Český lékopis 1997

1. A. 20 mg se rozpustí v 5 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 200 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje pouze jedno absorpční maximum při 325 nm.
2. B. Asi 20 mg se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R zahřátého na 60 °C a přidá se 1 ml nasyceného roztoku octanu rtuťnatého R v lihu 96% R; vzniká bílá sraženina.
3. C. Asi 20 mg se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R zahřátého na 60 °C a přidá se 1 ml roztoku octanu olovnatého R (10 g/l) v lihu 96% R; vzniká žlutá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Hypoxanthin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF ₂₅₄R. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v 1 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg hypoxanthinu R se rozpustí v 10 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna odpovídající hypoxanthinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (2,0 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,0 % až 12,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 15,22 mg C₅H₄N₄S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Mestranolum

Mestranol

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 150 °C až 154 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mestranolu CRL.
3. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou, fluorescencí a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R; vzniká červené zbarvení, které v ultrafialovém světle při 365 nm zelenožlutě fluoreskuje. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení roztoku se změní na růžové a stáním vzniká růžová až fialová sraženina.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -20° až -24°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 25,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 260 nm až 310 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 279 nm a 288 nm, a minimum při 286 nm. Specifická absorbance v maximu při 279 nm je 62 až 68 a při 288 nm je 59 až 64.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg mestranolu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel. Pak se deska zahřívá 10 min při 110 °C a ještě horká vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Deska se znovu zahřívá 10 min při 110 °C a pozoruje se v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a pouze jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 5 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,04 mg C₂₁H₂₆O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Metformini hydrochloridum

Metforminiumchlorid

Vlastnosti

Bílé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 222 °C až 226 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem metforminiumchloridu CRL. Měří se tablety látek připravené za použití chloridu draselného R.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   Porovnávací roztok. 20 mg metforminiumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, 1-butanolu R a vody R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C a postříká se směsí stejných objemových dílů roztoku nitroprussidu sodného R (100 g/l), roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (100 g/l) a roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l) připravených 20 min před použitím.

   Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

   1. D. Asi 5 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 0,25 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 0,10 ml 1-naftolu RS. Promíchá se a nechá se 15 min stát ve vodě s ledem. Přidá se 0,5 ml bromnanu sodného RS a promíchá se; vzniká růžové zabarvení.
   2. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg kyanoguanidinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg melaminu R se rozpustí v asi 90 ml vody R přidá se 5,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné nepravidelným porézním silikagelem s chemicky vázanými skupinami kyseliny benzensulfonové (10 μm), nebo nerezové ocelové kolony 0,11 m dlouhé s vnitřním průměrem 4,7 mm naplněné pravidelným porézním silikagelem s chemicky vázanými skupinami kyseliny benzensulfonové (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterou je roztok dihydrogenfosforečnanu amonného R (17 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0,
3. - spektrofotometrického detektoru, 218 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím melaminu a píkem odpovídajícím metforminiumchloridu není menší než 10.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2násobku retenčního času metforminiumchloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího kyanoguanidinu není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,02 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího kyanoguanidinu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 5 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Z důvodu předejití přehřátí reakčního prostředí se po celou dobu stanovení důkladně míchá a titrace se zastaví okamžitě po dosažení bodu ekvivalence.

60,0 mg se rozpustí ve 4 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 8,28 mg C₄H₁₂ClN₅.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyanguanidin,

1. B. 1-(4,6-diamino-1,3,5-triazin-2-yl)guanidin,

1. C. N,N-dimethyl-2,4,6-triamino-1,3,5-triazin,

1. D. 2,4,6-triamino-1,3,5-triazin (melamin),

1. E. 1-methylbiguanid.

§§ Methadoni hydrochloridum

Methadoniumchlorid

Synonymum. Methadonium chloratum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Optická otáčivost (2.2.7) roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, měřená ve 2dm trubici je -0,05 ° až +0,05°.
2. B. Teplota tání (2.2.14). 233 °C až 236 °C.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. methadoniumchloridu.
4. D. 2,0 ml roztoku S se smíchá s 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a 6 ml thiokyanatanu amonného RS. Během několika min se za míchání vytvoří krystalická sraženina, která po vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 143 °C až 148 °C.
5. E. K 1 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R a 1 ml amoniaku zředěného RS1. Promíchá se a po 5 min se zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 10 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 25 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a lihu 96% R (10 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru do změny fialově modrého zbarvení roztoku na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,59 mg C₂₁H₂₈ClNO.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Omamná látka.

§ Methaqualonum

Methakvalon

Synonymum. Methachalonum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěné kyselině sírové.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 114 °C až 117 °C.
2. B. 50,0 mg se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 235 nm a 270 nm. Specifická absorbance v maximu při 235 nm je 1270 až 1390 a v maximu při 270 nm je 315 až 345.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. methakvalonu.
4. D. Asi 10 mg se rozpustí ve 2,0 ml lihu 96% R, přidá se 1,0 ml dimethylaminobenzaldehydu RS1 a zahřívá se 5 min na vodní lázni; vzniká červeno-oranžové zabarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 0,6 g se protřepává 5 min s 30 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Kyselina 2-aminobenzoová. 1,00 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml (zkoušený roztok). Připraví se porovnávací roztok takto: 40,0 mg kyseliny 2-aminobenzoové R se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 100,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml (porovnávací roztok).

Ke zkoušenému roztoku a porovnávacímu roztoku se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 5 min se chladí ve vodě s ledem. Přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS, znovu se 5 min chladí ve vodě s ledem, přidá se 1,5 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny amidosírové R (10 g/l) a protřepává se, dokud se roztok neodbarví. Potom se přidá 2,5 ml čerstvě připraveného roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (2 g/l) a nechá se stát 2 h 30 min. Hodnotí se zbarvení roztoků postupem uvedeným ve stati (2.2.2, Metoda II). Zkoušený roztok není zabarven intenzivněji než porovnávací roztok (20 µg/g).

o-Toluidin. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10,0 ml (zkoušený roztok). Připraví se porovnávací roztok takto: 50 mg čerstvě předestilovaného o-toluidinu R se rozpustí v 5,0 ml acetonu R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10,0 ml (porovnávací roztok).

Ke zkoušenému roztoku a porovnávacímu roztoku se přidá 5 ml vody R a chladí se 5 min ve vodě s ledem. Přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS, znovu se 5 min chladí ve vodě s ledem a přidá se 10 ml čerstvě připraveného roztoku 2-naftolu R (2 g/l) v hydroxidu sodném zředěném RS. Hodnotí se zbarvení roztoků postupem uvedeným ve stati (2.2.2, Metoda II). Zkoušený roztok není zabarven intenzivněji než porovnávací roztok (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 30,0 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 25,03 mg C₁₆H₁₄N₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Methioninum

Methionin

Synonymum. L-Methioninum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety methioninu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 0,1 g zkoušené látky a 0,1 g glycinu R se rozpustí ve 4,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (25 g/l) a zahřívá se 10 min při 40 °C. Po ochlazení se přidají 2 ml směsi objemových dílů kyseliny fosforečné R a kyseliny chlorovodíkové R (1 + 9); vzniká tmavě červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 6,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +22,5° až +24,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve 12 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 50,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg methioninu CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a zředí se stejným roztokem na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg methioninu CRL a 10 mg serinu CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a zředí se stejným roztokem na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 ° C až 105 ° C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Chloridy. K 10 ml roztoku S se přidá 25 ml vody R, 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 10 ml dusičnanu stříbrného RS2 a roztok se nechá 5 min stát chráněn před světlem. Opalescence tohoto roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml) (200 μg/g). Zkumavky se pozorují proti černému pozadí.

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium (2.4.1). 0,1 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,125 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 14,92 mg C₅H₁₁NO₂S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Methioninum racemicum

Racemický methionin

Synonymum. DL-Methioninum

Vlastnosti

Téměř bílý krystalický prášek nebo malé vločky. Je mírně rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných kyselinách a zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Taje při asi 270 °C (okamžitá metoda).

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem DL-methioninu CRL. Látky se suší při 105 °C.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).