Český lékopis 1997

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg diltiazemiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 3 mg diltiazemu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1,2 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,3 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů ethanolu R, acetonitrilu R a roztoku obsahujícího v 1 litru 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,1 ml N,N-dimethyloktylaminu R (5 + 25 + 70), jejíž pH bylo upraveno na 4,5 pomocí kyseliny fosforečné zředěné RS, s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 240 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) nebyla menší než 10 % celé stupnice zapisovače. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 5násobku retenčního času hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky diltiazemu nečistoty A a diltiazemu je nejméně 4,0 a symetrie píků není větší než 2,0. Jestliže je třeba, upraví se koncentrace N,N-dimethyloktylaminu v mobilní fázi. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %). K píkům s plochou menší, než je 0,025násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c), se nepřihlíží.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Ph/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a 60 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 45,1 mg C₂₂H₂₇ClN₂O₄S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (2R,3S)-3-acetyloxy-5-[2-(dimethylamino)ethyl]-2-(4-methoxy-fenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzo-thiazepin-4(5H)-on,
2. B. (2S,3S)-3-acetyloxy-2-(4-methoxyfenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzothiazepin-4(5H)-on,
3. C. (2S,3S)-3-acetyloxy-5-[2-(dimethylamino)ethyl]-2-(4-hydroxyfenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzothia-zepin-4(5H)-on,
4. D. (2S,3S)-3-acetyloxy-2-(4-methoxyfenyl)-5-[2-(methylamino)-ethyl]-2,3-dihydro-1,5-benzothia-zepin-4(5H)-on,
5. E. (2S,3S)-3-hydroxy-2-(4-methoxyfenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzothiazepin-4(5H)-on,
6. F. (2S,3S)-5-[2-(dimethylamino)ethyl]-3-hydroxy-2-(4-methoxyfenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzothia-zepin-4(5H)-on.

† Dimenhydrinatum

Dimenhydrinat

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 102 °C až 106 °C.
2. B. 0,1 g se rozpustí ve směsi 3 ml vody R a 3 ml lihu 96% R, přidá se 6 ml vody R, 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a směs se chladí 30 min ve vodě s ledem. Třením stěn kádinky skleněnou tyčinkou, je-li to třeba, se vyvolá krystalizace. Asi 10 mg sraženiny se v porcelánové misce rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, přidá se 0,1 g chlorečnanu draselného R a odpaří se do sucha. Působením par amoniaku se načervenalý odparek zbarví fialově červeně.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dimenhydrinatu CRL.
4. D. 0,2 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Třením stěn kádinky skleněnou tyčinkou se vylučuje sraženina, která po promytí vodou R a vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 130 °C až 134 °C.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,1 až 7,6; měří se roztok připravený třepáním 0,4 g s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R po dobu 2 min a zfiltrováním.

Theofylin a látky příbuzné difenhydraminu. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,40 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg theofylinu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku se zředí dichlormethanem R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Na tenkou vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není skvrna odpovídající theofylinu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS, nechá se usušit na vzduchu a postříká se peroxidem vodíku zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám o R_F asi 0,1 a méně.

Těžké kovy (2.4.8). 2,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 25 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml) získaný zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Difenhydramin. 0,200 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 25,54 mg C₁₇H₂₁NO.

8-Chlortheofylin. K 0,800 g se přidá 50 ml vody R, 3 ml amoniaku zředěného RS1 a 0,6 g dusičnanu amonného R a zahřívá se 5 min na vodní lázni. Přidá se 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a za míchání se na vodní lázni zahřívá ještě 15 min. Po ochlazení se přidá 25 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 250,0 ml. Zfiltruje se, prvních 25 ml filtrátu se odstraní a dalších 100,0 ml se po přidání 5 ml síranu amonno-železitého RS2 titruje thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku žlutohnědého zbarvení.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,46 mg C₇H₇ClN₄O₂.

Uchovávání

Separandum.

† Dimercaprolum

Dimerkaprol

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě žlutá tekutina. Je dobře rozpustný ve vodě a v podzemnicovém oleji, je mísitelný s lihem 96% a s benzylbenzoatem.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,05 ml se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml jodu 0,05 mol/l RS; barva jodu okamžitě zmizí.
2. B. 0,1 ml se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml síranu měďnatého RS; vznikne modročerná sraženina, která se rychle mění na tmavě šedou.
3. C. Ve zkumavce se zabroušenou zátkou se suspenduje 0,6 g bismutičnanu sodného R předem 2 h zahřívaného při 200 °C ve směsi 2,8 ml kyseliny fosforečné zředěné RS a 6 ml vody R. Přidá se 0,2 ml zkoušené látky, promíchá se a nechá se 10 min stát za častého protřepávání. K 1 ml supernatantní tekutiny se přidá 5 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (4 g/l) v kyselině sírové R a promíchá se. 15 min se zahřívá ve vodní lázni; vzniká fialově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není intenzivněji zbarvena než porovnávací barevný roztok H₆ nebo HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,2 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Přidá se 0,25 ml zeleně bromkresolové RS a 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidáním nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na modré.

Index lomu (2.2.6). 1,568 až 1,574.

Halogenidy. K 2,0 g se přidá 25 ml hydroxidu draselného v lihu RS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Líh se odpaří v proudu horkého vzduchu, přidá se 20 ml vody R a ochladí se. Přidá se 40 ml vody R a 10 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a opatrně se 10 min vaří, ochladí se a rychle se zfiltruje. Přidá se 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru se titruje thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenavě žlutého zbarvení. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku není větší než 1,0 ml.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 40 ml methanolu R, přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, 50,0 ml jodu 0,05 mol/l VS, nechá se 10 min stát a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 6,21 mg C₃H₈OS₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných a zcela naplněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

† Dimethylis sulfoxidum

Dimethylsulfoxid

Synonymum. Dimethylsulfoxidum

Vlastnosti

Bezbarvá kapalina nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dimethylsulfoxidu CRL.
4. D. 50 mg chloridu nikelnatého R se rozpustí v 5 ml zkoušené látky; roztok je zelenožlutý. Roztok se zahřeje ve vodní lázni na 50 °C; zbarvení roztoku se změní na zelené nebo modrozelené a po ochlazení opět na zelenožluté.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. 50,0 g se rozpustí ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke vzniku růžového zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 5,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 1,100 až 1,104.

Index lomu (2.2.6). 1,478 až 1,479.

Teplota tuhnutí (2.2.18). Není nižší než 18,3 °C.

Absorbance (2.2.25). Zkoušená látka se probublává 15 min dusíkem R a změří se její absorbance proti vodě R jako kontrolní tekutině při 270 nm až 350 nm. Zkoušená látka nevykazuje absorbanci vyšší než 0,30 při 275 nm, vyšší než 0,20 při 285 nm a 295 nm a nevykazuje žádné absorpční maximum.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití bibenzylu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,125 g bibenzylu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml.

Zkoušený roztok (a). 5,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 g se rozpustí v acetonu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 50,0 mg zkoušené látky a 50 mg dimethylsulfonu R se rozpustí v acetonu R, přidá se 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 100,0 ml.

Chromatografie se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R1 (125 μm až 136 μm) impregnovanou 10 % makrogoladipatu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje při 165 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru při 190 °C.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku a citlivost detektoru se nastaví tak, aby výšky tří píků, kromě píku rozpouštědla, nebyly menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v pořadí: dimethylsulfoxid, dimethylsulfon a bibenzyl.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píky dimethylsulfoxidu a dimethylsulfonu je nejméně 3.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Ověří se, zda se na chromatogramu nevyskytují píky se stejným retenčním časem, jako má vnitřní standard.

Nastříkne se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku (b), 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času dimethylsulfoxidu, který je asi 5 min.

Za použití chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku dimethyl-sulfoxidu k ploše píku vnitřního standardu. Za použití chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr součtu ploch všech píků, kromě hlavního píku, píku rozpouštědla a píku vnitřního standardu, k ploše píku vnitřního standardu; tento poměr není větší než R (0,1%).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Dimeticonum

Dimetikon

Synonyma. Dimethylsiloxanum, silikonový olej

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina o různé viskozitě. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v methanolu, mísitelný s etherem, s ethylacetatem, s butanonem a s toluenem, velmi těžce rozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti (kinematická viskozita při 25 °C).
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dimetikonu CRL. Část spektra mezi 850 cm^-1 až 750 cm^-1 se nehodnotí, protože může vykazovat mírné odlišnosti závisející na stupni polymerizace.
3. C. 0,5 g se zahřívá ve zkumavce nad malým plamenem, dokud se nezačnou objevovat bílé páry. Zkumavka se převrátí nad druhou zkumavku obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (1 g/l) v kyselině sírové R tak, aby páry dosáhly roztoku. Druhá zkumavka se protřepává asi 10 s a zahřívá se 5 min na vodní lázni; roztok se zbarví fialově.
4. D. V platinovém kelímku se připraví síranový popel (2.4.14) za použití 50 mg zkoušené látky. Vzniklý bílý prášek vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. K 2,0 g se přidá 25 ml směsi stejných objemových dílů ethanolu R a etheru R. Přidá se 0,2 ml modři bromthymolové RS1 a protřepe se. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Viskozita (2.2.9). Stanoví se kinematická viskozita při 25 °C. Pro dimetikony s deklarovanou viskozitou větší než 50 mm².s^-1 se kinematická viskozita Uší od deklarované hodnoty nejvýše o ±5 %. Pro dimetikony s deklarovanou viskozitou 50 mm².s^-1 nebo nižší se kinematická viskozita liší od deklarované hodnoty nejvýše o ±10 %.

Minerální oleje. 2 ml se pozorují ve zkumavce v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence není intenzivnější než fluorescence roztoku, který obsahuje 0,1 μg chininiumsulfatu R v 1 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l RS a je pozorovaný za stejných podmínek.

Fenylované sloučeniny. 5,0 g se rozpustí za protřepávání v 10 ml cyklohexanu R. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 250 nm až 270 nm není větší než 0,2.

Těžké kovy. 1,0 g se smíchá s chloroformem R a zředí se jím na 20 ml. Přidá se 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v chloroformu R, 0,5 ml vody R a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1+9). Současně se připraví porovnávací roztok takto: ke 20 ml chloroformu R se přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v chloroformu R, 0,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1 + 9). Ihned se oba roztoky intenzivně protřepávají po dobu 1 min. Případné červené zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (5 μg/g).

Těkavé látky. Dimetikony s deklarovanou viskozitou větší než 50 mm².s^-1 vyhovují následující dodatečné zkoušce. Dimetikony s deklarovanou viskozitou 50 mm².s^-1 nebo nižší jsou určeny pouze pro vnější použití.

Nejvýše 0,3 % těkavých látek; 1,00 g se zahřívá 2 h na misce o průměru 60 mm a hluboké 10 mm při 150 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede deklarovaná viskozita jako číslo za názvem látky.

† Dinatrii cromoglicas

Chromoglykan disodný

Synonyma. Natrii cromoglicas, Natrium cromoglicicum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek.

Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%, v chloroformu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,4 a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 239 nm a 327 nm. Poměr absorbance v maximu při 327 nm k absorbanci v maximu při 239 nm je 0,25 až 0,30.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety chromoglykanu disodného CRL.
3. C. Asi 5 mg se rozpustí v 0,5 ml methanolu R, přidají se 3 ml směsi obsahující roztok aminopyrazolonu R (5 g/l) v methanolu R a roztok kyseliny chlorovodíkové R 1% (V/V) v methanolu R a směs se nechá 5 min stát; vznikne intenzivní žluté zbarvení.
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,25 ml červeně methylové RS; roztok je červený.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R, tetrahydrofuranu R a vody R (1 + 4 + 6) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg 1,3-bis(2-acetyl-3-hydroxyfenoxy)-2-propanolu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethylacetatu R a toluenu R (5 + 50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, která zůstává na startu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Šťavelany. 0,10 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 5,0 ml salicylanu železitého RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 480 nm; absorbance roztoku není menší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,35 mg kyseliny šťavelové R místo zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší nad oxidem fosforečným R při 100 °C až 105 °C a tlaku 300 Pa až 600 Pa.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí zahřátím ve směsi 5 ml 2-propanolu R a 25 ml ethylenglykolu R, ochladí se a přidá se 30 ml dioxanu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 25,62 mg C₂₃H₁₄Na₂O₁₁.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Dinatrii edetas dihydricus

Dihydrát edetanu disodného

Synonyma. Natrii edetas, Natrium edeticum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety edetanu disodného CRL.
2. B. 2 g se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 6 ml dusičnanu olovnatého RS, protřepe se a potom se přidají 3 ml jodidu draselného RS; nevznikne žlutá sraženina. Roztok se zalkalizuje na papír lakmusový červený R přidáním amoniaku zředěného RS2 a přidají se 3 ml šťavelanu amonného RS; nevznikne žádná sraženina.
3. C. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 0,5 ml chloridu vápenatého RS. Roztok se zalkalizuje na papír lakmusový červený R přidáním amoniaku zředěného RS2 a přidají se 3 ml šťavelanu amonného RS; nevznikne žádná sraženina.
4. D. Vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok S.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (80 μg/g). Před přidáním kyseliny thioglykolové R se ke každému roztoku přidá 0,25 g chloridu vápenatého R.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 300 ml. Přidají se 2 g methenaminu R, 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a titruje se dusičnanem olovnatým 0,1 mol/l VS za použití asi 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R jako indikátoru.

1 ml dusičnanu olovnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 37,22 mg C₁₀H₁₄N₂Na₂O₈ . 2H₂O.

† Diphenhydramini hydrochloridum

Difenhydraminiumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14): 168 °C až 172 °C.
2. B. 50 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje tři maxima: při 253 nm, 258 nm a 264 nm. Specifické absorbance v uvedených maximech jsou asi 12,15 a 12.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem difenhydraminiumchloridu CRL. Měří se tablety látek s chloridem draselným R.
4. D. K 0,05 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml kyseliny sírové R. Roztok se zbarví intenzivně žlutě a po přidání 0,5 ml kyseliny dusičné R červeně. Přidá se 15 ml vody R ochladí se, přidá se 5 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví intenzivně fialově.
5. E. Vyhovuje zkouškám na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S a roztok S pětkrát zředěný jsou čiré (2.2.1). Roztok S není intenzivněji zbarvený než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S.