Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/24 ve věci návrhu na zrušení § 135 a § 2894 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

V. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

1. 31. Řízení o zrušení přezkoumávaných ustanovení zahájilo plénum Ústavního soudu v souladu § 64 odst. 4 a § 78 odst. 2 poslední větou zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. Ústavní soud dospěl k závěru, že přezkoumávaná ustanovení byla použita při řešení věci a částečně jsou překážkou dosažení (případného) ústavně konformního výsledku.
2. 32. Protože Ústavní soud neshledal ani jiné důvody, které by bránily meritornímu posouzení, hodnotil přezkoumávaná ustanovení z hlediska jejich souladu s ústavním pořádkem, tedy: a) zda byla přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence, b) zda byl dodržen ústavně předepsaný způsob jejich přijetí a vydání, konečně c) zda jsou přezkoumávaná ustanovení v souladu s ústavním pořádkem z hlediska obsahového (§ 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb.).

VI. Průběh legislativního procesu a posouzení jeho ústavní konformity

1. 33. Ústavní soud dospěl k závěru, že údaje uvedené ve vyjádřeních Poslanecké sněmovny a Senátu (viz body 8 a 9) postačují k závěru, že občanský zákoník, jehož součástí jsou přezkoumávaná ustanovení, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem; již v minulosti Ústavní soud žádné ústavněprávní deficity při přijímání občanského zákoníku neshledal [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 52/23 ze dne 24. 4. 2024 (144/2024 Sb.), bod 59; či nález sp. zn. Pl. ÚS 27/23 ze dne 13. 3. 2024 (101/2024 Sb.), bod 21].

VII. Věcný přezkum Ústavního soudu

1. 34. Ústavní soud na základě níže vyložených úvah dospěl k závěru, že právní úprava, která brání právnickým osobám požadovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do jejich dobré pověsti, je neústavní. Nejvhodnějším prostředkem překlenutí neústavního stavu však není podle Ústavního soudu zrušení přezkoumávaných ustanovení nebo jejich částí, ale (alespoň pro tuto chvíli) dotvoření práva na základě analogie.
2. 35. Při svém posouzení bude Ústavní soud postupovat následovně:
   1. - nejprve vyloží ústavní rámec postavení právnických osob a ochrany jejich pověsti, v rámci čehož předestře, že právnickým osobám svědčí právo na ochranu dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny a že při neoprávněném zásahu do ní jim může vzniknout majetková i nemajetková újma (VII. 1);
   2. - poté odůvodní, že nemožnost právnických osob požadovat přiměřené zadostiučinění představuje zákonné omezení jejich základního práva na ochranu dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny, neboť jim odpírá dostatečně efektivní (účinný) nástroj ochrany (VII. 2) a takové omezení není přiměřené (VII. 3); rovněž se stručně vyjádří k otázce rovnosti (VII. 4);
   3. - následně vysvětlí, že účinnou ochranu pověsti právnických osob lze v rámci ústavně souladného výkladu zajistit prostřednictvím analogie, pro kterou jsou splněny nezbytné předpoklady, aniž by bylo třeba zrušit přezkoumávaná ustanovení či jejich části (VII. 5).