Český lékopis 1997

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny octové R (4% V/V) (24 + 76), průtoková rychlost je 2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 285 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamenává se chromatogram, dokud není eluován pík fenolftaleinu. Relativní retenční čas píku fenolftaleinu vzhledem k etoposidu je asi 2,7.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu jsou dva hlavní píky a rozlišení mezi těmito píky je nejméně 1,5; nepřihlíží se k píku fenolftaleinu. K získání uvedeného rozlišení, je-li třeba, se sníží koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se sníží průtoková rychlost mobilní fáze. Nastříkne se šestkrát 10 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku etoposidu nejvýše 2,0 %. Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a).

Obsah C₂₉H₃₂O₁₃ v procentech se vypočítá z ploch píků a deklarovaného obsahu etoposidu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 4´-karbobenzoxyethylidenlignan P,

1. B. pikroethylidenlignan P,

1. C. α-ethylidenlignan P,

1. D. lignan P,

1. E. 4´-demethyl-epipodofylotoxin.

Eucalypti ether oleum

Blahovičníková silice 1998

Synonyma. Eucalypti aetheroleum, Oleum eucalypti

Je to silice získaná destilací s vodní párou a následnou rektifikací z čerstvých listů nebo čerstvých koncových větévek různých druhů rodu Eucalyptus bohatých na cineol, jedná se zejména o Eucalyptus globulus LABILL., Eucalyptus fructicetorum MUELL.F.V. (Eucalyptus polybractea BAK.,R.T) a Eucalyptus smithii BAK., R.T.

Obsahuje nejméně 70,0 % cineolu (eukalyptolu).

Vlastnosti

Bezbarvá nebo světle žlutá kapalina aromatického kafrového pachu a pronikavé kafrové, později chladivé chuti.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 0,1 g zkoušené látky se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 μl cineolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 μl citronellalu R se rozpustí v 5 ml toluenu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je ve střední části skvrna cineolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna odpovídá polohou a zbarvením skvrně cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a); na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně intenzivní skvrny.

Chromatogram se použije ke zkoušce na čistotu Jiné druhy rodu Eucalyptus.

Zkoušky na čistotu

Optická otáčivost (2.2.7). 0° až +10°.

Relativní hustota (2.2.5). 0,906 až 0,925.

Index lomu (2.2.6). 1,458 až 1,470.

Rozpustnost v lihu (2.8.10). Rozpouští se v pěti objemových dílech lihu R 70% (V/V).

Jiné druhy rodu Eucalyptus. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti není v horní polovině patrná skvrna odpovídající skvrně citronellalu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Aldehydy. 10 ml zkoušené látky se převede do zkumavky o vnitřním průměru 25 mm a délky 150 mm se zabroušenou zátkou, přidá se 5 ml toluenu R a 4 ml hydroxylamoniumchloridu v lihu RS. Silně se protřepe a ihned se titruje hydroxidem draselným 0,5 mol/l v lihu 60% (V/V) VS do změny červeného zbarvení na žluté. V titraci se za protřepávání pokračuje; bod ekvivalence je dosažen, jestliže se žluté zbarvení spodní vrstvy nezmění do 2 min po důkladném protřepání a následném oddělení vrstev. Reakce je ukončena do asi 15 min.

Stanovení se opakuje s dalšími 10 ml zkoušené látky. Jako porovnávací roztok pro bod ekvivalence se použije z titrovaný roztok z prvního stanovení, k němuž se přidá 0,5 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l v lihu 60% (V/V) VS. Při druhé titraci se spotřebuje nejvýše 2,0 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l v lihu 60% (V/V) VS.

Felandren. 1 ml se smíchá se 2 ml kyseliny octové ledové R a 5 ml etheru petrolejového R1, přidají se 2 ml nasyceného roztoku dusitanu sodného R a mírně se protřepe; v horní vrstvě se do 1 h netvoří krystalická sraženina.

Stanovení obsahu

Provede se stanovení 1,8-cineoluv silicích (2.8.11).

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před teplem.

Eugenolum

Eugenol

Vlastnosti

Bezbarvá nebo světle žlutá čirá kapalina, na vzduchu tmavnoucí, výrazného pachu po hřebíčku. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 70% ( V/V), prakticky nerozpustný v glycerolu, mísitelný s dichlormethanem, s etherem, s kyselinou octovou, s lihem 96% a s mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem eugenolu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 50 μl zkoušené látky se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

   Porovnávací roztok. 50 μl eugenolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. 0,05 ml zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml chloridu železitého RS1; vzniká tmavě zelené zbarvení, které se do 10 min změní na žlutavě zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Jeden objemový díl zkoušené látky se smíchá se dvěma objemovými díly lihu R 70% (V/V). Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₄ (2.2.2, Metoda II).

Relativní hustota (2.2.5). 1,066 až 1,070.

Index lomu (2.2.6). 1,540 až 1,542.

Příbuzné látky. Nejvýše 2,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,10 ml zkoušené látky se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 5 % makrogol 20 000 2-nitrotereftalatu R,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se 2 min udržuje na 80 °C, pak se zvyšuje rychlostí 8 °C/min, až se dosáhne teploty 240 °C, při níž se udržuje 15 min; teplota nástřikového prostoru je 250 °C a teplota detektoru 300 °C.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku. Obsah příbuzných látek v procentech se vypočítá z ploch píků chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace.

Uhlovodíky. 1 ml se ve zkumavce se zátkou rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 30 ml vody R a ihned se pozoruje; roztok je žlutý a čirý (2.2.1) a na vzduchu se kalí.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g.

Uchovávání

Ve zcela naplněných dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

1. A. 2-methoxy-4-(1-propenyl)fenol(isoeugenol).

Fagi pix

Bukový dehet

Synonymum. Pix fagi

Je to dehet získaný suchou destilací dřeva druhu Fagus sylvatica L.

Vlastnosti

Viskózní hnědočerná tekutina, charakteristického pachu po kreosotu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s vazelínou a tuky.

Zkoušky totožnosti

Roztok S. 1 g se smíchá s 20 ml vody R a protřepává se 10 min. Pak se zfiltruje.

1. A. Roztok S reaguje kysele na lakmusový papír.
2. B. K 5 ml roztoku S se přidává po kapkách roztok chloridu železitého R (1 g/l); vznikne hnědočervené zbarvení.
3. C. 5 ml roztoku S se smíchá s 0,1 ml bromové vody R; vznikne zákal.
4. D. 5 ml roztoku S se smíchá se 4 ml vínanu měďnatého RS a krátce se povaří; vznikne oranžová sraženina.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). 1,100 až 1,220 g/ml.

Dehet ze dřeva jehličnanů. 1 g se smíchá s 15 ml etheru petrolejového R protřepává se 5 min a pak se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá s 5 ml roztoku octanu měďnatého R (1 g/l) a protřepává se 5 min. Horní vrstva se nebarví zeleně; přidá se 10 ml etheru R; zbarvení se nemění.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Famotidinum

Famotidin

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutle bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu a v kyselině octové ledové, těžce rozpustný v methanolu, velmi těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru a ethylacetatu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Vyskytuje se ve dvou formách, které tají při asi 163 °C a při asi 169 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 25,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 2,5 (1) a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,5 (1) na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 265 nm. Specifická absorbance v maximu je 297 až 315, počítáno na vysušenou látku.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety famotidinu CRL. Pokud spektra jsou rozdílná, suspenduje se 0,10 g zkoušené látky a porovnávací látky odděleně v 5 ml vody R. Zahřeje se k varu, nechá se vychladnout a třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky se urychlí krystalizace. Krystaly se odfiltrují, promyjí se 2 ml ledové vody R a 1 h se suší v sušárně při 80 °C při tlaku nepřekračujícím 670 Pa. Se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (f).
4. D. Za třepání se rozpustí asi 5 mg zkoušené látky a asi 3 mg p-fenylendiamoniumdichloridu R v 5 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l). Přidá se asi 0,1 g zinku práškového R, zamíchá se a nechá se 2 min stát. Přidá se 5 ml síranu amonno železitého RS6 a zamíchá se. Vzniká modré nebo fialově modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,20 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (50 g/l), v případě potřeby se zahřeje na 40 °C a zředí se stejnou kyselinou na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Zkouší se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu (5 μm) s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 3 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 4 mg famotidinu nečistoty A CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (e). 4 mg famotidinu nečistoty B CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml.

Porovnávací roztok (f). 20 mg famotidinu CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně 5 μl každého roztoku tak, že se nanáší po 1 μl za sušení proudem dusíku R po každém nanesení. Deska s vrstvou se umístí do exsikátoru na 2 h a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, toluenu R, methanolu R a ethylacetatu R (2 + 20 + 25 + 40). Vrstva se suší na vzduchu, dokud je patrný pach rozpouštědel, a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající famotidinu nečistotě A není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající famotidinu nečistotě A, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %); nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny a na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je viditelná skvrna.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 5 h suší v sušárně při 80 °C a tlaku nepřekračujícím 670 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,87 mg C₈H₁₅N₇O₂S₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 3-{[2-(diaminomethylenamino)thiazol-4-yl]methylthio}propionamidin,

1. B. 3,5-bis{[2-(diaminomethylenamino)thiazol-4-yl]methylthioethyl}-4H-1,2,4,6-thiatriazin-1,1--dioxid,

1. C. N-(aminosulfonyl)-3-{[2-[(diaminomethylenamino)thiazol-4-yl]methylthio}propionamid,

1. D. 3-{[2-(diaminomethylenamino)thiazol-4-yl]methylthio}propionamid.

Farfarae folium

Podbělový list

Synonymum. Folium farfarae

Je to usušená listová čepel druhu Tussilago farfara L.

Vlastnosti

Droga slabě medovitého pachu, chuti slizovité, poněkud nahořklé.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

1. A. Čepel o průměru až 20 cm s krátkým zbytkem řapíku, srdčitě okrouhlá, mělce dlanitě laločnatá, tuhá, lámavá. Laloky mělce oddáleně zubaté, zuby černě hrotité. Čepel mladých listů na obou stranách hustě běloplstnatá, na svrchní straně záhy vločkovitě olysávající, tmavozelená až žlutozelená, svraskalá. Dlanitá žilnatina hrubá, na spodní straně silně vyniklá, často spolu s okrajem čepele červenofialově naběhlá.
2. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu. Na svrchní straně listu buňky pokožky 40 μm až 60 μm velké, mnohohranné nebo se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými, tenkými. Kutikula výrazně zvrásněná, v okolí průduchů a báze chlupů vrásnění paprsčité. Na spodní straně listu buňky pokožky drobnější, se stěnami silně vlnitě zprohýbanými. Anomocytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu. Krycí chlupy čtyřbuněčné až sedmibuněčné, jednořadé, 100 μm až 250 μm dlouhé, o průměru 10 μm až 12 μm, bazální buňky drobné, tenkostěnné, často kolabované, koncová buňka velmi dlouhá, ztlustlá, bičovitě zprohýbaná, na konci zaoblená, někdy se šroubovitou trhlinou. Na svrchní straně listu většinou zůstávají jen báze chlupů. List bifaciální. Palisádový parenchym dvouřadý až čtyřřadý, vnější vrstva z buněk krátkých s drobnými intercelulárami, ostatní vrstvy z dlouhých buněk s velkými intercelulárami. Houbový parenchym mnohořadý s velkými intercelulárami zejména na spodní straně listu. V mezofylu krystaly nebo hrudky inulinu.
3. C. Práškovaná droga. Prášek je šedozelený, plstnatý. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s buňkami mnohohrannými, tenkostěnnými se zvrásněnou kutikulou; krycí chlupy nebo jejich úlomky, bazální buňky drobné, často kolabované, koncová buňka velmi dlouhá, ztlustlá, bičovitě zprohýbaná, na konci zaoblená, někdy se šroubovitou trhlinou; úlomky mezofylu s krystaly nebo hrudkami inulinu, s třířadým až čtyřřadým palisádovým parenchymem s jednou řadou buněk velmi krátkých a s ostatními řadami buněk dlouhých; úlomky houbového parenchymu s velkými intercelulárami.
4. D. 2,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 20,0 ml vody R, vaří se 2 min a pak se zfíltruje. 10,0 ml filtrátu se smíchá s 10,0 ml lihu 96% R a po důkladném protřepání se zfíltruje. Sraženina na filtru se kvantitativně rozpustí v 10,0 ml vody R; případný zákal se odstraní opakovanou filtrací. 5,0 ml čirého filtrátu se smíchá s 5,0 ml lihu 96% R vznikne intenzivní bílá opalescence (slizy).
5. E. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 10,0 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 70 °C. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny kávové R, 2,5 mg hyperosidu R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 30 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu a pak několik minut při 100 °C až 105 °C. Ještě horká vrstva se postříká roztokem difenylboryl-oxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou v poloze vymezené skvrnami kyseliny kávové a hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrné nejméně čtyři žlutozelené až oranžové skvrny; v poloze vymezené skvrnami hyperosidu a rutinu jsou na chromatogramu zkoušeného roztoku patrny jedna nebo dvě modré skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %.

Druhy rodu Petasites L. a Arctium L. Nejsou přítomny listy srdčitě okrouhlé, tenké nebo až tuhé, kožovité, na svrchní straně olysalé, na spodní straně tence plstnaté až plstnaté s okrajem čepele zubatým až cípatě laločatým, zuby tupými až tupě chrupavčitými, oddálenými (Petasites sp.) nebo listy srdčitě okrouhlé, celokrajné až oddáleně zubaté, na svrchní straně lysé nebo pýřité, na spodní straně plstnaté (Arctium sp.). Při mikroskopickém pozorování nejsou v droze přítomny mnohobuněčné, jednořadé bičovitě zprohýbané krycí chlupy se stěnami ztlustlými; krycí chlupy mnohobuněčné, jednořadé, přímé nebo zakřivené se širokou bazální buňkou a s koncovou buňkou tupě kuželovitou; mnohobuněčné, jednořadé žláznaté chlupy s malou vejčitou hlavičkou (Petasites sp.) nebo krycí chlupy mnohobuněčné, jednořadé, až 500 μm dlouhé, často kolabované, s koncovou buňkou velmi dlouhou, bičovitou; žláznaté chlupy s krátkou dvoubuněčnou nohou a hlavičkou ze dvou řad buněk uzavřených v měchýřovité membráně, v mezofylu krystaly šťavelanu vápenatého (Arctium sp.).

Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze zkoušky totožnosti E. není patrna skvrna odpovídající polohou skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Petasiny, isopetasiny. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 2,0 g práškované drogy (355) se smíchá se 40,0 ml etheru petrolejového R a zahřívá se 15 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje, baňka i filtr se promyjí malým množstvím etheru petrolejového R. Spojené filtráty se odpaří na objem asi 1,0 ml.

Porovnávací roztok. 5 μl eugenolu R a 5 μl linalolu R se rozpustí v etheru petrolejovém R a zředí se jím na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se chloroformem R po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není v poloze odpovídající eugenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrna žádná skvrna. Vrstva se postříká anisaldehydem RS1 a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není v poloze odpovídající linalolu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrna žádná červenofialová skvrna. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou v poloze vymezené skvrnami eugenolu a linalolu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrné jiné než načervenalé až červené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 19,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 4,0 %.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 10; stanoví se s 1,00 g práškované drogy (355).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Felodipinum

Felodipin

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v dichlormethanu, v ethanolu a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 3 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 400 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 238 nm a 361 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 361 nm k absorbanci naměřené v maximu při 238 nm je 0,34 až 0,36.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety felodipinu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg felodipinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg nifedipinu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese oddělené po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a cyklohexanu R (40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, fluorescencí a velikostí se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. 150 mg se rozpustí ve směsi 25 ml terc. butanolu R a 25 ml kyseliny chloristé RS. Přidá se 10 ml síranu ceričitého 0,1 mol/l RS, nechá se stát 15 min, přidá se 3,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Protřepe se s 25 ml dichlormethanu R. Spodní vrstva se odpaří na vodní lázni pod dusíkem (zbytek se také použije pro zkoušku Příbuzné látky). Asi 20 mg zbytku se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. 2 ml se zředí methanolem R na 50 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 400 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 273 nm.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,00 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 440 nm není vyšší než 0,10.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografii (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 50,0 mg zbytku získaného při zkoušce totožnosti D (nečistota A) a 25,0 mg felodipinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m až 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R, fosforečnanového tlumivého roztoku o pH 3,0, obsahujícího kyselinu fosforečnou R (0,8 g/l) a dihydrogenfosforečnan sodný R (8 g/l), (20 + 40 + 40). Průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou píků nebyly menší než 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (nečistota A) a druhým píkem (felodipin) je nejméně 2,5. Dva další možné píky odpovídají nečistotě B a nečistotě C. Látky se vymývají v následujícím pořadí: nečistota B, nečistota A, felodipin a nečistota C.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času felodipinu, který je asi 12 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch píků odpovídajících nečistotě B a nečistotě C větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píků odpovídajících nečistotě B a nečistotě C, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %) a součet jejich ploch není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,160 g se rozpustí ve směsi 25 ml terc. butanolu R a 25 ml kyseliny chloristé RS. Přidá se 0,05 ml feroinu RS a titruje se síranem ceričitým 0,1 mol/l VS, dokud nevymizí růžové zbarvení. Před koncem titrace se titruje pomalu.

1 ml síranu ceričitého 0,1 mol/l VS odpovídá 19,21 mg C₁₈H₁₉Cl₂NO₄.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. ethyl-methyl-4-(2,3-dichlorfenyl)-2,6-dimethylpyridin-3,5-dikarboxylat,
2. B. dimethyl-4-(2,3-dichlorfenyl)-1,4-dihydro-2,6-dimethylpyridin-3,5-dikarboxylat,
3. C. diethyl-4-(2,3-dichlorfenyl)-1,4-dihydro-2,6-dimethylpyridin-3,5-dikarboxylat.

† Fenoteroli hydrobromidum

Fenoteroliumbromid

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS1 a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS1 na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 275 nm a prodlevu při asi 280 nm. Specifická absorbance v maximu je 80 až 86.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fenoteroliumbromidu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg fenoteroliumbromidu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a methanolu prostého aldehydů R (1,5 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (10 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. Asi 10 mg se rozpustí v roztoku tetraboritanu sodného R (20 g/l), zředí se jím na 50 ml, přidá se 1 ml roztoku aminopyrazolonu R (10 g/l), 10 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (2 g/l) a 10 ml dichlormethanu R. Po protřepání a oddělení vrstev se spodní vrstva zbarví červenohnědě.
2. E. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).