Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství

Každý orgán neustále dbá na dodržování zásad subsidiarity a proporcionality vymezených v článku 3b Smlouvy o Evropské unii.

Před předložením návrhu legislativního aktu vede Komise rozsáhlé konzultace. Tyto konzultace musí případně přihlížet k regionálnímu a místnímu rozměru zamýšlené činnosti. V mimořádně naléhavých případech Komise tyto konzultace nevede. Své rozhodnutí odůvodní v návrhu.

Pro účely tohoto protokolu se „návrhem legislativního aktu“ rozumějí návrhy Komise, podněty skupiny členských států, podněty Evropského parlamentu, žádosti Soudního dvora, doporučení Evropské centrální banky a žádosti Evropské investiční banky za účelem přijetí legislativního aktu.

Komise postoupí své návrhy legislativních aktů a své pozměněné návrhy vnitrostátním parlamentům členských států současně jako normotvůrci Unie.

Evropský parlament postoupí své návrhy legislativních aktů a své pozměněné návrhy vnitrostátním parlamentům.

Návrhy legislativních aktů pocházející od skupiny členských států, Soudního dvora, Evropské centrální banky nebo Evropské investiční banky, jakož i pozměněné návrhy postoupí vnitrostátním parlamentům členských států Rada.

Po přijetí legislativních usnesení Evropského parlamentu a postojů Rady je tyto orgány postoupí vnitrostátním parlamentům.

Návrhy legislativních aktů se odůvodňují s ohledem na zásady subsidiarity a proporcionality. Každý návrh legislativního aktu by měl obsahovat zevrubnou informaci umožňující posoudit soulad se zásadami subsidiarity a proporcionality. Tato informace by měla obsahovat zhodnocení finančního dopadu návrhu, a jde-li o směrnici, zhodnocení důsledků pro předpisy, jež mají být členskými státy přijaty, případně včetně důsledků pro regionální předpisy. Důvody umožňující dospět k závěru, že cílů Unie lze lépe dosáhnout na její úrovni, se opírají o kvalitativní, a kdekoli je to možné, kvantitativní údaje. Návrhy legislativních aktů přihlížejí k nutnosti postupovat tak, aby každá zátěž, finanční nebo správní, dopadající na Unii, vlády členských států, regionální nebo místní orgány, hospodářské subjekty a občany byla co nejmenší a přiměřená cíli, jehož má být dosaženo.

Ve lhůtě osmi týdnů ode dne postoupení návrhu legislativního aktu v úředních jazycích Unie může každý vnitrostátní parlament nebo kterákoli komora vnitrostátního parlamentu zaslat předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko uvádějící, proč soudí, že dotyčný návrh není v souladu se zásadou subsidiarity. Je věcí vnitrostátního parlamentu nebo komory vnitrostátního parlamentu případně konzultovat regionální parlamenty, které mají normotvornou pravomoc.

Pochází-li návrh legislativního aktu od skupiny členských států, předá předseda Rady stanovisko vládám těchto členských států.

Pochází-li návrh legislativního aktu od Soudního dvora, Evropské centrální banky nebo Evropské investiční banky, předá předseda Rady stanovisko dotyčnému orgánu nebo dotyčné instituci.

1. 1. Evropský parlament, Rada a Komise a případně skupina členských států, Soudní dvůr, Evropská centrální banka nebo Evropská investiční banka, pochází-li od nich návrh legislativního aktu, přihlížejí k odůvodněným stanoviskům, která vydaly vnitrostátní parlamenty nebo komora některého z těchto vnitrostátních parlamentů.

Každý vnitrostátní parlament má dva hlasy rozdělené na základě vnitrostátního parlamentního systému. V dvoukomorovém parlamentním systému má každá komora jeden hlas.

1. 2. Pokud odůvodněná stanoviska o nedodržení zásady subsidiarity v návrhu legislativního aktu představují nejméně jednu třetinu všech hlasů přidělených vnitrostátním parlamentům podle odst. 1 druhého pododstavce, musí být návrh přezkoumán. Jde-li o návrh legislativního aktu předloženého na základě článku 61i Smlouvy o fungování Evropské unie a týkajícího se prostoru svobody, bezpečnosti a práva, je třeba jedné čtvrtiny hlasů.

Po takovém přezkoumání může Komise a případně skupina členských států, Evropský parlament, Soudní dvůr, Evropská centrální banka nebo Evropská investiční banka, pochází-li od nich návrh legislativního aktu, rozhodnout, že návrh buď zachová, změní nebo jej stáhne. Toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

1. 3. Pokud dále v rámci řádného legislativního postupu odůvodněná stanoviska o nedodržení zásady subsidiarity v návrhu legislativního aktu představují nejméně prostou většinu hlasů přidělených vnitrostátním parlamentům podle odst. 1 druhého pododstavce, musí být návrh přezkoumán. Po takovém přezkoumání může Komise rozhodnout, že návrh buď zachová, změní nebo jej stáhne.

Pokud Komise rozhodne o zachování návrhu, musí v odůvodněném stanovisku uvést, proč se domnívá, že daný návrh je v souladu se zásadou subsidiarity. Toto odůvodněné stanovisko a odůvodněná stanoviska vnitrostátních parlamentů musí být předložena normotvůrci Unie ke zvážení v rámci tohoto postupu:

1. a) před ukončením prvního čtení posoudí normotvůrce (Evropský parlament a Rada) soulad legislativního návrhu se zásadou subsidiarity, přičemž zohlední zejména odůvodnění předložená a sdílená většinou vnitrostátních parlamentů, jakož i odůvodněné stanovisko Komise;
2. b) pokud normotvůrce zaujme většinou 55 % členů Rady nebo většinou odevzdaných hlasů v Evropském parlamentu stanovisko, že návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, není legislativní návrh dále zvažován.

Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat o žalobách týkajících se porušení zásady subsidiarity některým legislativním aktem, které podal podle článku 230 Smlouvy o fungování Evropské unie členský stát nebo které členský stát předal v souladu se svým právním řádem jménem svého vnitrostátního parlamentu či některé jeho komory.

Podle stejného článku může takové žaloby podávat rovněž Výbor regionů v případě legislativních aktů, pro jejichž přijetí Smlouva o fungování Evropské unie stanoví, že má být konzultován.

Komise každoročně předkládá Evropské radě, Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům zprávu o používání článku 3b Smlouvy o Evropské unii. Tuto výroční zprávu rovněž předloží Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů.

Ministři členských států, jejichž měnou je euro, se spolu neformálně scházejí. Tato setkání se konají tak často, jak je třeba, aby mohli diskutovat o otázkách spojených se zvláštní odpovědností, kterou sdílejí v oblasti jednotné měny. Komise se setkání účastní. Evropská centrální banka je vyzvána k účasti na těch setkáních, která připravují zástupci ministrů financí členských států, jejichž měnou je euro, a zástupci Komise.

Ministři členských států, jejichž měnou je euro, volí na dva a půl roku většinou hlasů těchto členských států předsedu.

Stálá strukturovaná spolupráce podle čl. 28a odst. 6 Smlouvy o Evropské unii je otevřena každému členskému státu, který se zaváže ode dne vstupu Lisabonské smlouvy v platnost:

1. a) postupovat intenzivněji k rozvoji svých obranných schopností prostřednictvím rozvoje svého vnitrostátního příspěvku a případné účasti v mnohonárodních silách, v hlavních evropských programech pro výbavu a v činnosti agentury pro oblast rozvoje obranných schopností, výzkumu, pořizování a vyzbrojování (Evropská obranná agentura); a
2. b) mít nejpozději do roku 2010 schopnosti poskytnout, buď na vnitrostátní úrovni, nebo coby součást mnohonárodních skupin sil, bojové jednotky určené pro plánované mise, strukturované na taktické úrovni jako bojová seskupení, s podpůrnými prvky včetně dopravy a logistiky, které jsou během 5 až 30 dnů schopny provádět mise uvedené v článku 28b Smlouvy o Evropské unii, zejména v reakci na žádost Organizace spojených národů, a které mohou být drženy po úvodní dobu 30 dnů, jež může být prodloužena až na nejméně 120 dnů.

Členské státy účastnící se stálé strukturované spolupráce se k dosažení cílů uvedených v článku 1 zavazují:

1. a) spolupracovat od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost za účelem dosažení schválených cílů týkajících se úrovně investičních výdajů na obranné vybavení a pravidelně tyto cíle přezkoumávat s ohledem na bezpečnostní situaci a mezinárodní odpovědnosti Unie;
2. b) vzájemně v co největší míře slaďovat obranná zařízení, zejména harmonizací identifikace svých vojenských potřeb, sdružováním a případně specializací svých obranných prostředků a schopností a podporou spolupráce v oblasti výcviku a logistiky;
3. c) přijímat konkrétní opatření k posílení disponibility, interoperability, flexibility a schopnosti nasazení svých sil, zejména určením společných cílů týkajících se rozmístění sil, včetně případného přezkumu svých vnitrostátních rozhodovacích postupů;
4. d) spolupracovat na zajištění toho, že přijímají nezbytná opatření pro nápravu, a to i prostřednictvím mnohonárodního přístupu a aniž jsou dotčeny takové závazky v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, nedostatků zjištěných v rámci „Mechanismu pro rozvoj schopností“;
5. e) případně se účastnit vývoje hlavních společných nebo evropských programů pro výbavu v rámci Evropské obranné agentury.

Evropská obranná agentura přispívá k pravidelnému hodnocení příspěvků zúčastněných členských států v oblasti schopností, zejména příspěvků učiněných v souladu s kritérii stanovenými mimo jiné na základě článku 2, a podává o nich nejméně jednou ročně zprávu. Hodnocení může sloužit jako základ pro doporučení a rozhodnutí Rady přijímaná podle článku 28e Smlouvy o Evropské unii.

Dohoda o přistoupení Unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva“) podle čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské Unii musí odrážet nezbytnost zachování specifických rysů Unie a práva Unie, zejména pokud jde o:

1. a) zvláštní úpravu případné účasti Unie v kontrolních orgánech Evropské úmluvy;
2. b) mechanismy nezbytné k zajištění toho, aby žaloby podané jinými než členskými státy a žaloby podané fyzickými osobami byly správně podávány podle případu proti členským státům nebo Unii.

Dohoda uvedená v článku 1 zajistí, aby se přistoupení nedotklo působnosti Unie ani pravomocí jejích orgánů. Zajistí, aby se žádné z jejích ustanovení nedotýkalo zvláštního postavení členských států ve vztahu k Evropské úmluvě, zejména k jejím protokolům, opatřením přijatým členskými státy odchylně od Evropské úmluvy v souladu s jejím článkem 15 a výhradám členských států k Evropské úmluvě, jež byly formulovány v souladu s jejím článkem 57.

Žádné ustanovení dohody uvedené v článku 1 se nedotkne článku 292 Smlouvy o fungování Evropské unie.

1. 1. Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.
2. 2. Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.

Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech Polska či Spojeného království.

Společné hodnoty Unie ve vztahu ke službám obecného hospodářského zájmu ve smyslu článku 16 Smlouvy o fungování Evropské unie zahrnují zejména:

1. – zásadní úlohu a široké rozhodovací pravomoci celostátních, regionálních a místních orgánů při poskytování, pořizování a organizování služeb obecného hospodářského zájmu, aby tyto služby co nejlépe odpovídaly potřebám uživatelů;
2. – rozmanitost různých služeb obecného hospodářského zájmu a rozdíly mezi potřebami a preferencemi uživatelů, které mohou vzniknout v důsledku rozdílné zeměpisné, sociální nebo kulturní situace;
3. – vysokou úroveň kvality, bezpečnosti a dostupnosti, rovné zacházení a podporu univerzálního přístupu a práv uživatelů.

Ustanovení Smluv se nijak nedotýkají pravomoci členských států poskytovat, pořizovat a organizovat nehospodářské služby obecného zájmu.

V tomto protokolu se „Smlouvami“ rozumějí Smlouva o Evropské unii, Smlouva o fungování Evropské unie a Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

Včas před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009 přijme Evropská rada v souladu s čl. 9a odst. 2 druhým pododstavcem Smlouvy o Evropské unii rozhodnutí, kterým stanoví složení Evropského parlamentu.

Až do konce volebního období 2004-2009 zůstávají složení a počet poslanců Evropského parlamentu stejné jako při vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.

1. 1. V souladu s čl. 9c odst. 4 Smlouvy o Evropské unii nabývají ustanovení uvedeného odstavce a ustanovení čl. 205 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, týkající se vymezení kvalifikované většiny v Evropské radě a Radě, účinku dnem 1. listopadu 2014.
2. 2. Mezi 1. listopadem 2014 a 31. březnem 2017, má-li být rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou, může člen Rady požádat, aby bylo toto rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou podle odstavce 3. V tomto případě se použijí odstavce 3 a 4.
3. 3. Aniž je dotčen čl. 201a odst. 1 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie, platí do dne 31. října 2014 následující ustanovení:

   Má-li se Evropská rada nebo Rada usnést kvalifikovanou většinou, je hlasům jejích členů přidělena tato váha:

   PROTOKOL O POUŽÍVÁNÍ ZÁSAD SUBSIDIARITY A PROPORCIONALITY PROTOKOL O EUROSKUPINĚ PROTOKOL O STÁLÉ STRUKTUROVANÉ SPOLUPRÁCI STANOVENÉ ČLÁNKEM 28A SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII PROTOKOL K ČL. 6 ODST. 2 SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII O PŘISTOUPENÍ UNIE K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O OCHRANĚ LIDSKÝCH PRÁV A ZÁKLADNÍCH SVOBOD PROTOKOL O VNITŘNÍM TRHU A HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽI PROTOKOL O UPLATŇOVÁNÍ LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE V POLSKU A VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVÍ PROTOKOL O VÝKONU SDÍLENÝCH PRAVOMOCÍ JEDINÝ ČLÁNEK PROTOKOL O SLUŽBÁCH OBECNÉHO ZÁJMU PROTOKOL O ROZHODNUTÍ RADY, KTERÝM SE PROVÁDÍ ČL. 9c ODST. 4 SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII A ČL. 205 ODST. 2 SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE JEDNAK MEZI 1. LISTOPADEM 2014 A 31. BŘEZNEM 2017 A JEDNAK OD 1. DUBNA 2017 JEDINÝ ČLÁNEK PROTOKOL O PŘECHODNÝCH USTANOVENÍCH USTANOVENÍ O EVROPSKÉM PARLAMENTU USTANOVENÍ O KVALIFIKOVANÉ VĚTŠINĚ

   Belgie	12
   Bulharsko	10
   Česká republika	12
   Dánsko	7
   Německo	29
   Estonsko	4
   Irsko	7
   Řecko	12
   Španělsko	27
   Francie	29
   Itálie	29
   Kypr	4
   Lotyšsko	4
   Litva	7
   Lucembursko	4
   Maďarsko	12
   Malta	3
   Nizozemsko	13
   Rakousko	10
   Polsko	27
   Portugalsko	12
   Rumunsko	14
   Slovinsko	4
   Slovensko	7
   Finsko	7
   Švédsko	10
   Spojené království	29

   Pokud musí být podle Smluv rozhodnutí přijato na návrh Komise, je k jeho přijetí třeba nejméně 255 hlasů vyjadřujících kladné stanovisko většiny členů. V ostatních případech se k přijetí aktů vyžaduje nejméně 255 hlasů vyjadřujících kladné stanovisko alespoň dvou třetin členů.

   Člen Evropské rady nebo Rady může požádat, aby při přijímání aktu Evropské rady nebo Rady kvalifikovanou většinou bylo ověřeno, zda členské státy tvořící tuto kvalifikovanou většinu zastupují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie. Ukáže-li se, že tato podmínka není splněna, není daný akt přijat.

1. 4. Do 31. října 2014 je v případech, kdy se na základě Smluv na hlasování nepodílejí všichni členové Rady, zejména v případech, kdy se odkazuje na kvalifikovanou většinu podle čl. 205 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, kvalifikovaná většina vymezena jako stejný podíl vážených hlasů a stejný podíl počtu členů Rady, a případně jako stejné procento počtu obyvatel dotyčných členských států, které jsou uvedeny v odstavci 3 tohoto článku.

Až do vstupu rozhodnutí uvedeného v čl. 9c odst. 6 prvním pododstavci Smlouvy o Evropské unii v platnost se Rada může scházet ve složeních uvedených v druhém a třetím pododstavci uvedeného odstavce a v dalších složeních ze seznamu stanoveného rozhodnutím Rady pro obecné záležitosti, která rozhoduje prostou většinou.

Členové Komise zastávající svou funkci v den vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zůstávají ve funkci až do konce svého funkčního období. V den jmenování vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku však skončí funkční období člena, který je stejné státní příslušnosti jako vysoký představitel.

Funkční období generálního tajemníka Rady, vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a náměstka generálního tajemníka Rady končí dnem vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Rada jmenuje generálního tajemníka v souladu s čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Až do vstupu rozhodnutí uvedeného v článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie v platnost je rozdělení členů Hospodářského a sociálního výboru toto:

Až do vstupu rozhodnutí uvedeného v článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie v platnost je rozdělení členů Výboru regionů toto:

Právní účinky aktů orgánů, institucí a jiných subjektů Unie přijatých na základě Smlouvy o Evropské unii před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost jsou zachovány až do zrušení, zániku nebo změny těchto aktů za použití Smluv. Totéž platí pro úmluvy uzavřené mezi členskými státy na základě Smlouvy o Evropské unii.

1. 1. Jako přechodné opatření a v případě aktů Unie v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech, které byly přijaty před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, jsou pravomoci orgánů ke dni vstupu uvedené Smlouvy v platnost tyto: pravomoci Komise podle článku 226 Smlouvy o fungování Evropské unie se nepoužijí a pravomoci Soudního dvora Evropské unie podle hlavy VI Smlouvy o Evropské unii ve znění platném před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost zůstávají stejné, a to i v případě, že byly uznány podle čl. 35 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii.
2. 2. Změna určitého aktu uvedeného v odstavci 1 vede k použití pravomocí orgánů uvedených v daném odstavci, jak jsou stanoveny ve Smlouvách, ohledně pozměněného aktu a vůči těm členským státům, na něž se uvedený pozměněný akt vztahuje.
3. 3. Použitelnost přechodného opatření uvedeného v odstavci 1 v každém případě končí pět let ode dne vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.
4. 4. Nejpozději šest měsíců před uplynutím přechodného období podle odstavce 3 může Spojené království oznámit Radě, že v případě aktů uvedených v odstavci 1 nepřijímá pravomoci orgánů uvedené v odstavci 1, jak jsou stanoveny ve Smlouvách. Pokud Spojené království učiní toto oznámení, použitelnost všech aktů podle odstavce 1 na Spojené království skončí dnem uplynutí přechodného období podle odstavce 3. Tento pododstavec se nepoužije na pozměněné akty, které se vztahují na Spojené království, jak je uvedeno v odstavci 2.

   Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou určí nezbytná následná a přechodná opatření. Spojené království se přijímání tohoto rozhodnutí neúčastní. Kvalifikovaná většina Rady je vymezena podle čl. 205 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie.

   Rada také může kvalifikovanou většinou na návrh Komise přijmout rozhodnutí o tom, že Spojené království ponese případné přímé finanční důsledky, které nezbytně a nevyhnutelně nastaly z důvodu ukončení jeho účasti na těchto aktech.

1. 5. Spojené království může kdykoli poté oznámit Radě, že si přeje účastnit se aktů, jež se na ně přestaly vztahovat podle odst. 4 prvního pododstavce. V tom případě se použijí příslušná ustanovení Protokolu o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie, případně Protokolu o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva. Pravomoci orgánů ve vztahu k těmto aktům jsou pravomoci stanovené ve Smlouvách. Při rozhodování podle příslušných protokolů usilují orgány Unie a Spojené království o obnovení co největší možné míry účasti Spojeného království v acquis Unie v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, aniž by došlo k vážnému narušení praktické funkčnosti jeho jednotlivých částí a za současného respektování jejich soudržnosti.