhlé, kuželovité, zakřivené, obvykle až 250 μm dlouhé, se ztlustlými stěnami, s dobře patrným luminem, často s hnědě zbarveným obsahem; průvodní vlákna zdřevnatělá, se stěnami ztlustlými, jednotlivá nebo ve skupinách, provázená komůrkovými vlákny s krystaly šťavelanu vápenatého; malé válcovité parenchymatické buňky palisádového parenchymu; nepravidelně tvarované buňky houbového parenchymu; sklereidy často protáhlé na jednom nebo obou koncích, 150 μm až 180 μm dlouhé, celé nebo jejich úlomky; úlomky prstencovitě nebo šroubovitě ztlustlých cév; jednotlivé krystaly šťavelanu vápenatého.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se protřepává 15 min s 10 ml lihu R 60% (V/V) a pak se zfiltruje.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 30 mg taninu R se rozpustí v 5 ml lihu R 60% (V/V).

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 5 mg kyseliny gallové R se rozpustí v 5 ml lihu R 60% (V/V).

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a ethylformiatu R(10 + 10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká chloridem železitým RS2 tak, aby byly patrny modrošedé skvrny (fenolické sloučeniny).

   účinné od 1. 2. 1998V dolní třetině chromatogramu zkoušeného roztoku je patrna hlavní skvrna odpovídající svojí polohou hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), v horní části je patrna úzká skvrna odpovídající svojí polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ve střední části chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další méně intenzivně zbarvené skvrny.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 7 % stonků a nejvýše 2 % cizích organických příměsí. Stanoví se s 50 g drogy.

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7,0 %.

účinné od 1. 2. 1998Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998Zkouška se provádí, pokud možno, za ochrany před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Pro přípravu roztoků se používá voda prostá oxidu uhličitého R.

účinné od 1. 2. 19980,750 g práškované drogy (180) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R. Zahřeje se k varu a zahřívá se dalších 30 min ve vodní lázni. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede do odměrné baňky a zředí se vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní.

účinné od 1. 2. 1998Veškeré polyfenoly. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto filtrátu se smíchá se 2,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a uhličitanem sodným RS se zředí na 50,0 ml. Přesně 3 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A ) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

účinné od 1. 2. 1998Polyfenoly neadsorbovatelné na kožní prášek. Ke 20,0 ml filtrátu se přidá 0,20 g kožního prášku CRL a intenzivně se protřepává 60 min, pak se zfiltruje. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá se 2,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a uhličitanem sodným RS se zředí na 50,0 ml. Přesně 3 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A₂) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 50,0 mg pyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá se 2,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a uhličitanem sodným RS se zředí na 50,0 ml. Přesně 3 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallolu se měří absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 715 nm (A₃) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

účinné od 1. 2. 1998Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vztahu:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

1. účinné od 1. 2. 1998m - navážku drogy v gramech.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Harpagophyti radix

účinné od 1. 2. 1998Synonymum. Radix harpagophyti

účinné od 1. 2. 1998Je to řezaný usušený hlíznatý sekundární kořen druhu Harpagophytum procumbens DC. Obsahuje nejméně 1,2 % harpagosidu (C₂₄H₃₀O₁₁; M_r 494,5), vztaženo na vysušenou drogu.

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Droga šedohnědá až tmavohnědá, hořké chuti.

účinné od 1. 2. 1998Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. Silné plátky vějířovitého nebo okrouhlého tvaru nebo hrubě nalámané kotouče, na povrchu tmavší, podélně brázdité. Na světlejší řezné ploše je patrné tmavé kambium a zřetelně paprsěitě uspořádané dřevní svazky. Centrální cylindr s jemným soustředným vrstvením. Pod lupou jsou na řezu patrna žlutá až hnědočervená zrna.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky korku s velkými, žlutohnědými tenkostěnnými buňkami; úlomky korkového parenchymu s velkými tenkostěnnými buňkami občas obsahují červenohnědá zma inkluzí a jednotlivé žluté kapky; úlomky žebříčkovitě ztlustlých cév a cévic provázené dřevním parenchymem centrálního cylindru; v parenchymu malé jehlice nebo krystaly šťavelanu vápenatého. Práškovaná droga může obsahovat pravoúhlé nebo mnohohranné tečkované sklereidy s tmavě červenohnědým obsahem. Parenchym se floroglucinem RS barví zeleně.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se zahřívá 10 min na vodní lázni při 60 °C s 10 ml methanolu R. Zfiltruje se a filtrát se odpaří za sníženého tlaku a teploty nepřevyšující 40 °C na asi 2 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 1 mg harpagosidu R se rozpustí v 1 ml methanolu R.

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (8 + 15 + 77) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Ve střední části chromatogramů zkoušeného i porovnávacího roztoku je patrna skvrna harpagosidu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrny další zřetelné skvrny, převážně nad skvrnou harpagosidu. Vrstva se postříká roztokem floroglucinu R (10 g/l) v lihu 96% R a pak kyselinou chlorovodíkovou R. Vrstva se suší 5 min až 10 min při 80 °C. Na chromatogramu zkoušeného i porovnávacího roztoku je zelená skvrna harpagosidu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik žlutých až hnědých skvrn pod a nad skvrnou odpovídající harpagosidu.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Škrob. Práškovaná droga se pozoruje pod mikroskopem ve vodě R. Přidá se jod RS1; droga se nebarví modře.

účinné od 1. 2. 1998Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 8,0 %.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití methylcinnamatu R jako vnitřního standardu.

účinné od 1. 2. 1998Roztok vnitřního standardu. 0,130 g methylcinnamatu R se rozpustí v 50 ml methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,500 g práškované drogy (355) se protřepává 1 h s 50 ml methanolu R a pak se zfiltruje. Filtr se zbytkem drogy se převede do baňky na 100 ml, přidá se 50 ml methanolu R, vaří se 1 h pod zpětným chladičem a po ochlazení se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí dvakrát 5 ml methanolu R. Spojené filtráty a promývací tekutiny se odpaří za sníženého tlaku do sucha, při teplotě nepřesahující 40 °C. Zbytek se smíchá třikrát s 5 ml methanolu R, tekutina se zfiltruje do odměrné baňky na 25 ml; filtr se promyje a tekutina se zředí methanolem R na 25,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se methanolem R na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml porovnávacího roztoku ze Zkoušky totožnosti C se zředí methanolem R na 2,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se provádí obvykle za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. účinné od 1. 2. 1998- mobilní fáze, kterou je směs stejných objemových dílů methanolu R a vody R, s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
3. účinné od 1. 2. 1998- spektrofotometrického detektoru, 278 nm,
4. účinné od 1. 2. 1998- injektorové smyčky, 10 μl.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se zkoušený roztok. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku methylcinnamatu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

účinné od 1. 2. 1998Stanoví se retenční čas harpagosidu za použití 10 μl porovnávacího roztoku za podmínek stejných jako u zkoušeného roztoku.

účinné od 1. 2. 1998Obsah harpagosidu v procentech se vypočítá podle vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

1. účinné od 1. 2. 1998m₁ - navážku drogy v gramech,
2. účinné od 1. 2. 1998m₂ - navážku methylcinnamatu R ve 100,0 ml roztoku vnitřního standardu,
3. účinné od 1. 2. 1998F₁ - plochu píku harpagosidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
4. účinné od 1. 2. 1998F₂ - plochu píku methylcinnamatu na chromatogramu zkoušeného roztoku.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Helianthi oleum

účinné od 1. 2. 1998Slunečnicový olej

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Světle žlutá čirá průhledná kapalina. Je velmi těžce rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru, mísitelný s etherem petrolejovým.

účinné od 1. 2. 1998Tuhne při teplotě asi -16 °C.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. Provede se zkouška Totožnost olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkouše-ného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro slunečnicový olej.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Zkouška Cizí oleje, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Relativní hustota (2.2.5). 0,918 až 0,923.

účinné od 1. 2. 1998Index lomu (2.2.6). 1,473 až 1,476.

účinné od 1. 2. 1998Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Číslo jodové (2.5.4). 125,0 až 136,0.

účinné od 1. 2. 1998Číslo zmýdelnění (2.5.6). 188,0 až 194,0.

účinné od 1. 2. 1998Cizí oleje. Provede se zkouška (2.4.22) Cizí oleje v olejích plynovou chromatografií.

účinné od 1. 2. 1998Podíl mastných kyselin má toto složení:

1. účinné od 1. 2. 1998- kyselina palmitová: 3,0 % až 10,0 %,
2. účinné od 1. 2. 1998- kyselina stearová: 1,0 % až 10,0 %,
3. účinné od 1. 2. 1998- kyselina olejová (délkou řetezce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 62,0 % až 86,0 %,
4. účinné od 1. 2. 1998- kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 60,0 % až 75,0 %.

účinné od 1. 2. 1998Steroly. Provede se zkouška Steroly v olejích (2.4.23). Podíl sterolů oleje obsahuje:

1. účinné od 1. 2. 1998- kampesterol: 5,0 % až 10,0 %,
2. účinné od 1. 2. 1998- stigmasterol: 5,0 % až 10,0 %,
3. účinné od 1. 2. 1998- β-sitosterol: 55,0 % až 65,0 %.
4. účinné od 1. 2. 1998- delta 5-avenasterol: 2,0 % až 6,0 %,
5. účinné od 1. 2. 1998- delta 7-stigmasterol: 12,0 % až 18,0 %,
6. účinné od 1. 2. 1998- delta 7-avenasterol: 2,0 % až 6,0 %.

účinné od 1. 2. 1998Bělené nebo zkažené oleje. 1 ml se ve zkumavce protřepává 1 min s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, pak se smíchá s 1 ml resorcinolu RS a protřepává se 5 s. Po 5 min stání není vodná vrstva zbarvena intenzivněji (2.2.2) než 1 ml směsi složené z 0,5 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l RS a 9,5 ml vody R.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998† Heparina massae molecularis minoris

účinné od 1. 2. 1998Nízkomolekulární hepariny

účinné od 1. 2. 1998Jsou to soli sulfatovaných glukosaminoglykanů o průměrné molekulové hmotnosti menší než 8000, z nichž nejméně 60 % látky má molekulovou hmotnost menší než 8000. Jejich různá chemická struktura se projevuje na koncových skupinách polysacharidových řetězců, které jsou povahy redukující nebo neredukující.

účinné od 1. 2. 1998Počítáno na vysušenou látku, je v miligramu nejméně 70 m.j. účinnosti protifaktoru Xa. Poměr účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru Ha podle postupu popsaného ve zkoušce Stanovení účinnosti činí nejméně 1,5.

účinné od 1. 2. 1998Výroba

účinné od 1. 2. 1998Při výrobě se používají postupy, které omezují na minimum možnost mikrobiální kontaminace.

účinné od 1. 2. 1998Získávají se frakcionací nebo depolymerizací heparinu přirozeného původu, který podle svého složení vyhovuje článku Heparinum natricum nebo Heparinum calcicum pro parenterální použití, pokud není zdůvodněno a schváleno jinak. Homogenita jednotlivých šarží pro každý typ nízko-molekulárního heparinu je zajištěna důkazem, např. takovým, že průměrná molekulová hmotnost a procentuální podíl látky v definovaném rozmezí molekulové hmotnosti nižší než 8000 jsou v rozmezí 75 % až 125 % průměrné hodnoty, kterou je typ specifikován. Stejné rozmezí platí též pro hodnotu poměru účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru IIa.

účinné od 1. 2. 1998Nukleotidy a bílkovinné nečistoty v surovině. Před frakcionací se rozpustí 40 mg surového materiálu v 10 ml vody A. Absorbance (2.2.25) měřená při 260 nm a 280 nm není větší než 0,20, popř. 0,15.

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý prášek, hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. Provede se nukleární magnetická rezonanční spektrometrie (2.2.33) s použitím pulzního (Fourierova transformace) spektrometru, který pro ¹³C měří při 75 MHz.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí ve směsi 0,2 ml deuteriumoxidu R a 0,8 ml vody R.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 0,200 g nízkomolekulárního heparinu CRL vhodné specifikace se rozpustí ve směsi 0,2 ml deuteriumoxidu R a 0,8 ml vody R.

   účinné od 1. 2. 1998Spektra se zaznamenávají při 40 °C za použití kyvety o průměru 5 mm. Jako vnitřní standard se použije methanol deuterizovaný R při 6 = 50,0 ppm.

   účinné od 1. 2. 1998Spektrum zkoušeného roztoku se shoduje se spektrem porovnávacího roztoku obsahujícího nízkomolekulární heparin CRL vhodné specifikace.

1. účinné od 1. 2. 1998B. Poměr účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru IIa stanovený podle postupu popsaného ve Stanovení účinnosti je nejméně 1,5.
2. účinné od 1. 2. 1998C. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30).

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve 2 ml mobilní fáze.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 20 mg nízkomolekulárního heparinu pro kalibraci CRL se rozpustí ve 2 ml mobilní fáze.

   účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

   1. účinné od 1. 2. 1998- kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné porézními křemennými kuličkami (5 μm), která má nejméně 20 000 teoretických pater na metr a schopnost frakcionace bílkovin v rozmezí přibližně 15 000 až 100 000,
   2. účinné od 1. 2. 1998- mobilní fáze, kterou je roztok síranu sodného R (28,4 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou sírovou zředěnou RS na 5,0, o průtokové rychlosti 0,5 ml/min,
   3. účinné od 1. 2. 1998- detektoru, kterým je diferenční refraktometr.

   účinné od 1. 2. 1998Kalibrace systému. Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku. Detekce se provádí diferenčním refraktometrem (RI) spojeným do série s UV spektrofotometrem nastaveným na vlnovou délku 234 nm. UV monitor je připojen k výstupu z kolony a diferenční refraktometr k výstupu z UV monitoru.

   účinné od 1. 2. 1998Je potřebné změřit přesně časový posun mezi oběma detektory, aby se mohly zaznamenané chromatogramy správně přiřadit. Pro kalibraci se použijí retenční časy získané RI detektorem.

   účinné od 1. 2. 1998Normalizační faktor, používaný pro výpočet molekulové hmotnosti z poměru RI/UV, se získá takto: vypočítá se celková plocha pod křivkami UV ₂₃₄(ΣUV₂₃₄) a RI (ΣRI) v požadovaném rozsahu (tj. bez píků soli a rozpouštědla na konci chromatogramu). Vypočítá se poměr r:

   účinné od 1. 2. 1998

   účinné od 1. 2. 1998Vypočítá se faktor f který násobením hodnotou r dává Mna(známou průměrnou molekulovou hmotnost kalibrační látky). Hodnota M_na kalibrační látky je uvedena v přiloženém certifikátu:

   účinné od 1. 2. 1998

   účinné od 1. 2. 1998Jestliže jsou křivky UV₂₃₄a RI správně přiřazeny, je možno molekulovou hmotnost v kterém-koliv bodě vypočítat podle vztahu:

   účinné od 1. 2. 1998

   účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se 25 μl zkoušeného roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu, která zaručuje úplnou eluci píků zkoušené látky i rozpouštědla.

   účinné od 1. 2. 1998Průměrná molekulová hmotnost látky je vyjádřena vztahem:

   účinné od 1. 2. 1998

   účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

   1. účinné od 1. 2. 1998RI_i - množství látky (hmoty) eluované ve frakci i,
   2. účinné od 1. 2. 1998M_i - molekulovou hmotnost odpovídající frakci i.

   účinné od 1. 2. 1998Hodnota průměrné molekulové hmotnosti látky není větší než 8000 a nejméně 60 % celkové látky má molekulovou hmotnost menší než 8000, kromě toho se parametry molekulové hmotnosti zkoušené látky a odpovídající referenční látky neliší více než o 25 %.

1. účinné od 1. 2. 1998D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík nebo vápník (2.3.1), podle výchozí látky.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Dusík (2.5.9). 1,5 % až 2,5 %, počítáno na vysušenou látku.

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.8.4). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Vápník. Je-li připraven z heparinu, který vyhovuje článku Heparinum calcicum, obsahuje 9,5 % až 11,5 % Ca, počítáno na vysušenou látku. Vápník se stanoví chelatometrickou titrací (2.5.11) s 0,200 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Sodík. Je-li připraven z heparinu, který vyhovuje článku Heparinum natricum, obsahuje 9,5 % až 12,5 % Na, počítáno na vysušenou látku. Sodík se stanoví atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, která v mililitru obsahuje 1,27 mg chloridu cesného R. Roztok se stejným rozpouštědlem zředí na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky o koncentraci 25 μg Na/ml, 50 μg Na/ml a 75 μg Na/ml. K jejich přípravě se použije základní roztok sodíku (200 μg Na/ml), který se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS obsahující v mililitru 1,27 mg chloridu cesného R.

účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 330,3 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vhodného složení (např. 11 litrů vzduchu a 2 litry acetylenu za minutu).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se 3 h suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřesahujícím 670 Pa.

účinné od 1. 2. 1998Molární poměr sulfátových a karboxylatových skupin iontů. Nejméně 1,8. Stanoví se titraci za vodivostní indikace (2.2.38). Vzorek zkoušené látky použitý při této titraci neobsahuje ionizovatelné nečistoty, především soli.

účinné od 1. 2. 19980,100 g se naváží do malé kuželové baňky, přičemž se dbá na to, aby se předešlo problémům spojeným s hygroskopickými vlastnostmi látky. Přidá se 20 ml vody R, dvakrát destilované ve skle a ochladí na 4 °C. 2,0 ml tohoto roztoku se nanesou na předchlazenou kolonu (asi 10 cm x 1 cm) naplněnou vhodným katexem R. Kolona se promývá dvakrát ve skle vodou destilovanou R, která se zachycuje v titrační nádobě do konečného množství 10 ml až 15 ml. (Titrační nádoba musí být dostatečně velká, aby se do ní umístily elektrody z konduktometru, míchací tělísko a jemná ohebná trubička z vývodu 2ml byrety). Míchání je magnetické. Až jsou údaje na konduktometru konstantní, zaznamenají se a začne se titrovat hydroxidem sodným 0,05 mol/l VS, který se přidává v 50 μl dávkách. Vždy po přidání se za několik sekund zaznamenají údaje na byretě a na konduktometru. Titruje se do dosažení konečného bodu.

účinné od 1. 2. 1998Pro každou naměřenou hodnotu se vypočítá množství miliekvivalentů přidaného hydroxidu sodného z objemu a známé koncentrace roztoku hydroxidu sodného. Do grafu se nanesou hodnoty vodivosti (na osu y) proti hodnotám miliekvivalentů hydroxidu sodného (na ose x). Graf má tři přibližně lineární části: počáteční klesající stupeň křivky, střední mírně vzrůstající a konečný prudce vzrůstající stupeň křivky. Těmito třemi částmi grafu se proloží nejvhodnější přímky. Z bodů, v nichž se protne první přímka s druhou a druhá přímka s třetí, se spustí kolmice k ose x, na níž se odečtou miliekvivalenty hydroxidu sodného spotřebovaného při titraci vzorku v daných bodech. Bod, v němž se protnou první a druhá přímka, udává množství miliekvivalentů hydroxidu sodného spotřebovaného sulfátovými skupinami a bod, v němž se protnou druhá a třetí přímka, udává množství miliekvivalentů spotřebovaných společně sulfatovými i karboxylatovými skupinami. Rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami udává množství miliekvivalentů spotřebovaných karboxylatovými skupinami.

účinné od 1. 2. 1998Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

účinné od 1. 2. 1998Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,01 m.j. endotoxinu v mezinárodní jednotce účinnosti protifaktoru Xa. Pro splnění validačních požadavků může být nezbytné přidání dvojmocných kationtů.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení účinnosti

účinné od 1. 2. 1998Antikoagulační účinnost nízkomolekulárního heparinu se určí in vitro dvěma metodami, které stanoví jeho schopnost urychlovat inhibici faktoru Xa (anti-Xa zkouška) a trombinu, faktoru Ha (anti-IIa zkouška) antitrombinem III.

účinné od 1. 2. 1998Mezinárodními jednotkami jsou účinnosti protifaktoru Xa a protifaktoru Ha obsažené v deklarovaném množství mezinárodního standardu nízkomolekulárního heparinu.

účinné od 1. 2. 1998Nízkomolekulární heparin pro stanovení účinnosti BRP je kalibrován v mezinárodních jednotkách na mezinárodní standard dvěma dále uvedenými metodami.

účinné od 1. 2. 1998Účinnost protifaktoru Xa

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací a zkoušené roztoky. Připraví se čtyři nezávislé série se čtyřmi koncentracemi pro každou zkoušenou látku a referenční přípravek nízkomolekulárního heparinu v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,4. Rozmezí koncentrací je 0,025 m.j. až 0,2 m.j. účinnosti protifaktoru Xa v mililitru. Závislost mezi hodnotami absorbance a logaritmy koncentrací má být lineární.

účinné od 1. 2. 1998Postup. Připraví se šestnáct zkumavek, které se vždy po dvou označí písmeny T₁, T₂, T₃ a T₄ pro ředění zkoušené látky a písmeny S₁, S₂, S₃ a S₄ pro ředění referenčního přípravku. Do každé zkumavky se převede 50 μl antitrombinu IIIRS1 a 50 μl roztoku příslušného ředění zkoušené látky nebo referenčního přípravku. Pokaždé se roztok promíchá tak, aby nevznikly bubliny. Ve vodní lázni nebo v tepelném bloku se uspořádají zkumavky v pořadí S_1, S₂, S₃, S₄, T₁, T₂, T₃, T₄, T₁, T₂, T₃, T₄, S₁, S₂, S₃, S₄ a a ponechají se 1 min při 37 °C. Pak se do každé přidá 100 μl hovězího faktoru Xa RS. Přesně za 1 min inkubace se přidá 250 μl chromoforového substrátu Rl. Reakce se zastaví přesně za 4 min přidáním 375 μl kyseliny octové R. Obsah každé zkumavky se přenese do semimikrokyvety a změří se absorbance (2.2.25) při 405 nm s použitím vhodného zapisovače. Slepé stanovení amidolytické účinnosti se provede na začátku a na konci měření stejným postupem, pouze místo zkoušeného a porovnávacího roztoku se přidá tlumivý roztok trometamolový o pH 7,4. Naměřené hodnoty obou slepých zkoušek se významně neliší. Provede se regresní analýza závislosti absorbance na logaritmech koncentrací zkoušené látky a referenčního přípravku nízkomolekulárního heparinu a vypočítá se účinnost zkoušené látky v mezinárodních jednotkách účinnosti protifaktoru Xa v mililitru pomocí obvyklých statistických metod pro model rovnoběžnosti.

účinné od 1. 2. 1998Účinnost protifaktoru IIa

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací a zkoušené roztoky. Připraví se čtyři nezávislé série se čtyřmi koncentracemi pro každou zkoušenou látku a referenční přípravek nízkomolekulárního heparinu v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,4. Rozmezí koncentrací je 0,015 m.j. až 0,075 m.j. účinnosti protifaktoru Ila v mililitru. Závislost mezi absorbancí a logaritmy koncentrací má být lineární.

účinné od 1. 2. 1998Postup. Připraví se šestnáct zkumavek, které se vždy po dvou označí písmeny T₁, T₂, T₃ a T₄ pro ředění zkoušené látky a písmeny Sl5 S2,S3 a § pro ředění porovnávacího přípravku. Do každé zkumavky se převede 50 μl antitrombinu IIIRS2 a 50 μl roztoku příslušné koncentrace zkoušené látky nebo referenčního přípravku. Pokaždé se roztok promíchá tak, aby nevznikly bubliny. V e vodní lázni nebo v tepelném bloku se zkumavky uspořádají v pořadí S₁, S₂, S₃, S₄, T₁, T₂, T₃, T₄ , T₁, T₂, T₃, T₄, S₁, S₂, S₃, S₄ a ponechají se 1 min při 37 °C. Pak se do každé přidá 100 /d trombinu lidského RS. Přesně za 1 min se přidá 250 μl chromoforového substrátu R2. Reakce se zastaví přes-ně za 4 min přidáním 375 μl kyseliny octové R. Obsah každé zkumavky se přenese do semimikrokyvety a změří se absorbance (2.2.25) při 405 nm s použitím vhodného zapisovače. Slepé stanovení amidolytické účinnosti se provede na začátku a na konci měření stejným způsobem, pouze místo zkoušeného a porovnávacího roztoku se přidá tlumivý roztok trometamolový o pH 7,4. Naměřené hodnoty obou slepých zkoušek se významně neliší. Provede se regresní analýza závislosti absorbance na logaritmech koncentrací zkoušené a referenční látky nízkomolekulárního heparinu a vypočítá se účinnost zkoušené látky v mezinárodních jednotkách účinnosti protifaktoru Ila v mililitru pomocí obvyklých statistických metod pro model rovnoběžnosti.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Označování

účinné od 1. 2. 1998V označení na obalu se uvede:

1. účinné od 1. 2. 1998- počet mezinárodních jednotek účinnosti protifaktoru Xa v miligramu,
2. účinné od 1. 2. 1998- počet mezinárodních jednotek účinnosti protifaktoru IIa v miligramu,
3. účinné od 1. 2. 1998- typ nízkomolekulárního heparinu charakterizovaný průměrnou molekulovou hmotností a procenty molekul, které nevybočují z definovaného rozmezí molekulových hmotností,
4. účinné od 1. 2. 1998- zdaje látka sterilní,
5. účinné od 1. 2. 1998- zdaje látka prostá bakteriálních endotoxinů,
6. účinné od 1. 2. 1998- zda látka obsahuje sodnou sůl,
7. účinné od 1. 2. 1998- zda látka obsahuje vápenatou sůl.

účinné od 1. 2. 1998†† Heparinum calcicum

účinné od 1. 2. 1998Vápenatá sůl heparinu

účinné od 1. 2. 1998Výroba

účinné od 1. 2. 1998Připravuje se z plic hovězího dobytka nebo ze střevních sliznic hovězího dobytka, prasat nebo ovcí. Při výrobě se používají postupy omezující nebo vylučující mikrobiální kontaminaci a pří-tomnost látek snižujících krevní tlak.

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně hygroskopická, snadno rozpustná ve vodě.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. Zpomaluje srážení čerstvě odebrané krve.
2. účinné od 1. 2. 1998B. 0,40 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7) tohoto roztoku je nejméně +35°.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Provede se zónová elektroforéza (2.2.31) za použití agarosy pro elektroforézu R jako nosiče. K ustálení agarosy a jako roztok elektrolytu se použije směs 50 ml kyseliny octové ledové R a 800 ml vody R upravená přidáním hydroxidu lithného R na pH 3 a zředěná vodou R na 1000,0 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. Ve stejném objemu vody R se rozpustí sodná sůl heparinu BRP.

   účinné od 1. 2. 1998Na proužek se nanese odděleně po 2 μl až 3 μl každého roztoku. Vyvíjí se 10 min proudem 1 mA až 2 mA na centimetr šířky proužku při napětí 300 V. Proužky se barví roztokem modři toluidinové R (1 g/l), jejíž nadbytek se vymyje. Poměr pohyblivostí základní zóny nebo zón na elektroforetogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku je 0,9 až 1,1.

1. účinné od 1. 2. 1998D. Vyhovuje zkoušce na vápník (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Množství zkoušené látky odpovídající 50 000 m.j. se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 5 porovnávacího barevného roztoku nejvhodnější barvy (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Bílkoviny a nukleotidické nečistoty. 40 mg se rozpustí v 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) měřená při 260 nm není vyšší než 0,20 a absorbance měřená při 280 nm není vyšší než 0,15.