Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/25 ve věci na zrušení části § 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů

VIII.2 Pohled komparativní: judikatura Soudního dvora Evropské unie

1. 101. Nezávislost soudců, včetně aspektu jejich materiálního zabezpečení, chrání rovněž právo Evropské unie, a to čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (dále též jen „SEU“) ve spojení s čl. 2 SEU. Požadavek soudcovské nezávislosti je podle judikatury SDEU součástí podstaty základního práva na účinnou právní ochranu a na spravedlivý proces, které má zásadní význam jakožto záruka ochrany všech práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, a jako záruka zachování společných hodnot členských států uvedených v čl. 2 SEU, zejména hodnoty právního státu (rozsudky ze dne 11. 7. 2024 ve věcech C-554/21, C-622/21 a C-727/21 HannInvest a další, bod 49, a ze dne 29. 7. 2024 ve věci C-119/23 Valančius, bod 46). Právě platové ohodnocení představuje společně s neodvolatelností soudců významnou záruku jejich nezávislosti (rozsudek SDEU ze dne 27. 2. 2018 ve věci C-64/16 Associação Sindical dos Juízes Portugueses, body 44 a 45).
2. 102. Problematice stanovování soudcovských platů se SDEU věnoval v nedávném rozhodnutí ze dne 25. 2. 2025 ve spojených věcech C-146/23 [Sąd Rejonowy w Białymstoku] a C-374/23 [Adoreikė]. V tomto rozsudku SDEU konstatoval mimo jiné, že zásada nezávislosti soudců nebrání tomu, aby „se zákonodárná a výkonná moc členského státu odchýlily od vnitrostátní právní úpravy, která objektivně definuje způsoby určení platu soudců, tím, že se rozhodnou zvýšit tento plat o menší částku, než je stanoveno touto právní úpravou, či dokonce zmrazit nebo snížit výši uvedeného platu, pokud takové odchylné opatření není přijato svévolně, ale:
   1. – je stanoveno zákonem,
   2. – stanoví objektivní, předvídatelná a transparentní pravidla odměňování,
   3. – je odůvodněno cílem obecného zájmu sledovaným v rámci opatření, která se s výhradou řádně odůvodněných výjimečných okolností netýkají konkrétně soudců, ale obecně se týkají odměňování kategorií úředníků nebo státních zaměstnanců,
   4. – je nezbytné a striktně přiměřené k dosažení tohoto cíle, což předpokládá, že zůstává výjimečné a dočasné a nemá vliv na adekvátnost platu soudců ve vztahu k významu funkcí, které vykonávají, a
   5. – může být předmětem účinného soudního přezkumu v souladu s procesními podmínkami stanovenými právem dotyčného členského státu“.

1. 103. SDEU tedy umožňuje odchýlit se od zákonem stanoveného platového automatu za předpokladu, že jsou naplněny výše uvedené podmínky. Cílem obecného zájmu odůvodňujícím platovou restrikci může být v obecné rovině požadavek odstranění nadměrného schodku veřejných financí. Rozpočtové důvody pro přijetí opatření odchylujícího se od obecných pravidel odměňování soudců však musí být jasně zformulovány a opatření nesmí být namířena pouze na členy vnitrostátních soudů a musí být součástí obecnějšího rámce, jehož cílem je zajistit, aby se na rozpočtovém úsilí podílel větší počet osob zaměstnaných ve veřejné správě (bod 69 rozsudku). SDEU dále zdůrazňuje zásadu subsidiarity, z níž vyplývá, že platová restrikce musí být způsobilá zaručit dosažení sledovaného cíle obecného zájmu, musí se omezit na to, co je k dosažení tohoto cíle nezbytně nutné a nesmí být tomuto cíli nepřiměřená (body 72 až 75 rozsudku).
2. 104. Požadavky formulované citovanou judikaturou SDEU představují standard ochrany nezávislosti soudní moci ve vztahu k soudcovským platům vyžadovaný evropským právem. Tato východiska jsou hodna pozornosti při nynějším přezkumu z pohledu právně komparativního (je třeba zdůraznit, že Ústavní soud přezkoumává napadenou úpravu perspektivou českého ústavního pořádku, nikoli z pohledu unijního práva). Požadavky judikatury SDEU nijak nekolidují s požadavky, které sleduje Ústavní soud při přezkumu souladu platové restrikce s ústavním pořádkem. Právě naopak, judikatura SDEU ukazuje, že judikatura českého Ústavního soudu má paralelu též v požadavcích systému práva unijního.

VIII.3 Vlastní posouzení věci

1. 105. Po vydání nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24 byla pro rok 2024 platová základna soudkyň a soudců počítána jako 3násobek průměrné hrubé měsíční mzdy. Za absence příslušné právní úpravy (zrušené citovaným nálezem) a nově přijaté až v březnu 2025 byl plat soudců takto vyměřen rovněž v lednu 2025.
2. 106. Napadená právní úprava zpětně (zákonem účinným až od 7. 3. 2025) stanovila, že se od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 platová základna soudců sníží oproti tomu, jaká měla být podle pravidel platového automatu, k nimž se zákonodárce navrátil na základě citovaného nálezu Ústavního soudu. Soudkyním a soudcům tedy napadená úprava přiznává nižší plat, než jaký by jim náležel podle pravidel platového automatu v podobě aprobované Ústavním soudem. Napadenou úpravou byla zavedena dočasná platová restrikce.
3. 107. Přísnost přezkumu ze strany Ústavního soudu se odvíjí od druhu dočasné platové restrikce, v níž se reflektuje její závažnost. Pro posouzení druhu platové restrikce pro rok 2025 je nutné provést srovnání platu soudců v roce 2024 a v roce 2025.
4. 108. Má-li být toto srovnání korektní, nelze nárůst platu soudců odvíjet od platové základny, která byla pro rok 2024 stanovena zákonnou úpravou, jež byla Ústavním soudem pro svou neústavnost následně zrušena. Tak to činí důvodová zpráva k zákonu č. 57/2025 Sb., která ve svém výpočtu dovozuje, že napadenou úpravou dochází ke zvýšení platové základny soudců o 6,95 %. S touto tezí nelze souhlasit a není možné připustit, aby se zákonodárce odvolával na zákonnou úpravu, která byla nálezem Ústavního soudu označena za neústavní. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24 zcela jednoznačně konstatoval, že počínaje dnem 1. 1. 2024 vznikla v právní úpravě soudcovských platů mezera spočívající v absenci výslovného určení násobku průměrné hrubé měsíční mzdy, od něhož se odvíjí platová základna soudcovských platů a uvedenou mezeru bylo třeba vyplnit tak, že i v období od 1. 1. 2024 byla platová základna počítána jako 3násobek průměrné hrubé měsíční mzdy. Pro srovnání platové restrikce v roce 2025 je proto třeba vycházet z takto vypočítané platové základny, která činila 120 951 Kč.
5. 109. Nyní posuzovaná platová restrikce stanovila platovou základnu pro soudce ve výši 121 685 Kč. Oproti minulému roku tedy došlo ke zvýšení platové základny soudců o 0,6 %, což představuje zpomalení tempa růstu soudcovských platů, které se fakticky blíží jejich zmrazení. I takovou platovou restrikci však Ústavní soud musí podrobit pečlivému přezkumu, přestože podle judikatury Ústavního soudu lze tuto platovou restrikci klasifikovat jako nejméně závažnou. Není případná argumentace vlády tím, že závěry dřívější judikatury Ústavního soudu na nynější platovou restrikci nedopadají. Naopak nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 výslovně uvádí, že i pro tento druh platové restrikce platí pravidla stanovená citovaným nálezem, odlišuje se pouze míra přísnosti jejich posouzení (bod 185 nálezu).