Český lékopis 1997

Celkový popel (2.4.16). 15,0 % až 20,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). 4,0 % až 9,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

† Ergocalciferolum

Ergokalciferol

Synonyma. Calciferolum, Vitaminum D₂

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek nebo bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru, dobře rozpustný v mastných olejích. Vlivem vzduchu, tepla a světla se rozkládá. Roztoky v těkavých rozpouštědlech jsou nestálé, mají se připravovat v čas potřeby.

Reverzibilní izomerizace na pre-ergokalciferol v roztocích probíhá v závislosti na teplotě a čase.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 112 °C až 117 °C; stanoví se bez upráškování nebo sušení.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem ergo-kalciferolu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Ergosterol, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +103° až +107°; měří se roztok v 2dm trubici do 30 min připravený takto: 0,200 g se rychle a bez zahřívání rozpustí v lihu 96% prostém aldehydů R a zředí se jím na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rychle a bez zahřívání rozpustí v lihu 96% prostém aldehydů R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% prostým aldehydů R na 250,0 ml. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 50,0 mg ergokalciferolu CRL a měří se absorbance obou roztoků v maximu při 265 nm do 30 min po přípravě roztoků. Absorbance zkoušeného roztoku se liší od absorbance porovnávacího roztoku nejvýše o 3 %. Zkoušku lze hodnotit, jestliže naměřená absorbance je 0,45 až 0,50.

Redukující látky. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% prostém aldehydů R a zředí se jím na 10,0 ml. Přidá se 0,5 ml roztoku modři tetrazoliové R (5 g/l) v lihu 96% prostém aldehydů R a 0,5 ml tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS. Nechá se stát přesně 5 min a přidá se 1,0 ml kyseliny octové ledové R. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 10,0 ml roztoku obsahujícího 0,2 μg hydrochinonu R v 1 ml lihu 96% prostého aldehydů R. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků při 525 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je 10,0 ml lihu 96% prostého aldehydů R zpracovaného stejným způsobem. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (2 μg/l).

Ergosterol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhyd-roxytoluen R (0,1 g/l), a zředí se stejným rozpouštědlem na 5 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 0,10 g ergokalciferolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l), a zředí se stejným rozpouštědlem na 2 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (b). 5 mg ergosterolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l), a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Připraví se bezprostředně před použitím.

Na vrstvu se odděleně nanese 10 μl zkoušeného roztoku, 10 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Vyvíjí se ihned za ochrany před světlem směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a etheru prostého peroxidických látek R, která obsahuje butylhydroxytoluen R (0,1 g/l), po dráze 15 cm. Po usušení na vzduchu se vrstva třikrát postříká chloridem antimonitým RS1. Chromatogramy se hodnotí za 3 min až 4 min po postříkání. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku je zpočátku oranžově žlutá a potom se zbarví hnědě. Na chromatogramu zkoušeného roztoku těsně pod hlavní skvrnou může být patrna pomalu se objevující fialová skvrna (odpovídající ergosterolu), která není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou patrny jiné skvrny, než které jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede co nejrychleji za ochrany před světlem a vzduchem.

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí bez zahřívání v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg ergokalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 g cholekalciferolu pro způsobilost systému CRL se rozpustí ve 2,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 10,0 ml. Roztok se zahřívá 45 min ve vodní lázni při 90 °C pod zpětným chladičem a ochladí se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné vhodným silikagelem (5 μm až 10 μm),
2. - směsi objemových dílů pentanolu R a hexanu R (3 + 997) jako mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Automatickým dávkovačem nebo injektorovou smyčkou se nastříkne vhodný objem porovnávacího roztoku (b), zaznamená se chromatogram za použití takové citlivosti, aby odezva pro pík cholekalciferolu byla větší než 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Tento nástřik se provede šestkrát. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy látek: pre-cholekalciferolu 0,4, trans-cholekalciferolu 0,5 a cholekalciferolu 1,0. Relativní směrodatná odchylka odezvy pro cholekalciferol je nejvýše 1 % a rozlišení píku pre-cholekalciferolu a cholekalciferolu je nejméně 1,0; je-li třeba, upraví se složení a průtoková rychlost mobilní fáze tak, aby bylo dosaženo uvedeného rozlišení.

Nastříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (a) a zaznamená se chromatogram za použití takové citlivosti, aby odezva pro ergokalciferol byla větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Nastříkne se stejný objem zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram stejným způsobem.

Obsah ergokalciferolu v procentech se vypočítá ze vzorce:

v němž značí:

1. m - navážky zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v miligramech,
2. m´ - navážky ergokalciferolu CRL v porovnávacím roztoku (a) v miligramech,
3. S_D - plochu (nebo výšku) píku ergokalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
4. S´_D - plochu (nebo výšku) píku ergokalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech v atmosféře dusíku, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Obsah otevřených obalů se ihned spotřebuje.

Separandum.

†† Ergometrini hydrogenomaleas

Ergometriniumhydrogemnaleinat

Synonyma. Ergometrinium hydrogenmaleinicum, Ergometrini maleas, hydrogenmaleinan ergometrinia

Vlastnosti

Bílý nebo slabě zbarvený krystalický prášek, mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 30 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 360 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 311 nm a minimum při 265 nm až 272 nm. Specifická absorbance v maximu je 175 až 195.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ergometriniumhydrogenmaleinatu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R, 0,05 ml chloridu železitého RS1 a 1 ml kyseliny fosforečné R a zahřívá se ve vodní lázni při 80 °C. Asi po 10 min vzniká modré nebo fialové zbarvení, které se stáním stává intenzivnějším.
5. E. 0,1 g se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 2,5 ml vody R. Přidá se 5 ml etheru R a 1 ml roztoku hydroxidu sodného koncentrovaného R a protřepe se. Oddělí se vodná vrstva a vytřepe se dvakrát 5 ml etheru R. K 0,1 ml vodné vrstvy se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; nevznikne žádné zbarvení. Ke zbytku vodné vrstvy se přidá 1 ml bromové vody R, zahřívá se 10 min na vodní lázni, potom se zahřeje k varu a ochladí se. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; vzniká růžově fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,100 g se rozpustí bez zahřívání a za ochrany před světlem v 9 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₅ nebo HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,6 až 4,4; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7) +50° až +56°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkouška se provádí co nejrychleji, za ochrany před světlem. Zkoušené roztoky a porovnávací roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R (1 + 9) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg ergometriniumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R (1 + 9) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Ke 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se přidají 2,0 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R (1 + 9).

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a ihned se vyvíjí směsí objemových dílů vody R, methanolu R a chloroformu R (3 + 25 + 75) po dráze 14 cm. Vrstva se vysuší v proudu studeného vzduchu, postříká se dimethylaminobenzaldehydem RS7 a 2 min se suší v proudu teplého vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 0,20 g se suší 2 h nad oxidem fosforečným R při 80 °C a tlaku nepřevyšujícím 2,7 kPa.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 22,07 mg C₂₃H₂₇N₃O₆.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Venenum.

†† Ergotamini tartras

Ergotaminiumtartarat

Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je slabě hygroskopický, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Vodné roztoky se pomalu kalí následkem hydrolýzy; tomu lze předejít přidáním kyseliny vinné.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 360 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 311 nm až 321 nm a minimum při 265 nm až 275 nm. Specifická absorbance v maximu je 118 až 128, počítáno na vysušenou látku.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ergotaminiumtartaratu CRL. Zkoušená látka a referenční látka se rozetřou a odděleně se smíchají s 0,2 ml methanolu R a poté s bromidem draselným R způsobem popsaným v obecné stati.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky. Vrstva se pozoruje nejvýše 1 min v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a fluorescencí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Po postřiku dimethylaminobenzaldehydem RS7 se vrstva pozoruje v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R, 0,05 ml chloridu železitého RS1 a 1 ml kyseliny fosforečné R a zahřívá se ve vodní lázni při 80 °C. Asi po 10 min vzniká modré nebo fialové zbarvení, které se stáním stává intenzivnějším.
5. E. Asi 10 mg se rozpustí v 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Roztok se převede do dělicí nálevky a třepe se s 5 ml chloroformu R. Organická vrstva se odstraní a vodná vrstva se zneutralizuje několika kapkami kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. 0,1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1). Reakční směs se nalije do 1 ml vody R; vzniká červené nebo hnědavě červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Zkoušky se provádějí co nejrychleji, za ochrany před světlem.

Roztok S. 30 mg se jemně rozetře s asi 15 mg kyseliny vinné R a rozpustí se třepáním v 6 ml vody R.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH. 4,0 až 5,5; měří se suspenze připravená takto: 10 mg se jemně upráškuje a třepe se se 4 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -154° až -165°, počítáno z úhlu otočení a koncentrace ergotaminové báze. Měří se následující roztok: 0,40 g se rozpustí ve 40 ml roztoku kyseliny vinné R (10 g/l). Přidá se 0,5 g hydrogenuhličitanu sodného R, opatrně v několika dávkách, a důkladně se promíchá. Třepe se čtyřikrát s 10 ml chloroformu R, který byl předem promyt pětkrát 50 ml vody R, na 100 ml chloroformu R. Organické vrstvy se spojí a zfiltrují přes malý filtr zvlhčený chloroformem R, promytým výše popsaným postupem. Filtrát se zředí chloroformem R, promytým výše uvedeným postupem, na 50,0 ml. Změří se úhel otočení roviny polarizovaného světla.

Množství ergotaminové báze v chloroformovém roztoku se stanoví takto: k 25,0 ml chloroformového roztoku se přidá 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 29,08 mg C₃₃H₃₅N₅O₅.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušené a porovnávací roztoky se připraví bezprostředně před použitím v dále uvedeném pořadí.

Porovnávací roztok (a). 10 mg ergotaminiumtartaratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 7,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Ke 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se přidají 4,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9).

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10,0 ml.

Na vrstvu se ihned odděleně nanese po 5 μl porovnávacích roztoků a potom po 5 μl zkoušených roztoků. Nanesené body se ihned exponují přesně 20 s pohybem desky ze strany na stranu nad kádinkou vysokou 55 mm a 45 mm v průměru obsahující asi 20 ml amoniaku 26% R. Start desky se suší přesně 20 s proudem studeného vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R, chloroformu R, dimethylformamidu R a etheru R (5 + 10 + 15 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se suší asi 2 min v proudu studeného vzduchu a pozoruje se nejvýše 1 min v ultrafialovém světle při 365 nm pro zkoušku totožnosti. Vrstva se postříká v nadbytku dimethylaminobenzaldehydem RS7 a asi 2 min se suší v proudu teplého vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 0,100 g se suší 6 h ve vakuové sušárně při 95 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 32,84 mg C₇₀H₇₆N₁₀O₁₆.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Venenum.

† Erythromycini estolas

Erythromyciniumestolat

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu. Je prakticky nerozpustný ve zředěné kyselině chlorovodíkové.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem erythromyciniumestolatu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a zbarvením hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
3. C. Asi 3 mg se suspendují ve 2 ml kyseliny sírové zředěné RS. Přidá se 0,1 ml roztoku modře methylenové R (0,1 g/l) a 2 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva je modrá.
4. D. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 min až 20 min se nechá stát; vzniká žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,0. 0,4 g se 5 min protřepává v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R a nechá se ustát. Měří se pH čiré tekutiny.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 40 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg erythromyciniumestolatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg erythromyciniumestolatu CRL a 10 mg erythromycin-ethylsukcinatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 8 mg erythromycinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na 7,0, lihu 96% R a chloroformu R (1 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká anisaldehydem RS. Zahřívá se 5 min na 110 °C a nechá se vychladnout. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna porovnávacího roztoku (c) (2,0 %).

Dodecylsulfat. 23,0 % až 25,5 % C₁₂H₂₆O₄S, počítáno na bezvodou pátku 0,500 g se rozpustí v 25 ml dimethylformamidu R a titruje se methoxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml roztoku modři thymolové R (3 g/l) v methanolu R jako indikátoru.

1 ml roztoku methoxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 26,64 mg C₁₂H₂₆O₄S.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 0,5 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

40,0 mg se rozpustí ve 40 ml methanolu R, přidá se 20 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 a zředí se vodou R na 100,0 ml. Udržuje se 3 h při 60 °C a nechá se vychladnout. Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití erythromycinu CRL jako referenční látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

† Erythromycini ethylsuccinas

Erythromycin-ethylsukcinat

Synonymum. Erythromycinium ethylsuccinicum

Vlastnosti

Bílý krystalický hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, ethanolu a methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem erythromycinu-ethylsukcinatu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogram získaný při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a zbarvením hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.
3. C. K asi 5 mg se přidá 5 ml roztoku xanthydrolu R (0,2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové R (1 + 99) a zahřeje se na vodní lázni. Vzniká červené zbarvení.
4. D. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a nechá se 10 min až 20 min stát: vzniká žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml ethanolu R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II.).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5; měří se suspenze 1 g ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -70° až -82°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v acetonu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Měří se nejdříve 30 min od přípravy roztoku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 40 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg erythromycin-ethylsukcinatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg erythromycin-ethylsukcinatu CRL a 10 mg erythromyciniumestolatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg erythromycinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na 7,0, lihu 96% R a chloroformu R (1 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká anisaldehydem RS. 5 min se zahřívá na 110 °C a nechá vychladnout. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

0,100 g se rozpustí ve 40 ml methanolu R a zředí se tlumivým roztokem o pH 8,0 na 100,0 ml. Nechá se stát 16 h a provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití erythromycinu CRL jako referenční látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

† Erythromycini lactobionas

Elythromyciniumlaktobionat

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v methanolu, velmi těžce rozpustný v acetonu a dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

   Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg erythromycinu A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny laktobionové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (3 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem manganistanu draselného R (5 g/l) v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zahřívá se 5 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny, z nichž jedna svou polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a druhá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

1. B. K asi 5 mg se přidá 5 ml roztoku xanthydrolu R (0,2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové R (1 + 99); vzniká červené zbarvení.
2. C. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS; vzniká žlutavě zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Obsah erythromyciniumlaktobionatu B není větší než 5,0 % a obsah erythromyciniumlaktobionatu C není rovněž větší než 5,0 %. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastříkne se zkoušený roztok a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času erythromycinu A. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě píků odpovídajících erythromycinu A, erythromycinu B a erythromycinu C, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (3,0 %).

Volná kyselina laktobionová. Nejvýše 1,0 % C₁₂H₂₂O₁₂, počítáno na bezvodou látku. 0,400 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS na gram zkoušené látky n₁ ml). 0,500 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Vypočítá se objem spotřeby kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS na gram zkoušené látky (n₂ ml). Obsah C₁₂H₂₂O₁₂ v procentech se vypočítá ze vzorce:

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; provede se s 0,200 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1 ml roztoku obsahujícího 7,4 mg zkoušené látky (odpovídá 5 mg erythromycinu) ve vodě na injekci R.

Stanovení obsahu