Český lékopis 1997

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety amantadiniumchloridu CRL.
2. B. K 0,1 g se přidá 1 ml pyridinu R a 0,1 ml acetanhydridu R a směs se asi 10 s zahřívá k varu. Horký roztok se naleje do 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se na 5 °C a zfiltruje. Sraženina se promyje vodou R a suší se 1 h ve vakuu při 60 °C. Její teplota tání (2.2.14) je 147 °C až 151 °C.
3. C. 0,2 g se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a přidá se 1 ml roztoku dusitanu sodného R (500 g/l); vznikne bílá sraženina.
4. D. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 2 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví žlutě. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidají se 2 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) a 2 ml chloroformu R a 10 min se třepe. Chloroformová vrstva se oddělí, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné směsí připravenou následovně: 19,5 g křemeliny silanizované pro plynovou chromatografií R se smíchá s 60 ml roztoku hydroxidu draselného R (3,3 g/l) v methanolu R a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku a pomalé rotace směsi (nosič). 0,4 g uhlovodíků s nízkým tlakem par (typ L) R se rozpustí v 60 ml toluenu R (rozpouští se až 5 h). Tento roztok se přidá na nosič a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku a pomalé rotace směsi,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se zvyšuje lineárně rychlostí 6 °C/min ze 100 °C na 200 °C. Teplota vstřikovacího prostoru se udržuje na 220 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastřikuje se 1 μl nebo zvolený objem zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Součet ploch všech píků na chromatogramu, kromě píku odpovídajícího amantadinu, není větší než 1 % celkové plochy píků a žádný jednotlivý pík, kromě píku odpovídajícího amantadinu, není větší než 0,3 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce (A) na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,77 mg C₁₀H₁₈ClN.

Uchovávání

Separandum.

§ Amfetamini sulfas

Amfetaminiumsulfat

Synonyma. Amphetamini sulfas, Amphetaminium sulfuricum

Vlastnosti

Bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Optická otáčivost (2.2.7). -0,04° až +0,04°; měří se roztok S, viz Zkoušky na čistotu, ve 2dm trubici.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) suspenze zkoušené látky v parafinu tekutém R se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. amfetaminiumsulfatu.
3. C. K 50 ml roztoku S se přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 0,5 ml benzoylchloridu R, protřepe se a postupně se přidává po 0,5 ml benzoylchloridu R, pokud vzniká sraženina. Sraženina se odfiltruje, promyje vodou R, rekrystalizuje se dvakrát ze směsi objemových dílů lihu 96% R a vody R (1 + 1) a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Krystaly tají (2.2.14) při 131 °C až 135 °C.
4. D. K asi 2 mg se přidá 1 ml formaldehydu v kyselině sírové RS; vznikne oranžové zbarvení, které se rychle změní na tmavě hnědé.
5. E. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 25 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,85 mg C₁₈H₂₈N₂O₄S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

† Amiloridi hydrochlondum

Amiloridiumchlorid

Synonymum. Amiloridium chloratum

Vlastnosti

Světle žlutý až zelenožlutý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky se shoduje se spektrem amiloridiumchloridu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 40 mg amiloridiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R a dioxanu R (6 + 6 + 88) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku je polohou, fluorescencí a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 10 ml roztoku cetrimidu R (200 g/l), 0,25 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1 ml bromové vody RS; vznikne zelenožluté zbarvení. Po přidání 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS se zbarvení změní na tmavě žluté a roztok v ultrafialovém světle při 365 nm modře fluoreskuje.
2. D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Volné kyseliny. 1,0 g se rozpustí ve směsi 50 ml methanolu R a 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS není větší než 0,3 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20,0 mg methylesteru kyseliny 3,5-diamino-6-chlorpyrin-2-karboxylové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze obsahující směs objemových dílů tetramethylamoniumhydroxidu RS, acetonitrilu R a vody R (5 + 250 + 745), jejíž pH bylo upraveno na hodnotu 7,0 za použití směsi objemových dílů kyseliny fosforečné R a vody R (1 + 9), o průtokové rychlosti 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c) a upraví se koncentrace acetonitrilu tak, aby retenční čas methylesteru kyseliny 3,5-diamino-6-chlorpyrazin-2-karboxylové CRL byl 5 min až 6 min (zvýšení koncentrace acetonitrilu zkracuje retenční čas). Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a upraví se koncentrace tetramethylamoniumhydroxidu a kyseliny fosforečné pro udržení pH na hodnotě 7,0 tak, aby retenční čas amiloridu byl 9 min až 12 min (zvýšení koncentrace zkracuje tento retenční čas). Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b); zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) k šumu je nejméně 5,0.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (c) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 5násobku retenčního času píku amiloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě píku odpovídajícího amiloridu, není větší než plocha píku odpovídajícího methylesteru kyseliny 3,5-diamino-6-chlorpyrazin-2-karboxylové na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 10 % plochy píku methylesteru kyseliny 3,5-diamino-6-chlorpyrazin-2-karboxylové) na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 11,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,2500 g se rozpustí ve směsi 15 ml dioxanu R a 100 ml kyseliny octové bezvodé R přidá se 10 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 26,61 mg C₆H₉Cl₂N₇O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Aminophenazonum

Aminofenazon

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo drobné bezbarvé krystalky. Je dobře rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Teplota tání (2.2.14). 107 °C až 109 °C.
2. B. K 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; roztok se zbarví zprvu modrofialově a pak se vylučuje stříbro.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se jí zředí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.4). 7,5 až 9,0; měří se roztok S.

Snadno zuhelnitelné látky. 0,20 g se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R. Roztok je čirý a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆.

Fenazon. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml vody R, roztok 0,10 g 4-dimethylaminobenzaldehydu R ve 3 ml lihu 96% R, 1 ml kyseliny sírové R, promíchá se a nechá stát 5 min. Roztok se nezbarví intenzivněji než současně připravený kontrolní roztok.

Chloridy (2.4.4). 15,0 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (70 μg/g). Místo 1,0 ml kyseliny dusičné zředěné RS se použije stejný objem kyseliny sírové RS.

Sírany (2.4.13). 12,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,1 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny fialového zbarvení na modré. Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,13 mg C₁₃H₁₇N₃O.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Aminophyllinum

Aminofylin

Synonyma. Theophyllinum et ethylendiaminum, theofylin a ethylendiamin

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý prášek nebo granule. Je snadno rozpustný ve vodě (roztok se kalí vlivem absorpce oxidu uhličitého), prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se po kapkách za protřepávání 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Sraženina se použije pro zkoušky totožnosti A, B, D a F a filtrát se použije pro zkoušku totožnosti C.

1. A. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 270 °C až 274 °C.
2. B. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C se zkouší absorpční spektrofotometru v infračervené oblasti (2.2.24). Infračervené absorpční spektrum sraženiny se shoduje se spektrem theofylinu CRL.
3. C. K filtrátu se přidá 0,2 ml benzoylchloridu R, zalkalizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a intenzivně se protřepe. Sraženina se odfiltruje, promyje 10 ml vody R, rozpustí v 5 ml horkého lihu 96% R a přidá se 5 ml vody R. Vyloučí se sraženina, která po promytí a vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 248 °C až 252 °C.
4. D. K asi 10 mg sraženiny se přidá 1,0 ml roztoku hydroxidu draselného R (360 g/l), zahřívá se 3 min ve vodní lázni 90 °C teplé a přidá se 1 ml kyseliny diazobenzensulfonové RS1; pomalu vzniká červené zbarvení. Provede se slepá zkouška.
5. E. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
6. F. Sraženina vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí zahřátím ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, chloroformu R a 1-butanolu R (10 + 30 + 30 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné ve 20 ml pyridinu bezvodého R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Ethylendiamin. 0,250 g se rozpustí ve 30 ml vody R. Přidá se 0,1 ml zeleně bromkresolové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 3,005 mg C₂H₈N₂.

Theofylin. 0,200 g se suší v sušárně při 135 °C do konstantní hmotnosti. Sušina se rozpustí zahřátím ve 100 ml vody R, ochladí se, přidá se 20 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a protřepe se. Přidá se 1 ml modře bromthymolové RS1 jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,02 mg C₇H₈N₄O₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Aminophyllinum hydricum

Hydratovaný aminofylin

Synonyma. Theophyllinum et ethylendiaminum hydricum, hydratovaný theofylin a ethylendiamin

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý prášek nebo granule. Je snadno rozpustný ve vodě (roztok se kalí vlivem absorpce oxidu uhličitého), prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se po kapkách za protřepávání 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Sraženina se použije pro zkoušky totožnosti A, B, D a F a filtrát se použije pro zkoušku totožnosti C.

1. A. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 270 °C až 274 °C.
2. B. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C se zkouší absorpční spektrofotometru v infračervené oblasti (2.2.24). Infračervené absorpční spektrum sraženiny se shoduje se spektrem theofylinu CRL.
3. C. K filtrátu se přidá 0,2 ml benzoylchloridu R, zalkalizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a intenzivně se protřepe. Sraženina se odfiltruje, promyje 10 ml vody R, rozpustí v 5 ml horkého lihu 96% R a přidá se 5 ml vody R. Vyloučí se sraženina, která po promytí a vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 248 °C až 252 °C.
4. D. K asi 10 mg sraženiny se přidá 1,0 ml roztoku hydroxidu draselného R (360 g/l), zahřívá se 3 min ve vodní lázni 90 °C teplé a přidá se 1 ml kyseliny diazobenzensulfonové RS1; pomalu vzniká červené zbarvení. Provede se slepá zkouška.
5. E. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
6. F. Sraženina vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí zahřátím ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, chloroformu R, a 1-butanolu R (10 + 30 + 30 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 až 8,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky rozpuštěné ve 20 ml pyridinu R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Ethylendiamin. 0,250 g se rozpustí ve 30 ml vody R. Přidá se 0,1 ml zeleně bromkresolové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 3,005 mg C₂H₈N₂.

Theofylin. 0,200 g se suší v sušárně při 135 °C do konstantní hmotnosti. Sušina se rozpustí zahřátím ve 100 ml vody R, ochladí se, přidá se 20 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a protřepe se. Přidá se 1 ml modře bromthymolové RS1 jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,02 mg C₇H₈N₄O₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Amiodarom hydrochloridum

Amiodaroniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemný krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v hexanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 159 °C až 163 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety amiodaroniumchloridu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,2 až 3,8; měří se roztok připravený takto: 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R zahřátím na 80 °C, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Roztoky se připravují těsně před použitím, chráněny před přímým světlem.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg amiodaroniumchloridu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg (2-chlorethyl)diethylamoniumchloridu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší proudem chladného vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %).

Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS1 a potom peroxidem vodíku zředěným RS a vrstva se ihned pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající (2-chlorethyl)diethylaminu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %).

Jodidy. Zkoušený roztok a porovnávací roztok se připraví současně. 1,50 g se přidá ke 40 ml vody R teplé 80 °C a třepe se do úplného rozpuštění. Po ochlazení se zředí vodou R na 50,0 ml (roztok a).

Zkoušený roztok. K 15,0 ml roztoku (a) se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, 1,0 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 20,0 ml. Potom se roztok nechá stát 4 h chráněn před světlem.