Český lékopis 1997

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Jsou to dvojnažky téměř válcovitého tvaru s okrouhlou bází a užším vrcholem, s velkým stylopodiem. Většinou jsou 3 mm až 12 mm dlouhé a 3 mm až 4 mm široké. Nažky, obvykle jednotlivé, jsou lysé. Každá má pět vyčnívajících, lehce rýhovaných žeber. Na příčném řezu mohou být pod lupou patrny čtyři kanálky na straně dorzální a dva na straně poutcové.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý až šedožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: žluté úlomky širokých sekrečních kanálků, tvořené mnohohrannými sekrečními buňkami se žlutohnědými stěnami, často provázenými vrstvou tenkostěnných, mnohohranných, příčně protáhlých buněk 2 μm až 9 μm širokých, které jsou parketovitě uspořádány. Síťovitý parenchym mezokarpu; četné svazky vláken ze žeber často provázené úzkými šroubovitě ztlustlými cévami; velmi četné úlomky endospermu obsahující aleuronová zrna a velmi malé drúzy šťavelanu vápenatého, někdy také svazky vláken karpoforu.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatogafie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 0,3 g čerstvě práškované drogy (1400) se 15 min protřepává s 5,0 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se a filtrát se opatrně odpaří do sucha na vodní lázni při 60 °C. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R.

   Porovnávací roztok. 60 μl anetholu R se rozpustí v 5,0 ml hexanu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je ve střední části patrna skvrna odpovídající anetholu. Vrstva se postříká kyselinou sírovou R suší se 5 min při 140 °C a pozoruje se v denním světle. Skvrna anetholu je zbarvena fialově. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je v horní třetině patrna červenohnědá skvrna (terpeny).

Zkoušky na čistotu

Estragol a fenchon. Silice ze zkoušky Stanovení obsahu obsahuje nejvýše 10,0 % estragolu a nejvýše 7,5 % fenchonu. Provede se způsobem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu anetholu.

Porovnávací roztok. 5 mg estragolu R a 5 mg fenchonu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R.

Obsah estragolu a fenchonu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,5 % stopek a nejvýše 1,5 % ostatních cizích příměsí.

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (710).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Stanovení obsahu

Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). Droga se rozdrtí na hrubý prach (1400), 10,0 g se ihned použije ke stanovení. Destiluje se 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v baňce na 500 ml s 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Anethol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. Směs silice a xylenu R ze zkoušky Stanovení silic v rostlinných drogách se zředí xylenem R na 5,0 ml a roztok se vypustí z přístroje pro stanovení silic.

Porovnávací roztok. 5 mg anetholu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kapilární kolony délky 30 m až 60 m a vnitřního průměru 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,40 ml/min,
3. - dělicího poměru 1/200,
4. - plamenoionizačního detektoru,
5. - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 170 °C, při níž se udržuje 15 min. Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 220 °C a detektoru na 270 °C.

Nastříkne se po 1 μl obou roztoků. Obsah anetholu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

Foeniculi etheroleum

Fenyklová silice

Synonyma: Foeniculi aetheroleum, Oleum foeniculi

Je to silice získaná ze zralých plodů druhu Foeniculum vulgare MILL. var. vulgare destilací s vodní parou.

Vlastnosti

Bezbarvá až slabě nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu, zprvu nasládlé, později hořké chuti. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, etherem a mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg anetholu R, 0,1 g anisaldehydu R a 50 mg fenchonu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a suší se 5 min při 100 °C až 105 °C. Ještě horká vrstva se postříká roztokem manganistanu draselného R (35 g/l) v kyselině sírové R a suší se 5 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). 0,961 až 0,972 g/ml.

Index lomu (2.2.6). 1,528 až 1,548.

Optická otáčivost (2.2.7). +11° až +24°.

Teplota tuhnutí (2.2.18). +5 °C až +10 °C.

Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice.

Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Nejvýše 8,0 %.

Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná v jednom objemovém dílu lihu R 90% (V/V).

Fenoly. 1 ml se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidá se 0,1 ml chloridu železitého RS1; nevznikne modrofialové zbarvení.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Formaldehydi solutio 35%

Roztok formaldehydu 35%

Synonyma. Solutio formaldehydi, Formaldehydum solutum

Je to roztok formaldehydu (CH₂O; M_r 30,03) stabilizovaný přísadou methanolu. Obsahuje 34,5 % až 38,0 % sloučeniny CH₂O.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%. Při uchovávání se může zakalit.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml. K 0,05 ml roztoku se přidá 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (15 g/l), 2 ml vody R a 8 ml kyseliny sírové R; do 5 min vznikne fialově modré nebo fialově červené zbarvení.
2. B. K 0,1 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R a 2 ml čerstvě připraveného roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l), 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R; vznikne intenzivní červené zbarvení.
3. C. 0,5 ml se ve zkumavce smíchá s 2 ml vody R přidají se 2 ml dusičnanu stříbrného RS2 a amoniak zředěný RS2 do slabě alkalické reakce. Zahřeje se na vodní lázni; vznikne šedá sraženina nebo stříbrné zrcátko na stěnách zkumavky.
4. D. Zkouška stanovení obsahu je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 ml, pokud je potřeba, se zfiltruje a zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Methanol. 9,0 % až 15,0 % (V/V); stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití ethanolu R1 jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 10 ml ethanolu R1 se zředí vodou R na 100 ml.

Zkoušený roztok. K 10,0 ml se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. K 1,0 ml methanolu R se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,5 m až 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm až 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (150 μm až 180 μm),
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml až 40 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 150 °C. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Upraví se citlivost detektoru tak, aby výška píků na chromatogramu nebyla menší než 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími methanolu a ethanolu není menší než 2,0. Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku. Obsah methanolu se vypočítá v procentech.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Do odměrné baňky na 100 ml obsahující 2,5 ml vody R a 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS se odváží 1,000 g zkoušené látky, promíchá se a zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml roztoku se přidá 30,0 ml jodu 0,05 mol/l VS, 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a promíchá se. Po 15 min se přidá 25 ml kyseliny sírové zředěné RS, 2 ml škrobu RS a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 1,501 mg CH₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při 15 °C až 25 °C.

† Framycetini sulfas

Framycetiniumsulfat

Synonymum. Neomycin B-sulfat

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpusný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Neomycin C, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,0. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +52,5° až +55,5°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Obsah alkoholů. Nejvýše 2 %, počítáno jako methanol. 0,200 g (m g) se převede do malého destilačního přístroje. Rozpustí se v 5 ml vody R a přidá se 0,05 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS. Destiluje se a do 10ml odměrného válečku se zachytí asi 2,5 ml destilátu. Přelije se do kuželové baňky a váleček se vypláchne dvakrát 1 ml vody R. Přidá se 25,0 ml dichromanu draselného 0,0167 mol/l VS obsahujícího 40 % (V/V) kyseliny sírové R. Zahřívá se 30 min na vodní lázni, zchladí se, převede do kuželové baňky na 750 ml a zředí vodou R na 500 ml. Přidá se 10 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l). Po 5 min se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za přidání škrobu RS ke konci titrace. Titruje se z tmavě modrého zbarvení do bledě zeleného (spotřeba n, ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS). Současně se provede slepá zkouška s 5 ml vody R (spotřeba n2ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS).

Obsah alkoholů v procentech vyjádřený jako CH₃OH se vypočítá ze vzorce:

Neamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 mg neaminu CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R

Porovnávací roztok (b). Smíchá se 0,5 ml zkoušeného roztoku s 0,5 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se nanese odděleně v 5mm proužcích po 5 μl každého roztoku. Proužky se vysuší a vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R amoniaku 26 % R a methanolu R (10 + 20 + 30) po dráze nejméně 8 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C, postříká se zkoumadlem ninhydrinovým s chloridem cínatým R a 15 min se zahřívá při 110 °C. Potom se vrstva znovu postříká stejným zkoumadlem a zahřívá se 15 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Neomycin C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 40 mg framycetiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 30 mg framycetiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 40 mg neomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně v 5mm proužcích po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a roztoku chloridu sodného R (200 g/l) (20 + 80) po dráze nejméně 12 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně získané na porovnávacím roztoku (a); skvrna neomycinu C s hodnotou R_F o málo nižší, než je hodnota R_F hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je patrná skvrna s hodnotou R_F o málo nižší, než je hodnota R_F hlavní skvrny.

Sírany. 27,0 % až 31,0 % (SO₄), počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a amoniakem 26% R se upraví pH roztoku na 1 l. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se začíná barva roztoku měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud nezmizí fialově modré zbarvení.

1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO₄).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %; 1,00 g se suší 3 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C a tlaku nepřesahujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k zavádění do tělních dutin bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k zavádění do tělních dutin bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogeny, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 16 mg zkoušené látky rozpuštěné v 5 ml vody na injekci R.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití framycetiniumsulfatu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Pokud je látka určena k podání do tělních dutin, uchovává se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje látka určena do tělních dutin.

1. A. neomycin C,

1. B. neamin.

Frangulae cortex

Krušinová kůra

Synonyma. Cortex frangulae, Cortex rhamni frangulae

Je to usušená kůra nebo její úlomky z kmenů a větví Rhamnus frangula L. (Frangula alnus MILL.).

Obsahuje nejméně 7,0 % glukofrangulinů, počítáno jako glukofrangulin A (C₂₇H₃₀O₁₄ . M_r 578,5), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zprohýbané, většinou ploché nebo svinuté úlomky nebo jednoduché až dvojité rourkovité kousky obvykle 0,5 mm až 2 mm silné, proměnlivé délky a šířky. Na zevní straně šedohnědé nebo tmavohnědé, podélně svraštělé, s četnými našedlými, příčně protáhlými lenticelami, po odstranění zevních vrstev je kůra tmavě červená. Vnitřní strana oranžově hnědá až červenohnědá, hladká, s jemným podélným rýhováním. Alkalickými roztoky se barví červeně. Lom krátký, na vnitřní straně vláknitý.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je nažloutlý až červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné svazky lýkových vláken, částečně zdřevnatělých, provázených komůrkovými vlákny s krystaly šťavelanu vápenatého; červenohnědé úlomky korku; úlomky parenchymu obsahující drúzy šťavelanu vápenatého. Sklereidy chybějí.
3. C. Zkouška Jiné druhy rodu Rhamnus, anthrony, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Chromatogram se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou v dolní třetině dvě oranžově hnědé skvrny (glukofranguliny) a v horní třetině dvě až čtyři skvrny (franguliny, skvrny nejsou vždy zřetelně oddělené a nad nimi frangulaemodin).
4. D. Asi 50 mg práškované drogy (180) se smíchá s 25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a směs se zahřívá 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se protřepe 20 ml etheru R, vodná vrstva se odstraní. Etherová vrstva se protřepe 10 ml amoniaku zředěného RS1; vodná vrstva se zbarví červenofialově.

Zkoušky na čistotu

Jiné druhy rodu Rhamnus, anthrony. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. K 0,5 g práškované drogy (180) se přidá 5 ml lihu R 70% (V/V) a zahřeje se k varu. Po ochlazení se odstřeďuje. Supernatantní tekutina se ihned slije a použije se nejpozději do 30 min.

Porovnávací roztok. 20 mg aloinu R se rozpustí v lihu R 70% (V/V) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min a pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) a suší se 15 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části patrna hnědožlutá skvrna odpovídající aloinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není patrna žádná skvrna fluoreskující intenzivně žlutě nebo skvrna odpovídající polohou skvrně aloinu na chromatogramu porovnávacího roztoku a fluoreskující oranžově až načervenale.

Na další vrstvu se nanese do pruhu 10 μl zkoušeného roztoku a postupuje se výše uvedeným způsobem. Vrstva se suší nejvýše 5 min, ihned se postříká roztokem modři nitrotetrazoliové R (5 g/l) v methanolu R a chromatogram se ihned pozoruje. Na chromatogramu nejsou žádné fialové nebo šedomodré skvrny.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

0,250 g práškované drogy (180) se odváží do předem zvážené baňky s kulatým dnem a se zábrusovou zátkou. Přidá se 25,0 ml methanolu R 70% (V/V), promíchá se, a znovu se zváží. Zahřívá se 15 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem, po ochlazení se zváží a doplní se methanolem R 70% (V/V) na původní hmotnost. Pak se zfiltruje, 5,0 ml filtrátu se převede do dělicí nálevky, přidá se 50 ml vody R a 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R. Protřepe se pětkrát 20 ml etheru petrolejového R. Po oddělení vrstev se vodná vrstva převede do 100ml odměrné baňky. Spojené vrchní vrstvy se promyjí dvakrát 15 ml vody R. Promývací tekutina se spojí s vodnou vrstvou v odměrné baňce. Přidá se 5 ml roztoku uhličitanu sodného R (50 g/l) a zředí se vodou R na 100 ml. Vrstva petrolejového etheru se odstraní. 40,0 ml vodného roztoku se převede do 200ml baňky s kulatým dnem a se zábrusovou zátkou. Přidá se 20 ml roztoku chloridu železitého R (200 g/l) a zahřívá se 20 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni tak, aby hladina vody přesahovala hladinu tekutiny v baňce. Přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se dalších 20 min za častého protřepávání, až do rozpuštění sraženiny. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a protřepe se třikrát 25 ml etheru R, ether se vždy nejprve použije k promytí baňky. Spojené etherové vrstvy se promyjí dvakrát 15 ml vody R převedou se do odměrné baňky a zředí se etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R.

Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se procentuální obsah glukofrangulinů, počítáno jako glukofrangulin A (C₂₇H₃₀O₁₄), podle vztahu:

v němž značí:

1. A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm,
2. m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance glukofrangulinu A má hodnotu 204.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Fructosum

Fruktosa

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek, intenzivně sladké chuti. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg fruktosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg fruktosy CRL, 10 mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a nanesené body se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R (10 + 15+ 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla musí být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny.

1. B. 0,1 g se rozpustí ve 10 ml vody R, přidají se 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina.
2. C. 1 ml roztoku S viz, Zkoušky na čistotu, se smíchá s 9 ml vody R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se na 70 °C; vzniká hnědé zbarvení.
3. D. 5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se smíchá s 0,2 g resorcinolu R a 9 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné R a zahřívá se 2 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a po přidání 10 ml vody R je bezbarvý (2.2.2, Metoda II.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 6,0 g se rozpustí ve 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -91,0° až -93,5°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 10,0 g se rozpustí v 80 ml vody R a přidá se 0,2 ml amoniaku zředěného RS1, 30 min se nechá stát a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Cizí cukry. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. 1 ml roztoku se smíchá s 9 ml lihu 96% R, případně vzniklá opalescence není intenzivnější než opalescence směsi 1 ml původního roztoku a 9 ml vody R.

5-Hydroxymethylfurfural a příbuzné látky. 5 ml roztoku S se smíchá s 5 ml vody R. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená v maximu při 284 nm není vyšší než 0,32.

Baryum. 10 ml roztoku S se smíchá s 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Pozoruje se ihned a pak po 1 h. Roztok vyhovuje zkoušce, jestliže není případně vzniklá opalescence intenzivnější než opalescence směsi 1 ml vody destilované R a 10 ml roztoku S.

Olovo v cukrech (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %. 5,0 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Furosemidum

Furosemid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru a prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Taje při teplotě asi 210 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50 mg se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 100 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem hydroxidu sodného R (4 g/l) na 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 228 nm, 270 nm a 333 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 270 nm k absorbanci naměřené v maximu při 228 nm je 0,52 až 0,57.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem furosemidu CRL.
3. C. Asi 25 mg se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. K 5 ml roztoku se přidá 10 ml vody R. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vaří se 15 min pod zpětným chladičem. Nechá se zchladnout a přidá se 18 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l). Nechá se stát 3 min, přidají se 2 ml roztoku kyseliny amidosírové R (25 g/l) a promíchá se. Přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vzniká fialově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím a chrání se před světlem.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg furosemidu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku a 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchají a zředí se mobilní fází na 20,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: 0,2 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,25 g cetrimidu R se rozpustí v 70 ml vody R, pH se upraví amoniakem 17,5% R na hodnotu pH 7,0 a přidá se 30 ml 1-propanolu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 238 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou píků nebyly menší než 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (furosemid nečistota A) a druhým píkem (furosemid) je nejméně 4.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a zaznamenává se chromatogram po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech těchto píků, kromě hlavního píku, není větší než 2násobek plochy prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Chloridy (2.4.4). K 0,5 g se přidá směs 0,2 ml kyseliny dusičné R a 30 ml vody R, třepe se 5 min, nechá se 15 min stát a potom se zfiltruje. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g).

Sírany (2.4.13). K 1,0 g se přidá směs 0,2 ml kyseliny octové R a 30 ml vody destilované R třepe se 5 min, nechá se 15 min stát a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).