Zákon o právních poměrech státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech (zákon o státních zaměstnancích)

§ 15

(1) Pracovní poměr se státním zaměstnancem se uzavírá na dobu neurčitou.

(2) Pracovní poměr na dobu určitou lze se státním zaměstnancem uzavřít, jen

1. a) je-li třeba
   1. 1. nahradit dočasně nepřítomného státního zaměstnance,
   2. 2. zajistit splnění časově omezeného úkolu správního úřadu, nebo
   3. 3. zajistit plnění úkolů za státního zaměstnance, se kterým byla sjednána kratší pracovní doba, nebo

1. b) bude-li státní zaměstnanec vyslán k výkonu zahraniční služby, a to nejdéle na dobu 5 let; tuto dobu lze opakovaně prodloužit, nejdéle však celkem o 5 let.

(3) Jmenováním na pracovní místo vedoucího státního zaměstnance se zakládá pracovní poměr na dobu neurčitou. Je-li však dán některý z důvodů podle odstavce 2, lze jmenováním založit pracovní poměr na dobu určitou, je-li tato doba kratší než 5 let.

(4) V pracovní smlouvě na dobu určitou nebo ve jmenování na dobu určitou musí být uveden důvod podle odstavce 2; jinak platí, že jde o pracovní poměr na dobu neurčitou.

§ 16

Druhem práce státního zaměstnance je práce sjednaná v souladu s vymezením druhu práce pro jednotlivé systemizované pracovní místo státního zaměstnance v organizační struktuře.

§ 17

Základní předpoklad pro výkon práce státního zaměstnance

Státním zaměstnancem může být pouze osoba, u které lze předpokládat, že bude při výkonu práce dodržovat principy ústavního pořádku České republiky.

§ 18

Ostatní předpoklady pro výkon práce státního zaměstnance

(1) Státním zaměstnancem může být pouze osoba, která

1. a) je státním občanem
   1. 1. České republiky,
   2. 2. jiného členského státu Evropské unie, nebo
   3. 3. státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru,

1. b) dosáhla věku 18 let,
2. c) je plně svéprávná,
3. d) je bezúhonná,
4. e) dosáhla středního vzdělání s maturitní zkouškou,
5. f) má potřebnou zdravotní způsobilost a
6. g) má potřebnou znalost českého jazyka, není-li státním občanem České republiky.

(2) Vedoucí státní zaměstnanec musí splňovat též další předpoklady pro výkon funkce stanovené zákonem upravujícím některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech České republiky.

§ 19

Požadavky pro výkon práce státního zaměstnance

(1) Vedoucí správního úřadu stanoví pro pracovní místo státního zaměstnance požadavek potřebný pro výkon práce na tomto pracovním místě, zejména požadavek

1. a) státního občanství České republiky, pokud je pro ochranu oprávněného zájmu České republiky nezbytné, aby činnost, jejíž výkon se na pracovním místě státního zaměstnance požaduje, vykonával státní občan České republiky,
2. b) vzdělání stanoveného tímto zákonem ve vazbě na platovou třídu,
3. c) oboru nebo odborného zaměření vzdělání,
4. d) oboru specializace,
5. e) úrovně znalosti cizího jazyka,
6. f) minimální délky předchozí praxe
   1. 1. v některé z činností podle § 7 nebo činnosti obdobné, nebo
   2. 2. ve vedoucí funkci nebo jako člen statutárního orgánu podnikající právnické osoby, nebo

1. g) způsobilosti mít přístup k utajovaným informacím podle zákona upravujícího ochranu utajovaných informací.

(2) Jde-li o pracovní místo vrchního ředitele sekce, ředitele odboru nebo vedoucího oddělení, délka požadované praxe podle odstavce 1 písm. f) bodu 1 činí nejméně 1 rok.

(3) Jde-li o pracovní místo vrchního ředitele sekce nebo ředitele odboru, délka požadované praxe podle odstavce 1 písm. f) bodu 2 činí nejméně 1 rok.

§ 20

Bezúhonnost

Za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo pro trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti, pokud odsouzení nebylo zahlazeno nebo pokud se na pachatele nehledí, jako by nebyl odsouzen.

§ 21

(1) Státní zaměstnanec musí splňovat požadavek vzdělání stanovený pro pracovní místo státního zaměstnance, kterým je

1. a) pro 6. až 8. platovou třídu střední vzdělání s maturitní zkouškou,
2. b) pro 9. platovou třídu střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání,
3. c) pro 10. platovou třídu vyšší odborné vzdělání nebo bakalářský studijní program,
4. d) pro 11. a 12. platovou třídu bakalářský nebo magisterský studijní program,
5. e) pro 13. až 16. platovou třídu magisterský studijní program.

(2) Je-li to nezbytné k zajištění řádného výkonu působnosti správního úřadu, vedoucí správního úřadu může výjimečně obsadit pracovní místo osobou, která nesplňuje požadavek vzdělání stanovený pro takové místo, avšak dosáhla alespoň středního vzdělání s maturitní zkouškou, s výjimkou pracovního místa vedoucího státního zaměstnance. Jde-li o osobu, která řádně ukončila bakalářský studijní program, lze podle věty první postupovat i v případě pracovního místa vedoucího státního zaměstnance.

§ 22

(1) Za vysokoškolské vzdělání, vyšší odborné vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou se pro účely tohoto zákona považuje také vysokoškolské vzdělání, vyšší odborné vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou získané studiem na vysoké škole, vyšší odborné škole nebo střední škole v členském státě Evropské unie, smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru, Švýcarské konfederaci nebo Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.

(2) Za vysokoškolské vzdělání se pro účely tohoto zákona nepovažuje vzdělání získané studiem na Vysoké škole politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa, Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda, vysoké škole politické nebo bezpečnostní škole nebo učilišti v bývalém Svazu sovětských socialistických republik a na fakultě některé z těchto vysokých škol, nejde-li o vzdělání získané studiem na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO).

§ 23

(1) Pracovní místo státního zaměstnance lze obsadit pouze osobou, která splňuje stanovené předpoklady a požadavky.

(2) Pracovní místo státního zaměstnance lze obsadit až po vyjádření toho, komu je bezprostředně podřízeno. Jde-li však o pracovní místo vrchního ředitele sekce v ministerstvu nebo v Úřadu vlády, lze je obsadit jen se souhlasem příslušného člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády.

§ 24

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení

(1) Pracovní místo státního zaměstnance se obsazuje na základě výsledku výběrového řízení, není-li stanoveno jinak.

(2) Výběrové řízení vyhlásí vedoucí správního úřadu oznámením na úřední desce správního úřadu, a je-li zřízena centrální evidence obsazovaných pracovních míst státních zaměstnanců, též zveřejněním v ní; rozhodné je oznámení na úřední desce.

(3) Oznámení o vyhlášení výběrového řízení obsahuje alespoň

1. a) název správního úřadu,
2. b) místo výkonu práce,
3. c) označení pracovního místa, jehož se výběrové řízení týká, a údaje o něm v rozsahu
   1. 1. druh práce,
   2. 2. obory specializace,
   3. 3. platová třída,
   4. 4. popis činností,
   5. 5. podmínky výkonu práce,

1. d) informaci, zda jde o pracovní poměr na dobu neurčitou nebo na dobu určitou včetně doby jeho trvání,
2. e) stanovené předpoklady a požadavky,
3. f) předpokládaný den nástupu do práce,
4. g) délku pracovní doby, nejedná-li se o stanovenou týdenní pracovní dobu,
5. h) obvyklou výši jednotlivých složek platu státních zaměstnanců vykonávajících v témže správním úřadu stejnou práci nebo práci stejné hodnoty a případné další náležitosti,
6. i) lhůtu pro podání přihlášky, která nesmí být kratší než 7 dnů,
7. j) identifikační údaj datové schránky, adresu elektronické pošty a údaje o elektronickém nástroji pro komunikaci ve věcech podle tohoto zákona (dále jen „elektronický nástroj“), je-li zřízen, pro podávání písemných přihlášek a
8. k) výčet písemností týkajících se skutečností souvisejících s druhem práce, které uchazeč přiloží k přihlášce.

(4) Výběrové řízení na vedoucího správního úřadu vyhlásí ten, kdo je příslušný k jeho jmenování, a to na úřední desce nadřízeného správního úřadu; je-li ke jmenování příslušná vláda, může výběrové řízení vyhlásit předseda vlády. Výběrové řízení na státního tajemníka v ministerstvu vyhlašuje příslušný člen vlády a v Úřadu vlády vedoucí Úřadu vlády.

§ 25

Účast ve výběrovém řízení

(1) Výběrového řízení se může zúčastnit osoba, která splňuje stanovené předpoklady a požadavky.

(2) Uchazeč o jmenování na pracovní místo vedoucího správního úřadu nebo státního tajemníka musí dále splňovat požadavek předchozí praxe při výkonu některé z činností podle § 7 nebo činnosti obdobné, a to v uplynulých 10 letech v délce nejméně 4 let, z toho nejméně 3 roky ve vedoucí funkci nebo jako člen statutárního orgánu podnikající právnické osoby.

§ 26

Přihláška

(1) Podmínkou účasti uchazeče ve výběrovém řízení je podání písemné přihlášky v českém jazyce. Přihlášku lze podat pouze elektronicky prostřednictvím datové schránky, elektronické pošty nebo elektronického nástroje, je-li zřízen. Přihláška nemusí obsahovat podpis.

(2) Náležitostmi přihlášky jsou

1. a) jméno, popřípadě jména, a příjmení (dále jen „jméno“) uchazeče a datum jeho narození,
2. b) státní občanství uchazeče,
3. c) adresa místa trvalého pobytu nebo jiného pobytu uchazeče na území České republiky anebo adresa bydliště uchazeče mimo území České republiky,
4. d) identifikační údaje datové schránky nebo adresa elektronické pošty, na kterou mají být uchazeči doručovány písemnosti, a
5. e) označení pracovního místa státního zaměstnance, jehož se výběrové řízení týká.

(3) K přihlášce uchazeč přiloží

1. a) svůj profesní životopis v českém jazyce a
2. b) další písemnosti, jejichž předložení správní úřad požaduje v oznámení o vyhlášení výběrového řízení.

(4) Uchazeč není povinen přikládat písemnosti, které má správní úřad v dispozici nebo jsou součástí úřední evidence, k níž má přístup.

(5) Pokud uchazeč k přihlášce přiloží prostou kopii písemnosti podle odstavce 3 písm. b) a není-li v oznámení o vyhlášení výběrového řízení uvedeno jinak, je povinen předložit její originál výběrové komisi nejpozději před zahájením jejího jednání.

§ 27

Vyřazení přihlášky

(1) Správní úřad vyřadí přihlášku, pokud

1. a) nemá požadované náležitosti, je podána opožděně nebo není podána stanoveným způsobem,
2. b) je nesrozumitelná nebo z ní není patrné, kdo ji podal nebo čeho se domáhá, nebo
3. c) je zřejmé, že uchazeč nesplňuje stanovené předpoklady a požadavky.

(2) Lze-li uchazeče vyrozumět elektronicky, správní úřad ho vyrozumí o tom, že jeho přihláška byla vyřazena.

§ 28

(1) Výběrová komise má nejméně 3 členy, které jmenuje a odvolává vedoucí správního úřadu.

(2) Členy výběrové komise na výběr vedoucího státního zaměstnance jmenuje a odvolává ten, kdo je příslušný ke jmenování vedoucího státního zaměstnance.

§ 29

(1) Uchazeče, jejichž přihlášky nebyly vyřazeny, posuzuje výběrová komise.

(2) Jednání výběrové komise je neveřejné. Výběrová komise jedná, jsou-li přítomni všichni její členové, a rozhodnutí přijímá nadpoloviční většinou hlasů.

(3) Výběrová komise na základě posouzení uchazečů vybere z těch, kteří ve výběrovém řízení uspěli, 3 nejvhodnější a sestaví seznam těch, kteří ve výběrovém řízení neuspěli.

(4) Výběrová komise o průběhu jednání vyhotoví písemnou zprávu.

§ 30

(1) Vedoucí správního úřadu může pracovní místo státního zaměstnance obsadit pouze uchazečem, kterého výběrová komise vybrala mezi 3 nejvhodnější uchazeče.

(2) Ostatní uchazeče správní úřad o jejich výsledku ve výběrovém řízení písemně vyrozumí.

§ 31

Výběrové řízení bez výběrové komise

Jde-li o pracovní místo zařazené v 6. až 12. platové třídě a nejde-li o pracovní místo vedoucího státního zaměstnance, může uchazeče posoudit a výběr provést vedoucí správního úřadu nebo jím pověřený vedoucí státní zaměstnanec; § 29 odst. 4 a § 30 odst. 2 se použijí obdobně.

§ 32

Doručování ve výběrovém řízení

(1) Písemnosti ve výběrovém řízení správní úřad doručuje pouze elektronicky, a to do datové schránky, na adresu elektronické pošty uvedené uchazečem v přihlášce nebo elektronickým nástrojem, je-li zřízen.

(2) Je-li písemnost ve výběrovém řízení správním úřadem doručována prostřednictvím datové schránky a není-li doručena dříve, považuje se za doručenou třetím dnem po jejím dodání do datové schránky.

(3) Písemnost ve výběrovém řízení doručovaná správním úřadem na adresu elektronické pošty se považuje za doručenou okamžikem, kdy osoba její převzetí potvrdí, jinak třetím dnem od jejího odeslání; pokud se písemnost vrátí jako nedoručitelná, další pokus o doručení se nečiní.

(4) Pro doručování elektronickým nástrojem se použije § 84 obdobně; písemnost je však doručena nejpozději třetím dnem ode dne jejího dodání do elektronického nástroje.

§ 33

(1) Bez výběrového řízení může vedoucí správního úřadu obsadit pracovní místo státního zaměstnance, pouze

1. a) obsadí-li jej
   1. 1. státním zaměstnancem zařazeným v jím řízeném nebo jiném správním úřadu,
   2. 2. státním zaměstnancem po ukončení vyslání k výkonu služby v zahraničí nebo do mezinárodní organizace, nebo
   3. 3. uchazečem z jiného výběrového řízení na obsazení obdobného pracovního místa státního zaměstnance konaného nejdéle před 6 měsíci, který byl výběrovou komisí vybrán mezi 3 nejvhodnější uchazeče,

1. b) je-li potřeba nahradit dočasně nepřítomného státního zaměstnance po dobu
   1. 1. trvání překážky v práci na straně tohoto státního zaměstnance,
   2. 2. jeho vyslání k výkonu služby v zahraničí, nebo
   3. 3. jeho vyslání do mezinárodní organizace, nebo

1. c) je-li potřeba zajistit plnění úkolů za státního zaměstnance, se kterým byla sjednána kratší pracovní doba.

(2) Postup podle odstavce 1 není možný, jde-li o pracovní místo vedoucího státního zaměstnance.

§ 34

(1) Vedoucí správního úřadu může v období od 6 měsíců do 4 měsíců před skončením funkčního období vedoucího státního zaměstnance určit, že výběrové řízení se neprovede; nové funkční období v takovém případě začíná běžet dnem následujícím po skončení dosavadního funkčního období.

(2) Postup podle odstavce 1 je možný, jen jde-li o vedoucího státního zaměstnance, jehož poslední pracovní hodnocení obsahuje závěr o tom, že dosahoval vynikajících výsledků, a jen se souhlasem toho, komu je vedoucí státní zaměstnanec bezprostředně podřízen.

(3) Ten, kdo je příslušný ke jmenování vedoucího správního úřadu nebo státního tajemníka, může ve vztahu k nim postupovat podle odstavce 1 obdobně. V případě státního tajemníka je nutný souhlas předsedy vlády.

§ 35

Zkušební doba se se státním zaměstnancem nesjednává a činí

1. a) 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru státního zaměstnance,
2. b) 8 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru vedoucího státního zaměstnance.

§ 36

Jmenování na pracovní místo vedoucího státního zaměstnance

(1) Vedoucího správního úřadu jmenuje ten, o kom to stanoví jiný zákon. Nestanoví-li jiný zákon jinak, vedoucího správního úřadu jmenuje vedoucí nadřízeného správního úřadu, a není-li takový nadřízený správní úřad, vláda.

(2) Státního tajemníka jmenuje příslušný člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády. Ke jmenování je nutný souhlas předsedy vlády.

(3) Vrchního ředitele sekce, ředitele odboru a vedoucího oddělení jmenuje vedoucí správního úřadu.

(4) Funkční období vedoucího státního zaměstnance je 5 let. Při skončení funkčního období vedoucího státního zaměstnance postupuje zaměstnavatel obdobně podle § 73a odst. 2 zákoníku práce; nemá-li jinou práci odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci tohoto státního zaměstnance, náleží tomuto státnímu zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách.

§ 37

Odvolání vedoucího státního zaměstnance

(1) Ten, kdo je příslušný ke jmenování, může vedoucího státního zaměstnance z pracovního místa odvolat, jen pokud

1. a) nesplňuje předpoklad stanovený právním předpisem pro výkon práce nebo nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavek pro řádný výkon práce,
2. b) pozbyl vzhledem ke zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci,
3. c) jeho pracovní místo bylo zrušeno,
4. d) jeho pracovní hodnocení obsahuje závěr o tom, že
   1. 1. při výkonu práce dosahoval nevyhovujících nebo dostačujících výsledků, nebo
   2. 2. jeho manažerská činnost je klasifikována jako plněná v rámci nároků na ně kladených s občasnými výhradami nebo plněná nedostatečně,

1. e) se dopustil
   1. 1. závažným způsobem porušení některé z povinností vyplývajících z právního předpisu vztahujícího se k práci vykonávané vedoucím státním zaměstnancem v době posledních 12 měsíců před odvoláním z funkce nebo, jde-li o státního tajemníka, před podáním návrhu na udělení souhlasu s jeho odvoláním,
   2. 2. nejméně 2 méně závažných porušení některé z povinností vyplývajících z právního předpisu vztahujícího se k práci vykonávané vedoucím státním zaměstnancem v době posledních 12 měsíců před odvoláním z funkce nebo, jde-li o státního tajemníka, před podáním návrhu na udělení souhlasu s jeho odvoláním, nebo
   3. 3. zaviněného jednání, jímž narušil důstojnost své funkce nebo ohrozil důvěru v její řádný výkon, nebo

1. f) nevykonal v případě, kdy začal vykonávat práci v jiném nebo dalším oboru specializace, ve stanovené lhůtě úspěšně zvláštní část úřednické zkoušky pro takový obor specializace.

(2) Vedoucího správního úřadu nebo státního tajemníka lze odvolat také v případě, nevykonává-li práci po dobu delší než 6 měsíců.

(3) K odvolání státního tajemníka podle odstavce 1 nebo 2 je nutný souhlas předsedy vlády.

(4) K odvolání vedoucího správního úřadu, státního tajemníka nebo vrchního ředitele sekce v ministerstvu nebo Úřadu vlády podle odstavce 1 písm. d) nebo e) je nutné vyjádření poradní komise; nevyjádří-li se poradní komise do 15 dnů ode dne, kdy byla o vyjádření požádána, platí, že se vyjádřila kladně. Součástí žádosti o vyjádření musí být veškeré podklady, které podle žádajícího odvolání odůvodňují.

(5) Vedoucí státní zaměstnanec musí být odvolán, pokud soud pravomocně rozhodl o neplatnosti odvolání předchozího vedoucího státního zaměstnance nebo o neplatnosti rozvázání pracovního poměru s ním, dosud neuplynulo funkční období, na které byl předchozí vedoucí státní zaměstnanec jmenován, a předchozí vedoucí státní zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na zařazení na své původní místo vedoucího státního zaměstnance. Na vedoucího státního zaměstnance odvolaného podle věty první se hledí, jako by jeho pracovní místo bylo zrušeno.

(6) Důvod odvolání musí být v odvolání skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, a nelze jej dodatečně měnit. Odvolání musí obsahovat odůvodnění; odůvodněno musí být též odchýlení se od vyjádření poradní komise podle odstavce 4.

§ 38

Vzdání se pracovního místa vedoucího státního zaměstnance

Výkon práce na pracovním místě vedoucího státního zaměstnance končí uplynutím 2 měsíců ode dne doručení vzdání se tohoto místa, nedohodnou-li se vedoucí státní zaměstnanec a ten, kdo je příslušný k jeho jmenování, písemně jinak.

§ 39

Zvláštní ustanovení o výpovědi dané některým vedoucím státním zaměstnancům a o okamžitém zrušení jejich pracovního poměru

(1) K výpovědi dané vedoucímu správního úřadu, státnímu tajemníkovi nebo vrchnímu řediteli sekce v ministerstvu nebo Úřadu vlády z důvodu podle § 52 písm. g) nebo h) zákoníku práce nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru takového vedoucího státního zaměstnance podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je nutné vyjádření poradní komise. Nevyjádří-li se poradní komise do 15 dnů ode dne, kdy byla o vyjádření požádána, platí, že se vyjádřila kladně. Součástí žádosti o vyjádření musí být veškeré podklady, které podle žádajícího výpověď nebo okamžité skončení pracovního poměru odůvodňují.

(2) Odchýlí-li se zaměstnavatel od vyjádření poradní komise podle odstavce 1, musí to odůvodnit.

§ 40

Zvláštní ustanovení o neuspokojivých pracovních výsledcích

Platí, že výpovědní důvod podle § 52 písm. f) zákoníku práce spočívající v neuspokojivých pracovních výsledcích je dán pouze v případě, že státní zaměstnanec podle 2 po sobě jdoucích pracovních hodnocení dosahoval nevyhovujících výsledků.

§ 41

Zvláštní ustanovení o okamžitém zrušení pracovního poměru

Zaměstnavatel pracovní poměr okamžitě zruší, pokud státní zaměstnanec

1. a) neplní předpoklad bezúhonnosti,
2. b) nastoupil výkon trestu odnětí svobody, nebo
3. c) přestal splňovat předpoklad občanství členského státu Evropské unie nebo občanství státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

§ 42

Zvláštní ustanovení o výši odstupného

Státnímu zaměstnanci, s nímž zaměstnavatel rozváže pracovní poměr výpovědí z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, se odstupné podle § 67 a 68 zákoníku práce navyšuje o

1. a) dvojnásobek průměrného měsíčního výdělku, dovršil-li státní zaměstnanec u zaměstnavatele ke dni rozvázání pracovního poměru nejméně 10 let pracovního poměru,
2. b) trojnásobek průměrného měsíčního výdělku, dovršil-li státní zaměstnanec u zaměstnavatele ke dni rozvázání pracovního poměru nejméně 15 let pracovního poměru,
3. c) čtyřnásobek průměrného měsíčního výdělku, dovršil-li státní zaměstnanec u zaměstnavatele ke dni rozvázání pracovního poměru nejméně 20 let pracovního poměru.

§ 43

Peněžité vyrovnání

(1) V dohodě o skončení pracovního poměru vedoucího státního zaměstnance lze v případech, kdy nenáleží odstupné, ujednat peněžité vyrovnání ve výši až šestinásobku průměrného měsíčního výdělku.

(2) Peněžité vyrovnání podle odstavce 1 lze za ministerstvo nebo Úřad vlády ujednat pouze se souhlasem příslušného člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády.

§ 44

(1) Státní zaměstnanec je povinen

1. a) zachovávat věrnost České republice,
2. b) oznámit zaměstnavateli, že
   1. 1. je proti němu zahájeno trestní stíhání a v jaké věci, popřípadě že bylo ukončeno a jakým rozhodnutím ve věci samé, nebo
   2. 2. nesplňuje některý ze stanovených předpokladů nebo požadavků,

1. c) prohlubovat si kvalifikaci podle pokynů zaměstnavatele,
2. d) zachovávat při výkonu práce pravidla slušnosti,
3. e) vykonávat práci při odvracení živelní pohromy nebo jiného hrozícího nebezpečí anebo se podílet na zmírnění jejich bezprostředních následků.

(2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. a) a b) je státní zaměstnanec povinen dodržovat, i když nevykonává práci.

(3) Víra, náboženství ani politické nebo jiné smýšlení státního zaměstnance nesmějí být na újmu řádného výkonu jeho práce.

§ 45

Má-li státní zaměstnanec za to, že pokyn je v rozporu s právními předpisy, je povinen to bezodkladně písemně oznámit osobě, která mu pokyn vydala; hrozí-li nebezpečí z prodlení, postačuje ústní oznámení. Poté je státní zaměstnanec povinen splnit daný pokyn, jen uloží-li mu to písemně vedoucí správního úřadu. Státní zaměstnanec nesmí vykonat pokyn, pokud by se tím dopustil trestného činu nebo správního deliktu, a tuto skutečnost je povinen bez zbytečného prodlení písemně oznámit vedoucímu správního úřadu.

§ 46

(1) Státní zaměstnanec může vykonávat jinou výdělečnou činnost pouze s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele.

(2) Omezení podle odstavce 1 se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost aktivního sportovce, na činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle jiného zákona pro soud nebo jiný správní úřad než ten, ve kterém je zařazen, na činnost v poradních orgánech vlády a jejich orgánech, činnost v poradních nebo jiných orgánech ústředního správního úřadu nebo ve zvláštních orgánech, které podle jiného zákona vykonávají veřejnou správu, a na správu vlastního majetku.

(3) Omezení podle odstavce 1 neplatí v případě překážky v práci na straně zaměstnance z důvodu obecného zájmu a při výkonu vazby.

§ 47

(1) Vedoucí státní zaměstnanec nesmí vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo politickém hnutí.

(2) Vedoucí správního úřadu, státní tajemník a vrchní ředitel sekce nesmí být členem politické strany nebo politického hnutí.

§ 48

Zvláštní ustanovení o funkčních požitcích některých vedoucích státních zaměstnanců

Vedoucí ústředního správního úřadu a jeho zástupce, státní tajemník a vrchní ředitel sekce v ministerstvu nebo v Úřadu vlády má právo na bezplatné používání silničního motorového vozidla poskytnutého zaměstnavatelem s přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k umožnění styku s rodinou a bez řidiče i k osobní dispozici.

§ 49

Zvláštní ustanovení o přeložení státního zaměstnance

(1) Státní zaměstnanec může být i bez svého souhlasu přeložen na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na dobu 60 dnů v kalendářním roce, k výkonu práce do jiného organizačního útvaru zaměstnavatele nebo do jiného správního úřadu, je-li to nezbytné k zajištění řádného výkonu působnosti správního úřadu a státní zaměstnanec je s ohledem na svou kvalifikaci, znalosti, dovednosti a zkušenosti schopen požadované činnosti vykonávat.

(2) Se souhlasem státního zaměstnance lze dobu přeložení podle odstavce 1 prodloužit, nejdéle však na dobu 1 roku. Státní zaměstnanec může vzít souhlas s prodloužením doby přeložení zpět; přeložení v takovém případě skončí uplynutím patnáctého dne po doručení zpětvzetí souhlasu zaměstnavateli, nebyla-li sjednána doba kratší.

(3) Státního zaměstnance, kterého nelze bez jeho souhlasu vyslat na pracovní cestu, lze podle odstavce 1 přeložit do jiného místa výkonu práce, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, pouze s jeho souhlasem.

(4) Státní zaměstnanec má při přeložení do jiného místa výkonu práce, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, nároky jako při pracovní cestě.

§ 50

Vyslání k výkonu služby v zahraničí a zařazení po jeho ukončení

(1) Státní zaměstnanec může být s jeho písemným souhlasem vyslán na území jiného státu na předem sjednanou dobu k výkonu služby v zahraničí. Státní zaměstnanec zařazený v Ministerstvu zahraničních věcí nebo Ministerstvu obrany může být vyslán i bez svého souhlasu na dobu až 6 měsíců, je-li to nezbytné k výkonu služby v zahraničí, nejvýše však jednou za období 5 let. Na první cestu do místa vyslání k výkonu služby v zahraničí a na cestu zpět po ukončení vyslání se použijí ustanovení o pracovní cestě.

(2) Trvá-li vyslání déle než 4 po sobě jdoucí týdny, je zaměstnavatel povinen státního zaměstnance předem písemně informovat o měně, ve které mu bude vyplácen plat, o peněžitém nebo věcném plnění poskytovaném zaměstnavatelem v souvislosti s výkonem práce a o tom, zda a za jakých podmínek je zajištěn návrat státního zaměstnance.

(3) Zaměstnavatel může se státním zaměstnancem v souvislosti s vysláním uzavřít dohodu vymezující

1. a) závazek státního zaměstnance
   1. 1. vykonávat po sjednanou dobu službu v zahraničí,
   2. 2. uhradit zaměstnavateli náklady spojené s vysláním v případě, že sjednanou dobu podle bodu 1 nedodrží,

1. b) druhy nákladů podle písmene a) bodu 2 a jejich nejvyšší částku a
2. c) důvody, pro které lze státnímu zaměstnanci povinnost podle písmene a) bodu 2 prominout.

(4) Zaměstnavatel může vyslání ukončit předčasně, a to i bez uvedení důvodů. Se souhlasem státního zaměstnance lze dobu vyslání prodloužit.

(5) Státního zaměstnance lze po ukončení výkonu služby v zahraničí zařadit na dobu nejvýše 2 let k výkonu práce na volné pracovní místo státního zaměstnance, s výjimkou pracovního místa vedoucího státního zaměstnance, bez ohledu na obor specializace; po tuto dobu není povinen vykonat zvláštní část úřednické zkoušky pro tento obor specializace.

§ 51

Vyslání do mezinárodní organizace

(1) Státní zaměstnanec může být s jeho písemným souhlasem vyslán na území jiného státu na předem určenou dobu do mezinárodní organizace; doba vyslání se považuje za výkon práce. Na první cestu do místa vyslání a na cestu zpět po ukončení vyslání se použijí ustanovení o pracovní cestě.

(2) Ustanovení § 50 odst. 2 až 5 se použijí obdobně.

(3) Po dobu vyslání státního zaměstnance do mezinárodní organizace mu přísluší plat a náhrady výdajů jen tehdy, nejsou-li hrazeny mezinárodní organizací.

§ 52

Státnímu zaměstnanci, který je vyslán na území jiného státu k výkonu služby v zahraničí, může zaměstnavatel nařídit výkon práce i na den, který je v České republice svátkem podle jiného zákona.

§ 53

Náhrada platu při překážce v práci na straně zaměstnavatele

Za dobu, po kterou nemohl státní zaměstnanec konat práci pro překážky na straně zaměstnavatele, mu přísluší náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

§ 54

Překážka v práci na straně zaměstnavatele v případě trestního stíhání

(1) Překážkou na straně zaměstnavatele, pro kterou státní zaměstnanec nemůže konat práci, je také doba, po kterou by podle zaměstnavatele ohrožovalo probíhající trestní stíhání státního zaměstnance pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti důvěru v řádný výkon jeho práce.

(2) Za dobu, po kterou nemohl státní zaměstnanec konat práci z důvodu podle odstavce 1, mu přísluší náhrada platu ve výši 50 % průměrného výdělku; náhrada se zvýší o 10 % průměrného výdělku za každou státním zaměstnancem vyživovanou osobu, nejvýše však do výše 80 % průměrného výdělku.

(3) Nebyl-li státní zaměstnanec pro trestný čin uvedený v odstavci 1 pravomocně odsouzen, jeho trestní stíhání nebylo podmíněně zastaveno ani nebylo rozhodnuto o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání, po skončení trestního stíhání se mu doplatí náhrada do výše průměrného výdělku.

(4) Doba, po kterou státní zaměstnanec nevykonává práci z důvodu podle odstavce 1, se pro účely dovolené považuje za výkon práce pouze tehdy, pokud státní zaměstnanec nebyl pro trestný čin uvedený v odstavci 1 pravomocně odsouzen, jeho trestní stíhání nebylo podmíněně zastaveno ani nebylo rozhodnuto o schválení narovnání.

§ 55

(1) Státní zaměstnanec má v rámci prohlubování kvalifikace právo na individuální vzdělávání v rozsahu 5 dnů v kalendářním roce.

(2) Dobu čerpání individuálního vzdělávání určuje zaměstnavatel na žádost státního zaměstnance; přihlíží při tom ke svým úkolům a k oprávněným zájmům státního zaměstnance. Zaměstnavatel určí státnímu zaměstnanci po projednání s ním individuální studijní účel, jehož má být v rámci individuálního vzdělávání dosaženo; dosažení tohoto cíle je zaměstnavatel následně oprávněn ověřit.

(3) Náklady vynaložené na dosažení individuálního studijního účelu nese státní zaměstnanec.

§ 56

Zvláštní ustanovení o platovém tarifu

Platové tarify se stanoví v 6. až 16. platové třídě. Charakteristika platových tříd je uvedena v příloze k tomuto zákonu.

§ 57

Zvláštní ustanovení o příplatku za vedení

(1) Vedoucímu správního úřadu přísluší příplatek za vedení v rozpětí

1. a) 50 až 60 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě, jde-li o ústřední správní úřad,
2. b) 45 až 55 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě, jde-li o správní úřad s celostátní působností,
3. c) 30 až 45 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě v ostatních případech.

(2) Státnímu tajemníkovi přísluší příplatek za vedení v rozpětí 40 až 50 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě.

(3) Vrchnímu řediteli sekce nebo zástupci vedoucího správního úřadu přísluší příplatek za vedení v rozpětí

1. a) 40 až 50 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě, jde-li o ústřední správní úřad,
2. b) 35 až 45 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě, jde-li o správní úřad s celostátní působností,
3. c) 25 až 40 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě v ostatních případech.

(4) Řediteli odboru přísluší příplatek za vedení v rozpětí

1. a) 30 až 40 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě, jde-li o ústřední správní úřad,
2. b) 25 až 35 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě, jde-li o správní úřad s celostátní působností,
3. c) 15 až 30 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě v ostatních případech.

(5) Vedoucímu oddělení přísluší příplatek za vedení v rozpětí

1. a) 20 až 30 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě, jde-li o ústřední správní úřad,
2. b) 10 až 20 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě v ostatních případech.

(6) Zástupci státního tajemníka, vrchního ředitele sekce nebo ředitele odboru, který takového vedoucího státního zaměstnance trvale zastupuje v plném rozsahu jeho řídicí činnosti, přísluší příplatek za vedení stanovený v rozpětí příplatku za vedení stanoveného pro nejbližší nižší stupeň řízení, než přísluší zastupovanému vedoucímu státnímu zaměstnanci, zvýšený o 60 % rozdílu mezi tímto příplatkem za vedení a příplatkem za vedení, který přísluší zastupovanému vedoucímu státnímu zaměstnanci. Zástupci vedoucího oddělení, který vedoucího oddělení trvale zastupuje v plném rozsahu jeho řídicí činnosti, přísluší příplatek za vedení ve výši 60 % příplatku, který přísluší zastupovanému vedoucímu oddělení.

§ 58

Zvláštní ustanovení o osobním příplatku

(1) Osobní příplatek lze státnímu zaměstnanci přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout v závislosti na výsledku jeho pracovního hodnocení.

(2) Do prvního pracovního hodnocení lze státnímu zaměstnanci přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout osobní příplatek na návrh vedoucího státního zaměstnance.

(3) Státnímu zaměstnanci lze na návrh vedoucího státního zaměstnance osobní příplatek přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout také v souvislosti s jeho vysláním k výkonu služby v zahraničí nebo s ukončením tohoto vyslání.

§ 59

Platový tarif ve zvláštních případech

Vedoucí správního úřadu může státnímu zaměstnanci, který je zařazen na pracovním místě alespoň v 11. platové třídě, určit platový tarif až ve výši dvojnásobku platového tarifu nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě, pokud takový státní zaměstnanec plní nejsložitější, nejodpovědnější a nejnamáhavější pracovní úkoly, jejichž plnění je pro výkon působnosti správního úřadu nepostradatelné, a tyto úkoly vyžadují nejvyšší míru znalostí, dovedností a zkušeností. Takový platový tarif lze státnímu zaměstnanci v ministerstvu nebo v Úřadu vlády určit jen se souhlasem příslušného člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády.

§ 60

Zmocňovací ustanovení

Vláda stanoví nařízením

1. a) zařazení činností vykonávaných státními zaměstnanci do platových tříd v souladu s charakteristikami platových tříd odstupňovanými podle složitosti, odpovědnosti, namáhavosti činnosti a jejího významu, které jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu,
2. b) způsob zařazování pracovních míst státních zaměstnanců do platových tříd,
3. c) podrobnější podmínky pro určení započitatelné praxe státních zaměstnanců,
4. d) způsob určení platového tarifu,
5. e) závazná pravidla pro určení výše příplatku za vedení v rámci stanoveného rozpětí,
6. f) rozdělení činností podle pracovních podmínek do skupin v závislosti na míře neuropsychické zátěže, pravděpodobnosti rizika ohrožení života a zdraví a podle obtížnosti činnosti a pravidla pro určení konkrétní výše zvláštního příplatku,
7. g) stupnici platových tarifů s přihlédnutím k povinnostem a omezením při výkonu práce státních zaměstnanců a k jejich významu.