Český lékopis 1997

1. A. 50,0 mg se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance roztoku při 250 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 273 nm a při 323 nm. Poměr absorbance naměřené při 273 nm k absorbanci naměřené při 323 nm je 5,4 až 5,7.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hydrochlorothiazidu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 50 mg hydrochlorothiazidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg chlorothiazidu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. 1 mg se opatrně zahřívá s 2 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (0,5 g/l) v ochlazené směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (35 + 65); vzniká fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g upráškované zkoušené látky se 2 min třepe s 25 ml vody R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS a 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je žlutý. Do vzniku červeného zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Tlumivý roztok fosforečnanový zředěný o pH 3,2. Do 2000ml odměrné baňky se odměří 100,0 ml hydrogenfosforečnanu sodného R 0,1 mol/l RS. pH roztoku se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 3,2, doplní se vodou R po značku a promíchá se.

Rozpouštěcí roztok. 50,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým zředěným o pH 3,2 na 200,0 ml.

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R je-li třeba za použití ultrazvuku, a zředí se tlumivým roztokem fosforečnanovým zředěným o pH 3,2 na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 15,0 mg hydrochlorothiazidu CRL a 15,0 mg chlorothiazidu CRL se rozpustí ve 25 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R je-li třeba za použití ultrazvuku, a zředí se tlumivým roztokem fosforečnanovým zředěným o pH 3,2 na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcím roztokem na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí rozpouštěcím roztokem na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcím roztokem na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (3 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min a s následujícími podmínkami lineárního gradientového programu:
3. - mobilní fáze A - k 940 ml tlumivého fosforečnanového roztoku zředěného o pH 3,2 se přidá 60,0 ml methanolu R a 10,0 ml tetrahydrofuranu R a promíchá se.
4. - mobilní fáze B - ke směsi 500 ml methanolu R a 500 ml tlumivého fosforečnanového roztoku zředěného o pH 3,2 se přidá 50,0 ml tetrahydrofuranu R a promíchá se,

Kolona se nejméně 20 min ustaluje promýváním mobilní fází A. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaném s 10 μl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: chlorothiazidu asi 7 min a hydrochlorothiazidu asi 8 min.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi pikem odpovídajícím chlorothiazidu a pikem odpovídajícím hydrochlorothiazidu nejméně 2,5. Je-li třeba, upraví se složení mobilní fáze nebo se upraví časový program lineární gradientově eluce.

Nastříkne se odděleně 10 μl rozpouštěcího roztoku jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k píkům získaným s rozpouštěcím roztokem a k píkům s plochou menší než je 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Chloridy (2.4.4). 1,0 g se rozpustí ve 25 ml acetonu R a zředí se vodou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 10 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml) a 5 ml acetonu R obsahujícího 15 % (V/V) vody R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí v 50 ml dimethylsulfoxidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) do druhého inflexního bodu.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 14,88 mg C₇H₈C1N₃O₄S₂.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. chlorothiazid,

1. B. 4-amino-6-chlor-1,3-benzendisulfonamid,

1. C. 3,4-dihydro-6-chlor-7-{ {[[(-3-chlor-4,6-disulfamoylfenyl)ammo]methyl]amino}sulfmoyl}-2H--1,2,4-benzothiadiazin-1,1-dioxid.

† Hydrocortisoni acetas

Hydrokortisonacetat

Synonymum. Hydrocortisonum aceticum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.

Taje při asi 220 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hydrokortisonacetatu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg hydrokortisonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kortisonacetatu R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje v denním světle polohou, zbarvením a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS, ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se po dobu 5 min. Pak se zkumavka uzavře, zahřívá se ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem po dobu 2 h 30 min a potom se nechá ochladit.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg hydrokortisonacetatu CRL se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS, ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se po dobu 5 min. Pak se zkumavka uzavře, zahřívá se ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem po dobu 2 h 30 min a potom se nechá ochladit.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se shoduje polohou, zbarvením v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu R_F zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; do 5 min vznikne hnědo-červené zbarvení se zelenou fluorescencí, která je intenzivní v ultrafialovém světle při 365 nm. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení mizí, fluorescence v ultrafialovém světle zůstává.
2. E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +158° až +167°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg hydrokortisonacetatu CRL a 2 mg kortisonacetatu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 400 ml acetonitrilu R s 550 ml vody R a nechá se ustálit. Směs se doplní na 1000 ml vodou R a znovu se promíchá,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu 30 min při průtokové rychlosti 1 ml/min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenán za předepsaných podmínek, retenční časy jsou: hydrokortisonacetatu asi 10 min a kortisonacetatu asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky hydrokortisonacetatu a kortisonacetatu není menší než 4,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); plocha nejvýše jednoho takového píku je větší než polovina plochy hlavního píku na na chromatogramu porovná-vacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241,5 nm.

Obsah C₂₃H₃₂O₆ se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 395.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Hydrocortisoni hemisuccinas

Hydrokortisonhydrogensukcinat

Synonyma. Hydrocortisoni hydrogenosuccinas, Hydrocortisonum hydrogensuccinicum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických uhličitanů a alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hydrokortisonhydrogensukcinatu CRL. Zkouší se látky sušené 3 h při 100 °C až 105 °C.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg hydrokortisonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, ethanolu R a dichlormethanu R (0,1 + 1 + 15) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, zbarvením v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být úplně oddělené.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou, přidá se 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (0,8 g/l) v methanolu R, ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se po dobu 5 min. Pak se zkumavka uzavře, zahřívá se 30 min ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem a potom se nechá ochladit.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg hydrokortisonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí mírným zahřá-tím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou, přidá se 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (0,8 g/l) v methanolu RS, ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se po dobu 5 min. Pak se zkumavka uzavře, zahřívá se 30 min ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem a potom se nechá ochladit.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidá-ním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultra-fialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se shoduje polohou, zbarvením v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu R Fzřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; do 5 min vznikne intenzivní hnědočervené zbarvení se zelenou fluorescencí, která je intenzivní v ultrafialovém světle při 365 nm. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane čirý roztok. Fluorescence v ultrafialovém světle zůstává.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí v 5 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Roztok je čirý (2.2.1).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +147° až+153°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg hydrokortisonhydrogensukcinatu CRL a 2 mg dexamethasonu CRL se rozpustí v 50 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: v 1000ml odměr-né baňce se smíchá 330 ml acetonitrilu R s 600 ml vody R a 1,0 ml kyseliny fosforečné R a nechá se ustálit. Směs se doplní na 1000 ml vodou R a znovu se promíchá,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu 30 min při průtokové rychlosti 1 ml/min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenán za popsaných podmínek, retenční časy jsou: dexamethasonu asi 12,5 min, hydrokortisonhydrogensukcinatu asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím dexamethasonu a pikem odpovídajícím hydrokortisonhydrogensukcinatu je nejméně 5,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,75 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241,5 nm.

Obsah C₂₅H₃₄O₈ se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 353.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. hydrokortison,
2. B. hydrokortisonacetat.

† Hydrocortisonum

Hydrokortison

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v etheru. Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hydrokortisonu CRL. Jestliže spektrum zkoušené látky a spektrum referenční látky v tuhém stavu vykazuj í rozdíly, rozpustí se obě látky odděleně v co nejmenším množství acetonu R odpaří se do sucha na vodní lázni a se zbytky se znovu zaznamenají spektra látek.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg prednisolonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Potom se vrstva podruhé vyvíjí směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm.

   Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, zbarvením v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do skleněné zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm opatřené skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se odpaří za mírného zahřátí a pod proudem dusíku R Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a 1 h se třepe na mechanické třepačce za chánění před světlem. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se síranem sodným bezvodým R.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do skleněné zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm opatřené skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se odpaří za mírného zahřátí a pod proudem dusíku R Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a 1 h se třepe na mechanické třepačce za chánění před světlem. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se síranem sodným bezvodým R.

   Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku (a), 5 μl porovnávacího roztoku (a), 25 μl zkoušeného roztoku (b) a 25 μl porovnávacího roztoku (b); poslední dva roztoky se nanášejí po malých množstvích do malých skvrn. Vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Potom se vrstva podruhé vyvíjí směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se v denním světle shoduje polohou, zbarvením a fluorescencí

   v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porov návacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnáva cího roztoku (b) mají hodnotu R_F zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; do 5 min vznikne intenzivní hnědočervené zbarvení se zelenou fluorescencí, která je intenzivní v ultrafialovém světle při 365 nm. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane čirý roztok. Fluorescence v ultrafialovém světle zůstává.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +150° až +156°; počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg hydrokortisonu CRL a 2 mg prednisolonu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 3,5 ml vody R 50 ml methanolu R a 700 ml chloroformu stabilizovaného amylenem R a nechá se ustálit. Směs se doplní na 1000,0 ml chloroformem stabilizovaným amylenem R a znovu se promíchá,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu 45 min při průtokové rychlosti 1 ml/min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenán za předepsaných podmínek, retenční časy jsou: hydrokortisonu asi 12 min a prednisolonu asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky hydrokortisonu a prednisolonu není menší než 5,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace methanolu R a vody R v mobilní fázi, při zachování jejich poměru koncentrací a homogenity mobilní fáze.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241,5 nm.

Obsah C₂₁H₃₀O₅ se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 448.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. prednisolon.

Hydrogenii peroxidum 30%

Peroxid vodíku 30%

Synonyma. Solutio hydrogenii peroxydati concentrata, Hydrogenium peroxydatum concentratum, koncentrovaný roztok peroxidu vodíku

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 1 ml se přidá 0,2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l RS; roztok se odbarvuje za současného vývoje plynu.
2. B. K 0,05 ml se přidají 2 ml kyseliny sírové zředěné RS, 2 ml etheru R a 0,05 ml chromanu draselného RS a protřepe se; etherová vrstva se zbarví modře.
3. C. Rozmezí stanovení obsahu H₂O₂ je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. K 10 ml se přidá 100 ml vody R a 0,25 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejméně 0,05 ml a nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Organické stabilizátory. 20 ml se protřepe jedenkrát s 10 ml a dvakrát s 5 ml chloroformu R. Spojené chloroformové výtřepky se odpaří za sníženého tlaku při teplotě nepřevyšující 25 °C. Zbytek po odpaření se vysuší v exsikátoru; zůstatek váží nejvýše 10 mg (500 μg/ml).

Netěkavé látky. 10 ml se nechá stát, je-li třeba za chlazení, v platinové misce tak dlouho, až ustane vývoj plynu. Potom se roztok odpaří na vodní lázni do sucha a suší se při 100 °C až 105 °C; zbytek váží nejvýše 20 mg (2 g/l).

Stanovení obsahu

1,00 g se zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 20 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se manganistanem draselným 0,02 mol/l VS do růžového zbarvení.

1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 1,701 mg H₂O₂ nebo 0,56 ml kyslíku.

Uchovávání

Chráněn před světlem. Pokud roztok neobsahuje stabilizační přísady, uchovává se při teplotě nepřesahující 15 °C.

Označování

Obsahuje-li roztok stabilizační přísadu, v označení na obalu se uvede název stabilizační přísady.

Upozornění

Při styku s oxidovatelnými organickými látkami, některými kovy a v alkalickém prostředí se prudce rozkládá.

Hydrogenii peroxidum 3%

Peroxid vodíku 3%

Synonyma. Solutio hydrogenii peroxydati diluta, Hydrogenium peroxydatum solutum, zředěný roztok peroxidu vodíku

Je to roztok peroxidu vodíku, který obsahuje 2,5 % až 3,5 % sloučeniny H₂O₂ (M_r 34,01). Jeden objemový díl tohoto roztoku odpovídá asi 10 objemovým dílům kyslíku. Roztok může obsahovat vhodný stabilizátor.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 2 ml se přidá 0,2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l RS; po několika sekundách se roztok odbarví nebo je slabě růžový za současného vývoje plynu.
2. B. K 0,5 ml se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS, 2 ml etheru R a 0,1 ml chromanu draselného RS a protřepe se; etherová vrstva se zbarví modře.
3. C. Rozmezí stanovení obsahu H₂O₂ je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. K 10 ml se přidá 20 ml vody R a 0,25 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejméně 0,05 ml a nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Organické stabilizátory. 20 ml se protřepe jedenkrát s 10 ml a dvakrát s 5 ml chloroformu R. Spojené chloroformové výtřepky se odpaří za sníženého tlaku při teplotě nepřevyšující 25 °C. Zbytek po odpaření se vysuší v exsikátoru; zůstatek váží nejvýše 5 mg (250 μg/ml).

Netěkavé látky. 10 ml se nechá stát v platinové misce tak dlouho, až ustane vývoj plynu. Potom se roztok odpaří na vodní lázni do sucha a suší se při 100 °C až 105 °C; zbytek váží nejvýše 20 mg (2 g/l).

Stanovení obsahu

10,0 g se zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 20 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se manganistanem draselným 0,02 mol/l VS do růžového zbarvení.

1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 1,701 mg H2O2 nebo 0,56 ml kyslíku.

Uchovávání

Chráněn před světlem. Pokud roztok neobsahuje stabilizační přísady, uchovává se při teplotě nepřesahující 15 °C.

Označování

Obsahuje-li roztok stabilizační přísadu, uvede se v označení na obalu název stabilizační přísady.

Upozornění

Při styku s oxidovatelnými organickými látkami, některými kovy a v alkalickém prostředí se prudce rozkládá.

† Hydroxocobalamini acetas

Hydroxokobalaminacetat

Vlastnosti

Tmavě červený krystalický prášek nebo tmavě červené krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi hygroskopický. Při sušení se může rozkládat.

Zkoušky totožnosti

1. A. 2,5 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím 0,8 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 10,9 g/l octanu sodného R a zředí se stejným roztokem na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 610 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 274 nm, při 351 nm a při 525 nm. Poměr absorbance v maximu při 274 nm k absorbanci v maximu při 351 nm je 0,75 až 0,83. Poměr absorbance v maximu při 525 nm k absorbanci v maximu při 351 nm je 0,31 až 0,35.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkouška se provede za ochrany před světlem.

   Zkoušený roztok. 2 mg se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R.

   Porovnávací roztok. 2 mg hydroxokobalaminu CRL se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a methanolu R (25 + 75) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Vyhovuje zkoušce (a) na octany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Použijí se čerstvě přípravné roztoky za ochrany před světlem.

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 10 ml vody R. Po ochlazení se přidá 1 ml roztoku chloraminu T R (20 g/l) a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml. Pak se roztok protřepe a 5 min se nechá stát. Nastřikuje se ihned po pří-pravě.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku obsahujícího kyselinu citronovou R (15 g/l) a hydrogenfosforečnan sodný R (8,1 g/l) (19,5 + 80,5); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 351 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající 4násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou tři hlavní píky a rozlišení mezi páry sousedících píků není menší než 3,0 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je jeden hlavní pík s poměrem signálu k šumu nejméně 5.

Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 12,0 %; 0,400 g se suší při teplotě 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Stanovení obsahu

Během stanovení se roztoky chrání před světlem.

25,0 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím 0,8 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 10,9 g/l octanu sodného R a zředí se stejným roztokem na 1000,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 351 nm.

Vypočítá se obsah sloučeniny C₆₄H₉₃CoN₁₃O₁₇P za použití specifické absorbance, která má hodnotu 187.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum.

† Hydroxocobalamini chloridum

Hydroxokobalaminchlorid

Vlastnosti

Tmavě červený krystalický prášek nebo tmavě červené krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi hygroskopický. Při sušení se může rozkládat.

Zkoušky totožnosti

1. A. 2,5 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím 0,8 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 10,9 g/l octanu sodného R a zředí se stejným roztokem na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 610 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 274 nm, při 351 nm a při 525 nm. Poměr absorbance v maximu při 274 nm k absorbanci v maximu při 351 nm je 0,75 až 0,83. Poměr absorbance v maximu při 525 nm k absorbanci v maximu při 351 nm je 0,31 až 0,35.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkouška se provede za ochrany před světlem.

   Zkoušený roztok. 2 mg se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R.

   Porovnávací roztok. 2 mg hydroxokobalaminu CRL se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a methanolu R (25 + 75) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Použijí se čerstvě přípravné roztoky za chránění před světlem.

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 10 ml vody R. Po ochlazení se přidá 1 ml roztoku chloraminu T R (20 g/l) a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml. Pak se roztok protřepe a 5 min se nechá stát. Nastřikuje se ihned po přípravě.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku obsahujícího kyselinu citronovou R( 15 g/l) a hydrogenfosforečnan sodný R (8,1 g/l) (19,5 + 80,5); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 351 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající 4násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou tři hlavní píky a rozlišení mezi páry sousedících píků není menší než 3,0 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je jeden hlavní pík s poměrem signálu k šumu nejméně 5.

Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 12,0 %; 0,400 g se suší při teplotě 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Stanovení obsahu

Během stanovení se roztoky chrání před světlem.

25,0 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím 0,8 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 10,9 g/l octanu sodného R a zředí se stejným roztokem na 1000,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 351 nm.

Vypočítá se obsah sloučeniny C₆₂H₉₀ClCoN₁₃O₁₅P za použití specifické absorbance, která má hodnotu 190.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

† Hydroxocobalamini sulfas

Hydroxokobalaminsulfat

Vlastnosti

Tmavě červený krystalický prášek nebo tmavě červené krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi hygroskopický. Při sušení se může rozkládat.

Zkoušky totožnosti

1. A. 2,5 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím 0,8 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 10,9 g/l octanu sodného R a zředí se stejným roztokem na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 610 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 274 nm, při 351 nm a při 525 nm. Poměr absorbance v maximu při 274 nm k absorbanci v maximu při 351 nm je 0,75 až 0,83. Poměr absorbance v maximu při 525 nm k absorbanci v maximu při 351 nm je 0,31 až 0,35.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkouška se provede za ochrany před světlem.

   Zkoušený roztok. 2 mg se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R.

   Porovnávací roztok. 2 mg hydroxokobalaminu CRL se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a methanolu R (25 + 75) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Použijí se čerstvě přípravné roztoky za chránění před světlem.

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 10 ml vody R. Po ochlazení se přidá 1 ml roztoku chloraminu TR (20 g/l) a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml. Pak se roztok protřepe a 5 min se nechá stát. Nastřikuje se ihned po přípravě.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku obsahujícího kyselinu citronovou R (15 g/l) a hydrogenfosforečnan sodný R (8,1 g/l) (19,5 + 80,5); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 351 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající 4násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou tři hlavní píky a rozlišení mezi páry sousedících píků není menší než 3,0 a na chromatogramu porovnávacího roz-toku (b) je jeden hlavní pík s poměrem signálu k šumu nejméně 5.

Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 16,0 %; 0,400 g se suší při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Stanovení obsahu

Během stanovení se roztoky chrání před světlem.

25,0 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím 0,8 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 10,9 g/l octanu sodného R a zředí se stejným roztokem na 1000,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 351 nm.

Vypočítá se obsah sloučeniny C₁₂₄H₁₈₀CO₂N₂₆O₃₄P₂S za použití specifické absorbance, která má hodnotu 188.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Hydroxyethylcellulosum

Hydroxyethylcelulosa

Vlastnosti

Bílý, nažloutle bílý nebo šedavě bílý prášek nebo granule. Je dobře rozpustná v horké vodě a ve studené vodě dává koloidní roztok. Je prakticky nerozpustná v acetonu, v lihu 96%, v etheru a v toluenu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zahřeje k varu; roztok zůstane čirý.
2. B. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); vznikne nažloutle bílá vločkovitá sraženina, která se rozpouští v amoniaku zředěném RS1.
3. C. 1 g se ve zkumavce asi 160 mm dlouhé pečlivě smíchá se 2 g jemně upráškovaného síranu manganatého R. Do horní části zkumavky 2 cm hluboko se vloží proužek filtračního papíru, který je napuštěn čerstvě připravenou směsí objemových dílů roztoku diethanolaminu R (200 g/l) a roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) (1 + 11), jejíž pH bylo upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu asi 9,8. Zkumavka se ponoří 8 cm hluboko do lázně se silikonovým olejem vyhřáté na 190 °C až 200 °C; proužek filtračního papim se během 10 min zbarví modře. Současně se provede slepá zkouška.
4. D. 0,2 g se bez zahřátí úplně rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R (700 g/l). Roztok se za promíchávání vleje do 100 ml ledové vody R a zředí se jí na 250 ml. K 1 ml tohoto roztoku se ve zkumavce za opatrného promíchávání a chlazení ve vodě s ledem přidá po kapkách 8 ml kyseliny sírové R. Poté se roztok zahřívá přesně 3 min ve vodní lázni a ihned se ochladí ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se opatrně přidá 0,6 ml ninhydrinu RS2, dobře se promíchá a nechá se stát při 25 °C; ihned vznikne růžové zbarvení, které se během 100 min změní na fialové.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Množství odpovídající 1,0 g vysušené látky se za promíchávání disperguje v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a po 10 min se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml a míchá se do úplného rozpuštění.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,5; měří se roztok S.

Zdánlivá viskozita. 75 % až 140 % deklarované hodnoty. Množství odpovídající 2,00 g vysušené zkoušené látky se za promíchávání přenese do 50 ml vody R zředí se jí na 100,0 g a míchá se do úplného rozpuštění. Stanoví se viskozita (2.2.10) pomocí rotačního viskozimetru při 25 °C a při:

1. - smykové rychlosti 100 s^-1 pro látku s předpokládanou viskozitou pod 100 mPa.s,
2. - smykové rychlosti 10 s^-1 pro látku s předpokládanou viskozitou 100 mPa.s až 20 000 mPa.s,
3. - smykové rychlosti 1 s^-1 pro látku s předpokládanou viskozitou nad 20 000 mPa.s.

Jestliže je použití smykové rychlosti 1 s^-1, 10 s^-1 nebo 100 s^-1 nevhodné, použije se smyková rychlost vyšší a smyková rychlost nižší a výsledku se dosáhne interpolací.