Český lékopis 1997

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se převedou do zkumavky se zbroušenou zátkou, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírové RS, směs se promíchá a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 °C. Rychle se ochladí a měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 419 nm; absorbance není větší než 0,10.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem betamethasonu CRL. Jestliže se spektra látek v pevném stavu liší, rozpustí se zkoušená látka a referenční látka jednotlivě v nejmenším potřebném množství dichlormethanu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a znovu se zaznamenají spektra se zbytky obou látek.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg betamethasonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg dexamethasonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá vysušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Potom se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C nebo až do vzniku skvrn. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny.

1. D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do získání bezbarvé směsi a zfiltruje se. K čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanu-oxidu zirkoničitého RS se přidá 1,0 ml filtrátu, promíchá se a nechá se 5 min stát. Současně se stejným způsobem připraví slepá zkouška. Roztok získaný se zkoušenou látkou je žlutý, roztok získaný slepou zkouškou je červený.
2. E. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a míchá se do rozpuštění. Během 5 min se objeví červenohnědé zabarvení. Přidá se 10 ml vody R; zbarvení zmizí a zůstane čirý roztok.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +118° až +126°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg betamethasonu CRL a 2 mg methylprednisolonu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - ocelové nerezové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min s lineárním gradientovým programem za použití následujících podmínek:

   Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
   0	100	0	izokraticky
   15	100	0	počátek lineárního gradientu
   40	0	100	konec chromatogramu, návrat na 100A
   41	100	0	počátek ustalování s A
   46 = 0	100	0	konec ustalování, počátek dalšího chromatogramu

   1. - mobilní fáze A - v odměrné baňce na 1000 ml se smíchá 250 ml acetonitrilu R se 700 ml vody R, nechá se ustálit, doplní se vodou R na 1000 ml a opět se promíchá,
   2. - mobilní fáze B - acetonitril R,

1. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje při 45 °C. Kolona se ustaluje s mobilní fází B při průtokové rychlosti 2,5 ml/min po dobu nejméně 30 min a potom s mobilní fází A po dobu 5 min. Pro následující chromatogramy se použijí podmínky popsané mezi 40 min až 46 min.

Zvolí se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 μl porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a při zaznamenání chromatogramu za výše popsaných podmínek retenční časy látek jsou: methylprednisolonu asi 11,5 min a betamethasonu asi 12,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky methylprednisolonu a betamethasonu je nejméně 1,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi A.

Nastříkne se odděleně po 20 μl směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R jako slepá zkouška, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jeden takový pík má plochu větší, než je polovina hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). K píkům ze slepé zkoušky a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), se nepřihlíží.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238,5 nm.

Vypočítá se obsah C₂₂H₂₉FO₅ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 395.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. dexamethason,

1. B. 9-fluor-11β,17-dihydroxy-21-chlor-16β-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion,

1. C. 17,21-dihydroxy-16β-methyl-1,4,9,(11)-pregnatrien-3,20-dion,

1. D. 21-ethoxykarbonyloxy-9-fluor-11β,17-dihydroxy-16β-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion,

1. E. 9,11-epoxy-17,21-dihydroxy-16β-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion,

1. F. 17,21-dihydroxy-16β-methyl-1,4,11-pregnatrien-3,20-dion,

1. G. 11α,17,21-trihydroxy-16β-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion,

1. H. 14β-fluor-11β,17,21-trihydroxy-16β-methyl-8α,9β-pregna-1,4-dien-3,20-dion,

1. I. 8α-fluor-11β,17,21-trihydroxy-16β-methyl-9β-pregna-1,4-dien-3,20-dion,

1. J. 17,21-dihydroxy-16β-methyl-1,4-pregnandien-3,20-dion.

† Betanidini sulfas

Betanidiniumsulfat

Vlastnosti

Bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50 mg se rozpustí ve 100 ml vody R. Absorpční spektrum (2.2.25) tohoto roztoku měřené v rozmezí 230 nm až 350 nm vykazuje absorpční maxima při 251 nm, 257 nm a 263 nm, z nichž absorpční maximum při 257 nm je nejintenzivnější.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem betanidiniumsulfatu CRL. Látky se zkouší ve formě suspenze v parafinu tekutém R a spektra se porovnávají při vlnových délkách 2000 cm^-1 až 600 cm^-1.
3. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 20 ml trinitrofenolu RS. Vzniklá sraženina se odfiltruje, promyje se vodou R a suší se 30 min při 80 °C; taje (2.2.14) při 147 °C až 152 °C.
4. D. Asi 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 1 ml 1-naftolu RS a po kapkách za protřepávání 1 ml chlornanu sodného RS; vznikne světle růžová sraženina, která stáním přechází na fialově červenou.
5. E. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,2 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 10 ml a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; zbarvení roztoku se změní na červené. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 0,25 ml červeně methylové RS; zbarvení roztoku se změní na červené nebo oranžové.

Trimethylguanidin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 1,0 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 40 mg betanidiniumsulfatu CRL se rozpustí v 1,0 ml roztoku trimethylguanidiniumsulfatu CRL (3 mg/10 ml) v methanolu R.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R, vody R, kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (10 + 16 + 24 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není skvrna odpovídající trimethylguanidinu intenzivnější než menší skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,75 %).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 45,26 mg C₂₀H₃₂N₆O₄S.

Uchovávání

Separandum.

† Betaxololi hydrochloridum

Betaxololiumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v dichlormethanu a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 113 °C až 117 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem betaxololiumchloridu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu oktadecylsilanizovaného pro chromatografii R s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg betaxololiumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg oxprenololiumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml porovnávacího roztoku (a).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny chloristé R, methanolu R a vody R (0,5 + 50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Potom se vrstva postříká roztokem vanilinu R (50 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R, kyseliny octové ledové R a methanolu R (5 + 10 + 85), zahřívá se při 100 °C až 105 °C, až zbarvení skvrn dosáhne nejvyšší intenzity (10 min až 15 min), a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. K roztoku se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Potom se přidá 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 8 mg zkoušené látky a 4 mg betaxololu nečistoty A CRL se rozpustí ve 20,0 ml mobilní fáze.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min připravené následujícím postupem: smíchá se 175 ml acetonitrilu R a 175 ml methanolu R a směs se zředí na 1 l roztokem dihydrogenfosforečnanu draselného R (3,4 g/l), u kterého se předem upraví pH na hodnotu 3,0 kyselinou fosforečnou R,
3. - spektrofotometrického detektoru, 273 nm,
4. - dávkovači smyčky.

Nastříkne se odděleně po 20 μl všech roztoků. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající nejméně čtyřnásobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,3násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %) a součet takových ploch není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky betaxololu nečistoty A a betaxololu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 2,0. Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy píku porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se zahřívá v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence do druhé inflexe.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 34,39 mg C₁₈H₃₀ClNO₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (RS)-3-(4-ethylfenoxy)-1-isopropylamino-2-propanol,
2. B. (RS)-3-[4-(2-hydroxyethyl)fenoxy]-1-isopropylamino-2-propanol,
3. C. (RS)-[4-(2-cyklopropylmethoxyethyl)fenoxy]-2,3-epoxypropan,
4. D. 4-[2-(cyklopropylmethoxy)ethyl]fenol,
5. E. (RS)-3-[4-(2-butyloxyethyl)fenoxy]-1-isopropylamino-2-propanol.

Betulae folium

List břízy

Synonyma: Folium betulae, Březový list

Je to celý usušený list nebo jeho úlomky druhu Betula pendula ROTH, Betula pubescens EHRH. a jejich kříženců.

Obsahuje nejméně 1,5 % flavonoidů, počítáno jako hyperosid (C₂₁H₂₀O₁₂; M_r 464,4), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Listy obou druhů na svrchní straně tmavě zelené, na spodní straně světlejší, šedozelené, s charakteristickou síťovitou žilnatinou. Žilky jsou světle hnědé až téměř bílé.

   Betula pendula. List lysý, na obou stranách žláznatě tečkovaný. Je 3 cm až 7 cm dlouhý a 2 cm až 5 cm široký, dlouze řapíkatý. Čepel listu trojúhelníkovitá až kosníkovitá, zašpičatělá, na bázi široce klínovitá nebo uťatá, na okraji dvakrát pilovitá.

   Betula pubescens. List menší, oválný až vejčitě kosníkovitý, krátce zašpičatělý, na obou stranách slabě pýřitý, s roztroušenými žláznatými chlupy. Na spodní straně listu v paždí žilek malé chomáčky žlutošedých chlupů. Čepel drsnější, na okraji pilovitá.

1. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátuRS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné úlomky čepele s pokožkovými buňkami se stěnami rovnými a na spodní straně s anomocytickými průduchy (2.8.3); štítovité žláznaté chlupy obvykle o průměru 100 μm až 150 μm úlomky mezofylu s krystaly šťavelanu vápenatého; úlomky cévních svazků a sklerenchymatická vlákna provázená komůrkovými vlákny. U druhu Betula pubescens kromě toho silně ztlustlé jednobuněčné krycí chlupy 80 μm až 600 μm dlouhé, obvykle však 100 μm až 200 μm dlouhé.
2. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 1 mg kyseliny chlorogenové R, 1 mg kyseliny kávové R, 2,5 mg rutinu R a 2,5 mg hyperosidu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu, postříká se roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou v dolní polovině tři skvrny (v pořadí stoupající hodnoty R_F): žlutohnědá (rutin), světle modrá (kyselina chlorogenová) a žlutohnědá (hyperosid), v horní třetině chromatogramu je světle modrá skvrna (kyselina kávová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají tři skvrny (rutin, kyselina chlorogenová, hyperosid) polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrna odpovídající rutinu je jen velmi slabá, skvrna odpovídající hyperosidu je intenzivní. Blízko čela chromatogramu je červená skvrna (chlorofyly). Mezi touto skvrnou a polohou, která je vymezena skvrnou kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku, je hnědožlutá skvrna (kvercetin).

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % úlomků jehněd a nejvýše 3 % ostatních cizích příměsí.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.

Stanovení obsahu

Základní roztok. 0,200 g práškované drogy (355) se ve 100ml baňce smíchá s 1 ml roztoku methenaminu R (5 g/l), 20 ml acetonu R a 2 kyseliny chlorovodíkové RS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Zfiltruje se přes chomáček vaty do 100ml odměrné baňky. Droga i chomáček vaty se vaří 10 min ještě dvakrát s 20 ml acetonu R pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje filtračním papírem do téže odměrné baňky. Roztok v odměrné baňce se zředí acetonem R předem použitým k promytí baňky a filtru na 100,0 ml. 20,0 ml roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 20 ml vody R a protřepává se nejprve 15 ml a pak třikrát 10 ml ethylacetatu R. Spojené horní vrstvy se protřepávají dvakrát 50 ml vody R a zfiltrují se přes 10 g síranu sodného bezvodého R do 50ml odměrné baňky. Roztok v baňce se zředí ethylacetatem R na 50,0 ml.

Zkoušený roztok. 10,0 ml základního roztoku se smíchá s 1 ml roztoku chloridu hlinitého RS a zředí se roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok. 10,0 ml základního roztoku se zředí roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml.

Po 30 min se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku v maximu při 425 nm za použití porovnávacího roztoku jako kontrolní tekutiny.

Obsah flavonoidů v procentech, vyjádřeno jako hyperosid (C₂₁H₂₀O₁₂), se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A - absorbanci roztoku v maximu při 425 nm,
2. m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance hyperosidu je 500.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Biotinum

Biotin

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem biotinu CRL.
2. B. Zkouška Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) hlavní skvrna odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. Asi 10 mg se rozpustí zahřátím ve 20 ml vody R. Po ochlazení se smíchá s 0,1 ml bromové vody R; zbarvení bromové vody zmizí.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,250 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +89° až +93°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy vhodného silikagelu (5 μm). Roztoky se připravují těsně před použitím a při zkoušce je nutno chránit je před světlem.

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg biotinu CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 40 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny octové ledové R a toluenu R (5 + 25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a po ochlazení se postříká 4-dimethylaminocinnamaldehydem RS a ihned se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna z takových skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se suspenduje v 5 ml dimethylformamidu R, přidá se 50 ml ethanolu R a přestože zkoušená látka není rozpuštěna, titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 24,43 mg C₁₀H₁₆N₂O₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

1. A. kyselina bis {3-[(3aS,4S,6aR)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]propyl}octová,
2. B. kyselina4-[(3aS,45,6aR)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]butan-1,1-dikarboxylová,
3. C. kyselina 5-(3,4-diamino-2-thienyl)pentanová,
4. D. kyselina 2-methyl-5-[(3aS,4S,6aR)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]pentanová,
5. E. kyselina 5-[(3aS,4S,6aR)-N-benzyl-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]pentanová.

† Biperideni hydrochloridum

Biperideniumchlorid

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu a prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při teplotě asi 280 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem biperideniumchloridu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg biperideniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg biperidenu nečistoty A CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 2 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, methanolu R a toluenu R (1 + 1 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS a potom dusitanem sodným RS a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. K asi 20 mg se přidá 5 ml kyseliny fosforečné R; vzniká zelené zbarvení.
2. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, je-li třeba mírným zahřátím, a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje itenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg zkoušené látky a 10 mg biperidenu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,25 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt filmem poly(fenylmethylvinyl)siloxanu R (tloušťka filmu 0,25 (μm),
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,4 ml/min a dělicím poměru 1 : 250,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje 5 min na 200 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 270 °C, teplota nástřikového prostoru je 250 °C a teplota detektoru je 300 °C.

Nastříknou se 2 pl porovnávacího roztoku (a) a 2 μl porovnávacího roztoku (b). Používá-li se zapisovač, nastaví se citlivost systému tak, aby výška dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (biperiden) a druhým píkem (biperiden nečistota A) na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) není menší než 2,5 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) k šumu není menší než 6.

Nastříknou se 2 pl zkoušeného roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času biperideniumchloridu. Pro píky s relativním retenčním časem vztaženo k biperidenu 0,95 až 1,05: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,5 % plochy hlavního píku a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,0 % plochy hlavního píku. Pro píky s relativním retenčním časem mimo toto rozmezí: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,1 % plochy hlavního píku a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,5 % plochy hlavního píku. Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05 % plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 60 ml lihu 96% R a titruje se v uzavřené titrační baňce hydroxidem draselným v lihu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,1 mol/l VS odpovídá 34,79 mg C₂₁H₃₀ClNO.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (SR)-1-[(1RS,2RS,4RS)-bicyklo[2,2,1]hept-5-en-2-yl]-1-fenyl-3-(1-piperidyl)-1-propanol (endoforma),
2. B. (SR)-1-[(1RS,2SR,4RS)-bicyklo[2,2,1]hept-5-en-2-yl]-1-fenyl-3-(1-piperidyl)-1-propanol,
3. C. (RS)-1-[(1RS,2SR,4RS)-bicyklo[2,2,1]hept-5-en-2-yl]-1-fenyl-3-(1-piperidyl)-1-propanol,
4. D. 1-[(1RS,2SR,4RS)-bicyklo[2,2,1]hept-5-en-2-yl]-3-(1-piperidyl)-1-propanon,
5. E. 1-[(1RS,2RS,4RS)-bicyklo[2,2,1]hept-5-en-2-yl]-3-(1-piperidyl)-1-propanon.

† Bisacodylum