Český lékopis 1997

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,160 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 19,16 mg C₆H₁₀ClN₃O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Histidinum

Histidin

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety histidinu CRL.

   Jestliže se spektrum zkoušené látky liší od spektra referenční látky, rozpustí se odděleně obě látky v co nejmenším množství vody R, odpaří se při 60 °C do sucha a se získanými zbytky se zaznamenají nová spektra.

1. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
2. D. Asi 0,1 g se rozpustí v 7 ml vody R a přidají se 3 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) (roztok 1). 50 mg kyseliny sulfanilové R se rozpustí ve směsi 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS (roztok 2). Roztok 2 se přidá k roztoku 1 a promíchá se; vzniká oranžově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +11,8° až +12,8°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,75 g ve 12,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg histidinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg histidinu CRL a 10 mg prolinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, vysuší se v proudu vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g)-

Amonium. Připraví komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm, která se položí okraji na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a krátce se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s papírem lakmusovým se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívají se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μgNH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 15 ml vody R je-li třeba mírným zahřátím, a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,130 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 15,52 mg C₆H₉N₃O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

†† Homatropini hydrobromidum

Homatropiniumbromid

Synonymum. Homatropinium bromatum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Taje při asi 215 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem homatropiniumbromidu CRL.
2. B. 50 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny octové zředěné RS, zahřeje se, přidají se 4 ml trinitrofenolu RS a ochladí se za občasného zatřepání. Vzniklé krystaly se odfiltrují, promyjí se dvakrát 3 ml ledové vodyR a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Krystaly tají (2.2.14) při 182 °C až 186 °C.
3. C. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se mírný nadbytek amoniaku 17,5% RS a třepe se s 5 ml chloroformu R. Po oddělení se chloroformová vrstva odpaří do sucha na vodní lázni, přidá se 1,5 ml roztoku chloridu rtuťnatého R (20 g/l) v lihu R 60% (V/V); vznikne žluté zbarvení, které zahřátím přechází na červené.
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H₉ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) a stejnou směsí se zředí na 5 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R(1 + 9) na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (16,5 + 16,5 + 67) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C do vymizení pachu rozpouštědel a po ochlazení se stříká jodobismutitanem draselným zředěným RS do objevení skvrn. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku 0,5 %.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 7 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 35,63 mg C₁₆H₂₂BrNO₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

†† Homatropini methylbromidum

Homatropiniummethylbromid

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 190 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem homatropiniummethylbromidu CRL.
2. B. 50 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny octové zředěné RS, zahřeje se, přidají se 4 ml trinitrofenolu RS a ochladí se za občasného zatřepání. Vzniklé krystaly se odfiltrují, promyjí se dvakrát 3 ml ledové vody R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Krystaly tají (2.2.14) při 132 °C až 138 °C.
3. C. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) a stejnou směsí se zředí na 5 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (16,5 + 16,5 + 67) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C do vymizení pachu rozpouštědel a po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS a potom peroxidem vodíku zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 10 ml vody R a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití stříbrné elektrody jako indikační a argentchloridové elektrody jako srovnávací.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 37,03 mg C₁₇H₂₄BrNO₃

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

† Hyaluronidasum

Hyaluronidasa

Je to enzym extrahovaný z varlat savců (např. býčích varlat), který hydrolyzuje mukopolysacharidy typu kyseliny hyaluronové. Počítáno na vysušenou látku, účinnost hyaluronidasy je nejméně 300 m.j. v miligramu. Může obsahovat vhodný stabilizátor.

Výroba

Zvířata, ze kterých je hyaluronidasa získávána, musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud se pro výrobu použije tkáň bovinního původu, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroje zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít v úvahu relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisuj í platná pravidla Evropské Unie "Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosu původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků" (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace.

Hyaluronidasa se vyrábí validovanými metodami extrakce a purifikace v podmínkách zajišťujících minimalizování stupně mikrobální kontaminace; výrobní metody musí prokazatelně redukovat jakoukoliv kontaminaci viry nebo jinými známými původci infekce na přijatelné limity.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutle bílý amorfní prášek. Je dobře rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v acetonu, v ethanolu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Roztok obsahující 100 m.j. hyaluronidasy v 1 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) depolymerizuje za 1 min stejný objem roztoku hyaluronatu sodného BRP (10 g/l) při 20 °C, což se projeví výrazným poklesem viskozity. Toto působení se zastaví zahříváním hyaluronidasy 30 min při 100 °C.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml; roztok je čirý (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 30 mg v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se 2 h suší při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,2 m.j. endotoxinu v mezinárodní jednotce hyaluronidasové účinnosti.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení účinnosti

Účinnost zkoušené látky se stanoví porovnáním rychlosti, kterou hydrolyzuje hyaluronat sodný BRP, s rychlostí zjištěnou při použití mezinárodního standardu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách za použití modelu poměru sklonů.

Roztok substrátu. K 0,1 g hyaluronatu sodného BRP se v 25ml kuželové baňce pomalu přidá 20,0 ml vody R při 4 °C. Rychlost přidávání musí být dostatečně pomalá, aby částice substrátu mohly nabobtnat (asi 5 min). Směs se udržuje při 4 °C a míchá se nejméně 12 h. Uchovává se při 4 °C a použije se během 4 dnů.

Zkoušený roztok. Vhodné množství zkoušené látky se rozpustí v rozpouštědle pro hyaluronidasu R tak, aby výsledný roztok obsahoval v 1 ml (0,6 ± 0,3 ) m.j. hyaluronidasy.

Porovnávací roztok. Vhodné množství hyaluronidasy BRP se rozpustí v rozpouštědle pro hyaluronidasu R tak, aby výsledný roztok obsahoval v 1 ml 0,6 m.j. hyaluronidasy.

V reakční nádobě se smíchá 1,50 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,4 a 1,0 ml roztoku substrátu a udržuje se při (37 ± 0,1) °C. V čase t₁ = 0 (první časoměřič) se přidá 0,5 ml zkoušeného roztoku obsahujícího Etmg zkoušeného enzymu, zamíchá se, pomocí vhodného visko-zimetru se změří viskozita roztoku při (37 ± 0,1) °C a během 20 min se zaznamená několikrát průtokový čas za použití druhého časoměřiče (děleného po 0,1 s) (odečte se první časoměřič). Vhodným viskozimetrem je Ubbelohdeho mikroviskozimetr (DIN 51 562, část 2) kapilární typ M II s konstantou viskozimetru asi 0,1 mm²/s².

Postup se opakuje s 0,50 ml porovnávacího roztoku obsahujícího ET mg hyaluronidasy BRP. Poměr viskozit se vypočítá ze vzorce:

v němž značí:

1. k - konstantu viskozimetru v mm²/s² uvedenou na viskozimetru,
2. t₂ - průtokový čas roztoku v sekundách,
3. 0,6915 - kinematickou viskozitu v mm2/s tlumivého roztoku při 37 °C.

Protože enzymatická reakce pokračuje během měření průtokových časů, skutečný čas reakce se rovná t₁ + t₂/2, přičte se polovina průtokového času (t₂/2) zjištěného při daném měření k času při kterém měření začalo. Vynese se (ln ηr)^-1 jako funkce reakčního času (t₁ + t₂/2) v sekundách. Získá se lineární poměr. Vypočítá se sklon pro zkoušenou látku (b_t) a pro referenční látku (b_t).

Vypočítá se specifická účinnost v m.j./mg ze vzorce:

v němž značí:

1. A - specifickou účinnost hyaluronidasy BRP v m.j./mg.
2. Celý postup se provede nejméně třikrát a vypočte se průměrná účinnost zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech při teplotě 2 °C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - účinnost v mezinárodních jednotkách na miligram,
2. - zdaje látka sterilní.

† Hydralazini hydrochloridum

Hydralaziniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu.

Taje při asi 275 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje čtyři absorpční maxima: při 240 nm, 260 nm, 303 nm a 315 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 240 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 303 nm je 2,0 až 2,2.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hydralaziniumchloridu CRL.
3. C. 0,5 g se rozpustí ve směsi 8 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 100 ml vody R přidají se 2 ml dusitanu sodného RS, nechá se 10 min stát a zfiltruje se. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 209 °C až 212 °C.
4. D. 10 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Přidají se 2 ml roztoku nitrobenzaldehydu R (20 g/l) v lihu 96% R; vznikne oranžová sraženina.
5. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivně-ji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,2; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25,0 mg ftalazinu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4,0 ml zkoušeného roztoku a 10,0 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchají a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R1 (10 μm),
2. - mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: k 22 objemovým dílům acetonitrilu R se přidá 78 objemových dílů roztoku obsahujícího 1,44 g laurylsíranu sodného R a 0,75 g tetrabutylamoniumbromidu R v litru, jehož pH byl upraveno kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS na hodnotu 3,0,
3. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Je-li chromatogram zaznamenán za předepsaných podmínek, retenční čas hydralazinu je asi 10 min až 12 min. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dva hlavní píky, rozlišení mezi těmito píky je nejméně 2,5 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) k šumu je nejméně 3.

Hydralazin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,12 g se rozpustí ve 4 ml vody R a přidají se 4 ml roztoku salicylaldehydu R (150 g/l) v methanolu R a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové R. Promíchá se a nechá stát při teplotě nepřesahující 25 °C po dobu 2 h až 4 h, dokud vzniklá sraženina nevytvoří sediment. Přidají se 4 ml toluenu R, silně se protřepe a odstřeďuje se. Čirá supernatantní tekutina se převede do 100ml dělicí nálevky, oddělí se toluenová vrstva a silně se třepe dvakrát po 3 min vždy s 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (200 g/l) a dvakrát s 50 ml vody R. Oddělí se toluenová vrstva, která je zkoušený roztok.

Porovnávací roztok (a). 12 mg hydraziniumsulfatu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). Připraví se současně stejným způsobem, jak je popsáno pro zkoušený roz-tok za použití 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 3 ml vody R.

Na vrstvu se odděleně nanese 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná skvrna vykazující žlutou fluorescenci na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (10 μg/g hydralazinu).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

80,0 mg se rozpustí ve 25 ml vody R. Přidá se 35 ml kyseliny chlorovodíkové R a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití kalomelové srovnávací elektrody a platinové indikační elektrody.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 9,832 mg C₈H₉ClN₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

†† Hydrargyri dichloridum

Chlorid rtuťnatý

Synonymum. Hydrargyrum dichloratum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé, popř. bílé krystaly a nebo těžká krystalická hmota. Je dobře rozpustný ve vodě, v etheru a glycerolu, snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vyhovuje zkoušce na chloridy (2.3.1).
2. B. Vyhovuje zkoušce na rtuť (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS; roztok je červený. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R; zbarvení roztoku se změní na žluté. Na změnu zbarvení roztoku na červené se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Chlorid rtuťný. 1,0 g se rozpustí ve 30 ml etheru R; roztok neopalizuje.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 2,000 g ve vakuu po dobu 24 h.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidá se 20,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS, 5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9 a nechá se 15 min stát. Přidá se 0,1 g černi eriochromové TR a titruje se síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do vzniku purpurového zbarvení. Přidají se 3 g jodidu draselného R, 2 min se směs nechá stát a potom se znovu přidá 0,1 g černi eriochromové TR a znovu se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS.

1 ml síranu zinečnatého 0,1 mol/l VS spotřebovaného na druhou titraci odpovídá 27,15 mg HgCl₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

† Hydrochlorothiazidum

Hydrochlorothiazid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).