Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID), který je přípojkem C k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), 19/2015 Sb. m. s., vyhlášené znění

Předchozí stránka

2.2.7.2.4.5.1 Hexafluorid uranu může být přiřazen pouze k:
(a) UN 2977, LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, ŠTĚPNÁ;
(b) UN 2978, LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná; nebo
(c) UN 3507 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS, HEXAFLUORID URANU, méně než 0,1 kg na kus, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná.

2.2.7.2.4.5.2 Obsah kusu obsahujícího hexafluorid uranu musí splňovat následující požadavky:
(a) pro UN 2977 a UN 2978, nesmí být hmotnost hexafluoridu uranu odlišná od hmotnosti povolené typovým schválením kusu a pro UN 3507 musí být hmotnost hexafluoridu uranu menší než 0,1 kg;
(b) hmotnost hexafluoridu uranu nesmí být větší než taková hodnota, která by umožňovala menší než 5 % volný objem při maximální teplotě kusu, jak je specifikována pro systémy toho zařízení, kde se bude kus používat; a
(c) hexafluorid uranu musí být v pevném skupenství a vnitřní tlak nesmí být vyšší než tlak atmosférický při předání k dopravě.

2.2.7.2.4.6 Zatřídění jako kusy typu B(U), typu B(M) nebo typu C
1. 2.2.7.2.4.6.1 Kusy, které nejsou zatříděny podle 2.2.7.2.4 (2.2.7.2.4.1 až 2.2.7.2.4.5) musí být zatříděny v souladu s rozhodnutím o typovém schválení kusu vydaným příslušným orgánem v zemi původu nebo konstrukce vzoru.
2. 2.2.7.2.4.6.2 Obsah kusů typu B(U), typu B(M) nebo typu C musí být takový, jak je specifikováno v rozhodnutí o typovém schválení kusu.

2.2.7.2.5 Zvláštní ujednání
Radioaktivní látka musí být zatříděna jako přepravovaná podle zvláštního ujednání když je určena k přepravě v souladu s 1.7.4.

2.2.8 Třída 8 Žíravé látky

2.2.8.1 Kritéria

2.2.8.1.1 Název třídy 8 zahrnuje látky a předměty obsahující látky této třídy, které svým chemickým účinkem napadají vlákna epithelu pokožky nebo sliznic, se kterým přicházejí do styku, nebo které v případě úniku mohou způsobit škody na jiných věcech nebo na dopravních prostředcích nebo je mohou zničit. Pod název této třídy spadají také látky, které teprve s vodou tvoří žíravé kapaliny, nebo které za přítomnosti přirozené vlhkostí vzduchu vytvářejí žíravé páry nebo mlhy.

2.2.8.1.2 Látky a předměty třídy 8 jsou rozděleny následovně:

C1 - C11		Žíravé látky bez vedlejšího nebezpečí a předměty obsahující takové látky
	C1 - C4	kyselé látky
	C1	anorganické, kapalné
	C2	anorganické, tuhé
	C3	organické, kapalné
	C4	organické, tuhé
	C5 - C8	zásadité látky
	C5	anorganické, kapalné
	C6	anorganické, tuhé
	C7	organické, kapalné
	C8	organické, tuhé
	C9 - 10	jiné žíravé látky
	C9	kapalné
	C10	tuhé
	C11	předměty
	CF	žíravé látky, hořlavé
	CF1	kapalné
	CF2	tuhé
	CS	žíravé látky, schopné samoohřevu
	CS1	kapalné
	CS2	tuhé
	CW	žíravé látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny
	CW1	kapalné
	CW2	tuhé
	CO	žíravé látky, podporující hoření
	CO1	kapalné
	CO2	tuhé
	CT	žíravé látky, toxické a předměty obsahující takové látky
	CT1	kapalné
	CT2	tuhé
	CT3	předměty
	CFT	žíravé látky, kapalné, hořlavé, toxické
	COT	žíravé látky, podporující hoření, toxické

Klasifikace a přiřazení k obalovým skupinám

2.2.8.1.3 Látky třídy 8 musí být na základě svého stupně nebezpečí, které představují při přepravě, přiřazeny k následujícím obalovým skupinám:

Obalová skupina I: velmi žíravé látky
Obalová skupina II: žíravé látky
Obalová skupina III: slabě žíravé látky

2.2.8.1.4 Látky a předměty zařazené do třídy 8 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení látek k obalovým skupinám I, II nebo III je založeno na získaných zkušenostech se zohledněním přídavných faktorů, jako nebezpečí vdechnutí (viz odstavec 2.2.8.1.5) a schopnosti reagovat s vodou (včetně vytvoření nebezpečných produktů rozkladu).
2.2.8.1.5 Látka nebo přípravek, které splňují kritéria třídy 8 a mají toxicitu při vdechnutí prachu a mlhy (LC₅₀) odpovídající obalové skupině I, ale toxicitu při požití nebo absorpci kůží odpovídající jen obalové skupině III nebo nižší, musí být přiřazeny ke třídě 8.
2.2.8.1.6 Látky, včetně směsí, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, mohou být přiřazeny k vhodným položkám pododdílu 2.2.8.3 a k odpovídající obalové skupině na základě délky doby kontaktu, která je nutná k tomu, aby byla poškozena lidská pokožka v celé své tloušťce v souladu s kritérii odstavců (a) až (c) dále.
U kapalin a u tuhých látek, které mohou zkapalnit během přepravy, u nichž se předpokládá, že nevyvolají poškození lidské pokožky v celé její tloušťce, je třeba ještě zohlednit jejich schopnost způsobit korozi některých kovových povrchů. Při přiřazování látek k obalovým skupinám se musí zohlednit zkušenosti, získané při jejich náhodném působení. Jestliže takové zkušenosti chybí, je třeba přiřazení provést na základě výsledků pokusů podle směrnice pro zkoušení OECD 404⁸ nebo 435⁹. Látka, která podle směrnice pro zkoušení OECD 430¹⁰ nebo 431¹¹ není určena za látku žíravou, smí být považována pro účely RID bez dalšího zkoušení za látku, která není žíravá vůči pokožce.
(a) K obalové skupině I jsou přiřazeny látky, které během pozorovací doby 60 minut, počínající po době působení 3 minut nebo kratší, způsobí zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce.
(b) K obalové skupině II jsou přiřazeny látky, které během pozorovací doby 14 dní, počínající po době působení delší než 3 minuty, nejvýše však 60 minut, způsobí zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce.
(c) K obalové skupině III jsou přiřazeny látky:
1. – které během pozorovací doby 14 dní, počínající po době působení delší než 60 minut, nejvýše však 4 hodiny, způsobí zničení neporaněné kožní tkáně v její celé tloušťce; nebo
2. – u kterých se předpokládá, že nezpůsobí zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce, u kterých však rychlost koroze buď na ocelových nebo hliníkových površích při zkušební teplotě 55 °C překračuje hodnotu 6,25 mm za rok zkouší-li se na obou materiálech. Pro zkoušky je nutno použít ocel typu S235JR+CR (1.0037 resp. St 37-2), S275J2G3+CR (1.0144 resp. St 44-3), ISO 3574, Unifikovaný číslovací systém (UNS) G10200 nebo SAE 1020 a pro zkoušky hliníku nepotažené typy 7075-T6 nebo AZ5GU-T6. Uznávaná zkouška je předepsána v Příručce zkoušek a kritérií, části III, oddílu 37.
POZNÁMKA: Pokud první zkouška buď na oceli, nebo hliníku ukáže, že je zkoušená látka korozivní, nevyžaduje se již následná zkouška na tom druhém kovu.

Tabulka 2.2.8.1.6: Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.8.1.6

Tabulka 2.2.8.1.6: Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.8.1.6
Obalová skupina	Doba působení	Pozorovací doba	Účinek
I	≤ 3 min	≤ 60 min	Úplné zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce
II	>3 min ≤ 1 h	≤ 14 d	Úplné zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce
III	>1 h ≤ 4 h	≤ 14 d	Úplné zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce
III	-	-	Rychlost koroze buď na ocelových, nebo hliníkových površích překračuje 6,25 mm za rok při zkušební teplotě 55 °C, zkouší-li se na obou materiálech

2.2.8.1.7 Jestliže látky třídy 8 vlivem příměsí spadají do jiných kategorií nebezpečnosti než do těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi nebo roztoky k položkám, ke kterým na základě svého skutečného nebezpečí patří.
POZNÁMKA: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz také oddíl 2.1.3.

2.2.8.1.8 Na základě kritérií uvedených v odstavci 2.2.8.1.6 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedený roztok nebo jmenovitě uvedená směs, popřípadě roztok nebo směs obsahující jmenovitě uvedenou látku takové povahy, že tento roztok nebo tato směs nepodléhá ustanovením této třídy.
2.2.8.1.9 Látky, roztoky a směsi, které:
1. – neodpovídají kritériím směrnic 67/548/EHS¹² nebo 1999/45/ES¹³ v jejich platném znění a nejsou podle těchto směrnic v jejich platném znění zařazeny jako žíravé látky; a
2. – nepůsobí korozívně na ocel nebo hliník,
mohou být považovány za látky nepatřící do třídy 8.
POZNÁMKA: UN 1910 OXID VÁPENATÝ a UN 2812 HLINITAN SODNÝ, které jsou uvedeny ve Vzorových předpisech OSN, nepodléhají předpisům RID.

2.2.8.2 Látky nepřipuštěné k přepravě
1. 2.2.8.2.1 Chemicky nestálé látky třídy 8 je dovoleno přepravovat jen tehdy, jestliže byla učiněna potřebná opatření k zabránění jejich nebezpečnému rozkladu nebo polymeraci během přepravy. Pro tento účel je zejména nutno dbát na to, aby nádoby a cisterny neobsahovaly žádné látky, které by mohly tyto reakce podporovat.
2. 2.2.8.2.2 K přepravě nejsou připuštěny následující látky:
  1. – UN 1798 KYSELINA DUSIČNÁ A CHLOROVODÍKOVÁ (solná), SMĚS,
  2. – chemicky nestálé směsi odpadní kyseliny sírové,
  3. – chemicky nestálé směsi nitrační kyseliny nebo směsi odpadní kyseliny sírové a dusičné, nedenitrované,
  4. – kyselina chloristá, vodné roztoky s více než 72 % hm. čisté kyseliny nebo směsi kyseliny chloristé s jinými kapalnými látkami než s vodou.
  Následující látka není připuštěna k železniční přepravě:
  1. – oxid sírový, minimálně 99,95 % čistý, nestabilizovaný (bez inhibitorů).

2.2.8.3 Seznam hromadných položek
POZNÁMKY:
a) Směsi tuhých látek, které nepodléhají předpisům RID, s žíravými kapalnými látkami mohou být přepravovány pod UN číslem 3244, bez toho, aby předtím byla použita přiřazovací kritéria pro třídu 8, za předpokladu, že v době nakládky látky nebo uzavírání obalu, vozu nebo kontejneru není viditelná žádná volná kapalina. Každý obal musí odpovídat konstrukčnímu typu obalu, který obstál s úspěchem při zkoušce těsnosti pro obalovou skupinu II.
b) Chlorsilany, které s vodou nebo vlhkým vzduchem vyvíjí hořlavé plyny, jsou látkami třídy 4.3.
c) Chlorformiáty s převažujícími toxickými vlastnostmi jsou látkami třídy 6.1.
d) Žíravé látky, které jsou podle odstavců 2.2.61.1.4 až 2.2.61.1.9 při vdechnutí velmi toxické, jsou látkami třídy 6.1.
e) UN 1690 FLUORID SODNÝ, TUHÝ, UN 1812 FLUORID DRASELNÝ, TUHÝ, UN 2505 FLUORID AMONNÝ, UN 2674 HEXAFLUOROKŘEMIČITAN SODNÝ, UN 2856 HEXAFLUOROKŘEMIČITANY, J. N. 3415 FLUORID SODNÝ, ROZTOK a 3422 FLORID DRASELNÝ, ROZTOK jsou látkami třídy 6.1.

2.2.9 Třída 9 Jiné nebezpečné látky a předměty

2.2.9.1 Kritéria

2.2.9.1.1 Název třídy 9 zahrnuje látky a předměty, které během přepravy představují jiné nebezpečí, než jsou nebezpečí ostatních tříd.

2.2.9.1.2 Látky a předměty třídy 9 jsou rozděleny následovně:

Tabulka 2.2.8.1.6: Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.8.1.6
M1	látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví
M2	látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny
M3	látky uvolňující hořlavé páry
M4	lithiové baterie
M5	záchranné prostředky
M6-M8	látky ohrožující životní prostředí
M6	látky znečišťující vodu, kapalné
M7	látky znečišťující vodu, tuhé
M8	geneticky změněné mikroorganismy a organismy
M9-M10	zahřáté látky
M9	kapalné
M10	tuhé
M11	jiné látky, které během přepravy představují nebezpečí a neodpovídají definici žádné jiné třídy.

Definice a klasifikace

2.2.9.1.3 Látky a předměty zařazené do třídy 9 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení látek a předmětů, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, k odpovídající položce této tabulky nebo pododdílu 2.2.9.3 musí být provedeno v souladu s ustanoveními odstavců 2.2.9.1.4 až 2.2.9.1.14.

Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví

2.2.9.1.4 Látky, které mohou při vdechnutí jemného prachu ohrozit zdraví, zahrnují azbest a směsi obsahující azbest.

Látky a přístroje, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny

2.2.9.1.5 Látky a přístroje, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny, zahrnují polychlorované bifenyly (PCB) a terfenyly (PCT) a polyhalogenované bifenyly a terfenyly a směsi obsahující tyto látky, jakož i přístroje, jako transformátory, kondensátory a jiné přístroje, které tyto látky nebo směsi obsahují.
POZNÁMKA: Směsi s obsahem PCB nebo PCT nejvýše 50 mg/kg nepodléhají předpisům RID.

Látky uvolňující hořlavé páry

2.2.9.1.6 Látky uvolňující hořlavé páry zahrnují polymery, které obsahují hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí do 55 °C.

Lithiové baterie

2.2.9.1.7 Články a baterie, články a baterie obsažené v zařízení nebo články a baterie balené se zařízením, obsahující lithium v jakékoli formě, musí být přiřazeny k UN číslům 3090, 3091, 3480 nebo 3481, jak je to náležité. Smějí být přepravovány pod těmito položkami, jestliže splňují následující ustanovení:
(a) Každý článek nebo baterie je typu, u něhož bylo prokázáno, že splňuje požadavky každé zkoušky uvedené v Příručce zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3;
POZNÁMKA: Baterie musí být typu, u něhož bylo prokázáno, že splňuje zkušební požadavky Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3, bez ohledu na to, zda jsou články, z nichž jsou baterie složeny, zkoušeného typu.

(b) Každý článek a baterie je opatřen(a) ochranným zařízením proti vnitřnímu přetlaku, nebo zkonstruován(a) tak, aby se zabránilo jejich prudkému roztržení za normálních podmínek přepravy;

(d) Každá baterie s více články nebo sériemi článků s paralelním zapojením je vybavena účinným zařízením, které zabraňuje nebezpečným zpětným proudům (např. diody, pojistky atd.);

(e) Články a baterie musí být vyráběny pod programem řízení kvality, který zahrnuje:

(i) Popis organizační struktury a odpovědností personálu s ohledem na konstrukci a kvalitu výrobku;

(ii) Příslušné instrukce pro inspekce a zkoušky, kontrolu kvality, zajištění kvality a výrobní postup, které budou používány;

(iii) Kontroly výroby, které by měly zahrnovat příslušné činnosti k zamezení a zjištění závad, pokud jde o vnitřní zkraty, během výroby článků;

(iv) Záznamy o kvalitě, jako jsou inspekční zprávy, údaje ze zkoušek, kalibrační údaje a osvědčení. Údaje ze zkoušek musí být uchovávány a být na požádání poskytnuty příslušnému orgánu;

(v) Audit k zajištění účinného fungování programu řízení kvality;

(vi) Postup pro kontrolu dokladů a jejich revize;

(vii) Způsoby kontroly článků nebo baterií, které neodpovídají typu vyzkoušenému podle ustanovení uvedených pod písmenem (a) výše;

(viii) Školicí programy a kvalifikační postupy pro příslušný personál; a

(ix) Postupy garantující, že finální výrobek není poškozen.

POZNÁMKA: Mohou být akceptovány vlastní programy řízení kvality. Osvědčení od třetí strany se nevyžaduje, ale postupy uvedené pod (i) až (ix) výše musí být řádně zaznamenané a sledovatelné. Kopie programu řízení kvality musí být na požádání poskytnuta příslušnému orgánu.

Lithiové baterie nepodléhají ustanovením RID, jestliže splňují požadavky zvláštního ustanovení 188 kapitoly 3.3.

POZNÁMKA: Položky UN 3171 Vozidlo na akumulátorový pohon nebo UN 3171 Přístroj na akumulátorový pohon se vztahují pouze na vozidla poháněná mokrými bateriemi, sodíkovými bateriemi, bateriemi s kovem lithia nebo bateriemi s ionty lithia a na přístroje poháněné mokrými bateriemi nebo sodíkovými bateriemi, přepravované s těmito zabudovanými bateriemi.
Pro účely tohoto UN čísla jsou vozidla samohybné stroje zkonstruované pro přepravu jedné nebo více osob nebo věcí. Příklady takových vozidel jsou elektricky poháněné osobní automobily, motocykly, skútry, tří- nebo čtyřkolová vozidla nebo motocykly, motorová kola, invalidní vozíky, motorové sekačky trávy, čluny a letadla.
Příklady přístrojů jsou sekačky trávy, čisticí stroje nebo modelové čluny a modelová letadla. Přístroje poháněné bateriemi s kovem lithia nebo bateriemi s ionty lithia musí být přiřazeny pod položky UN 3091 BATERIE LITHIOVÉ KOVOVÉ OBSAŽENÉ V ZAŘÍZENÍ nebo UN 3091 BATERIE LITHIOVÉ KOVOVÉ BALENÉ SE ZAŘÍZENÍM nebo UN 3481 BATERIE LITHIUM-IONTOVÉ OBSAŽENÉ V ZAŘÍZENÍ nebo UN 3481 BATERIE LITHIUM-IONTOVÉ BALENÉ SE ZAŘÍZENÍM, jak je to náležité.
Hybridní elektrická vozidla poháněná jak spalovacím motorem, tak i mokrými bateriemi, sodíkovými bateriemi, bateriemi s kovem lithia nebo bateriemi s ionty lithia, přepravovaná se zabudovanou baterií (bateriemi) musí být zařazena pod položky UN 3166 vozidlo poháněné hořlavým plynem nebo UN 3166 vozidlo poháněné hořlavou kapalinou, jak je to náležité. Vozidla, která obsahují palivový článek, musí být zařazena pod položky UN 3166 vozidlo poháněné palivovými články obsahujícími hořlavý plyn nebo UN 3166 vozidlo poháněné palivovými články obsahujícími hořlavou kapalinu, jak je to náležité.

Záchranné prostředky

2.2.9.1.8 Záchranné prostředky zahrnují záchranné prostředky a díly motorových vozidel, které odpovídají definicím uvedeným ve zvláštních ustanoveních 235 nebo 296 kapitoly 3.3.
2.2.9.1.9 (Vypuštěno)

2.2.9.1.10 Látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)

2.2.9.1.10.1 Všeobecné definice
1. 2.2.9.1.10.1.1 Látky ohrožující životní prostředí zahrnují, mimo jiné, kapalné nebo tuhé látky znečišťující vodní prostředí a roztoky a směsi takových látek (jako jsou přípravky a odpady).
  Pro účely 2.2.9.1.10,
  „látka“ znamená chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně jakékoli přísady potřebné k zachování stálosti produktu a jakýchkoli nečistot pocházejících z použitého procesu, ale s výjimkou jakéhokoli rozpouštědla, které může být odděleno bez ovlivnění stálosti látky nebo změny jejího složení.
1. 2.2.9.1.10.1.2 Vodní prostředí může být posuzováno ve smyslu vodních organizmů, které žijí ve vodě a vodního ekosystému, jehož jsou součástí¹⁴. Proto je základem pro identifikaci nebezpečí vodní toxicita látky nebo směsi, i když tato může být modifikována dalšími informacemi o degradačním nebo bioakumulačním chování.
2. 2.2.9.1.10.1.3 I když je následující klasifikační postup určen k použití pro všechny látky a směsi, uznává se, že v některých případech, např. u kovů nebo špatně rozpustných anorganických sloučenin, bude nutný speciální návod¹⁵.
3. 2.2.9.1.10.1.4 Pro akronymy nebo pojmy používané v tomto oddílu platí následující definice:
  1. - BCF: Faktor biokoncentrace;
  2. - BOD: Biochemická potřeba kyslíku;
  3. - COD: Chemická potřeba kyslíku;
  4. - GLP: Dobré laboratorní praktiky;
  5. - EC_x: koncentrace spojená s X % reakcí;
  6. - EC₅₀: účinná koncentrace látky, která způsobí 50 % maximální reakce;
  7. - ErC₅₀: EC₅₀ ve smyslu brzdění růstu;
  8. - K_ow: rozdělovací koeficient oktanol/voda;
  9. - LC₅₀(50 % smrtelná koncentrace):
    koncentrace látky ve vodě, která způsobí smrt 50 % (poloviny) ve skupině pokusných zvířat;
  1. - L(E)C₅₀: LC₅₀ nebo EC₅₀;
  2. - NOEC: (No Observed Effect Concentration): zkušební koncentrace, bezprostředně pod nejnižší zkoušenou koncentrací se statisticky významným škodlivým účinkem. NOEC nemá žádný statisticky významný škodlivý účinek ve srovnání se škodlivým účinkem zkoušky;
  3. - OECD Směrnice pro zkoušení OECD – Test Guidelines publikované Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).

2.2.9.1.10.2 Definice a požadavky na údaje
1. 2.2.9.1.10.2.1 Základními prvky pro klasifikaci látek ohrožujících životní prostředí (vodní prostředí) jsou:
  (a) akutní vodní toxicita;
  (b) chronická vodní toxicita;
  (c) bioakumulační potenciál nebo aktuální bioakumulace; a
  (d) degradace (biotická nebo abiotická) pro organické chemické látky.
1. 2.2.9.1.10.2.2 Zatímco se upřednostňují údaje z mezinárodně harmonizovaných zkušebních metod, v praxi se smějí používat také údaje z vnitrostátních metod, kde jsou považovány za rovnocenné. Všeobecně mohou být za rovnocenné údaje považovány údaje o toxicitě sladkovodních a mořských druhů a mají být přednostně získány za použití Směrnic pro zkoušení OECD nebo jejich ekvivalentu podle zásad dobrých laboratorních praxí (GLP). Nejsou-li takové údaje k dispozici, musí být klasifikace založena na nejlepších disponibilních údajích.
2. 2.2.9.1.10.2.3 Akutní vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, která je škodlivá vodním organismům při jejich krátkodobém vystavení působení této látky ve vodním prostředí.
  Akutní (krátkodobé) nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její akutní toxicitou pro organismus během jeho krátkodobého vystavení působení této chemické látky ve vodním prostředí.
  Akutní vodní toxicita se normálně stanoví za použití rybích druhů 96 hodin LC₅₀ (Směrnice pro zkoušení OECD 203 nebo ekvivalent), korýšovitých druhů 48 hodin EC₅₀ (Směrnice pro zkoušení OECD 202 nebo ekvivalent) a/nebo vodních řas 72 nebo 96 hodin EC₅₀ (Směrnice pro zkoušení OECD 201 nebo ekvivalent). Tyto druhy se považují za náhrady pro všechny vodní organizmy. Údaje z jiných druhů, jako je okřehek, smějí být rovněž vzaty v úvahu, je-li vhodná zkušební metodologie.
1. 2.2.9.1.10.2.4 Chronická vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, vyvolávající škodlivé účinky na vodní organismy při jejich vystavení působení této látky ve vodním prostředí, která je určena v relaci k životnímu cyklu těchto organismů.
  Dlouhodobé nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její chronickou toxicitou po dlouhodobém působení této chemické látky ve vodním prostředí.
  Chronická toxicita – údaje jsou méně dostupné než akutní údaje a rozsah zkušebních postupů je méně standardizován. Údaje získané podle Směrnice pro zkoušení OECD 210 (ryby v počátečním stádiu života) nebo 211 (rozmnožování dafnií) a 201 (zábrana růstu řas) mohou být akceptovány. Je dovoleno použít také jiné uznané a mezinárodně akceptované zkoušky. Musí být použity „Koncentrace, u nichž se nezjistí žádný účinek“ (NOEC) nebo jiné ekvivalentní ECx.
1. 2.2.9.1.10.2.5 Bioakumulace znamená čistý výsledek absorpce, přeměny a vyloučení látky v organizmu v důsledku vystavení jejímu působení všemi cestami (tj. vzduchem, vodou, usazeninou/půdou a potravou).
  Bioakumulační potenciál se normálně stanoví za použití rozdělovacího koeficientu oktanol/voda, obvykle vyjadřovaného jako log K_ow, stanoveného podle Směrnice pro zkoušení OECD 107 nebo 117. Zatímco toto představuje bioakumulační potenciál, poskytuje experimentálně zjištěný faktor biokoncentrace (BCF) lepší důkaz a musí být používán přednostně, pokud je k dispozici. BCF se stanoví podle Směrnice pro zkoušení OECD 305.
1. 2.2.9.1.10.2.6 Degradace je rozklad organických molekul na menší molekuly a nakonec na oxid uhličitý, vodu a soli.
  Environmentální degradace může být biotická nebo abiotická (např. hydrolýza) a použitá kritéria odrážejí tuto skutečnost. Snadná biodegradace se nejsnadněji definuje použitím zkoušek biologické odbouratelnosti (A-F) Směrnice pro zkoušení OECD 301. Překročení úrovně v těchto zkouškách smí být považováno za důkaz rychlé degradace ve většině vodních prostředí. Vzhledem k tomu, že toto jsou sladkovodní zkoušky, je zahrnuto také použití výsledků ze Směrnice pro zkoušení OECD 306, která je vhodnější pro mořské prostředí. Nejsou-li takové údaje k dispozici, potom se poměr BOD₅ (5 dní)/COD ≥ 0,5 považuje za důkaz rychlé degradace.
  Abiotická degradace, jako je hydrolýza, primární degradace, jak abiotická, tak i biotická, degradace v nevodních mediích a prokázaná rychlá degradace v životním prostředí smějí být brány v úvahu při definování rychlé odbouratelnosti¹⁶.
  Látky jsou považovány za rychle odbouratelné v životním prostředí, jsou-li splněna následující kritéria:
  (a) Při pozorováních snadné biodegradace po dobu 28 dní je dosaženo následujících úrovní degradace:
  (i) zkoušky založené na rozpuštěném organickém uhlíku: 70 %;
  (ii) zkoušky založené na ztrátě kyslíku nebo vyvíjení oxidu uhličitého: 60 % teoretického maxima;
  Těchto úrovní biodegradace musí být dosaženo do 10 dní od počátku degradace, kteréhožto bodu je dosaženo v době, kdy bylo odbouráno 10 % látky, ledaže je látka identifikována jako komplexní, multikomponentní látka se strukturálně podobnými složkami. V tomto případě, a kde je pro to dostatečné ospravedlnění, smí být od podmínky časového intervalu 10 dnů upuštěno a předpokládá se, že požadované úrovně biodegradace je dosaženo do 28 dnů¹⁷;
  (b) V těch případech, kdy jsou k dispozici pouze údaje BOD a COD, je-li poměr BOD₅ /COD ≥ 0,5; nebo
  (c) Je-li k dispozici jiný přesvědčivý vědecký důkaz, který může prokázat, že látka nebo směs může být odbourána (bioticky a/nebo abioticky) ve vodním prostředí na úroveň nad 70 % v období 28 dní.

2.2.9.1.10.3 Kategorie a kritéria klasifikace látek

2.2.9.1.10.3.1 Látky musí být klasifikovány jako „látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)“, jestliže vyhovují kritériím pro kategorii Akutní 1, Chronická 1 nebo Chronická 2 podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1. Tato kritéria popisují podrobně klasifikační kategorie. Ty jsou ve formě diagramu shrnuty v tabulce 2.2.9.1.10.3.2.

Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKU 1)

(a) Akutní (krátkodobé) nebezpečí pro vodu

Tabulka 2.2.8.1.6: Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.8.1.6 Definice a klasifikace Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví Látky a přístroje, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie Záchranné prostředky Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKU 1)
Kategorie Akutní 1: (viz POZNÁMKU 2)
96 hodin LC₅₀ (pro ryby)		≤ 1 mg/l a/nebo
48 hodin EC₅₀ (pro korýše)		≤ 1 mg/l a/nebo
72 nebo 96 hodin ErC₅₀ (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)		≤ 1 mg/l (viz POZN. 3)

(b) Dlouhodobé nebezpečí pro vodu (viz též obr. 2.2.9.1.10.3.1)

(i) Látky, které nejsou rychle odbouratelné (viz POZNÁMKU 4), pro něž jsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě

Tabulka 2.2.8.1.6: Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.8.1.6 Definice a klasifikace Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví Látky a přístroje, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie Záchranné prostředky Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKU 1)
Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKU 2)
Chronická NOEC nebo EC_x (pro ryby)		≤ 0,1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo EC_x (pro korýše)		≤ 0,1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo EC_x (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)		≤ 0,1 mg/l
Kategorie Chronická 2:
Chronická NOEC nebo EC_x (pro ryby)		≤ 1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo EC_x (pro korýše)		≤ 1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo EC_x (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)		≤ 1 mg/l

(ii) Rychle odbouratelné látky, pro něž jsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě

Tabulka 2.2.8.1.6: Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.8.1.6 Definice a klasifikace Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví Látky a přístroje, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie Záchranné prostředky Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKU 1)
Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKU 2)
Chronická NOEC nebo EC_x (pro ryby)		≤ 0,01 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo EC_x (pro korýše)		≤ 0,01 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo EC_x (pro řasy nebo jinévodní rostliny)		≤ 0,01 mg/l
Kategorie Chronická 2:
Chronická NOEC nebo EC_x (pro ryby)		≤ 0,1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo EC_x (pro korýše)		≤ 0,1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo EC_x (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)		≤ 0,1 mg/l

(iii) Látky, pro něž nejsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě

Následující stránka

Obalová skupina I:	velmi žíravé látky
Obalová skupina II:	žíravé látky
Obalová skupina III:	slabě žíravé látky