Český lékopis 1997

1. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelený až zelenošedý nebo žlutozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky při plošném pozorování s mnohohrannými buňkami, krytými silnou hladkou kutikulou s přímými ztlustlými nepravidelně tečkovanými stěnami; anomocytické průduchy (2.8.3) jsou obklopeny pěti až jedenácti vedlejšími buňkami, jizvy bází chlupů patrné jen na spodní straně listu; úlomky palisádového parenchymu se třemi až čtyřmi vrstvami buněk nestejné délky; houbový parenchym; skupiny zdřevnatělých vláken pericyklu s řadami buněk obsahujících hranolovité krystaly šťavelanu vápenatého, občas kuželovité, jednobuněčné krycí chlupy.
2. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem. Ještě horký roztok se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí výše uvedenou směsí a zředí se jí na 5 ml.

   Porovnávací roztok. 25 mg arbutinu R, 25 mg kyseliny gallové R a 25 mg hydrochinonu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 10 μl porovnávacího roztoku a 20 μl zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (6 + 6 + 88) po dráze 15 cm. Suší se při 105 °C až 110 °C do vymizení zápachu kyseliny mravenčí. Postříká se roztokem dichlorchinonchlorimidu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem uhličitanu sodného bezvodého R (20 g/l). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrné skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (v dolní třetině světle modrý pruh odpovídající arbutinu, v horní třetině dva pruhy, nahnědlý odpovídající kyselině gallové a modrý odpovídající hydrochinonu). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další dva až tři modré pruhy a několik hnědých nebo hnědošedých pruhů.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 8 %, z čehož je nejvýše 5 % stonků a nejvýše 3 % cizích organických příměsí.

Jinak zbarvená droga. Nejvýše 10 %; provede se způsobem uvedeným ve zkoušce Cizí příměsi (2.8.2).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.

Stanovení obsahu

0,400 g práškované drogy (250) se v baňce se zábrusem na 250 ml smíchá s 50 ml vody R a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zředí vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic se 5,0 ml roztoku převede do dělicí nálevky, postupně se přidá a po každém přidání se promíchá: 45 ml vody R, 1,0 ml roztoku aminopyrazolonu R (20 g/l), 0,5 ml amoniaku zředěného RS2 a 1,0 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (80 g/l). Nechá se stát 5 min a pak se protřepe 25 ml dichlormethanu R. Dichlormethanová vrstva se zfiltruje chomáčkem vaty povhlčeným dichlormethanem R do odměrné baňky na 100 ml. Vodná vrstva se protřepává třikrát 25 ml dichlormethanu R a spojené výtřepky se zředí dichlormethanem R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 455 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hydrochinonových derivátů v procentech, počítáno jako bezvodý arbutin, podle vztahu:

v němž značí:

1. A - absorbanci zkoušeného roztoku při 455 nm,
2. m - navážku drogy v gramech,

Specifická absorbance bezvodého arbutinu je 648.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Valerianae radix

Kozlíkový kořen

Synonymum. Radix valerianae

Jsou to celé usušené oddenky, kořeny a výběžky nebo jejich úlomky druhu Valeriana officinalis L. sensu lato.

Obsahuje nejméně 5 ml silice v 1 kilogramu celé drogy a nejméně 3 ml silice v 1 kilogramu řezané drogy, obojí vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Droga je žlutošedá až světle hnědošedá. Oddenek opakvejčitý až kuželovitý, až 50 mm dlouhý a až 30 mm široký. Bazální část je prodloužená nebo zploštělá, zpravidla pokrytá četnými splývajícími kořeny. Na vrcholu je obyčejně jamkovitá jizva po nadzemní části rostliny; zbytek stonku bývá přítomen jen zřídka. Na podélném řezu je patrna dřeň s centrální dutinou, s přehrádkami. Četné, převážně kuželovité kořeny o průměru 1 mm až 3 mm jsou většinou více než 100 mm dlouhé, mají stejnou barvu jako oddenek. Vláknité postranní kořínky jsou lámavé a nepříliš početné. Lom krátký. Výběžky jsou charakteristické nápadnými uzlinami oddělenými podélně rýhovanými internodii 20 mm až 50 mm dlouhými a vláknitým lomem.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle žlutošedý až světle šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: buňky obsahující světle hnědou pryskyřici nebo kapky silice; jednotlivé sklereidy s pravoúhlými tečkovanými stěnami 5 μm až 15 μm silnými; síťovitě ztlustlé cévy dřeva; zřídka úlomky korku a úlomky pokožky, někdy s kořenovými vlásky.

   Pozoruje se pod mikroskopem v roztoku glycerolu R 50% (V/V). Jsou patrné četné úlomky parenchymu obsahující jednoduchá nebo složená škrobová zrna; jednoduchá škrobová zrna jsou kulovitá nebo protáhlá o průměru 5 μm až 15 μm, někdy se štěrbinovitou nebo paprsčitou trhlinou; složená škrobová zrna jsou dvoučetná až šestičetná o celkovém průměru až 20 μm.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se v 25ml baňce smíchá s 6,0 ml methanolu R a 15 min se protřepává, pak se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí malým množstvím methanolu R tak, aby konečný objem filtrátu činil 5 ml. Filtrát se odpaří na asi 2 ml a smíchá se se 3 ml roztoku hydroxidu draselného R (100 g/l). Protřepe se dvakrát 5 ml dichlormethanu R. Spodní vrstva se vždy odstraní. Vodná vrstva se zahřívá 10 min ve vodní lázni při 40 °C. Po ochlazení se smíchá s kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS až do kyselé reakce roztoku. Protřepe se dvakrát 5 ml dichlormethanu R. Spojené spodní vrstvy se zfiltrují přes síran sodný bezvodý R. Filtrát se odpaří do sucha; zbytek se rozpustí v 1,0 ml dichlormethanu R.

   Porovnávací roztok. 5 mg fluoresceinu R a 5 mg červeně sudanové G R se rozpustí v 10,0 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethylacetatu R a hexanu R (0,5 + 35 + 65) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části červená skvrna (červeň sudanová), ve spodní části zelenožlutá skvrna (fluorescein). Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C; pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je fialově modrá skvrna (kyselina hydroxyvalerenová) přibližně odpovídající polohou skvrně fluoresceinu na chromatogramu porovnávacího roztoku a fialová skvrna (kyselina valerenová) přibližně odpovídající polohou skvrně červeně sudanové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou v horní polovině další, většinou méně intenzivní růžové až fialové skvrny.

Zkoušky na čistotu

Extraktivní látky. 2,00 g práškované drogy (355) se smíchá se směsí složenou z 8 g vody R a 12 g lihu 96% R, za častého protřepávání se nechá 2 h stát a pak se zfiltruje. 5 g filtrátu se odpaří do sucha na vodní lázni při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejméně 0,1 g (20,0 %).

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 % zbytků stonků a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 5,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 40,0 g čerstvě práškované drogy (500) se destiluje 4 h rychlostí 3 ml/min až 4 ml/min v baňce na 2000 ml s 500 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Valinum

Valin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety valinu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +26,5° až +29,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg valinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg fenylalaninu CRL a 10 mg valinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm, která lze k sobě přiklopit. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a navlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se nebo suspenduje v 0,5 ml vody R. K roztoku nebo k suspenzi se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se přiklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není intenzivněji modře zbarven než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 11,71 mg C₅H₁₁NO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Vancomycini hydrochloridum

Vankomyciniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Hodnotí se chromatogram ze zkoušky Vankomycin B, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) je shodný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a jeho absorbance (2.2.25) měřená při 450 nm není vyšší než 0,10.

Hodnota pH (2.2.3). 2,5 až 4,5. Měří se následující roztok: 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vankomycin B. Nejméně 93,0 %. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 10,0 mg zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. 5 mg vankomyciniumchloridu CRL se rozpustí ve 4 ml vody R a zředí se jí na 10 ml. 24 h se zahřívá na 65 °C a nechá se zchladnout.

Roztoky se použijí do 4 h od přípravy.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilních fází s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min a následujících složení:
3. - mobilní fáze A - k 4 ml triethylaminu R se přidá 1996 ml vody R a pH se upraví na 3,2 kyselinou fosforečnou R; k 920 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml tetrahydrofuranu R a 70 ml acetonitrilu R,
4. - mobilní fáze B - ke 4 ml triethylaminu R se přidá 1996 ml vody R a pH se upraví na 3,2 kyselinou fosforečnou R; k 700 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml tetrahydrofuranu R a 290 ml acetonitrilu R,
5. - spektrofotometrického detektoru, 280 nm,
6. - injektorové smyčky, 20 μl.

Chromatogramy se zaznamenávají za následujících podmínek. Nejprve se kolona promývá mobilní fází A. Po 13 min se použije gradientová eluce a koncentrace mobilní fáze B se zvyšuje o 11 % (V/V)/min. Nakonec se 4 min promývá mobilní fází B.

Nastříkne se zkoušený roztok (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu hlavního píku na chromatogramu tohoto roztoku k šumu není menší než 5. Nastříkne se zkoušený roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie píku vankomycinu je nejvýše 1,6. Nastříkne se porovnávací roztok. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky j e alespoň 5,0. Nastříkne se zkoušený roztok (a).

Obsah vankomyciniumchloridu B v procentech se vypočte ze vzorce:

v němž značí:

1. A_b - plochu píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídajícího vankomycinu B,
2. A_t - součet ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídajících nečistotám.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) předepsanou ve zkoušce Vankomycin B.

Odděleně se nastřikují zkoušené roztoky (a), (b) a (c).

Obsah jednotlivých nečistot v procentech se vypočte ze vzorce:

v němž značí:

1. A_i - plochu píku nečistoty na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
2. A_b - plochu píku odpovídajícího vankomycinu B na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),
3. A_t - součet ploch píku odpovídajících nečistotám na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Obsah žádné nečistoty není větší než 4,0 % a celkový obsah nečistot není větší než 7,0 %. Nepřihlíží se k píkům s plochou, která je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (c).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 3 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití vankomyciniumchloridu CRL jako referenční látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Separandum.

Nečistoty

1. A. N-demethylvankomycin,
2. B. desamidovankomycin,
3. C. aglukovankomycin,
4. D. desvankosaminylvankomycin.

Vanillinum

Vanilin

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek nebo jehličkovité krystalky. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu, dobře rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 81 °C až 84 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem valininu CRL.
3. C. Chromatogram získaný při zkoušce na Příbuzné látky se pozoruje po postřiku v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. K 5 ml nasyceného roztoku zkoušené látky se přidá 0,2 ml chloridu železitého RS1; vznikne modré zbarvení. Zahřátím na 80 °C roztok zhnědne, jeho ochlazením vznikne bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H₆ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg vanilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (0,5 + 1 + 98,5) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Pak se vrstva postříká zkoumadlem dinitrofenylhydrazinovým R a pozoruje se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Reakce s kyselinou sírovou. 50 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R. Po 5 min není roztok zbarven intenzivněji než směs 4,9 ml základního žlutého roztoku a 0,1 ml základního červeného roztoku nebo směs 4,9 ml základního žlutého roztoku a 0,1 ml základního modrého roztoku (2.2.2, Metoda I).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h v exsikátoru.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R, přidá se 60 ml vody prosté oxidu uhličitého R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 15,21 mg C₈H₈O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Vaselinum album

Bílá vazelína

Je to bělená, čištěná směs polotuhých nasycených uhlovodíků získaných z nafty.

Vlastnosti

Vazká lehce roztíratelná homogenní hmota, bílá nebo lehce nazelenalá, prakticky bez pachu. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v etheru, dobře rozpustná v dichlormethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v glycerolu.

Po roztavení vykazuje v denním světle nejvýše slabou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. 12 g se roztaví na vodní lázni. Roztavená hmota není zbarvena intenzivněji než směs objemových dílů základního žlutého roztoku a kyseliny chlorovodíkové R 15% (V/V) (1 + 9) (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 10 g zkoušené látky se smíchá s 20 ml vroucí vody R a protřepává se intenzivně 1 min, po ochlazení se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá s 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení na růžové se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Absorbance (2.2.25). 250 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v trimethylpentanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Absorbance tohoto roztoku měřená při 300 nm je nejvýše 0,6.

10,0 ml výše uvedeného roztoku se zředí trimethylpentanem R na 25,0 ml. Absorbance měřená při 275 nm je nejvýše 0,8; absorbance měřená při 295 nm je nejvýše 0,4.

Tuky, pryskyřice, mýdla. 5 g se smíchá s 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R a vaří se 2 min pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se oddělí čirá vodná vrstva a okyselí se kyselinou chlorovodíkovou R; roztok zůstane čirý (2.2.1).

Vyšší aromatické uhlovodíky. Použijí se rozpouštědla určená pro spektrální stanovení.

Zkoušený roztok. 1,0 g se převede do dělicí nálevky (kohout ani zátka nejsou namazány) a protřepává se s 50 ml hexanu R do rozpuštění, je-li třeba mírným zahřátím. Pak se smíchá s 20 ml dimethylsulfoxidu R a protřepává se intenzivně 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Spodní vrstva se převede do jiné dělicí nálevky. Horní vrstva se protřepává znovu s 20 ml dimethylsulfoxidu R Ke spojeným dimethylsulfoxidovým vrstvám se přidá 20 ml hexanu R a protřepává se 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Horní vrstva se odstraní a spodní vrstva se dimethylsulfoxidem R zředí na 50 ml.

Kontrolní roztok. 10 ml dimethylsulfoxidu R se protřepává 1 min s 25 ml hexanu R použije se čirá horní vrstva.

Porovnávací roztok. 60 μg naftalenu R se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 10 ml.

Absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku měřená při 265 nm až 420 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti kontrolnímu roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku měřená při 278 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti dimethylsulfoxidu R

Cizí, snadno zuhelnitelné látky. 5 ml roztavené látky se ve zkumavce se zabroušenou zátkou smíchá s 5 ml kyseliny sírové R 90% a zahřívá se ve vodní lázni tak, aby se dno zkumavky nedotýkalo dna vodní lázně. Vždy po 2 min se zkumavka vyjme, uzavře se zátkou a otočí dnem vzhůru a zpět desetkrát v průběhu 10 s (zkumavka může být mimo vodní lázeň nejvýše 20 s). Po 10 min se zkumavka z vodní lázně vyjme; vrstva kyseliny sírové zůstane čirá a není zbarvena intenzivněji než směs 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního červeného roztoku a 3 ml základního žlutého roztoku (2.2.2, Metoda II).

Sloučeniny obsahující síru. 3 g se smíchají s 0,1 ml octanu olovnatého RS a 2 ml ethanolu A a směs se zahřívá 10 min ve vodní lázni při 70 °C za častého protřepávání; směs neztmavne.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Vaselinum flavum

Žlutá vazelína

Je to čištěná směs polotuhých nasycených uhlovodíků získaných z nafty.

Vlastnosti

Vazká lehce roztíratelná homogenní hmota, světle žlutá až žlutá, průsvitná, prakticky bez pachu. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v etheru, dobře rozpustná v dichlormethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v glycerolu.

Po roztavení vykazuje v denním světle nejvýše slabou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. 12 g se roztaví na vodní lázni. Roztavená hmota není zbarvena intenzivněji než směs objemových dílů základního žlutého roztoku a základního červeného roztoku (7,6 + 2,4) (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 10 g zkoušené látky se smíchá s 20 ml vroucí vody R a protřepává se intenzivně 1 min, po ochlazení se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá s 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení na růžové se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Absorbance (2.2.25). 50 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v trimethylpentanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Absorbance tohoto roztoku měřená při 290 nm je nejvýše 0,6.

10,0 ml výše uvedeného roztoku se zředí trimethylpentanem R na 25,0 ml. Absorbance měřená při 275 nm je nejvýše 0,8; absorbance měřená při 295 nm je nejvýše 0,4.