Český lékopis 1997

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 1 ml se smíchá s 1 ml toluenu R.

Porovnávací roztok (a). 10 mg citroptenu R a 50 µl citralu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg citroptenu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 10 µl citralu R a zředí se toluenem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je ve střední části skvrna zhášející fluorescenci (citral) a v dolní třetině světle modře fluoreskující skvrna (citropten). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a); kromě toho těsně nad skvrnou citralu je skvrna bergamotinu; pod skvrnou citralu je světle modře fluoreskující skvrna (5-geranyloxy-7-methoxykumarin); pod skvrnou citroptenu je skvrna odpovídající derivátu psoralenu a pod ní skvrna biakangelicinu. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna odpovídající derivátu psoralenu fluoreskuje zelenožlutě, skvrna citroptenu světle fialovomodře, skvrna 5-geranyloxy-7-methoxykumarinu světle modře a skvrna bergamotinu žlutě.

Zkoušky na čistotu

Optická otáčivost (2.2.7). +57° až +70°.

Relativní hustota (2.2.5). 0,850 až 0,858.

Index lomu (2.2.6). 1,474 až 1,476.

Absorbance (2.2.25). 0,250 g se rozpustí v lihu 96% R, zamíchá se a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 260 nm až 400 nm. Není-li k dispozici automatický přístroj, měří se absorbance v intervalech po 5 nm od vlnové délky 260 nm až do oblasti asi 12 nm před předpokládaným maximem absorpce, následující tři měření se provedou v intervalech po 3 nm, do asi 5 nm za maximem absorpce se použijí intervaly 1 nm a do dosažení vlnové délky 400 nm intervaly 10 nm.

Znázorní se graficky absorpční křivka tak, aby hodnoty absorbance byly uvedeny na ose Y a hodnoty vlnové délky na ose X. Spojí se body A a B (viz obrázek 1). Absorpční maximum C je při (315 ± 3) nm. Z bodu C se vede kolmice na osu X, zjistí se průsečík D s úsečkou AB. Od absorbance C se odečte absorbance v bodu D.

Nalezená hodnota absorbance je 0,20 až 0,96 a nejméně 0,45 pro citronovou silici italského typu.

Příměsi. Chromatogramy získané ve Zkoušce totožnosti se hodnotí v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je skvrna zhášející fluorescenci, která odpovídá citralu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná zhášející skvrna nad skvrnou odpovídající bergamotinu (methylanthranilat a methylsalicylat) nebo žádná zhášející skvrna ve stejné oblasti odpovídající citroptenu (chalkony) není intenzivnější než zhášející skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je světle modře fluoreskující skvrna citroptenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná fialově nebo modře fluoreskující skvrna nad skvrnou odpovídající bergamotinu není intenzivnější než fluoreskující skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Vrstva se vystaví působení par kyseliny chlorovodíkové a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou v dolní třetině nebo ve střední části žádné červené skvrny (chalkony), světle modré nebo žluté skvrny (ostatní příměsi), ale mohou se objevit v horní třetině chromatogramu.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.

Obr. 1.

Cizí silice. Použije se destilační přístroj se čtyřmi destilačními patry, průměry pater od nejnižšího jsou 60 mm, 35 mm, 30 mm, 25 mm, vzdálenost mezi dnem baňky a bočním ramenem je 200 mm. Destiluje se 50 ml zkoušené látky rychlostí 1 kapka/s do získání 5 ml destilátu. Optická otáčivost (2.2.7) destilátu se může lišit od původní hodnoty optické otáčivosti silice nejvýše o 6°. Index lomu (2.2.6) destilátu se může lišit od původní hodnoty indexu lomu silice nejvýše o 0,003.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). 1,8 % až 3,6 %; zahřívá se 4 h na vodní lázni.

Stanovení obsahu

9,000 g zkoušené látky se smíchá s 20 ml ethanolu R. Přidá se 10,0 ml hydroxylamoniumchloridu RS2 a 0,4 ml modři bromfenolové RS2. Titruje se zvolna hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS do změny zbarvení ze žluté na olivově zelenou. Nechá se stát 5 min, a je-li třeba, titruje se opět do změny zbarvení ze žluté na olivově zelenou.

1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 76,1 mg karbonylových sloučenin, počítáno jako citral (C₁₀H₁₆O).

Uchovávání

Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda látka obsahuje citronovou silici italského typu.

† Clindamycini dihydrogenophosphas

Klindamycindihydrogenfosfat

Synonymum. Clindamycini phosphas

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý slabě hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu a v etheru.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klindamycindihydrogenfosfatu CRL. Měří se spektra látek, které se upraví takto: do dvou zkumavek se odděleně vpraví 50 mg zkoušené látky a 50 mg referenční látky, přidá se po 0,2 ml vody R a zahřívá se do úplného rozpuštění. Potom se za sníženého tlaku odpaří do sucha, suší se 2 h při 100 °C až 105 °C a se zbytky se připraví tablety s bromidem draselným R.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg klindamycindihydrogenfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg linkomyciniumchloridu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 12 cm. Vrstva se suší 30 min při 100 °C až 105 °C a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 3 min se zahřívá na vodní lázni. Přidají se 4 ml uhličitanu sodného RS a 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (20 g/l). Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití klindamycindihydrogenfosfatu CRL. Zbarvení zkoušeného roztoku se shoduje se zbarvením porovnávacího roztoku.
2. D. K 0,1 g se přidá směs 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 5 ml vody R a vaří se 90 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 5 ml kyseliny dusičné R, protřepe se třikrát 15 ml dichlormethanu R, přičemž se dichlormethanová vrstva vždy odstraní. Vodná vrstva se zfiltruje přes papírový filtr. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,00 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se jí zředí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se následující roztok: 5,0 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +115° až +130°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie postupem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se zkoušený roztok a zaznamenává se chromatogram po dobu odpovídající retenčnímu času klindamycinu: na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než 2,5násobek plochy píku odpovídajícího klindamycindihydrogenfosfatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než čtyřnásobek plochy píku odpovídajícího klindamycinhydrogenfosfatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (4,0 %). K píkům, jejichž plocha je menší než 10,0 % plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c), se nepřihlíží.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,6 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 75,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 75,0 mg klindamycindihydrogenfosfatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 mg linkomyciniumchloridu CRL a 15,0 mg klindamyciniumchloridu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm až 10 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, kterou je směs 200 ml acetonitrilu R a 800 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (13,6 g/l) a jejíž pH bylo předem upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5,
3. - spektrofotometrického detektoru, 210 nm.
4. - injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píků nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže první pík (linkomycin) je zřetelně oddělen od píku rozpouštědla a rozlišení mezi druhým píkem (klindamycindihydrogenfosfat) a třetím píkem (klindamycin) je nejméně 6,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie píku klindamycindihydrogenfosfatu není větší než 1,5. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch píků klindamycindihydrogenfosfatu není větší než 1,0 %. Je-li třeba, upraví se nastavení integrátoru. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Obsah klindamycindihydrogenfosfatu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Jestliže se jedná o látku sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

1. V označení na obalu se uvede, zda je látka:
   1. - sterilní,
   2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. linkomycin,

1. B. klindamycin B 2-(dihydrogenfosfat),

1. C. R¹ = PO₃H₂; R² = H, klindamycin 3-(dihydrogenfosfat),
2. D. R¹ = H; R² = PO₃H₂, klindamycin 4-(dihydrogenfosfat),
3. E. klindamycin.

† Clindamycini hydrochloridum

Klindamyciniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klindamyciniumchloridu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg klindamyciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg klindamyciniumchloridu CRL a 10 mg linkomyciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2-propanolu R roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo amoniakem 17,5% RS upraveno na 9,6, a ethylacetatu R (20 + 40 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 3 min se zahřívá na vodní lázni. Přidají se 3 ml uhličitanu sodného RS a 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (20 g/l); vznikne fialově červené zbarvení.
2. D. 0,1 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0; měří se následující roztok: 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +135° až +150°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,000 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy zkoušených roztoků (c) a (d) získané při stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (c) není součet ploch všech píků, kromě píku klindamycinu, větší než 3 % celkové plochy píku a žádný z těchto píku nemá plochu větší než 2 % celkové plochy. Plocha píku rozpouštědla se nebere v úvahu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška píku klindamycinu na chromatogramu zkoušeného roztoku (d) není menší než 70 % rozsahu stupnice zapisovače.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 6,0 %; provede se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití hexakosanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,15 g hexakosanu R se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se třepáním rozpustí v 1,0 ml trifluoracetanhydridu R a nechá se 30 min stát. Poté se přidá 20,0 ml dichlorethanu R a promíchá se.

Zkoušený roztok (b). 50,0 mg se třepáním rozpustí v 1,0 ml trifluoracetanhydridu R a nechá se 30 min stát. Poté se přidá 20,0 ml roztoku vnitřního standardu a promíchá se.

Zkoušený roztok (c). 50,0 mg se rozpustí v 0,5 ml trifluoracetanhydridu R, nechá se 30 min stát a zředí se dichlorethanem R na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (d). 1 ml zkoušeného roztoku (c) se dichlorethanem R zředí na 20 ml.

Porovnávací roztok. 50,0 mg klindamyciniumchloridu CRL se třepáním rozpustí v 1,0 ml trifluoracetanhydridu R a nechá se 30 min stát. Poté se přidá 20,0 ml roztoku vnitřního standardu a promíchá se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R (180 μm až 250 μm), impregnovanou 1 % polyfenylmethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 170 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 200 °C až 210 °C. Nastříknou se zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku (c) se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času klindamycinu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

† Clobetasoni butyras

Klobetasonbutyrat

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 178 °C.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety klobetasonbutyratu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg klobetasonbutyratu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg klobetasolpropionatu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a methylacetatu R po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 5 mg se smísí s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku až do získání téměř bílého zbytku (obvykle do 5 min). Po vychladnutí se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby byl roztok bezbarvý. Zfiltruje se a 1 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se a po 5 min stání se porovnává zbarvení roztoku s kontrolním roztokem získaným při slepé zkoušce. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.27). +127° až +133°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok získaný rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěný stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 5 ml ethanolu R a zředí se na 50,0 ml mobilní fází.

Porovnávací roztok (a). 2 mg klobetasonbutyratu CRL a 1,5 mg klobetasolpropionatu R se rozpustí v 5 ml ethanolu R a zředí se na 100,0 ml mobilní fází.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí na 100,0 ml mobilní fází.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,20 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethanolu R a vody R (45 + 55), průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 241 nm.

Teplota kolony se udržuje na 60 °C. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Použije-li se zapisovač, nastaví se citlivost systému tak, aby výšky obou hlavních píků nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (klobetasolpropionat) a druhým píkem (klobetasonbutyrat) není menší než 5,0.

Odděleně se nastříkne po 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jeden takový pík má plochu větší, než je polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 235 nm.

Vypočítá se obsah C₂₆H₃₂ClFO₅ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 327.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. klobetason,
2. B. (17R)-spiro[9α-fluor-16β-methyl-3,11-dioxoandrosta-1,4-dien-17,2´-4´-chlor-5´-propylfuran-3´(2´H)-on.

† Clofibratum

Klofibrát

Vlastnosti

Čirá, téměř bezbarvá kapalina. Je velmi těžko rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a s etherem.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klofibrátu CRL.
2. B. 0,10 g se rozpustí v methanolu, R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml (roztok a). Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 350 nm. Roztok (a) vykazuje absorpční maxima při 280 nm a 288 nm. Specifická absorbance v maximu při 280 nm je asi 44 a v maximu při 288 nm je asi 31. 10,0 ml roztoku (a) se zředí methanolem R na 100,0 ml a měří se absorbance při 220 nm až 250 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 226 nm. Specifická absorbance v maximu je asi 460.

Zkoušky na čistotu

Index lomu (2.2.6). 1,500 až 1,505.

Relativní hustota (2.2.5). 1,138 až 1,147.

Kysele reagující látky. K 1,0 g se přidá 10 ml ethanolu R a 0,1 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Prchavé příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. K 10,0 g se přidá směs 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Po protřepání se spodní organická vrstva oddělí, promyje se 5 ml vody R, které se přidají k vodné vrstvě. Organická vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R a použije se jako zkoušený roztok. Vodná vrstva se uchová pro zkoušku 4-Chlorfenol.

Porovnávací roztok (a). 0,12 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,12 g methyl[2-(4-chlorfenoxy)-2-methylpropionatu] CRL se rozpustí ve zkoušené látce a zředí se jí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml a 1,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (250 μm až 420 μm), impregnovanou 30 % polydimethylsiloxanu R, nebo křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (150 μm až 180 μm), impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 185 °C a nastřikuje se po 2 μl každého roztoku.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě píku odpovídajícího klofibrátu, není větší než desetinásobek plochy píku klofibrátu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se změří od základní linie výška (A) píku odpovídajícího methyl[2-(4-chlorfenoxy)-2-methylpropionatu] a výška (B) nejnižšího bodu křivky oddělujícího tento pík od píku klofibrátu (obrázek 1).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška A je nejméně 30 % výšky celé stupnice zapisovače a rozdíl A - B je větší než 75 % výšky A.

4-Chlorfenol. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Vodná vrstva ze zkoušky Prchavé příbuzné látky se protřepe dvakrát 5 ml chloroformu R a odstraní se organické vrstvy. Vodná vrstva se okyselí přidáním kyseliny chlorovodíkové R po kapkách.

1. Obr. 1. Typický chromatogram pro zkoušku Prchavé příbuzné látky

Protřepe se třikrát 3 ml chloroformu R a spojené chloroformové výtřepky se zředí chloroformem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,25 g chlorfenolu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 100,0 ml.

Použije se chromatografický postup uvedený ve zkoušce Prchavé příbuzné látky. Nastříkne se po 2 μl každého roztoku.

Plocha žádného píku odpovídajícího 4-chlorfenolu na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha píku odpovídajícího 4-chlorfenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (25 µg/g).

Uchovávání

Separandum.

† Clomifeni dihydrogenocitras

Klomifeniumdihydrogencitrat

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety klomifeniumdihydrogencitratu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.
2. B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml směsi objemových dílů acetanhydridu R a pyridinu R (1 + 5) a zahřeje se ve vodní lázni; vznikne tmavě červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztoky se připravují za ochrany před světlem v hnědých skleněných nádobách. Je třeba zajistit, aby roztoky byly na denním světle do chromatografického stanovení co nejkratší dobu.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 12,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 12,5 mg klomifeniumdihydrogencitratu pro způsobilost systému CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),
2. - mobilní fáze připravené takto: 400 ml acetonitrilu R se smíchá se 600 ml vody R, přidá se 8,0 ml diethylaminu R a pH směsi se upraví na hodnotu 6,2 opatrným přidáním 1 ml až 2 ml kyseliny fosforečné R; průtoková rychlost je 1,2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 233 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází o průtoku 1,2 ml/min po dobu 1 h. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Změří se výška (A) píku odpovídajícího klomifenu nečistotě A a výška (B) nejnižšího bodu křivky dělící tento pík od píku klomifenu nad základní linií. Zkoušku lze hodnotit, jestliže hodnota výšky A je 15krát vyšší než hodnota výšky B a získaný chromatogram odpovídá porovnávacímu chromatogramu. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamenává se chromatogram po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku 2-[4-(1,2-difenylvinyl) fenoxy]triethylaminu větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %).

Nepřihlíží se k píkům s relativním retenčním časem vztaženým ke klomifenu 0,2 nebo menším a k píkům s plochou menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %).

Z-izomer. 30,0 % až 50,0 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve 25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, přidá se 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a protřepe se třikrát 25 ml chloroformu prostého ethanolu R. Spojené výtřepky se promyjí 10 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zředí se chloroformem prostým ethanolu R na 100 ml. Ke 20 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml triethylaminu R a zředí se hexanem R na 100 ml.

Porovnávací roztok. 25 mg klomifeniumdihydrogencitratu CRL se rozpustí ve 25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, přidá se 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a protřepe se třikrát 25 ml chloroformu prostého ethanolu R. Spojené výtřepky se promyjí 10 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zředí se chloroformem prostým ethanolu R na 100 ml. Ke 20 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml triethylaminu R a zředí se hexanem R na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - ocelové nerezové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem pro chromatografií R (10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů triethylaminu R, chloroformu prostého ethanolu R a hexanu R (1 + 200 + 800); průtoková rychlost je 2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 302 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází po dobu 2 h. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku. Na získaném chromatogramu je pík E-izomeru umístěn před píkem Z-izomeru. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem E-izomeru a píkem Z-izomeru není menší než 1,0. Je-li třeba, upraví se poměr chloroformu prostého ethanolu a hexanu v mobilní fázi. Měří se plocha píku Z-izomeru na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Vypočítá se procentuální obsah Z-izomeru z celkového množství klomifeniumdihydrogencitratu za použití deklarovaného obsahu klomifeniumdihydrogencitratu CRL.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 59,81 mg C₃₂H₃₆ClNO₈.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2-[4-(1,2-difenylvinyl)fenoxy]triethylamin,
2. B. 4-(2-diethylaminoethoxy)benzofenon,
3. C. 2-[4-(2-diethylaminoethoxy)fenyl]-2-fenylacetofenon,
4. D. 2,2-bis[4-(2-diethylaminoethoxy)fenyl]-2-fenylacetofenon,
5. E. 2-{4-[1,2-bis(4-chlorfenyl)vinyl]fenoxy}triethylamin,
6. F. 2-{4-[2-chlor-2-(4-chlorfenyl)-1-fenylvinyl]fenoxy}triethylamin,
7. G. 2-[2-chlor-4-(2-chlor-1,2-difenylvinyl)fenoxy]triethylamin (výše tající izomer),
8. H. 2-[2-chlor-4-(2-chlor-1,2-difenylvinyl)fenoxy]triethylamin (níže tající izomer).

† Clomipramini hydrochloridum

Klomipraminiumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 191 °C až 195 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety klomipraminiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné R; vzniká intenzivní modré zbarvení.
5. E. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml amoniaku zředěného RS1, promíchá se, nechá se 5 min stát a zfiltruje se. Filtrát se okyselí kyselinou dusičnou zředěnou RS; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda I).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Roztoky se připraví v čas potřeby za ochrany před světlem.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg klomipraminiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg imipraminiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.