Český lékopis 1997

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). Nejvýše 10,2; měří se následující roztok: 5,0 g se dle možností úplně rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v lihu R 50% (V/V) a zředí se jím na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem R 50% (V/V) na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká čerstvě připraveným hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96% prostým aldehydů R (1 : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku v ultrafialovém světle při 254 nm a po postřiku detekčním činidlem, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrně na startu.

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; 0,500 g se suší 4 h v sušárně při 150 °C.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,150 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 8 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS, zahřeje se k varu a ochladí se. Přidá se 30 ml methanolu R a třepe se do úplného rozpuštění. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Po získání prvního inflexního bodu se titrace přeruší, přidá se 10 ml pyridinu R, promíchá se a pokračuje se v titraci. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,42 mg C₁₂H₁₁N₂NaO₃.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech.

účinné od 1. 2. 1998Psychotropní látka.

účinné od 1. 2. 1998† Phenolsulfonphthaleinum

účinné od 1. 2. 1998Fenolsulfonftalein

účinné od 1. 2. 1998Synonymum. Červeň fenolová

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Světle až tmavě červený krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. 10 mg se rozpustí v roztoku uhličitanu sodného R (10 g/l) a zředí se jím na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem uhličitanu sodného R (10 g/l) na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 400 nm až 630 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 558 nm. Specifická absorbance v maximuje 1900 až 2100.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 9 ml vody R; roztok je tmavě červený. K 5 ml roztoku se přidá mírný nadbytek kyseliny sírové zředěné RS; roztok se zbarví oranžově.
3. účinné od 1. 2. 1998C. K 5 ml roztoku ze zkoušky B se přidá 1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným RS a 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, protřepe se a nechá se 15 min stát. Zalkalizuje se roztokem hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne intenzivně fialově modré zbarvení.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 5 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a terc.amylalkoholu R (25 + 25 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel, vystaví se působení par amoniaku 26% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je, kromě hlavní skvrny, pouze jedna skvrna, která není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

účinné od 1. 2. 1998Nerozpustný zbytek. 1,0 g se jemně rozetře, přidá se 12 ml hydrogenuhličitanu sodného RS a nechá se 1 h stát za občasného protřepání. Potom se zředí vodou R na 100 ml a 15 h se nechá stát. Odstřeďuje se 30 min při 2000 gn až 3000 gn supernatantní tekutina se dekantuje a zbytek se promyje nejprve 25 ml roztoku hydrogenuhličitanu sodného R (10 g/l) a potom 25 ml vody R. Vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg (0,5 %).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g upráškované zkoušené látky se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,900 g se rozpustí v 15 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 250,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 25 ml kyseliny octové ledové R, 20,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS, 5 ml roztoku bromidu draselného R (100 g/l) a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R Ponechá se stát 15 min v uzavřené baňce se zabroušenou zátkou chráněn před světlem. Poté se přidá 10 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml škrobu RS jako indikátoru.

účinné od 1. 2. 19981 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 4,43 mg C₁₉H₁₄O₅S.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998† Phenolum

účinné od 1. 2. 1998Fenol

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bezbarvé nebo slabě růžové nebo nažloutlé krystaly nebo krystalická hmota, rozplývající se. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, v glycerolu a v dichlormethanu.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. 0,5 g se rozpustí ve 2 ml amoniaku 26% R. Látka se zcela rozpustí. Roztok se zředí vodou R na 100 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml chlornanu sodného RS; vzniká modré zbarvení, které se pozvolna prohlubuje.
2. účinné od 1. 2. 1998B. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 10 ml vody R a 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne fialové zbarvení, které zmizí po přidání 5 ml 2-propanolu R.
3. účinné od 1. 2. 1998C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 10 ml vody R a 1 ml bromové vody RS; vznikne bledě žlutá sraženina.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 15 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₆ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidá 0,05 ml methyloranže RS; roztok je žlutý.

účinné od 1. 2. 1998Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 39,5 °C.

účinné od 1. 2. 1998Zbytek po odpaření. Nejvýše 0,05 %; 5,000 g se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se suší 1 h při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19982,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do baňky se zabroušenou zátkou a přidá se 50,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R. Baňka se uzavře a nechá se stát 30 min za občasného promíchání a pak ještě dalších 15 min. Přidá se 5 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l), protřepe se a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do slabě žlutého zbarvení. Přidá se 0,5 ml škrobu RS a 10 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za intenzivního protřepávání. Provede se slepá zkouška.

účinné od 1. 2. 19981 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS odpovídá 1,569 mg C₆H₆O.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Phenoxyethanolum

účinné od 1. 2. 1998Fenoxyethanol

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bezbarvá slabě viskózní kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s acetonem, s lihem 96% a s glycerolem, těžce rozpustný v podzemnicovém oleji a v olivovém oleji.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: C.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Index lomu (2.2.6). 1,537 až 1,539.
2. účinné od 1. 2. 1998B. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 240 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 269 nm a 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 269 nm je 95 až 105 a v maximu při 275 nm je 75 až 85.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenoxyethanolu CRL.
4. účinné od 1. 2. 1998D. 2 ml se třepou 30 min se směsí 4 g manganistanu draselného R, 5,4 g uhličitanu sodného R a 75 ml vody R. Přidá se 25 g chloridu sodného R a nepřetržitě se 60 min míchá. Zfiltruje se a okyselí kyselinou chlorovodíkovou R na hodnotu pH asi 1,7. Teplota tání (2.2.14) sraženiny po rekrystalizaci z vody R je 96 °C až 99 °C.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Relativní hustota (2.2.5). 1,105 až 1,110.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methyllauratu R jako vnitřního standardu.

účinné od 1. 2. 1998Roztok vnitřního standardu. 1,25 g methyllauratu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 25 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 5,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 5,0 g se rozpustí v dichlormethanu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlormethanem R na 10,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. K 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlormethanem R na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (150 μl až 180 μm), impregnovanou 3% polyfenylmethylsiloxanu R,
2. účinné od 1. 2. 1998- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. účinné od 1. 2. 1998- plamenoionizačního detektoru.

účinné od 1. 2. 1998Teplota kolony se udržuje na 130 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 200 °C.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku a citlivost detektoru se nastaví tak, aby výšky dvou píků, kromě píku rozpouštědla, nebyly menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v pořadí: fenoxyethanol a methyllaurat. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku není rozlišení mezi píky fenoxyethanolu a methyllauratu menší než 12.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Na získaném chromatogramu se ověří, že není přítomen žádný pík o stejném retenčním čase, jako má vnitřní standard.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se odděleně po 1 μl zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času fenoxyethanolu (asi 5 min). Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku fenoxyethanolu k ploše píku vnitřního standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr součtu ploch všech píků, kromě hlavního píku, píku vnitřního standardu a píku rozpouštědla, k ploše píku vnitřního standardu; tento poměr není větší než R (1,0 %).

účinné od 1. 2. 1998Fenol. 1,00 g se rozpustí v 50 ml dichlormethanu R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R a protřepe se. Horní vrstva se promyje dvakrát 20 ml dichlormethanu R a zředí vodou R na 100,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 287 nm není větší než 0,27 (0,1%).

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998Ke 2,000 g v acetylační baňce opatřené vzdušným chladičem se přidá 10,0 ml čerstvě připraveného acetanhydridu RS1 a zahřívá se 45 min ve vodní lázni za častého protřepání. Ochladí se, opatrně se přidá 10 ml vody R a zahřívá se další 2 min. Znovu se ochladí, přidá se 10 ml 1-butanolu R, intenzivně se třepe a titruje se nadbytek kyseliny octové hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,2 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Celý postup se opakuje bez zkoušené látky. Rozdíl spotřeb odměrného roztoku při obou titracích odpovídá množství acetanhydridu potřebného k acetylaci zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,1382 g C₈H₁₀O₂.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V nádobách dobře uzavřených.

účinné od 1. 2. 1998† Phenoxymethylpenicillinum

účinné od 1. 2. 1998Fenoxymethylpenicilin

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v mastných olejích a v tekutém parafinu.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: B.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenoxymethylpenicilinu CRL.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml acetonu R.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 25 mg fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml acetonu R.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vybarvení skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. účinné od 1. 2. 1998D. Asi 2 mg se převedou do zkumavky délky asi 150 mm a průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je červenohnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě červenohnědé zbarvení.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 2,4 až 4,0; měří se následující suspenze: 50 mg se suspenduje v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost (2.2.7). +186° až +200°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v 1-butanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Absorbance (2.2.25). 0,100 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml; absorbance tohoto roztoku měřená při 306 nm není větší než 0,36. 20,0 ml roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml; absorbance tohoto roztoku měřená v maximu při 274 nm je nejméně 0,56.

účinné od 1. 2. 1998Kyselina fenoxyoctová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se touto směsí na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 10 mg kyseliny fenoxyoctové R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se touto směsí na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R kyseliny mravenčí bezvodé R a diisopropyletheru R (1 + 7 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1,5 g/l) v roztoku kyseliny sírové R 5% (V/V). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající kyselině fenoxyoctové intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

účinné od 1. 2. 1998Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998Rozkladné produkty. K 0,2500 g se přidá 25 ml vody R a 25 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6, třepe se do úplného rozpuštění a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatové elektrody jako srovnávací a platinové nebo rtuťové elektrody jako indikační.

účinné od 1. 2. 1998Obsah rozkladných produktů (D), vyjádřený jako C₁₆H₁₈N₂O₅S, se v procentech vypočte ze vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

1. účinné od 1. 2. 1998m - navážku zkoušené látky v gramech,
2. účinné od 1. 2. 1998n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech.

1. účinné od 1. 2. 1998Peniciliny. 50,0 mg se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, přidá se 5 ml vody R a nechá se 15 min stát. Poté se přidá 5,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l VS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a 20 ml vody R. Titruje se při 35 °C až 40 °C dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatové elektrody jako srovnávací a platinové nebo rtuťové elektrody jako indikační. Titruje se tak pomalu, aby titrace trvala asi 15 min. Předběžné inflexe na titrační křivce se neberou v úvahu.

   účinné od 1. 2. 1998Obsah penicilinů, vyjádřený jako C₁₆H₁₈N₂O₅S, se v procentech vypočte ze vzorce:

   účinné od 1. 2. 1998

   účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

   1. účinné od 1. 2. 1998m₁ - navážku zkoušené látky v gramech,
   2. účinné od 1. 2. 1998n₁ - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech,
   3. účinné od 1. 2. 1998D - obsah rozkladných produktů v procentech.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998† Phenoxymethylpenicillinum kalicum

účinné od 1. 2. 1998Draselná sůl fenoxymethylpenicilinu

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v etheru, v mastných olejích a v tekutém parafinu.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A a D.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vybarvení skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. účinné od 1. 2. 1998C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky délky asi 150 mm a průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je červenohnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vznikne tmavě červenohnědé zbarvení.
2. účinné od 1. 2. 1998D. Vyhovuje zkoušce (a) na draslík (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se následující roztok: 50 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost (2.2.7). +215° až +230°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml; absorbance tohoto roztoku měřená při 306 nm není větší než 0,33. 20,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml; absorbance tohoto roztoku měřená v maximu při 274 nm je nejméně 0,50.

účinné od 1. 2. 1998Kyselina fenoxyoctová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se touto směsí na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 10 mg kyseliny fenoxyoctové R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se touto směsí na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R kyseliny mravenčí bezvodé R a diisopropyletheru R (1 + 7 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1,5 g/l) v roztoku kyseliny sírové R 5% (V/V). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající kyselině fenoxyoctové intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

účinné od 1. 2. 1998Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998Rozkladné produkty. K 0,2500 g se přidá 25 ml vody R a 25 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6, třepe se do úplného rozpuštění a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatové elektrody jako srovnávací a platinové nebo rtuťové elektrody jako indikační.

účinné od 1. 2. 1998Obsah rozkladných produktů (D), vyjádřený jako C₁₆H₁₇KN₂O₅S, se v procentech vypočte ze vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

1. účinné od 1. 2. 1998m - navážku zkoušené látky v gramech,
2. účinné od 1. 2. 1998n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech.

účinné od 1. 2. 1998Peniciliny. 50,0 mg se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, přidá se 5 ml vody R a nechá se 15 min stát. Poté se přidá 5,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a 20 ml vody R. Titruje se při 35 °C až 40 °C dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatové elektrody jako srovnávací a platinové nebo rtuťové elektrody jako indikační. Titruje se tak pomalu, aby titrace trvala asi 15 min. Předběžné inflexe na titrační křivce se neberou v úvahu.

účinné od 1. 2. 1998Obsah penicilinů, vyjádřený jako C₁₆H₁₇KN₂O₅S, se v procentech vypočte ze vzorce:

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998v němž značí:

1. účinné od 1. 2. 1998m₁ - navážku zkoušené látky v gramech,
2. účinné od 1. 2. 1998n₁ - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech,
3. účinné od 1. 2. 1998D - obsah rozkladných produktů v procentech.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998† Phentolamini mesilas

účinné od 1. 2. 1998Fentolaminiummesilat

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: C a E.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Teplota tání (2.2.14). 178 °C až 182 °C.
2. účinné od 1. 2. 1998B. 60,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 278 nm. Specifická absorbance v maximuje 220 až 245.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem fentolaminiummesilatu Ph. Eur.
4. účinné od 1. 2. 1998D. 0,5 g se rozpustí ve směsi 5 ml lihu 96% R a 5 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a přidá se 0,5 ml roztoku vanadičnanu amonného R (5 g/l); vznikne světle zelená sraženina.
5. účinné od 1. 2. 1998E. 50 mg se smíchá s 0,2 g hydroxidu sodného R, zahřívá se do roztavení a pokračuje se v zahřívání několik sekund. Nechá se vychladnout a přidá se 0,5 ml teplé vody R. Okyselí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a zahřeje se. Uvolňuje se oxid siřičitý, který zbarví navlhčený papír škrobový s jodičnanem draselným R modře.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Kysele reagující látky. 0,1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 10 ml a přidá se 0,1 ml červeně methylové RS. Pokud je roztok červený, ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací rotok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R a 2-butanonu R (5 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intezivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14) Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,300 g se rozpustí ve 100 ml 2-propanolu R1 a titruje se v atmosféře dusíku tetrabutylamoniumhydroxidem v propanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) a použití skleněné elektrody jako indikační a kalomelové elektrody obsahující nasycený roztok tetramethylamoniumchloridu R v 2-propanolu R1 jako srovnávací elektrody. Provede se slepá zkouška.

účinné od 1. 2. 19981 ml tetrabutylamoniumhydroxidu v propanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 37,75 mg C₁₈H₂₃N₃O₄S.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998A. N-(2-aminoethyl)-2-[(3-hydroxyfenyl)(4-methylfenyl)amino]acetamid.

účinné od 1. 2. 1998Phenylalaninum

účinné od 1. 2. 1998Fenylalanin

účinné od 1. 2. 1998Synonyma. L-Phenylalaninum, L-fenylalanin

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Lesklé bílé vločky nebo bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A a B.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fenylalaninu CRL.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. účinné od 1. 2. 1998D. K asi 10 mg se přidá 0,5 g dusičnanu draselného R a 2 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 20 min ve vodní lázni. Po ochlazení se přidá 5 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (50 g/l) a nechá se 10 min stát ve vodě s ledem. Pak se přidá 9,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; vzniká fialově červené až fialově hnědé zbarvení.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost (2.2.7). -33,0° až-35,5°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 50 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 10 mg fenylalaninu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 20 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 10 mg fenylalaninu CRL a 10 mg tyrosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

účinné od 1. 2. 1998Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy bez dalšího přidání kyseliny dusičné (200 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody destilované R (5 + 25) a zředí se stejnou směsí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Amonium (2.4.1). Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm umístěná těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s papírem lakmusovým se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).