Český lékopis 1997

Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v 10 ml ethanolu R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda I).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -21° až -30°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g v pyridinu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 0,10 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml; absorpční maximum roztoku je při 281 nm. Specifická absorbance v maximu je 69 až 73.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg ethinylestradiolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se jí na 25 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg estronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a pak se zahřívá 10 min při teplotě 110 °C. Horká vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Pak se vrstva opět zahřívá 10 min při 110 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není skvrna odpovídající estronu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající estronu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R přidá se 5 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,64 mg sloučeniny C₂₀H₂₄O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Ethionamidum

Ethionamid

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek nebo malé žluté krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 158 °C až 164 °C.
2. B. 10,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; absorpční maximum je při 290 nm. Specifická absorbance v maximu je 380 až 440.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethionamidu CRL.
4. D. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R, přidá se 5 ml dusičnanu stříbrného RS2; vznikne tmavě hnědá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí zahřátím asi na 50 °C v 10 ml methanolu R a nechá se ochladit na pokojovou teplotu. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Kysele reagující látky. 2,0 g se rozpustí zahřátím asi na 50 °C v 20 ml methanolu R, přidá se 20 ml vody R. Mírně se ochladí za protřepávání, až se začnou objevovat krystalky, a pak se nechá ochladit na pokojovou teplotu. Přidá se 60 ml vody R a 0,2 ml červeně kresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,62 mg sloučeniny C₈H₁₀N₂S.

Uchovávání

Separandum.

† Ethisteronum

Ethisteron

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v pyridinu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Taje za slabého rozkladu při asi 274 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ethisteronu CRL. Pokud jsou získaná spektra v tuhém stavu rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v chloroformu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a se získanými zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. Vrstva se impregnuje v chromatografické komoře obsahující takové množství směsi objemových dílů acetonu R a formamidu R (90 + 10), aby asi 5 mm desky bylo ponořeno do této směsi. Když čelo impregnační směsi dosáhne nejméně 1 cm nad vzdálenost předepsanou pro vyvíjení mobilní fází, deska se vyjme a ponechá volně při pokojové teplotě, dokud se rozpouštědlo zcela neodpaří (asi 2 min až 5 min). Impregnovaná vrstva se použije do dvou hodin po impregnaci a vyvíjení se provádí ve stejném směru jako impregnace.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a chloroformu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg ethisteronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a chloroformu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a dioxanu R (80 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se zahřívá 15 min při 120 °C, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS a znovu se zahřívá 10 min až 15 min při 120 °C do objevení skvrn. Vrstva se nechá ochladit a pozoruje se v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením, fluorescencí a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. Přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a zahřívá se na vodní lázni; roztok se zakalí, vznikne bílá sraženina, která při zahřívání šedne. Na stěnách zkumavky se tvoří stříbrné zrcátko.
2. D. Asi 2 mg se rozpustí v ochlazené směsi 2 ml ethanolu R a 2 ml kyseliny sírové R a roztok se zahřeje na 70 °C. Výsledný roztok je dichroický, v procházejícím světle je modrofialový, v odraženém světle je červený. V ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje jasně červenou fluorescenci.
3. E. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. Přidá se 1 ml roztoku butylhydroxytoluenu R (10 g/l) v lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, zahřívá se 30 min ve vodní lázni při 80 °C a ochladí se na pokojovou teplotu; vzniká intenzivní modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +29° až +33°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v pyridinu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml. Roztok vykazuje maximum při 240 nm; specifická absorbance v maximu je 500 až 540, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a chloroformu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů ethanolu R a chloroformu R (1+3) na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl a 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se kyselinou sírovou v lihu RS. Potom se zahřívá 15 min při 120 °C a pozoruje se v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,2000 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml zeleně bromkresolové RS jako indikátoru do fialového zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,25 mg sloučeniny C₂₁H₂₈O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Ethosuximidum

Ethosuximid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek nebo vosková hmota. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, v etheru a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 45 °C až 50 °C.
2. B. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. Změří se absorbance při 230 nm až 300 nm (2.2.25); absorpční maximum roztoku je při 248 nm. Specifická absorbance v maximu je 8 až 9.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethosuximidu CRL. Roztaví se dostatečné množství látky při 50 °C a připraví se z ní film mezi dva nahřáté výlisky bromidu draselného R. Bezprostředně potom se zaznamená spektrum.
4. D. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml methanolu R. K roztoku se postupně přidá 0,05 ml roztoku chloridu kobaltnatého R (100 g/l), 0,05 ml roztoku chloridu vápenatého R (100 g/l) a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká fialově červené zbarvení a nevzniká sraženina.
5. E. Asi k 10 mg se přidá 10 mg resorcinolu R a 0,2 ml kyseliny sírové R. Směs se zahřívá 5 min při 140 °C. Po ochlazení se přidá 5 ml vody R a 2 ml amoniaku 32% R; vznikne hnědé zbarvení. Přidá se asi 100 ml vody R; roztok zeleně fluoreskuje.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kyanidy. 1,0 g se rozpustí v 10,0 ml lihu 96% R, přidá se 0,5 ml síranu železnatého RS2, 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,1 ml chloridu železitého RS1. Roztok se zahřeje k varu, ochladí se a okyselí se 3 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 15 min nevznikne modré zbarvení ani modrá sraženina.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití antracenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 10 mg anthracenu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,00 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem vnitřního standardu na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg kyseliny 2-ethyl-2-methyljantarové R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se chloroformem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí chloroformem R na 50,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se chloroformem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provede za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (150 μm až 200 μm), impregnovanou 3 % poly(kyanopropyl)(methyl-fenylmethyl)siloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 165 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 240 °C.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky třech píků, kromě píku rozpouštědla, činily nejméně 70 % celé stupnice zapisovače.

Látky se eluují v následujícím pořadí: kyselina 2-ethyl-2-methyljantarová, ethosuximid a anthracen. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky kyseliny 2-ethyl-2-methyljantarové a ethosuximidu je nejméně 4.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Na získaném chromatogramu se ověří, že není přítomen žádný pík s retenčním časem shodným s retenčním časem píku vnitřního standardu.

Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (b) a 1 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času píku ethosuximidu. Z chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se vypočte poměr (R) plochy píku ethosuximidu k ploše píku vnitřního standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr součtu ploch píků, kromě plochy hlavního píku, píku vnitřního standardu a píku rozpouštědla, k ploše píku vnitřního standardu: tento poměr není větší než R (0,1 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 20 ml dimethylformamidu R se přidá 0,2 ml roztoku thymolftaleinu R (5 g/l) v dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS do vzniku zřetelně modrého zbarvení. Bezprostředně potom se přidá 0,120 g zkoušené látky a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS do opětovného vzniku zřetelně modrého zbarvení. Titrovaný roztok je třeba během titrace chránit před vlivem atmosférického oxidu uhličitého.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS spotřebovaného při druhé titraci odpovídá 14,12 mg C₇H₁₁NO₂.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina 2-ethyl-2-methyljantarová.

Ethylcellulosum

Ethylcelulosa

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý prášek nebo granulovaný prášek, bez pachu nebo téměř bez pachu. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v dichlormethanu a ve směsi 20 g lihu 96% a 80 g toluenu, těžce rozpustná v ethylacetatu a v methanolu, prakticky nerozpustná v glycerolu (85%) a v propylenglykolu. Roztoky mohou slabě opalizovat.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ethylcelulosy.
2. B. 0,2 g se nerozpustí v 10 ml vody R, ale rozpustí se v 10 ml toluenu R za vzniku slabě opalizujícího roztoku.
3. C. Rozmezí pro Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,5 g se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, protřepává se 15 min a zfiltruje se filtrem ze slinutého skla (40). K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený.

Viskozita (2.2.9). Množství odpovídající 5,00 g vysušené látky se protřepává s 95 g směsi 20 g lihu 96% R a 80 g toluenu R, až se látka rozpustí. Viskozita se stanoví za použití kapilárního viskozimetru. Viskozita stanovená při 25 °C a vyjádřená v milipascalsekundách je 90 % až 110 % hodnoty uvedené v označení pro nominální hodnotu 10 mPa.s nebo vyšší; 80 % až 120 % hodnoty uvedené v označení pro nominální hodnotu nižší než 10 mPa.s, ale nejméně 6 mPa.s; 75 % až 140 % hodnoty uvedené v označení pro nominální hodnotu 6 mPa.s nebo nižší.

Acetaldehyd. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se odváží 3,0 g, přidá se 10 ml vody R a mechanicky se 1 h míchá. Nechá se stát 24 h, zfiltruje se a filtrát se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do 25ml odměmé baňky, přidá se 5 ml roztoku methyl-benzothiazolonhydrazonhydrochloridu R (0,5 g/l) a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C. Přidají se 2 ml zkoumadla chlorid železitý-kyselina amidosírová R a znovu se zahřívá 5 min ve vodní lázni při 60 °C. Ochladí se a zředí se vodou R na 25,0 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku (místo 5,0 ml filtrátu) připraveného zředěním 3,0 ml základního roztoku acetaldehydu (100 μg C₂H₄O/ml) vodou (l) na 100,0 ml (100 μg/g).

Chloridy (2.4.4). 0,250 g se disperguje v 50 ml vody R, zahřeje se k varu, nechá se zchladnout za občasného protřepání. Zfiltruje se a prvních 10 ml filtrátu se odstraní. 10 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml; takto upravený vzorek vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede plynovou chromatografií (2.2.28).

Roztok vnitřního standardu. 120 μl toluenu R se zředí o-xylenem R na 10 ml.

Varování. Kyselina jodovodíková a její reakční produkty jsou vysoce toxické. Všechny kroky přípravy zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku se provádějí za příslušných ochranných opatření.

Zkoušený roztok. 50,0 mg zkoušené látky, 50,0 mg kyseliny adipové R a 2,0 ml roztoku vnitřního standardu se přenesou do vhodné 5ml silnostěnné reakční lahvičky s pertlovacím těsnícím uzávěrem. Opatrně se přidají 2,0 ml kyseliny jodovodíkové R, lahvička se okamžitě těsně uzavře a přesně se i s obsahem zváží. Lahvičkou se 30 s třepe, 10 min se zahřívá při 125 °C, 2 min se nechá chladnout, znovu se 30 s třepe a 10 min se zahřívá při 125 °C. Potom se znovu 2 min nechá chladnout a třepání a zahřívání se po třetí opakuje. Lahvička se 45 min nechá chladit a znovu se zváží. Jestliže ztráta hmotnosti je větší než 10 mg, směs se odstraní a připraví se jiná. Použije se horní vrstva.

Porovnávací roztok. 100,0 mg kyseliny adipové R, 4,0 ml roztoku vnitřního standardu a 4,0 ml kyseliny jodovodíkové R se přenesou do vhodné 10ml silnostěnné lahvičky s pertlovacím těsnícím uzávěrem. Lahvička se uzavře a přesně se i s obsahem zváží. Potom se injekční stříkačkou vstříkne do lahvičky přes zátku 50 μl jodethanu R, lahvička se znovu zváží a z rozdílu hmotností se vypočítá hmotnost přidaného jodethanu. Dobře se protřepe a nechají se oddělit vrstvy.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 5,0 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R (150 μm až 180 μm) impregnovanou 3 % polydimethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 15 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 200 °C.

Nastříkne se odděleně po 1 µl horní vrstvy zkoušeného roztoku a horní vrstvy porovnávacího roztoku.

Relativní retenční časy látek jsou: jodethanu 0,6, toluenu 1,0 a o-xylenu 2,3. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky dvou hlavních píků nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky jodethanu a toluenu je nejméně 2,0.

Vypočítá se obsah jodethanu v procentech podle vzorce:

v němž značí:

1. Q₁ - poměr plochy píku jodethanu k ploše píku toluenu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. Q₂ - poměr plochy píku jodethanu k ploše píku toluenu na chromatogramu porovnávacího roztoku,
3. m₁ - navážku zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v miligramech,
4. m₂ - navážku jodethanu v porovnávacím roztoku v miligramech,
5. d - ztrátu sušením v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede nominální viskozita 5% roztoku v milipascalsekundách.

Ethylendiaminum

Ethylendiamin

H₂N—CH₂—CH₂—NH₂

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá hygroskopická kapalina. Je mísitelný s vodou a s ethanolem, těžce rozpustný v etheru. Při styku se vzduchem se uvolňují bílé páry. Při zahřívání dochází k úplnému odpaření.

Zkoušky totožnosti

1. A. Relativní hustota (2.2.5). 0,895 až 0,905.
2. B. Teplota varu (2.2.12). 116 °C až 118 °C.
3. C. K 0,2 ml se přidá 0,5 ml acetanhydridu R a povaří se. Po ochlazení vznikne krystalická hmota, která se rozpustí zahřátím v 5 ml 2-propanolu R. Roztok se ochladí a přidá se 5 ml etheru R. V případě potřeby se krystalizace vyvolá třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky. Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla, promyje se několikrát etherem R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek taje (2.2.14) při 173 °C až 177 °C.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 g se smíchá s vodou prostou oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Uhličitany. Směs 4 ml roztoku S a 6 ml hydroxidu vápenatého RS neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Amonium a jiné báze. 1,2 g se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R a přidá se po kapkách za stálého míchání 4,5 ml kyseliny chlorovodíkové R. Směs se odpaří do sucha na vodní lázni, zbytek se rozdrtí skleněnou tyčinkou a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C.

1 g zbytku odpovídá 0,4518 g C₂H₈N₂. Nalezený procentuální obsah C₂H₈N₂ se neliší od nalezeného procentuálního obsahu ve Stanovení obsahu o více než 0,5 %.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Zbytek po odpaření. 5,00 g se odpaří do sucha na vodní lázni a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 15 mg (0,3 %).

Stanovení obsahu

25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a 0,2 ml červeně methylové směsného indikátoru RS se smíchá v baňce a přidá se 0,600 g zkoušené látky. Titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do změny fialově červeného zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 30,05 mg C₂H₈N₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Ethylenglycoli monostearas

Ethylenglykolmonostearat

Výroba

Je-li ethylenglykolmonostearat vyráběn z loje, musí zvířata, ze kterých je lůj získáván, splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud jsou pro výrobu použity tkáně bovinního původu, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl by být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroje zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít v úvahu relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské unie Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosu původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace.

Vlastnosti

Bílá nebo téměř bílá voskovitá tuhá látka. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v horkém lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

   Zkoušený roztok. K 2,5 g se přidá 40 ml hydroxidu draselného v lihu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Přidá se 30 ml vody R, oddestiluje se líh, k horké směsi se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se a protřepe se s 50 ml etheru R. Horní vrstva se promyje třikrát 10 ml chloridu sodného RS, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Rozpouštědlo se odpaří a zbytek se vysuší za sníženého tlaku.

   K 0,1 g zbytku v baňce se přidá 5 ml roztoku fluoridu boritého R (140 g/l) v methanolu R a zahřívá se 15 min pod zpětným chladičem. Ochladí se a převede se do dělicí nálevky s 10 ml hexanu R. Přidá se 10 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R a 10 ml vody R. Protřepe se, spodní vrstva se odstraní a horní vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R.

   Porovnávací roztok. 0,25 g methylpalmitatu R a 0,25 g methylstearatu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

   1. - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro chromatografii R (100 μm až 115 μm), impregnovanoupolyethylenglykolsukcinatem R,
   2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
   3. - plamenoionizačního detektoru.

   Teplota kolony je 170 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 220 °C. Nastříkne se 1 μl každého roztoku. Retenční časy a velikosti dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou přibližně shodné s retenčními časy a velikostmi hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Zkouška Stanovení obsahu (obsah monoesterů) je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.15). 54 °C až 60 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 3,0 (IA); stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 170 až 195; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.

Volný ethylenglykol. Nejvýše 5,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se obsah volného ethylenglykolu a monoesterů vylučovací chromatografii (2.2.30).

Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m₁) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetra-hydrofuranu R a třepe se do rozpuštění, je-li třeba, mírně se zahřeje. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (m₂).

Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží s přesností na 0,1 mg asi 2,5 mg, 5,0 mg, 10,0 mg a 20,0 mg ethylenglykolu R. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a důkladně se protřepe. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace ethylenglykolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony pro gelovou chromatografií délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylhenzen-kopolymerem R (5 μm, porozita 10 nm),
2. - mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R, s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - diferenciálního refraktometrického detektoru.

Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a 40 μl každého porovnávacího roztoku. Koncentrace ethylenglykolu ve zkoušeném roztoku (c) se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.

Vypočte se procentuální obsah volného ethylenglykolu P₁ podle vzorce:

Z plochy píku monoesterů (s₁) a diesterů (s₂) se vypočte procentuální obsah monoesterů podle vzorce:

v němž značí:

1. P₁ - obsah volného ethylenglykolu v procentech,
2. P₂ - obsah volných mastných kyselin v procentech, vypočte se podle vzorce:

   v němž značí:

   1. I_A - číslo kyselosti.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Ethylis acetas

Ethylacetat

Vlastnosti

Čirá bezbarvá těkavá kapalina. Je dobře rozpustný ve vodě, mísitelný s acetonem, s lihem 96% a s dichlormethanem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota varu (2.2.12). 76 °C až 78 °C.