Český lékopis 1997

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Draslík. Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků, vyhovuje zkoušce na draslík, obsahuje-li nejvýše 500 μg/g K; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,144 g chloridu draselného R sušeného 3 h při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml (600 μg K/ml). Zředí se podle potřeby.

Měří se emisní intenzita při 768 nm.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml vody R Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,33 mg MgCl₂ . 6H₂O.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je látka vhodná pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků,
2. - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků.

Magnesii hydroxidum

Hydroxid hořečnatý

Vlastnosti

Bílý jemný amorfní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, která po protřepání se zkoušenou látkou zásaditě reaguje na fenolftalein. Rozpouští se ve zředěných kyselinách.

Zkouška totožnosti

Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve směsi 50 ml kyseliny octové R a 50 ml vody destilované R; při rozpouštění jen nepatrně šumí. Roztok se 2 min vaří, ochladí se a zředí na 100 ml kyselinou octovou zředěnou RS. Pokud je třeba, přefiltruje se přes předem vyžíhaný a zvážený porcelánový nebo křemenný filtrační kelímek vhodné porozity, aby byl získán čirý filtrát.

Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₃ (2.2.2, Metoda II).

Rozpustné látky. 2,00 g se smíchají se 100 ml vody R a vaří se 5 min. Horká tekutina se přefiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), ochladí se a zředí na 100 ml vodou R. 50 ml filtrátu se odpaří do sucha a suší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 20 mg (2,0 %).

Látky nerozpustné v kyselině octové. Případný zbytek získaný při přípravě roztoku S promytý, vysušený a vyžíhaný při 600 °C váží nejvýše 5 mg (0,1 %).

Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S se zředí na 15 ml vodou R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %).

Sírany (2.4.13). 0,6 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou R vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %).

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 μg/g).

Vápník (2.4.3). 1,3 ml roztoku S se zředí na 150 ml vodou destilovanou R. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na vápník (1,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 2 min se třepe s 25 ml isobutylmethylketonu R a nechá se stát. Vodná vrstva se oddělí, odpaří se do sucha a zbytek se rozpustí v 15 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,15 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (0,07 %).

Ztráta žíháním. 30,0 % až 32,5 %; 0,5 g se zahřívá postupně na 900 °C a vyžíhá se do konstantní hmotnosti.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,832 mg Mg(OH)₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Magnesii lactas dihydricus

Dihydrát mléčnanu hořečnatého

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Vyhovuje zkoušce na mléčnany (2.3.1).
3. C. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se jí zředí na 100 ml.

Roztok S1. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě destilované R a po ochlazení se jí zředí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH. 7,5 až 9,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -9° až -11°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S1 se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S1 se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Vápník. 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S1 vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S1 se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). 12,0 % až 15,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 125 °C. Vysušená látka se použije ke Stanovení obsahu.

Stanovení obsahu

0,100 g vysušené látky se rozpustí zahřátím ve vodě R, zředí se jí na 200 ml a provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 10,12 mg C₆H₁₀O₆Mg.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Magnesii oxidum leve

Lehký oxid hořečnatý

Vlastnosti

Jemný bílý amorfní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, která po protřepání se zkoušenou látkou reaguje zásaditě na fenolftalein. Rozpouští se ve zředěných kyselinách s nejvýše slabým šuměním.

Zdánlivý objem: 15 g zaujímá objem asi 150 ml.

Zkouška totožnosti

Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve směsi 70 ml kyseliny octové R a 30 ml vody destilované R, vaří se 2 min, ochladí se a zředí kyselinou octovou zředěnou RS na 100 ml. Pokud je třeba, přefiltruje se přes předem vyžíhaný a zvážený porcelánový nebo křemenný filtrační kelímek vhodné porozity, aby byl získán čirý filtrát.

Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H ₂ (2.2.2, Metoda II).

Rozpustné látky. K 2,00 g se přidá 100 ml vody R a 5 min se vaří. Horká tekutina se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), ochladí se a zředí vodou R na 100 ml. 50 ml filtrátu se odpaří do sucha a vysuší při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 20 mg (2,0 %).

Látky nerozpustné v kyselině octové. Případný zbytek, získaný při přípravě roztoku S, promytý, vysušený a vyžíhaný při 600 °C, váží nejvýše 5 mg (0,1 %).

Chloridy (2.4.4). 0,7 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,15 %).

Sírany (2.4.13). 0,3 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou R vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1,0 %).

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 μg/g).

Vápník (2.4.3). 1,3 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 150 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na vápník (1,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). K 20 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 2 min se třepe s 25 ml isobutylmethylketonu R a nechá se stát. Po oddělení vrstev se vodná vrstva odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 1,5 ml kyseliny octové R a zředí se na 30 ml vodou R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použij e základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 50 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovují limitní zkoušce na železo (0,1 %).

Ztráta žíháním. Nejvýše 8,0 %; 1,00 g látky se žíhá při 900 °C.

Stanovení obsahu

0,700 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. S 10,0 ml tohoto roztoku se provede chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,030 mg MgO.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Magnesii oxidum ponderosum

Těžký oxid horečnatý

Vlastnosti

Jemný bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, která po protřepání se zkoušenou látkou reaguje zásaditě na fenolftalein. Rozpouští se ve zředěných kyselinách s nejvýše slabým šuměním.

Zdánlivý objem: 15 g zaujímá objem asi 30 ml.

Zkouška totožnosti

Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zneutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve směsi 70 ml kyseliny octové R a 30 ml vody destilované R, vaří se 2 min, ochladí se a zředí na 100 ml kyselinou octovou zředěnou RS. Pokud je třeba, přefiltruje se přes předem vyžíhaný a zvážený porcelánový nebo křemenný filtrační kelímek vhodné porozity, aby byl získán čirý filtrát.

Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₃ (2.2.2, Metoda II).

Rozpustné látky. K 2,00 g se přidá 100 ml vody R a vaří se 5 min. Horká tekutina se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), ochladí se a zředí vodou R na 100 ml. 50 ml filtrátu se odpaří do sucha a vysuší při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 20 mg (2,0 %).

Látky nerozpustné v kyselině octové. Případný zbytek získaný při přípravě roztoku S, promytý, vysušený a vyžíhaný při 600 °C, váží nejvýše 5 mg (0,1 %).

Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %).

Sírany (2.4.13). 0,3 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou R vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1,0 %).

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 μg/g).

Vápník (2.4.3). 1,3 ml roztoku S se zředí na 150 ml vodou destilovanou R. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na vápník (1,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). K 20 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS a třepe se 2 min s 25 ml isobutylmethylketonu R Po oddělení vrstev se vodná vrstva odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 30 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,15 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (0,07 %).

Ztráta žíháním. Nejvýše 8,0 %; 1,00 g látky se žíhá při 900 °C.

Stanovení obsahu

0,700 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. S 10,0 ml tohoto roztoku se provede chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,030 mg MgO.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Magnesii peroxidum

Peroxid hořečnatý

Synonymum. Magnesium peroxydatum

Vlastnosti

Lehký jemný bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěné kyselině octové.

Zkoušky totožnosti

1. A. Asi 0,1 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 8 ml vody R. 1 ml tohoto roztoku se třepe s 5 ml etheru R a 0,5 ml dichromanu draselného RS1; etherová vrstva se zbarví modře.
2. B. Asi 0,015 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zneutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS; roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. K 5,0 g se opatrně přidá 25 ml kyseliny chlorovodíkové RS a roztok se odpaří až na objem 2 ml až 3 ml. Zbytek se rozpustí ve směsi stejných dílů kyseliny octové R a vody destilované R a zředí se touto směsí na 100 ml. Pokud roztok není čirý, přefiltruje se přes předem vysušený a zvážený skleněný filtr.

Roztok S2. 5 ml roztoku S1 se zředí vodou destilovanou R na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S1 není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok H₆ (2.2.2, Metoda II).

Látky nerozpustné v kyselině octové. Případná sraženina z roztoku S1 se promyje, usuší a vyžíhá při 600 °C. Vyžíhaný zbytek váží nejvýše 5 mg (0,1 %).

Kysele a zásaditě reagující látky. 2,00 g se rozpustí ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá k varu a horký roztok se přefiltruje. Po ochlazení se filtrát zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml. K 15,0 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok se zbarví červeně. Titruje se z mikrobyrety kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Spotřeba není vyšší než 0,10 ml.

Rozpustné soli. 50 ml filtrátu ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky se odpaří do sucha. Zbytek vysušený při 100 °C až 105 °C váží nejvýše 10 mg (1,0 %).

Chloridy (2.4.4). 0,10 g se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 μg/g).

Sírany (2.4.13). 3 ml roztoku S1 se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (2,5 mg/g).

Arsen (2.4.1). 5 ml roztoku S1 vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 μg/g).

Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S2 se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (10 mg/g).

Železo (2.4.9). 2 ml roztoku S2 se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (500 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). K 20,0 ml roztoku S1 se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 2 min se třepe s 25 ml isobutylmethylketonu R Vodná fáze se oddělí a odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 1,5 ml kyseliny octové R a vodou R se zředí na 30,0 ml. 12,0 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Stanovení obsahu

0,200 g se opatrně rozpustí ve 20 ml kyseliny sírové zředěné RS, přidá se 20 ml vody R a titruje se manganistanem draselným 0,02 mol/l VS do stálého slabě fialového zbarvení.

1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 2,816 g MgO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí, nejvýše 3 roky bez nového stanovení obsahu.

Magnesii stearas

Stearan hořečnatý

Synonymum. Magnesium stearicum

Vlastnosti

Bílý velmi jemný lehký prášek, mastný na omak. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zbytek získaný při přípravě roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, nemá teplotu tuhnutí (2.2.18) nižší než 53 °C.
2. B. 1 ml roztoku S vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 5,0 g se přidá 50 ml etheru R, 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 20 ml vody destilované R a zahřívá se pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění. Pak se ochladí a přenese do dělicí nálevky. Vodná vrstva se oddělí a etherová vrstva se protřepe dvakrát 4 ml vody destilované R. Vodné výtřepky se spojí s vodnou vrstvou, promyjí se 15 ml etheru R a zředí na 50 ml vodou destilovanou R (roztok S). Organická vrstva se odpaří do sucha a zbytek se vysuší při 100 °C až 105 °C.

Vzhled roztoku. Roztok S se nezbarví intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Vzhled roztoku mastných kyselin. 0,5 g zbytku získaného při přípravě roztoku S se rozpustí v 10 ml chloroformu R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 1 min se vaří za stálého třepání, pak se ochladí a přefiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Číslo kyselosti mastných kyselin (2.5.1). 195 až 210; stanoví se za použití 0,200 g zbytku získaného při přípravě roztoku S a rozpuštěného ve 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovují limitní zkoušce na chloridy (250 μg/g).

Sírany (2.4.13). 0,3 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou R vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

K 0,750 g ve 250ml kuželovité baňce se přidá 50 ml směsi stejných objemových dílů 1-butano-lu R a ethanolu R, 5 ml amoniaku 26% R, 3 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0, 30,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a 15 mg černě eriochromové T s chloridem sodným R. Zahřeje se na 45 °C až 50 °C a titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS z modrého zbarvení na fialové. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,431 mg Mg.

Magnesii subcarbonas levis

Lehký zásaditý uhličitan hořečnatý

Vlastnosti

Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, rozpouští se ve zředěných kyselinách za silného šumění.

Zdánlivý objem: 15 g zaujímá objem asi 180 ml.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1).
2. B. Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve 100 ml kyseliny octové zředěné RS. Když ustane šumění, vaří se 2 min, ochladí se a zředí na 100 ml stejnou kyselinou. Pokud je třeba, přefiltruje se přes předem vyžíhaný a zvážený porcelánový nebo křemenný filtrační kelímek vhodné porozity, aby byl získán čirý filtrát.

Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₄ (2.2.2, Metoda II).

Rozpustné látky. 2,00 g se smíchají se 100 ml vody R a vaří se 5 min. Za horka se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), nechá se ochladit a zředí se vodou R na 100 ml. 50 ml filtrátu se odpaří do sucha a suší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (1,0 %).

Látky nerozpustné v kyselině octové. Případný zbytek získaný při přípravě roztoku S promytý, vysušený a vyžíhaný při 600 °C váží nejvýše 2,5 mg (0,05 %).

Chloridy (2.4.4). 1,5 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,07 %).

Sírany (2.4.13). 1 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,3 %).

Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Vápník (2.4.3). 2,6 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 150 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,75 %).

Těžké kovy (2.4.8). K 20 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS, třepe se 2 min s 25 ml isobutylmethylketonu R a nechá se stát. Vodná vrstva se oddělí a odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 2,5 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 μg/g).

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve směsi 20 ml vody R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,030 mg MgO.

Magnesii subcarbonas ponderosus

Těžký zásaditý uhličitan hořečnatý

Vlastnosti

Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, rozpustný ve zředěných kyselinách za silného šumění.

Zdánlivý objem: 15 g zaujímá objem asi 30 ml.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1).
2. B. Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve 100 ml kyseliny octové zředěné RS. Když ustane šumění, vaří se 2 min, ochladí se a zředí na 100 ml stejnou kyselinou. Pokud je třeba, přefiltruje se přes předem vyžíhaný a zvážený porcelánový nebo křemenný filtrační kelímek vhodné porozity, aby byl získán čirý filtrát.

Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₄ (2.2.2, Metoda II).

Rozpustné látky. 2,00 g se smíchají se 100 ml vody R a vaří se 5 min. Za horka se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), nechá se ochladit a zředí se vodou R na 100 ml. 50 ml filtrátu se odpaří do sucha a suší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (1,0 %).

Látky nerozpustné v kyselině octové. Případný zbytek získaný při přípravě roztoku S promytý, vysušený a vyžíhaný při 600 °C váží nejvýše 2,5 mg (0,05 %).

Chloridy (2.4.4). 1,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,07 %).