Český lékopis 1997

1. E. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,4 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,0; měří se roztok S.

Snadno zuhelnitelné látky. K 50 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R a nechá se 15 min stát. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Č₄ nebo Ž₄ (2.2.2, Metoda I).

Cizí alkaloidy. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg kodeinu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R ethylacetatu R a toluenu R (10 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Deska s vrstvou se zahřívá, až není cítit pach diethylaminu. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Nepřihlíží se ke skvrně, která zůstane na startu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 37,59 mg C₂₀H₂₂ClNO₄.

Uchovávání

Separandum.

Paracetamolum

Paracetamol

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 168 °C až 172 °C.
2. B. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. K 1,0 ml roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se methanolem R na 100,0 ml. Roztok se chrání před světlem a měří se ihned po jeho přípravě absorbance (2.2.25) v absorpčním maximu při 249 nm. Specifická absorbance v maximu je 860 až 980.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety paracetamolu CRL.
4. D. K 0,1 g se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, 3 min se zahřívá k varu, přidá se 10 ml vody R a ochladí se; nevznikne sraženina. Přidá se 0,05 ml dichromanu draselného 0,0167 mol/l RS; vzniká fialové zbarvení, které se nemění na červené.
5. E. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Zahřívá se nad přímým plamenem.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g jemně upráškované zkoušené látky se naváží do 15ml skleněné nebo polytetrafluorethylenové centrifugační zkumavky s uzávěrem a přidá se 5,0 ml etheru prostého peroxidu R Zkumavka se uzavře a obsah se 30 min mechanicky třepe, odstřeďuje se 15 min nebo do získání čiré supernatantní tekutiny.

Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 4,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg chloracetanilidu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 8,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,25 g chloracetanilidu R a 0,1 g zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese 200 μl zkoušeného roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (a), 20 μl zkoušeného roztoku (b), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c) a ihned se vyvíjí v nenasycené komoře směsí objemových dílů methanolu R 1,1,1-trichlorethanu R a diisopropyletheru R (10 + 40 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající chloracetanilidu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,005 %). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b), kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající chloracetanilidu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

4-Aminofenol. 0,50 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Přidá se 0,2 ml čerstvě připraveného roztoku obsahujícího nitroprussid sodný R (10 g/l) a uhličitan sodný bezvodý R (10 g/l), promíchá se a nechá se 30 min stát. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 10,0 ml směsi methanolu R a vody R obsahující 0,50 g paracetamolu prostého 4-aminofenolu R a 0,5 ml roztoku 4-aminofenolu R (0,05 g/l) ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R. Případné modré zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (50 μg/g)

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Jako porovnávací roztok se použije roztok olova (1 μg Pb/ml) připravený zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) stejnou směsí vody R a acetonu R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 30 ml kyseliny sírové zředěné RS. 1 h se vaří pod zpětným chladičem, ochladí se a zředí se vodou R na 100 ml. K 20,0 ml tohoto roztoku se přidá 40 ml vody R, 40 g ledu, 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS a titruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do žlutého zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 7,56 mg C₈H₉NO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Paraffinum liquidum

Tekutý parafín

Vlastnosti

Bezbarvá průsvitná olejovitá kapalina, téměř bez chuti. V denním světle nejeví fluorescenci. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru a v uhlovodících, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml se přidá 20 ml vroucí vody R a silně se 1 min třepe. Po ochlazení se vodná vrstva oddělí a zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 0,827 až 0,890.

Viskozita (2.2.8). 110 mPa.s až 230 mPa.s.

Polycyklické aromatické uhlovodíky. Použijí se zkoumadla pro spektrofotometru. 25,0 ml se převede do dělicí nálevky na 125 ml s nenamazanými zabroušenými částmi (zátka, uzavírací kohout) a přidá se 25 ml hexanu R (před použitím se hexan dvakrát protřepe s pětinou svého objemu dimethylsulfoxidu R). Po promíchání se přidá 5,0 ml dimethylsulfoxidu R, silně se 1 min třepe a nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vrstva se převede do druhé dělicí nálevky, přidají se 2 ml hexanu R a směs se silně protřepe. Nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vrstva se oddělí a měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 420 nm za použití kontrolní tekutiny, kterou je spodní vrstva získaná silným třepáním 5,0 ml dimethylsulfoxidu R s 25 ml hexanu R po dobu 1 min. Připraví se porovnávací roztok naftalenu R (7,0 mg/l) v trimethylpentanu R a měří se absorbance v maximu při 275 nm za použití trimethylpentanu R jako kontrolní tekutiny. Absorbance zkoušeného roztoku měřená při 260 nm až 420 nm není při žádné vlnové délce větší než jedna třetina absorbance porovnávacího roztoku při 275 nm.

Snadno zuhelnitelné látky. Do zkumavky se zabroušenou zátkou asi 125 mm dlouhé o vnitřním průměru 18 mm dělené na 5 ml a 10 ml, umyté kyselinou chromsírovou R, vypláchnuté vodou R a vysušené se dá 5 ml zkoušené látky. Přidá se 5 ml kyseliny sírové prosté dusíku R (95,0% až 95,5% H2SO4), uzavře se a silně, jak je možné, se ve směru podélné osy zkumavky po dobu 5 s třepe. Zkumavka se otevře a ihned se umístí do vodní lázně tak, aby se nedotýkala dna nebo stěn lázně, a zahřívá se 10 min. Po 2 min, 4 min, 6 min a 8 min se zkumavka vyjme z vodní lázně a 5 s se silně třepe ve směru podélné osy zkumavky. Na konci desetiminutového zahřívání se zkumavka vyjme z lázně, nechá se stát 10 min a potom se 5 min centrifuguje při 2000 gn. 4 ml horní vrstvy se převedou do čisté zkumavky. Roztok není intenzivněji zbarven (2.2.2, Metoda I) než 4 ml směsi 0,6 ml základního modrého roztoku a 9,4 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l). Spodní vrstva není intenzivněji zbarvena (2.2.2, Metoda I) než směs 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního červeného roztoku, 3,0 ml základního žlutého roztoku a 2 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l).

Pevné parafiny. Zahřívá se vhodné množství zkoušené látky při 100 °C po dobu 2 h, ochladí se v exsikátoru nad kyselinou sírovou R. Převede se do skleněné zkumavky s vnitřním průměrem asi 25 mm, zkumavka se uzavře a ponoří se do vody s ledem. Po 4 h je tekutina čirá tak, že 0,5 mm silná čára na bílém pozadí umístěná vertikálně za zkumavkou je jasně viditelná.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Paraffinum perliquidum

Lehký tekutý parafin

Vlastnosti

Bezbarvá průsvitná olejovitá tekutina, téměř bez chuti. V denním světle nejeví fluorescenci. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru a v uhlovodících, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml se přidá 20 ml vroucí vody R a silně se 1 min třepe. Po ochlazení se vodná vrstva oddělí a zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 0,810 až 0,875.

Viskozita (2.2.8). 25 mPa.s až 80 mPa.s (25 cP až 80 cP).

Polycyklické aromatické uhlovodíky. Použijí se zkoumadla pro spektrofotometru. 25,0 ml se převede do dělicí nálevky na 125 ml s nenamazanými zabroušenými částmi (zátka, uzavírací kohout) a přidá se 25 ml hexanu R (před použitím se hexan dvakrát protřepe s pětinou svého objemu dimethylsulfoxidu R). Po promíchání se přidá 5,0 ml dimethylsulfoxidu R, silně se 1 min třepe a nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vrstva se převede do druhé dělicí nálevky, přidaj í se 2 ml hexanu R a směs se silně protřepe. Nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vrstva se oddělí a měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 420 nm za použití kontrolní tekutiny, kterou je spodní vrstva získaná silným třepáním 5,0 ml dimethylsulfoxidu R s 25 ml hexanu R po dobu 1 min. Připraví se porovnávací roztok naftalenu R (7,0 mg/l) v trimethylpentanu R a měří se absorbance v maximu při 275 nm za použití trimethylpentanu R jako kontrolní tekutiny. Absorbance zkoušeného roztoku měřená při 260 nm až 420 nm není při žádné vlnové délce větší než jedna třetina absorbance porovnávacího roztoku při 275 nm.

Snadno zuhelnitelné látky. Do zkumavky se zabroušenou zátkou asi 125 mm dlouhé o vnitřním průměru 18 mm dělené na 5 ml a 10 ml, umyté kyselinou chromsírovou R, vypláchnuté vodou R a vysušené se dá 5 ml zkoušené látky. Přidá se 5 ml kyseliny sírové prosté dusíku R (95,0% až 95,5% H₂SO₄), uzavře se a silně, jak je možné, se ve směru podélné osy zkumavky po dobu 5 s třepe. Zkumavka se otevře a ihned se umístí do vodní lázně tak, aby se nedotýkala dna nebo stěn lázně, a zahřívá se 10 min. Po 2 min, 4 min, 6 min a 8 min se zkumavka vyjme z vodní lázně a 5 s se silně třepe ve směru podélné osy zkumavky. Na konci desetiminutového zahřívání se zkumavka vyjme z lázně, nechá se stát 10 min a potom se 5 min centrifuguje při 2000 gn. 4 ml horní vrstvy se převedou do čisté zkumavky. Roztok není intenzivněji zbarven (2.2.2, Metoda I) než 4 ml směsi 0,6 ml základního modrého roztoku a 9,4 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l). Spodní vrstva není intenzivněji zbarvena (2.2.2, Metoda I) než směs 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního červeného roztoku, 3,0 ml základního žlutého roztoku a 2 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l).

Pevné parafíny. Zahřívá se vhodné množství zkoušené látky při 100 °C po dobu 2 h, ochladí se v exsikátoru nad kyselinou sírovou R. Převede se do skleněné zkumavky s vnitřním průměrem asi 25 mm, zkumavka se uzavře a ponoří se do vody s ledem. Po 4 h je tekutina čirá tak, že 0,5 mm silná čára na bílém pozadí umístěná vertikálně za zkumavkou je jasně viditelná.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Paraffinum solidum

Tvrdý parafin

Synonymum. Paraffinum durum

Vlastnosti

Bezbarvá nebo bílá hmota, prakticky nerozpustná ve vodě. Je snadno rozpustný v etheru a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Roztavená zkoušená látka v denním světle nejeví fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 15 g se přidá 30 ml vroucí vody a silně se 1 min třepe. Směs se ochladí a vrstvy se oddělí. K 10 ml vodné vrstvy se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. K dalším 10 ml vodné vrstvy se přidá 0,1 ml červeně methylové RS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Polycyklické aromatické uhlovodíky. Použijí se zkoumadla pro spektrofotometru. 0,50 g se rozpustí v 25 ml heptanu R a směs se převede do 125ml dělicí nálevky s nenamazanými zabroušenými částmi (zátka, uzavírací kohout). Přidá se 5,0 ml dimethylsulfoxidu R, silně se 1 min třepe a nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vrstva se převede do druhé dělicí nálevky, přidají se 2 ml heptanu R a směs se silně protřepe. Nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vrstva se oddělí a měří se absorbance (2.2.25) při 265 nm až 420 nm za použití kontrolní tekutiny, kterou je spodní vrstva získaná silným třepáním 5,0 ml dimethylsufoxidu R s 25 ml heptanu R po dobu 1 min. Připraví se porovnávací roztok naftalenu R (7,0 mg/l) v dimethylsulfoxidu R a měří se absorbance tohoto roztoku v maximu při 278 nm za použití dimethylsulfoxidu R jako kontrolní tekutiny. Absorbance zkoušeného roztoku měřená při 265 nm až 420 nm není při žádné vlnové délce větší než jedna třetina absorbance porovnávacího roztoku při 278 nm.

Snadno zuhelnitelné látky. Do zkumavky se zabroušenou zátkou asi 180 mm dlouhé a o vnějším průměru 20 mm, umyté kyselinou sírovou R, vypláchnuté vodou a vysušené se převede 5 ml roztavené zkoušené látky. Přidá se 5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 70 °C. Po 5 min, 6 min a 8 min se zkumavka vyjme z vodní lázně nejvýše na 3 s a třikrát se silně zatřepe v podélné ose zkumavky. Během 5 min od konce zahřívání se vrstvy tvrdého parafinu a kyseliny sírové oddělí. Spodní vrstva není intenzivněji zbarvena (2.2.2, Metoda I) než směs 0,5 ml základního barevného roztoku modrého, 1,5 ml základního barevného roztoku červeného a 3,0 ml základního barevného roztoku žlutého.

Sírany (2.4.13). 2,0 g roztavené zkoušené látky se převedou do 50ml dělicí nálevky se zabroušenou zátkou. Přidá se 30 ml vroucí vody destilované R, 1 min se silně třepe a potom se zfiltruje. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 μg/g).

Zbytek po žíhání. 2,00 g se žíhají při 600 °C do konstantní hmotnosti. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,05 %).

Uchovávání

V dobře uzavřeném obalu, chráněn před světlem.

† Paraldehydum

Paraldehyd

Vlastnosti

Bezbarvá nebo slabě žlutá průhledná kapalina. Ochlazením tuhne a přechází na krystalickou hmotu. Je dobře rozpustný ve vodě, ale méně rozpustný ve vroucí vodě, mísí se s lihem 96%, s etherem a se silicemi.

Zkoušky totožnosti

1. A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je čirý (2.2.1), zahřátím se zakalí.
2. B. K 5 ml se přidá 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřeje se; je cítit pach acetaldehydu.
3. C. K 5 ml roztoku S ve zkumavce se přidá 5 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a zahřeje se ve vodní lázni. Na stěně zkumavky vznikne stříbrné zrcátko.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 20,0 ml se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 200,0 ml.

Kysele reagující látky. K 50,0 ml roztoku S se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Index lomu (2.2.6). 1,403 až 1,406.

Relativní hustota (2.2.5). 0,991 až 0,996.

Destilační rozmezí (2.2.11). Nejvýše 10 % předestiluje do 123 °C a nejméně 95 % předestiluje do 126 °C.

Teplota tuhnutí (2.2.18). 10 °C až 13 °C.

Acetaldehyd. K 5,0 ml se přidá směs 0,2 ml oranže methylové RS, 5 ml lihu R 60% (V/V) a 5 ml hydroxylamoniumchloridu v lihu RS a protřepe se. Ke změně zbarvení indikátoru na čistě žluté se spotřebuje nejvýše 0,8 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS.

Peroxidy. K 50,0 ml roztoku S se v kulaté baňce se zabroušenou zátkou přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 10 ml jodidu draselného RS. Baňka se uzavře a nechá se 15 min stát na místě chráněném před světlem. Potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Nechá se 5 min stát, a je-li třeba, dotitruje se. Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS je nejvýše 2,0 ml.

Netěkavý zbytek. 5,0 ml se odpaří ve zvážené odpařovací misce na vodní lázni a suší se 1 h při 105 °C. Zbytek váží nejvýše 3 mg (0,6 g/l).

Uchovávání

V malých dobře naplněných vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem na chladném místě. Jestliže látka ztuhne, musí se celý obsah obalu před použitím zkapalnit.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede název a množství přidaného antioxidantu.

† Penicillaminum

Penicilamin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. A. 0,5 g se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 4 ml teplého acetonu R, ochladí se ve vodě s ledem a třením tyčinkou o stěny zkumavky se iniciuje krystalizace. Tvoří se bílá sraženina, která se odfiltruje odsátím za pomocí vakua, promyje se acetonem R a vysuší se prosáváním vzduchu. Roztok sraženiny (10 g/l) je pravotočivý.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Penicilamindisulfid, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a přibližně i velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 4 ml vody R.

   Porovnávací roztok. 10 mg penicilaminu CRL se rozpustí ve 4 ml vody R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a 1-butanolu R (18 + 18 + 72) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a na 5 min až 10 min se vystaví působení par jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. 40 mg se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny fosfowolframové RS a nechá se 5 min stát; vzniká modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se 1 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

Specifická optická otáčivost. -61,0° až65,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředěným stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Penicilamindisulfid. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 40 mg penicilaminu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg penicilamindisulfidu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 5 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je roztok kyseliny methansulfonové R (2 g/l) a edetanu disodného R (0,1 g/l), s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího penicilamindi sulfidu větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Látky absorbující v ultrafialovém světle. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 268 nm není větší než 0,07 (asi 0,5 % kyseliny penilové).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Rtuť. Nejvýše 10 μg Hg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. K 1,00 g se přidá 10 ml vody R a 0,15 ml kyseliny chloristé R a krouživým pohybem se zcela rozpustí. Přidá se 1,0 ml roztoku pyrrolidinyldithiokarbaminanu amonného R (10 g/l), který byl těsně před použitím třikrát promyt vždy stejným objemem isobutylmethylketonu R. Promíchá se a přidají se 2,0 ml isobutylmethylketonu R a 1 min se třepe. Pak se směs zředí vodou A na 25,0 ml a vrstvy se nechají oddělit. Použije se isobutylmethylketonová vrstva.

Porovnávací roztoky. Rozpustí se množství oxidu rtuťnatého A odpovídající 0,108 g HgO v co nejmenším objemu kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou A na 1000,0 ml (100 μg Hg/ml). Připraví se porovnávací roztoky stejným způsobem jako zkoušený roztok, avšak namísto zkoušené látky se použijí vhodné objemy roztoku obsahujícího 100 μg Hg/ml.

Změří se absorbance při 254 nm za použití rtuťové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Přístroj se nastaví na nulu za použití isobutylmethylketonová vrstvy získané postupem popsaným při přípravě zkoušeného roztoku bez zkoušené látky.

Penicilin. Všechny postupy se provádějí v atmosféře prosté penicilinu a se zařízením používaným pouze pro tuto zkoušku. Zařízení se sterilizuje 3 h při 180 °C a tlumivé roztoky se sterilizují před použitím 20 min při 121 °C.

Zkoušený roztok (a). 1,000 g se rozpustí v 8 ml tlumivého roztoku o pH 2,5, přidá se 8 ml etheru A a 1 min se intenzivně třepe. Extrakce se opakuje a etherové vrstvy se spojí. Pak se přidá 8 ml tlumivého roztoku o pH 2,5, 1 min se protřepává, nechá se ustát a kvantitativně se oddělí horní vrstva, přičemž se zcela oddělí vodná fáze (penicilin je nestálý při pH 2,5; operace se provádějí při tomto pH během 6 min až 7 min). Přidá se 8 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,0 (2), třepe se 5 min, nechá se ustát, oddělí se vodná vrstva a ověří se, že hodnota pH je 6,0.

Zkoušený roztok (b). Ke 2 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 20 μl penicilinasy RS a inkubuje se 1 h při 37 °C.

Porovnávací roztok (a). 5 mg benzylpenicilinu sodné soli A se rozpustí v 500 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,0 (2). 0,25 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,5 na 200,0 ml a provede se extrakce za použití 8 ml tohoto roztoku, jak je popsáno pro zkoušený roztok (a).

Porovnávací roztok (b). Ke 2 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 20 μl penicilinasy RS a inkubuje se 1 h při 37 °C.

Porovnávací roztok (c). Připraví se kontrolní roztok způsobem popsaným pro zkoušený roztok (a) bez zkoušené látky (slepá zkouška).

Připraví se vhodná živná půda, např. taková, jaká je popsána níže, a naočkuje se při vhodné teplotě kulturou mikroba Micrococcus flavus (ATCC 9341). Výsledná koncentrace by měla být 5.104 mikroorganismů v mililitru nebo jiné množství, je-li to třeba, aby byla získána požadovaná citlivost a tvorba jasně definovaných inhibičních zón vhodného průměru. Naočkovaná půda se ihned naleje do pěti Petriho misek o průměru 10 cm, aby vznikly vrstvy tloušťky 2 mm až 5 mm. Půda může být též složena ze dvou vrstev, přičemž je naočkovaná pouze horní vrstva. Misky se uchovávají tak, aby před použitím se neprojevil žádný růst nebo úhyn mikroorganismů a aby povrch živné půdy byl v době použití suchý. Do každé misky se dá pět nerezových dutých válečků o průměru 6 mm na povrchu agaru rovnoměrně rozmístěných v kruhu s poloměrem asi 25 mm a soustředně s miskou. Na každou misku se dá do oddělených válečků 0,15 ml zkoušených roztoků (a) a (b) a porovnávacích roztoků (a), (b) a (c). Misky se udržují alespoň 24 h při 30 °C. Pak se změří průměry inhibičních zón s přesností alespoň 0,1 mm. Zkoušku lze hodnotit, jestliže porovnávací roztok (a) vykazuje čistou inhibiční zónu a nedávají-li porovnávací roztoky (b) a (c) žádné inhibiční zóny. Pokud zkoušený roztok (a) vykazuje inhibiční zónu, je způsobena penicilinem tehdy, jestliže zkoušený roztok (b) nevykazuje inhibiční zónu. Je-li tomu tak, průměrná velikost inhibičních zón, která je nalezena u zkoušeného roztoku (a) pro pět Petriho misek, je menší než průměrná velikost inhibičních zón, které vykazuje porovnávací roztok (a) (0,1 μg/g).

Živná půda (pH 6,0)

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší nad oxidem fosforečným R při 60 °C a při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí v 30 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 14,92 mg C₅H₁₁NO₂S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina 3,3՛-(disulfandiyl)bis[(2S)-2-amino-3-methylmáselná] (penicilamindisulfid),

1. B. penicilin.

† Pentamidini diisetionas

Pentamidiniumdiisetionat

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly, hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí na 100,0 ml lihem 96% R Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v rozmezí 230 nm až 340 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 265 nm. Specifická absorbance v maximuje 520 až 560, počítáno na vysušenou látku.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety pentamidiniumdiisetionatu CRL.
3. C. 40 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se po kapkách za třepání 1 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a nechá se stát 5 min; směs zůstane čirá.
4. D. 0,5 g se rozpustí zahřátím asi na 80 °C v 5 ml vody R přidá se 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, ochladí se v ledové vodě a zfiltruje se. K 2 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné R a potom 0,2 ml roztoku hexanitratoceričitanu amonného R (400 g/l) v kyselině dusičné zředěné RS; vzniká oranžovočervené zbarvení. Kontrolní roztok připravený současně stejným způsobem se zbarví žlutě.
5. E. Asi 30 mg zkoušené látky a 30 mg ninhydrinu R se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 1 ml roztoku tetraboritanu sodného R (20 g/l) ve vodě R; pomalu vzniká objemná bílá sraženina.
6. F. 0,150 g se zpracuje metodou spalování organických látek (2.5.10). K absorpci produktů spalování se použije 10 ml peroxidu vodíku zředěného RS. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g zkoušené látky ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). K 0,5 g v kuželové baňce se přidá 50 ml vody R a skleněné kuličky a vaří se 30 min. Ochladí se a zředí se vodou R na 25 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterou je směs objemových dílů methanolu R a roztoku octanu amonného R (30 g/l), jehož hodnota pH byla upravena na 7,5 přídavkem triethylaminu R, (65 + 35),
3. - spektrofotometrického detektoru, 265 nm.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu jsou dva hlavní píky a rozlišení mezi těmito píky je nejméně 2,0. Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,4 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).