Český lékopis 1997

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 10,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg zidovudinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg thyminu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg zidovudinu nečistoty B CRL se rozpustí v 25,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,25 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a vody R (20 + 80), s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 265 nm.

Při průtoku mobilní fáze 1,2 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu asi 45 min. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky hlavních píků na chromatogramu byly nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem zidovudinu a zidovudinu nečistoty B je nejméně 1,0. Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky hlavních píků na chromatogramech byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Obsah C₁₀H₁₃N₅O₄ se vypočítá z ploch píků a z deklarovaného obsahu zidovudinu CRL.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1-[(2R,5S)-5-hydroxymethyl-2,5-dihydro-2-furyl]-5-methylpyrimidin-2,4(1H,3H)-dion,

1. B. 1-(3-chlor-2,3-dideoxy-β-D-ribo-furanosyl)-5-methylpyrimidin-2,4(1H,3H)-dion,

1. C. thymin,

1. D. trifenylmethanol.

† Zinci chloridum

Chlorid zinečnatý

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bílé tyčinkovité odlitky, rozplývající se na vzduchu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v glycerolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,5 g se rozpustí v kyselině dusičné zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
2. B. 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 2,0 g se přidá 38 ml vody prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a po kapkách se přidává kyselina chlorovodíková zředěná RS až do úplného rozpuštění. Roztok se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R připravenou z vody destilované R na 40 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 4,6 až 5,5. Měří se následující roztok: 1,0 g se rozpustí v 9 ml vody prosté oxidu uhličitého R; roztok může být slabě zakalen.

Chlorid-oxidy. 1,5 g se rozpustí v 1,5 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Po přidání 7,5 ml lihu 96% R se roztok může do 10 min zakalit. Zákal zmizí po přidání 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS.

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 5 ml základního roztoku síranů (10 μg SO₄/ml) a 10 ml vody destilované R.

Hliník, vápník, těžké kovy, železo, hořčík. K 8 ml roztoku S se přidají 2 ml amoniaku 26% R a protřepe se. Vzniklý roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Po přidání 1 ml hydrogenfosforečnanu sodného RS zůstane roztok nejméně 5 min čirý. Po přidání 0,2 ml sulfidu sodného RS vznikne bílá sraženina, supematantní tekutina zůstane bezbarvá.

Amonium (2.4.1). 0,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na amonium (400 μg/g).

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 5 ml kyseliny octové zředěné RS. Provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,63 mg ZnCl₂.

Uchovávání

V nekovových dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Zinci oxidum

Oxid zinečnatý

Synonymum. Zincum oxydatum

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý jemný amorfní prášek bez hrubých částic. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

1. A. Při intenzivním zahřívání žloutne, žluté zbarvení po ochlazení mizí.
2. B. 0,1 g se rozpustí v 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 5 ml. Roztok vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Zásaditě reagující látky. 1,0 g se protřepe s 10 ml vroucí vody R, přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS a zfiltruje se. Pokud je filtrát červeně zbarven, spotřebuje se nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS ke změně zbarvení indikátoru.

Uhličitany a látky nerozpustné v kyselinách. 1,0 g se rozpustí v 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Rozpouštění probíhá bez šumění a vzniklý roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Arsen (2.4.2). 0,2 g vyhovují limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g).

Kadmium. Nejvýše 10 μg Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí ve 14 ml směsi stejných objemových dílů vody R a kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R Vaří se 1 min, pak se ochladí a zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku kadmia (0,1 % Cd) roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V).

Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen nebo vzduch-propan.

Železo (2.4.9). 50 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (200 μg/g). Použije se 0,5 ml kyseliny thioglykolové R.

Olovo. Nejvýše 50 μg Pb/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí ve 24 ml směsi stejných objemových dílů vody R a kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R. Vaří se 1 min, pak se ochladí a zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku olova (0,1 % Pb) roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V).

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

V závislosti na přístroji může být měření provedeno při 217,0 nm.

Ztráta žíháním. Nejvýše 1,0 %, 1,00 g se žíhá při 500 °C.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové zředěné RS a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,14 mg ZnO.

Zinci stearas

Stearan zinečnatý

Vlastnosti

Lehký bílý amorfní prášek bez hrubých částic. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Odparek získaný při přípravě roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, má teplotu tuhnutí (2.2.18) nejméně 53 °C.
2. B. 5 ml roztoku S se zneutralizuje hydroxidem sodným koncentrovaným RS na papír lakmusový červený R; roztok vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 5,0 g se přidá 50 ml etheru R a 40 ml roztoku kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 7,5% (V/V) ve vodě destilované R a zahřívá se pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění. Po ochlazení se v dělicí nálevce oddělí vodná vrstva a etherová vrstva se dvakrát protřepe 4 ml vody destilované R. Spojené vodné vrstvy se po promytí 15 ml etheru R zahřívají na vodní lázni až do úplného odpaření etheru. Po ochlazení se zředí na 50,0 ml vodou destilovanou R (roztok S). Etherová vrstva se odpaří a odparek se vysuší při 105 °C.

Vzhled roztoku. Roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Vzhled roztoku mastných kyselin. 0,5 g odparku získaného při přípravě roztoku S se rozpustí v 10 ml chloroformu R. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se protřepe s 5 ml lihu 96% R a přidá se 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuj e nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Číslo kyselosti mastných kyselin (2.5.1). 195 až 210; stanoví se za použití 0,20 g odparku získaného při přípravě roztoku S, rozpuštěného ve 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovují limitní zkoušce na chloridy (250 μg/g).

Sírany (2.4.13). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 50 ml. 12,5 ml tohoto roztoku zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,6 %).

Kadmium. Nejvýše 5 μg Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 20,0 ml roztoku S se zředí roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V) na 50,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku kadmia (0,1 % Cd) roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V).

Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen nebo vzduch-propan.

Olovo. Nejvýše 25 μg Pb/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku olova (0,1 % Pb) roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V).

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

V závislosti na přístroji může být měření provedeno při 217,0 nm.

Stanovení obsahu

K 1,000 g se přidá 50 ml kyseliny octové zředěné RS a vaří se nejméně 10 min, nebo dokud není vrstva mastných kyselin čirá. Podle potřeby se doplní vodou R na původní objem, ochladí se a zfiltruje. Filtr a baňka se promývají vodou R až do vymizení kyselé reakce na papír modrý lakmusový R. Filtrát a promývací vody se spojí a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,54 mg Zn.

Zinci sulfas heptahydricus

Síran zinečnatý

Synonyma. Zinci sulfas, Zincum sulfuricum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé průsvitné krystaly, zvětrávající. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).
2. B. Roztok S vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,6; měří se roztok S.

Chloridy (2.4.4). 3,3 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovují limitní zkoušce na chloridy (300 μg/g).

Železo (2.4.9). 2 ml roztoku S zředěného vodou R na 10 ml vyhovují limitní zkoušce na železo (100 μg/g). Použije se 0,5 ml kyseliny thioglykolové R.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v 5 ml kyseliny octové zředěné RS a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,75 mg ZnSO₄ . 7H₂O.

Uchovávání

V nekovových dobře uzavřených obalech.

Zinci undecylenas

Undecylenan zinečnatý

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Taje při 116 °C až 121 °C, ale v tavenině může zůstat malý zbytek pevné látky.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 2,5 g se přidá 10 ml vody R a 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a protřepe se dvakrát 10 ml etheru R. Vodná vrstva se uchovává pro zkoušku C. Spojené etherové vrstvy se promyjí vodou R a odpaří se do sucha. K odparku se přidají 2 ml čerstvě destilovaného anilinu R a 10 min se vaří pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit, přidá se 30 ml etheru R a protřepe se třikrát 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a jednou 20 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni, odparek se dvakrát rekrystalizuje z lihu R 70% (V/V) a suší se 3 h ve vakuu. Taje (2.2.14) při 66 °C až 68 °C.
2. B. 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 ml kyseliny octové ledové Ji a po kapkách se přidá 0,25 ml manganistanu draselného RS. Roztok manganistanu draselného se odbarví.
3. C. Směs 1 ml vodné vrstvy ze zkoušky A a 4 ml vody R vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 5 ml lihu 96% R, 0,5 ml červeně fenolové RS a 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Roztok se nezbarví červeně.

Alkalické kovy a kovy alkalických zemin. K 1,0 g se přidá 25 ml vody R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se k varu. Za horka se filtruje, zbytek na filtru se promyje 25 ml horké vody R. Filtrát a promývací tekutina se spojí a zalkalizují amoniakem 26% R. Přidá se 7,5 ml thioacetamidu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Zfiltruje se a sraženina se promyje dvakrát 10 ml vody R. Filtrát a promývací tekutiny se spojí, na vodní lázni se odpaří do sucha a odparek se vyžíhá. Zbytek váží nejvýše 20 mg (2 %).

Sírany (2.4.13). K 0,1 g se přidá směs 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody destilované R a zahřeje se k varu. Ochladí se, zfiltruje a filtrát se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku síranů (10 μg SO₄/ml) a 10 ml vody destilované R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stupeň nenasycenosti. 0,100 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 30 ml kyseliny octové ledové R. Titruje se bromičnanem draselným 0,0167 mol/l VS. Před koncem titrace se přidá 0,05 ml ethoxychrysoidiniumchloridu RS jako indikátor a titruje se do vymizení červeného zbarvení.

Spotřeba bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS je 9,1 ml až 9,4 ml.

Stanovení obsahu

K 0,350 g se přidá 25 ml kyseliny octové zředěné RS a zahřeje se k varu. Provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 43,19 mg C₂₂H₃₈O₄Zn.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Zopiclonum

Zopiklon

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v acetonu a prakticky nerozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Taje při asi 177 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (3,5 g/l) a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (3,5 g/l) na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 303 nm. Specifická absorbance v maximu je 340 až 380.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety zopiklonu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg zopiklonu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů triethylaminu R, acetonu R a ethylacetatu R (2 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 5 (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,05 ° až +0,05 °; měří se roztok připravený zředěním 10,0 ml roztoku S dimethylformamidem R na 50,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg zopiklonoxidu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího 8,1 g/l laurylsíranu sodného R a 1,6 g/l dihydrogenfosforečnanu sodného R upraveného na hodnotu pH 3.5 přidáním roztoku kyseliny fosforečné R 10% (V/V) (38 + 62). Průtoková rychlost je 1.5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 303 nm.

Teplota kolony se udržuje na 30 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu byly nejméně 30 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas zopiklonu 27 min až 31 min. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi (se stoupající koncentrací klesají retenční časy a s klesající koncentrací retenční časy stoupají). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píkem zopiklonoxidu a píkem zopiklonu nejméně 3,0. Pokud se nedosáhne požadovaného rozlišení, upraví se hodnota pH mobilní fáze na 4,0 roztokem kyseliny fosforečné R 10% (V/V).

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času zopiklonu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %), a nejvýše dva takové píky mohou mít plochu větší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

2-propanol. Nejvýše 0,7 %; provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití ethanolu R1 jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 5 ml ethanolu R1 se zředí dichlorethanem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí dichlorethanem R na 10 ml.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v dichlorethanu R, přidá se 0,5 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlorethanem R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok. 4,5 ml 2-propanolu R se zředí dichlorethanem R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlorethanem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kapilární křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru asi 0,53 mm s 20μm vrstvou styrendivinylbenzen-kopolymeru R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 4 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - následujícího teplotního programu:

   Uchovávání Nečistoty † Zinci chloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Zinci oxidum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Zinci stearas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Zinci sulfas heptahydricus Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Zinci undecylenas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Zopiclonum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Místo	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
   kolona	0 - 5	50	-	izotermicky
   	5 - 10	50 → 70	4	lineární gradient
   	10 - 14	70	-	izotermicky
   	14 - 20,5	70 → 200	20	lineární gradient
   	20,5 - 27,5	200	-	izotermicky
   nástřik		150
   detektor		250

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah 2-propanolu v procentech za použití jeho hustoty při 20 °C, která je 0,785 g/ml.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové R a 40 ml acetanhydridu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 38,88 mg C₁₇H₁₇ClN₆O₃.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 4-oxid(5RS)-6,7-dihydro-6-(5-chlorpyridin-2-yl)-7-oxo-5H-pyrrolo[3,4-b]pyrazin-5-ylmethyl-piperazin-1-karboxylatu(oxid zopiklonu),

1. B. (7RS)-6,7-dihydro-7-hydroxy-6-(5-chlorpyridin-2-yl)-5H-pyrrolo[3,4-b]pyrazin-5-on,

1. C. 6,7-dihydro-6-(5-chlorpyridin-2-yl)-5H-pyrrolo[3,4-b]pyrazin-5-on.

1. 6.2 Léčivé přípravky
   1. 6.2.1 Obecné články lékových forem

      Auricularia

      Ušní přípravky

      Jsou to tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené pro vkapávání, rozprašování, insuflaci a aplikaci do zevního zvukovodu nebo k ušnímu výplachu.

      Ušní přípravky obvykle obsahují jednu nebo více léčivých látek ve vhodném vehikulu. Mohou obsahovat pomocné látky, např. k úpravě osmotického tlaku nebo viskozity, úpravě nebo stabilizaci hodnoty pH, ke zvýšení rozpustnosti účinných látek, stabilizaci přípravku nebo k zajištění odpovídajících protimikrobních vlastností. Tyto pomocné látky neovlivňují nepříznivě léčebný účinek přípravku a v používaných koncentracích nejsou příčinou toxicity nebo přílišné místní dráždivosti.

      Přípravky pro aplikaci do poškozeného ucha, obzvláště pokud je perforován ušní bubínek nebo jsou-li aplikovány před chirurgickým zákrokem, jsou sterilní, bez protimikrobních přísad a jsou dodávány v jednodávkových obalech.

      Pokud není předepsáno a schváleno jinak, vodné ušní přípravky dodávané ve vícedávkových obalech obsahují vhodné protimikrobní přísady ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti.

      Obaly pro ušní přípravky obvykle vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).

      Rozlišuje se několik druhů ušních přípravků:

      1. - ušní kapky a spreje,
      2. - polotuhé ušní přípravky,
      3. - zásypy do ucha,
      4. - ušní omývadla,
      5. - ušní tampony s léčivy.

      Výroba

      Při vývoji ušního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení ochranných vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních látek (5.1.3).

      Při výrobě, balení, skladování a distribuci ušních přípravků je vhodným způsobem zajištěna jejich mikrobiální čistota; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).

      Sterilní ušní přípravky jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).

      Při výrobě ušních přípravků obsahujících dispergované částice se používají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití.

      Zkoušení